High - 1. kapitola

Překlad: Lucka

První věc, kterou Bathany Greenová viděla, když otevřela v pátek večer poštovní schránku, byla indigově zbarvená obálka. Oproti zbytku nabídek a účtů vyčnívala jako exotický šperk v prachu.

Přestože obvykle zůstávala klidná, její srdce několikrát poskočilo. Třesoucími se prsty sáhla po obdélníkové obálce a potěžkala ji.

„Pane Bože, přišlo to. Opravdu to přišlo“. Uvědomila si, že stojí v prázdné chodbě bytového domu a mluví sama se sebou, rychle nacpala poštu do její obrovské kabely a pospíchala k výtahu.

Sotva stiskla tlačítko čtvrtého patra, už znovu vyndávala obálku z tašky. Slova napsaná na přední straně, zlatý vystouplý nápis, byl jednoduchý – Vaše pozvánka. Otočila obálku v ruce, byla bez zpáteční adresy. Což nebylo překvapující. Protože, vážně, jenom blázen by vrátil tohle pozvání.

O deset minut později, přestože byla Bethany posilněna půl skleničkou vína, pořád nesebrala dost odvahy, aby obálku otevřela. Pronikavé zvonění telefonu ji přimělo vyskočit. Neschopná odtrhnout pohled od obálky, která spočívala na konferenčním stolku, šmátrala několik sekund po gauči, než její prsty nahmataly telefon.

„Pořád platí tapas za hodinu, žejo?“ vyhrkla Kelly Bensonová, její nejlepší kamarádka, svým typickým akcentem.

Kelly byla pravá New Yorčanka, ne z jiného státu, jako Bethany. Během jejich dlouhého přátelství, Bethany mnohokrát děkovala Bohu za to, že má Keely ve svém životě. Byla zde pro ni, když Bethany zasáhly nejhorší zprávy jejího života.

„Hmm … jo … myslím“, odpověděla Bethany, pozorností stále zabrána do obálky.

„Ty … myslíš?! Kolikrát jsem ti v minulém týdnu říkala, jak je pro mě dnešní večer důležitý? Sakra, Bethany, pokud mě necháš na holičkách, nikdy ti to neodpustím, víš, že Clark to nevydrží, když budu

moc tlačit na pilu. Potřebuju tě, abys mě vytáhla zpátky. Jakmile ho dostanu zpátky k sobě, budu v pohodě, ale nemůžu ho mít ukňouranýho na večeři. A to se stane. Potřebuju tě tam!“

„Ježiš, Keel, nikdy neporozumím tvý šílený závislosti na pitomcích.“

Její kamarádka propukla v bujarý smích, který začínal jako školní chichotání a končil jako zavrčení dominy. Bethany viděla dospělé muže slintat jako malé kluky, když se Keely smála.

„Tomu nepotřebuješ rozumět, holčičko. Vše co potřebuješ, je zvednout se a vypomoct kamarádce.“

„Já … dobře, jasně, budu tam.“

Keely netrpělivě odfrka. „Tak jo, řekni mi, co se děje. Neměla jsi další schůzku s mužatkou (v orig. She-male), že ne?“

Bethany se ušklíbla přezdívce, kterou vytvořily její šéfce s vyschlýma koulema.

„Ne, je do úterka mimo město.“

„Tak kde je sakra problém?“

„Přišlo to,“ vyhrkla Bethany, neschopna udržet v sobě ty novinky ani o okamžik déle.

„To? Co to?“ nechápala Keely.

„Pozvánka. Do klubu Indigo.“

Ticho. Po dobu, co jí Bethany znala, Keely nikdy neztratila na tak dlouho slova. Bethanino srdce divoce tlouklo. Její kamarádka si uvědomovala, stejně jako ona, vážnost okamžiku.

„Děláš. Si. Prdel!“ zašeptala konečně.

„Ne, nedělám.“ Odvětila Bethany, napůl nevěřícně, napůl vyděšeně. Protože stále nemohla uvěřit, že jí nešálí zrak.

„Otevřela jsi to? Co tam píšou? Kdy odjíždíš? Na jak dlouho? Můžeš si vzít hosta? Sakra, holka, vysyp to!“

„Já … ještě jsem to neotevřela. A, vážně, Keely, nemyslím si, že to chci otevřít.“

„Nemyslíš si, že to chceš otevřít nebo nemyslíš, že chceš přijmout to pozvání?“

„Ehmm … obojí? Mám na mysli, není možnost, že bych dostala volno tak narychlo … kromě toho, mám teď dost práce. Červen je náš nejrušnější měsíc, protože to je právě před tím, kdy každý zmizí na léto … prostě to není praktické …“

„Bethany!“ zarazil ji Keelyin ostrý hlas.

