FF - EPILOG

Překlad: Niki

Náhrdelník se houpal tam, kde visel poslední rok, nebo tak - přes sloupek mojí postele. Tu a tam ho určitým způsobem zachytilo světlo, způsobujíc, že diamant vepředu se zatřpytil. Potom to přitáhlo moji pozornost a najednou mě zaplavily vzpomínky. To byla obvykle jedna z nocí, kdy jsem brečela až do spánku. Teď už se to ale nestávalo tak často, z velké části jsem šla dál. Použila jsem slova ´jít dál´ ve velmi liberálním slova smyslu, protože jen část mého života udělala pokrok dopředu přes pojídání zmrzliny a sezení v pyžamu. Věděla jsem, že se přes to nikdy nedostanu úplně.

I když v některých ohledech se mi podařilo získat nějaké zdání staré Maisie. Právě jsem začala svůj druhý ročník na vysoké škole, měla jsem novou partu přátel a práci, kde jsem pracovala o víkendech prodáváním elektrických spotřebičů. Moji noví přátelé nevěděli moc, co se dělo, jen, že můj přítel zemřel při nehodě, nic jiného. Jedna z mých spolubydlících si dokonce prošla tím samým jako já, takže jsme se staly velmi blízké.

Dneska byl těžkej den. Dnes byl Valentýn a samozřejmě jsem neměla rande. Ne že bych jedno chtěla, protože jsem vůbec nerandila, ne od Luka. Ale dneska byl den pro lásku, pro líbání a mazlení a pro říkání svému partnerovi, že ho zcela milujete. A já jsem byla sama.

Teď jsem si povzdechla a sáhla po medailonku, povolujíc ho ze sloupku. Kov byl hladký a chladný na dotek, jak jsem přejížděla prstem přes spletitý vzor na přední straně. Když jsem se dostala na bok, otevřela jsem západku a podívala jsem se dolů na fotku. Nezměnila jsem to od té, kterou tam dal Luke, když mi ho dal. Usmála jsem se dolů na naší špatně oříznutou fotku, kterou se mu tam dovnitř podařilo dostat. Můj úsměv na fotce byl skutečný a toužila jsem být schopna se usmívat tak snadno znovu. Štěstí přicházelo tak snadno tenkrát, ale teď jsem pro to musela tvrdě pracovat. Být ´normální´ pro mě byla těžká práce, ale pořád jsem doufala, že se tam jednoho dne dostanu.

Nečetla jsem slova na zadní straně medailonku, vždycky mě rozrušily a přinutily mě cítit se mizerně celej den, a tak jsem ho místo toho zavřela a pověsila zpátky na své místo na mé posteli. Přinutila jsem se dostat na nohy. Možná, že vysoká mi dává rozptýlení a zastavuje mě od litování se. Popadla jsem batoh, vklouzla jsem do svých conversek a plahočila jsem se přes pokoj ke dveřím. Byla jsem v chodbách, takže jsem měla svůj vlastní pokoj, ale sdílela jsem koupelnu, kuchyň a obývák s dalšími třemi, co se dalo popsat jenom jako, zvířata. Zděsila jsem se, když jsem vešla do zaneřáděné chodby, málem jsem zakopla o pár bot, které byli nechané mimochodem uprostřed cesty. Povzdechla jsem si a odkopla je na stranu, dávajíc si tašku na rameno, když jsem vešla do kuchyně.

Georgia seděla u pultu, chroupala Cheerios přímo z krabice, sledovala Jerryho Springera a hlasitě přežvykovala. Zastavila se, hrst Cheerios na půli cesty k ústům. "Co? On není táta? No buď vděčná, sestro, protože špatný zuby jsou genetický," pošklebovala se, smějíc se sama sobě předtím, než si do pusy hodila další sousto cereálií, v tom procesu jí trošku spadlo dolů na tričko. Usmála jsem se. Georgia, moje nejlepší kamarádka na vysoký byla šílenec do talk show a musela mít svojí náplň dramatu, než jdeme do školy každý den.

"Dobrý ráno," pozdravila jsem, pokládajíc tašku na pult, těsně se vyhýbajíc převrhnuté špinavé misce, která vypadala, že jednou obsahovala cereálie.