„No co?“

„Kolik vína máš doma?“

Bethany se konečně podařilo mrknout a zaměřit zrak na něco jiného než na indigově zbarvenou obálku. Ohlédla se po výklenku, který byl umístěný v krátké chodbičce vedoucí do její kuchyně, počítala.

„Tři červený, jedno bílý, jedno růžový. Proč?“

„Budu tam do dvaceti minut. Přinesu jídlo“.

„Ale co Clark?“

Keely si povzdychla. „Ačkoliv mě zabijí odpírat si toho super žhavýho debilního čuráka, Clark může počkat. Tohle je moc důležitý na to, abych tě nechala udělat to, co se chystáš udělat.“

„Ale …“

„Dvacet minut“, a zavěsila.

Bethany se přinutila znovu nadechnout. Snažila se přimět ruce, aby se jí netřásly. Usrkla si vína a zvedla pozvánku.

Klub Indigo – vlastněný jednatřicetiletým miliardářem Zacharym Savagem, pátým nejbohatším mužem v Americe.

Bethany si pamatovala něco málo, co četla o Savagovi v článku magazínu Time minulý rok. Byl o jeho schopnostech, obchodním důvtipu a narážel na pozadí jeho bohatství. Přesto už jak ho četla, věděla, že zpráva byla z velké části staronová, sestavená z jiných článků, ze svého soukromí neprozradil Zach Savage reportérce téměř nic.

Dokonce i použitá fotka byla jedna ze starších. To ale nic neubíralo z faktu, že pětadvacetiletý Zachary Savage byl přitažlivý a nádherný, s očima, které zachytí a udrží pozornost ženy a přiměje ji chtít poznat muže za tím tajemným, sexy úsměvem.

V současnosti, vše co kdo věděl o Zachary Savagovi bylo, že žil někde na Západním pobřeží, nejspíš v San Franciscu, vlastnil několik domovů po celém světě a byl zainteresovaný v několika podnikatelských aktivitách, nejproslulejší byl klub Indigo. Provozující deset obřích soukromých letounů, kluby nabízely prvotřídní soukromou zábavu pro dospělé. Fámy povídaly, že byly létajícími paláci sexu, ale podrobnosti byly udržovány přísně v tajnosti, jen vybraní byli obeznámeni.

Události organizující společnost, pro kterou Bethany pracovala, se minulý rok setkala s rázným odmítnutím podnětů, které zpracovala pro jeho obchod. Bethany byla členem týmu, který dělal nabídku, a dostala za úkol nejprve vyhledat vše, co bylo možné o Zachary Savagovi.

Když nic nenašla, šéfovou to víc než naštvalo a její pozice u Neon Events, Inc. byla nejistá. Po tomto debaklu musela hnout zadkem a vylepšit svoje postavení v očích její přímé nadřízené, Sheeny Malcolm.

Zvuk zvonku přerušil její myšlenky. Vyskočila na nohy, odbzučela Keely a čekala u předních dveří.

Její blonďatá, zelenooká kamarádka vystoupila z výtahu s jejím typicky čilým a sexy krokem, nesoucí tašku s jídlem z jejich oblíbené čínské restaurace v jedné ruce a dvěma kabelami Luis Vuitton v ruce druhé.

Bethany se zamračila, jak jí Keely minula ve dveřích do jejího bytu.

„Co ty dvě tašky?“

Keely odhodila zavazadla na podlahu hned vedle nejbližší pohovky a zamířila do kuchyně.

„Jedna je prázdná a je pro tebe, až tě přesvědčím, že jedeš na výlet. Ta druhá je, pokud bych ztratila všechny své přesvědčovací síly a neuspěla. V každém případě, ty a já jedeme na víkend do Hamptonu.

Předpověď počasí slibuje střední až vysoké teploty. Pokud se nebudu potit v mých prostěradlech s Clarkem, můžu se stejně tak potit na pláži a vylepšit si opálení, zatímco budeme probírat vážné téma – jak žiješ svůj život“

Vzala dva talíře a šla zpátky do obývacího pokoje, kde nechala jídlo na malém jídelním stole přišoupnutém v rohu a začala servírovat kuře Kung Pao a nudle.

Bethany potlačila prudkou reakci na slovo pláž a zkoušela skrýt strachem vyvolané zachvění. Každopádně Keely to viděla.

Soucit změkčil její pohled. „Blbost. Škrtni myšlenku na pláž. Vlastně škrtni celý nahodilý plán. Nebudeš ho potřebovat.“

„Vlastně, o tom pozvání“

Keely se zašklebila a zamířila na Bethany svými jídelními hůlkami.

„Ty sis vymluvila tam jet, že jo?

„Nemyslím, že si můžu vzít teď volno z práce, Keel.“

„Jasně, že můžeš. Tvoje tetička Melanie utrpěla druhý infarkt během dvou měsíců. Všechny ty koblihy a mastný žebírka, před kterýma jí doktoři varovali, si nakonec vybrali svou daň. Neví, jestli to chudák tetička Mel tentokrát zvládne.

„Ježiš, Keelly, tetička Mel je tak zdravá, jestli ne zdravější, než koně, na kterých jezdí několikrát denně. Mluvila jsem s ní na její narozeniny minulý víkend a je fit jak rybička.

„Iron Balls (přezdívka) Sheena to neví. Schválila ti vybrat si všechnu dovolenou, kterou sis našetřila za dva roky, abys navštívila tetiččinu smrtelnou postel v Montaně. A …“ Keely vylovila svůj mobil z kapsy a mávala s ním na Bethany. „právě mi napsala zpátky, že je taky ráda, že jsem jí informovala, takže se nemusíš hlásit každej zasranej den.“

Bethany na ní koukala s otevřenou pusou. „Zabalilas tašku, objednala pro nás jídlo, napsalas mý šéfový o volno a to vše během … dvaceti minut? To všechno proto, abych mohla jet na tu cestu?

„Jop“

„A Sheena uvěřila výmluvám, který sis vymyslela.“

„Proč by ne? Pořád si myslí, že jsem minulý rok skončila v Neon, protože mě přivedla k nervovému kolapsu a ne protože mě Rubio Events sral. Vsadím se, že má strach, abych jí nezažalovala.

Keely se zašklebila a natáhla se přes kouřící talíř. „Miluju, když máš tenhle výraz ve tváři“.

„Jaký výraz?“

„Ten, který říká, že nevíš, jestli mi dát pusu, že jsem to pro tebe zařídila nebo mi jednu vrazit, že jsem rozmetala tvoje výmluvy.“

„Jo, protože jsem se k mé lítosti naučila, že když jsi takhle odhodlaná, jedna z nás skončí tak, že udělá něco, čeho bude litovat. A většinou jsem to já.“

Keely mávla rukou a přešla k pohovce, kterou Bethany před chvílí opustila. Zírala dolů na obálku se stejnou úctou, jakou cítila Bethany od té doby, co otevřela poštovní schránku před téměř hodinou. „Wow. Myslím …. zasraně wow.“

Bethany roztřeseně vydechla a cítila se trochu lépe, že to Keely vnímala stejně. „Já vím, jasný?“

Keely přikývla. „Pořád to potřebujeme otevřít, zlato. Nedostaneme se ke šťavnatým detailům, když na to budeme celou noc zírat.“

S hlubokým nádechem popadla obálku ze stolu a roztrhla ji.

Bethany zadržovala dech, dokud ji potřeba kyslíku nedonutila se nadechnout.

„Co tam píšou?“

„Odjíždíš v neděli z Newarku. První zastávka je Shanghai … budeš mít svého osobního průvodce, šéfkuchaře a osobního strážce po celou dobu zážitku … no kurva!“

„Osobního strážce? Proč bych potřebovala …“

Keely zvedla ruku, aby ji umlčela. „Druhá zastávka je Bora Bora. Ježiš, Bethany, zabíjela bych, abych se dostala na Bora Bora! Třetí zastávka, Aleutské ostrovy – kde ty kurva jsou?“

Když Bethany pokrčila rameny, pokračovala. „Čtvrtá zastávka Londýn, pátá zastávka je Monte Carlo“ Zírala do prostoru a povzdechla si. „Tohle je kurva neuvěřitelný, Bethany. Myslelas někdy, že chytneš takovýhle jackpot, když jsi zkoumala klub Indigo a našla, že dávají návštěvnickou divokou kartu jednou ročně zdarma?“

„Ne-e. Obě jsme si tenkrát myslely, že je to vtip, pamatuješ? Myslím, co by miliardářská organizace měla z toho, kdyby nabízela jedinečnou příležitost, jako tahle?“

„Možná Zachary Savage nechce, aby si celý svět myslel, že je jenom super bohatej čurák?“

„Proč by se chlap, kterej nedává osobní rozhovory a je prakticky samotář, staral, co si o něm svět myslí?“ Zeptala se Bethany.