Neodtrhla oči od televize, jak mi nabízela krabici cereálií které jedla. "DNA testy odhalí, že není otcem jejího dítěte, i když mu řekla, že nespala s někým jiným, zatímco byli manželé. I když má asi podezření, že spala s jeho bráchou," vysvětlila, aniž by mě pozdravila.

Nacpala jsem ruku do krabice a taky si vzala hrst. "Zní to, jako by to právě začínalo být zajímavý," odpověděla jsem, přitáhla jsem si stoličku a dívala jsem se taky, prostě abych něco dělala.

Georgia se na mě podívala koutkem oka. "Jsi dneska okay?"

"Báječný," lhala jsem, kývala jsem hlavou a přála jsem si, aby od toho tématu upustila.

Odfrkla si, odložila krabici a vypnula televizi, jak se otočila ve své židli, aby ke mně byla čelem. "Víš, co budeme dneska večer dělat?" Zvedla jsem obočí v pobídnutí a pokrčila jsem rameny. "Opíjet se. Totální pád na tvůj obličej, záblesk tvýho spodního prádla a totální poblití ulice opilců," odpověděla, zkřížila si ruce na prsou. Její výraz byl přísný, dokonce vyzývavý, skoro jako by mi dávala odvahu jí odporovat.

Zasmála jsem se a nechala jsem uniknout malé zasténání. Když vypne Springera, věděla jsem, že to myslí vážně. Nikdy kvůli ničemu nevypínala Springera, byla totální fanynka. Pokud chtěla dneska večer opilství, pak budu opilá, jestli chci, nebo ne. Georgia je skvělá kamarádka, odmítla rande se svým přítelem Ste dneska večer, protože věděla, že budu sama. Byla to skvělá kamarádka, i když ji znám jenom rok a kousek.

"To zní skvěle. Budu si to pamatovat, abych si pak vzala pěkný spodní prádlo," vtipkovala jsem, protáčejíc oči.

Usmála se. "Vezmu si kalhotky Bridget Jones a ujistím se, že Ste dostane nahlédnutí, víš, že miluje ty velký kalhotky, divnej kluk."

Zasmála jsem se a zavrtěla hlavou, ona byla vždycky takhle hrubá, hlasitá a ve vaší tváři. Ale bylo to hezký, protože se zdálo, že taky vydává to nejlepší ze mě. "Jsme připravený na vyučování?" Zeptala jsem se s nadějí.

Přikývla, házejíc do sebe poslední hrst cereálií. "Mmm jasně," zamumlala s plnou pusou.

Chůze do školy byla krátká, protože jsme bydlely kousek od areálu. Georgia se do mě zavěsila, když jsme šli, vyprávěla mi o barech, které dneska večer navštívíme a o těch, kterým se musíme vyhnout, protože už bručeli o našich falešných občankách.

Když jsme konečně dorazily a začaly vycházet schody do hlavní budovy, někdo za mnou zavolal mé jméno. Otočila jsem se, automaticky s omítkou falešného úsměvu, protože jsem věděla, že se to ode mě bude očekávat.

Když jsem se otočila, viděla jsem chlápka se světle hnědými vlasy, které mu spadaly přes čelo a kroutili se mu na zátylku a rozcuchané, chaotické vousy mu zakrývaly tvář. Jeho modré oči se setkaly s mými a zvrásčily se kolem okrajů, jak se široce usmál. Zamračila jsem se, trochu zmatená. Vůbec jsem toho chlápka nepoznávala, takže jsem neměla ponětí, jak zná mé jméno.

"Ahoj," pozdravila jsem zdvořile.

Zasmál se a ten zvuk udeřil na strunu někde hluboko uvnitř mě, ale neměla jsem tušení proč. "Copak mě nepoznáváš?" Zeptal se, natáhl ruce a prohlížel se. Hodně jsem ho sjížděla očima. Vstřebávajíc jeho kovbojské boty, přesně sedící džíny, jeho bílou košili s knoflíčky a hnědé sako, které měl na ní. V jedné ruce držel jedinou rudou růži. Podívala jsem se zpátky na jeho tvář. Jeho nos a rty vypadaly trochu povědomě, ale kromě toho nic.

"Měla bych?" Zeptala jsem se a zvedla jsem obočí v otázce.

Udělal krok ke mně a ruka Georgie se omotala kolem mého předloktí, přitahujíc si mě blíž k ní. Ten chlápek si toho všiml a zakřenil se, vrtěl hlavou. "Já jí neublížím, neboj se."

Jeho hlas. Bylo tam něco na tom, jak jeho slova zněla a plynula, jak jeho pobavení zbarvovalo jeho tón. Bylo mi to hodně povědomý, ale nemohla jsem to zařadit.

"Pořád mě nepoznáváš? To bolí, malá rebelko," dobíral si mě.

Srdce mi poskočilo až do krku nad tou přezdívkou. "Zach?" Vydechla jsem, prohlížela jsem si ho a kroutila jsem nevěřícně hlavou. Vypadal tak rozdílně, nebylo divu, že jsem nevěděla, kdo to je.

Úsměv mu rozdělil tvář. "Jeden a jediný," potvrdil domýšlivě.

Než jsem se mohla zastavit, udělala jsem tři kroky a uzavřela vzdálenost mezi námi, hodila jsem paže kolem něj a pevně jsem ho objala. V očích se mi sesbírávaly slzy, když mě objal zpátky, zvedl mě ze země a drtil mě na své hrudi. Jeho vůně naplnila mé plíce, jak mě zalila jeho známost, uklidnilo to mé smysli a uvolnilo svaly. Zasmála jsem se, nechávajíc trochu stresu opustit mé tělo. Chyběl mi nějak chronicky.

Pořád jsme se udržovali v pravidelném kontaktu, posíláním si e-mailů, smskováním a skypem, ale osobně jsem ho viděla jen jednou, co jsem odešla z domova, protože jeho rozvrh byl plný a vůbec jsme nemohli dostat čas, abychom se setkali. Když jsem s ním před dvěma týdny skypovala, neřekl mi, že jde sem - a rozhodně neměl dlouhý vlasy a zanedbaně vypadající vousy!

"Co tady děláš? Proč si mi neřekl, že přijedeš a co to proboha je s těma velkýma vousama bezdomovce?" Zvolala jsem, pevně ho stiskávajíc.

Zasmál se a postavil mě zpátky na nohy, držel mi jednu ruku kolem pasu. "Pracuju. Chtěl jsem tě překvapit. A vousy jsou pro natáčení," odpověděl na moje otázky v pořadí, s úsměvem od ucha k uchu.

Moje pusa se otevřela v šoku. Natáčeli film uvnitř a kolem naší školy v tuhle chvíli a posledních pár měsíců. Zřejmě šlo o univerzitního profesora, který se dostane do potíží, když je svědkem vraždy jednoho ze studentů. Zaplatili naší vysoký spoustu peněz, aby mohli využívat areál a hodně z nás mělo dokonce role jako kompars, jak jsme putovali po chodbách.

Teď jsem se rychle rozhlédla. Kamery, jak ruční, tak i namontované byly rozházené všude. Lidé seděli kolem na dřevěných židlích, jedli a pili jídlo z nehybného karavanu, co tam byl zaparkovaný. Když přijeli poprvé, byl o tom všem obrovský šum, ale novinka už se teď opotřebovala, takže to bylo pro studenty spíš jako nepříjemnost, protože to znamenalo, že jsme nemohli přes střed centra, abychom se dostali do školy, museli jsme to vzít delší trasou a museli jsme být zticha celou dobu, zatímco kamery natáčely. Zřejmě tu plánují natáčet alespoň další měsíc, než se přesunou na jiné místo. Filmový štáb byl na akademické půdě poslední dva měsíce a za tu dobu jsme měli to štěstí setkat se i s Hugh Jackamen a Charlize Theronem. Ten dělal rok Georgie.

"Ty pracuješ? Tady? Na tomhle filmu?" Zalapala jsem po dechu, hrdě jsem se na něj dívala. Vůbec se o tom nezmínil. Řekl mi, že se snaží zoufale dostat roli, kterou chce, ale neřekl mi, že to bylo pro tohle.