„Ježíši, já nevím. Ale nenech tenhle dar ležet ladem.“ Mířila okrajem obálky na Bethany. „Tohle pozvání ti spadlo do klína. A. Ty. Pojedeš.“

Bethany stiskla rty, aby zastavila proud námitek, který v ní rostl. Na jednu stranu byla nadšená, ale na druhou stranu, její sebevědomí utrpělo před šesti měsíci těžkou ránu, kdy ji její dlouhodobý přítel opustil … kvůli jinému muži. Její šok z Chrisovi dvojité zrady stále nezanikl. Nyní, mnohem později, se začínala divit, jestli to vůbec někdy přejde.

„Co dalšího tam píšou?“ zeptala se, aby rozptýlila sebe i Keely od důvodů, proč se jí zdá náročné, podstoupit tento krok.

Keely pohlédla dolů na obálku. „Obvyklé vyloučení odpovědnosti – celkově, neochvějná důvěra nebo ztratíte obě ledviny (?), žádné drogy na palubě letounu … žádné drogy na palubě letounu … žádné drogy na palubě letounu nebo budeš stíhána … ježíš, opravdu berou „stop drogám“ vážně.“

„Možná měl někdo špatnou zkušenost s drogami na palubě?“

„Hmm … mají čtyřiadvacetihodinovou zábavu na palubě, ale soukromé apartmány jsou soukromé. Kurva, jestli přijedeš zpátky a řekneš, žes nikdy neopustila svoje apartmá, zabiju tě.“ Kelly na ní upřela pohled.

„Ještě jsem nesouhlasila, že pojedu, Keel.“

Její nejlepší kamarádka povzdechla a pustila obálku. „Poslouchej. Já vím, proč nechceš jet.

Chris – anální díra – se na tobě opravdu podepsal s tou –preferuji muže- věcí. Beru to. K čertu, ani se to nestalo mě a byla jsem kurva traumatizovaná. Ale ty se potřebuješ pohnout dál, zlatíčko. Zavařila jsi šest vibrátorů během posledních šesti měsíců a to je jenom to, o čem jsi mi řekla …“

„Keely!“

„Zničíš si svůj zatracený klitoris, pokud na něj nepřestaneš používat přístroje na baterky, věř mi. Potřebuješ svůj klitoris, až půjde kolem skutečnej chlap. Vážně, můžeš mi říct, že ti to ve skutečnosti nechybí? Teplé tělo na tvém, tvrdý penis uvnitř?“

Žár zaplavil Bethaninu tvář a padla na pohovku. „Jo, fajn, chybí, ale …“

„Žádný ale.“

„Ale jo, ALE! Právě proto, Kelly. Poslední tvrdej pták uvnitř mýho těla se rozhodl, že preferuje anální sex s jiným mužem. Divíš se, že mám zatracenej komplex?“

Keelyiny oči se zjemnily soucitem. „Jistěže ne.“

„Tohle jsou příběhy, který jsme četli v bulvárních magazínech a chechtaly jsme se jim. Víš, jaký to je pocit, když vím, že já jsem najednou ta holka? Ta, která nedokázala udělat jejího chlapa dost šťastnýho, takže skočil do postele s jiným mužským?“ I po té době, říct ty slova jí obrátilo žaludek bolestí, vztekem a znechucením.

Keely pomalu potřásla hlavou a poté se jí objevil v očích ten výraz. Ten výraz, který říkal –mám tě ráda, ale … - „Ne nevím, jaký to je zlatíčko, ale nikdy tě nenechám, aby ses na věky schovávala kvůli tomu, co ti ten kretén udělal. Není lepší cesta, jak se přes to dostat, než se otevřít novým zážitkům?