Přikývl. "Jo. Díváš se na Hugova dvojníka a hlavního kaskadéra filmu," chvástal se, uculujíc se na mě.

Nechala jsem uniknout malé zaječení, jak jsem poskočila na místě. Zatím v jeho kariéře ještě nikdy nebyl hlavní kaskadér, jen část jejich týmu. "Zachu, to je skvělý!" Hlaholila jsem a sevřela ho v dalším objetí. Vousy mě poškrábaly na tváři, jak jsem ho pevně stiskla. "I když si nejsem moc jistá ohledně vlasů a make-upu," dodala jsem, prsty jsem přejížděla vzadu po jeho vlasech, když jsem se trochu odtáhla. Vlasy byli na dotek divné, jako dráty a pak jsem si uvědomila, že je to paruka.

Zasmál se a přikývl, třel si čelist a obrátil nos nahoru. "Vypadám jako starý muž, co?" Přemítal.

"A máš kontaktní čočky," poznamenala jsem, když jsem viděla, že jeho oči jsou modré, místo obvyklých čokoládově hnědých. Preferovala jsem hnědou, abych byla upřímná. Zach měl krásné teplé oči a kontaktní čočky je maskovaly.

"Jo. Dráždí jak zkurvysyn," zamumlal, několikrát mrkajíc.

Zakřenila jsem se, otáčejíc se na Georgii, jak se dotkla mých zad. "Je hezký tě vidět osobně, Zachu," pozdravila. Několikrát s ním mluvila, když byla v mém pokoji, když jsme byli na skypu, ale nikdy se oficiálně nesetkali. Otočila se ke mně a omluvně se usmála. "Měli bychom se dostat do třídy."

Zamračila jsem se a otočila se zpátky k Zachovi. Nechtěla jsem jít do třídy, chtěla jsem si s ním povídat. "Možná bych to mohla vynechat a my bychom se mohli jít poflakovat?" Nabídla jsem.

"Ty se mě ptáš, jestli s tebou půjdu ven, Maisie?" Zalapal po dechu, předstíral šok a položil si ruku na srdce.

Zasmála jsem se, cítila jsem, jak teplo zaplavilo mou tvář, když jsem ho praštila do ramene. "Ne!" Protestovala jsem. "A ty stejně nerandíš, takže o co de?" Přidala jsem samolibě. Zach ještě s nikým nebyl venku od té doby, co jsem se odstěhovala. Rozhovor, který jsem s ním měla v den mého odjezdu zřejmě neměl vůbec žádný efekt. Byl prostě stejně nezadaný, jako jsem byla já.

Nenuceně pokrčil rameny. "Jedinej důvod, proč jsem neměl s nikým rande za poslední rok a půl je, že jediná holka, o kterou jsem kdy měl zájem, se na mě nedívá tím způsobem. Musím mít zónu kamaráda na maximum. Nepomáhá, že se přestěhovala přes polovinu země, takže se s ní sotva vidím. Navíc, teď není připravená s někým randit, po těch všech sračkách, kterými si prošla," odpověděl. Jeho hlava nakloněná na stranu, jak se na mě díval přes barevné kontaktní čočky.

Nepříjemně jsem přešlápla, klesajíc očima k zemi, nevěděla jsem, co říct na tohle odhalení. Zach mě má rád, vážně? Nebo si dělá srandu? Polkla jsem a přinutila jsem svoje oči setkat se s těmi jeho. "Já....já...." koktala jsem a zavrtěla hlavou. Nebyla jsem si úplně jistá, jak se kolem své nově nabyté znalosti cítit. Na jedné straně, randění nebylo něco o čem jsem ještě někdy uvažovala, zvlášť ne randění se Zachem. Ale teď, když řekl ta slova, představa, že tam pro mě někdo je, být součástí něčeho speciálního, chybělo mi to. A nebylo to tak, že bych k Zachovi nebyla přitahována, protože jsem byla, samozřejmě, že jsem byla. Je hezký, vtipný, duchaplný a přemýšlivý. Ale nebyla jsem si jistá, jestli jsem připravená na něco víc s kýmkoliv, natož s kamarádem, který mi byl drahý.