Ty pojedeš a pohneš se svým životem. Bethany, klub Indigo by nemohl být pro tebe víc perfektní, než právě teď.“

„To není tak jednoduchý …“

„Ano, je to jednoduchý. Musíš dostat svého ex ven ze systému. A létající palác sexu je přesně ten způsob, jakým to uděláš. Vážně by ses měla přestat snažit se se mnou hádat, protože já tě nenechám, aby ses na to vykašlala, Beth. Je čas vrátit se do skutečného světa.“ Zvedla své jídlo a sedla si zpět, držíce hůlky. „Teď se najez, budeš potřebovat sílu, abys udržela krok s mým seznamem -co je potřeba udělat-, který jsem pro tebe vypracovala.

*****

Přišla neděle, jasná a slunečná.

Bethany ležela v posteli, celé tělo v pohotovosti a chvějící se vzrušením, jaké už dlouhou dobu necítila. Mohl by to být perfektní okamžik na dostaveníčko s jejím králíčkem, ale Keely jí minulou noc zabavila všechny potěšení poskytující hračičky a odkráčela jako primadona.

Když Bethany škemrala, předvedla jí jeden zbrusu nový, hermeticky uzavřený, který byl nyní schovaný v jedné ze dvou velkých tašek v nohách její postele.

„Nemáš dovoleno to otevřít, až po dni na palubě letounu a jen v případě nouze. A pokud to přineseš zpět neotevřené, budu tě navěky milovat.“

Zvedla se a povzdechla si nad ztrátou vibrátoru Peta a zamířila do sprchy.

O dvacet minut později sebou škubla, jak Keely rozpumpovala motor jejího milovaného Mini Cooperu, Hermiony. „Slib mi, prosím, že budeš k Hermioně milá, zatímco budu pryč“.

„Je to jenom auto, Bí“.

Celou cestu na Newarské letiště se hádaly o Keelyině péči o Hermionu, ale obě zmlkly, když zajely na soukromé místo pro odbavení na letišti.

Letoun klubu Indigo byl snadno rozpoznatelný. Neskutečný, zářivě černý obří letoun s dvěma indigově zbarvenými pruhy vedoucími od přídi k ocasu, přímo dominantně křičel oproti menším, lehce zbarveným letadlům.

Keely zpomalila, jak zíraly na letoun. „No to mě poser! Pamatuj si, že mi dlužíš. Mohla jsem mít Clarka přednášejícího mi o Fibonacciho posloupnosti, zatímco bych z něj o páteční noci vyšukávala život. Všechno co mám teď je blbý porno, zatímco si představuji tebe, jak si užíváš život na tomhle letounu. Alespoň mi slib, že se budeš bavit?“

Keellyin výraz v očích byl něco mezi starostlivou sestrou a přísnou profesorkou.

Zastavila auto před budovou ze skla a oceli, s nápisem přes dveře „Klub Indigo – exklusivní apartmá pro hosty“.

Bethany přikývla. „Nemůžu slíbit, že budu divoká, ale budu se bavit.“ Usmála se a viděla Keely trochu se uvolnit, pokud to bylo u někoho tak nervózního jako Keely vůbec možné.

„Skvělý … a teď kšáá“, gestikulovala Keely a Bethany se usmála, otevřela dveře a vystoupila na horký asfalt.

Náhlý poryv větru zavál, jak otevírala kufr, kde měla zavazadla, a zvedl sukni jejích šatů.

Za ní se ozvalo zahvízdání. „Kriste pane, podívejte se na ty nohy.“

Vyndala své tašky, otočila se a viděla tři muže, vypadali dobře, oblečení, jak z pánského stylového magazínu.

Za sebou slyšela Keelyin spokojený smích. „Máš vykročeno na slušný začátek, vidím.“ Vzala sluneční brýle z hlavy a nasadila je na oči. „Adios, amiga.“

Počkala, až Bethany zabouchla dveře a s kvílejícími koly vyjela. Bethany se snažila zůstat v klidu, nemyslet na chudáka Hermionu a otočila se.

Muži zmizeli ve skleněné budově. Vyšla pomalu, se zvýšeným tepem, jak si uvědomovala, že se chystá překročit neznámé hranice. Bleskla pohledem zpět na obrovský černý a indigový letoun, s pocitem smíšeným obavami a vzrušením se zachvěla.

Životní příležitost.

Mohla by se tomu vyhýbat … možnostem všechno nechat plavat a … bavit se. Nebo se mohla chopit naděje, že to pomůže odstranit bolest posledních měsíců jednou pro vždy.