Smutně se usmál. "Měla bys jít do třídy. Tak jako tak natáčím scénu. Možná bychom se mohli sejít na kafe potom, co skončíš? Pokecat? Do tý doby, si tuhle směšnou věc sundám," navrhl, škrábal se na paruce a tahal si za klopy saka. "I když chvíli nemůžu nic dělat s vousy, jsou moje bohužel a musím je mít až do dokončení natáčení," dodal.

Rozpačitě jsem se zasmála. "Vlastně mi ty vousy nevadí. Podivným způsobem ti sluší," přiznala jsem s úsměvem. Nebyla jsem typ holky na vousy, ale ve skutečnosti mě to dostalo. "A ráda bych pokecala." Bylo divný ho zase vidět osobně. Byl vyšší, než jsem si pamatovala, širší v ramenou, jako by snad nabral hodně svalů pro část něčeho. "Jak dlouho tě tu budu mít?" Zeptala jsem se a tiše se modlila, ať z mého života nezmizí moc rychle.

Zvedl škádlivě obočí, jak mu na tvář vklouzl drzý úsměv. "Jak dlouho mě tu chceš?" Odpověděl. Protočila jsem oči a hravě jsem ho strčila do ramene. "Měsíc. Jsem tu na měsíc."

Srdce mi nad tímto poznáním poskočilo. Celý měsíc poflakování se se Zachem. Znělo to fantasticky. "Jo? To je skvělý" Zašvitořila jsem, křenila jsem se od ucha k uchu. "Chyběl jsi mi," přiznala jsem, přejíždějíc očima přes jeho rysy, který jsem poznávala, jeho rovný nos a plné růžové rty.

Úsměv ho zatahal za koutky úst. "Taky si mi chyběla," odpověděl. Zvedl ruku, podávajíc mi jedinou rudou růži, které jsem si předtím všimla, ale nevěnovala jsem ji žádnou pozornost. "Šťastnýho Valentýna," řekl tiše, ohnul se a zasadil mi přetrvávající polibek na tvář.

Pocit z jeho rtů na mé kůži byl neobvykle krásný. Zavřela jsem oči a otočila jsem svou hlavu o palec směrem k té jeho, jak se moje ruka omotala kolem jeho krku, svírajíc ho k sobě. Tvrdost jeho hrudi přitisknuté k té mojí způsobila, že se moje srdce začalo třepotat a vlasy na temeni se mi stavěly pozdvižením. Dech se mi zadrhl v krku, jak se něco, co jsem necítila dlouhou dobu usadilo v jámě mého žaludku. Odtáhl ústa od mé tváře. Jeho dech mi vanul na krk a potlačila jsem malý záchvěv nad pocity, které zaplavily můj systém.

Víc zmatenější, než jsem byla dlouhou dobu jsem se odtáhla, teď jsem se dívala do jeho modrých očí. "Díky za růži," zašeptala jsem, kousajíc si ret.

"Nemáš zač." Ustoupil, nechávajíc paži spadnout z mého boku, jak kývl přes rameno. "Radši bych se měl vrátit, než bude ta banda přemýšlet, kde jsem. V kolik se tu sejdeme?" Zeptal se.

"Ve tři?" Navrhla jsem a pokrčila rameny.

Přikývl, smál se tím domýšlivým úsměvem, který jsem si tak dobře pamatovala. "Je to rande," potvrdil. Než jsem stačila protestovat a říct něco o tom, že to není opravdový rande, otočil se a běžel přes školní areál, bez námahy přeskočil dřevěnou bariéru, která blokovala filmové vybavení a byl z dohledu během několika vteřin. Stála jsem tam, neschopná pohybu, jak jsem sledovala poslední místo, kde jsem viděla Zacharyho Andersona. Najednou jsem si uvědomila, co to bylo za pocit, který jsem cítila, když mě políbil na tvář. Ten pocit mi byl tak dlouho cizí, že jsem ho na poprvé nepoznala, ale teď jsem to věděla a nebyla jsem si jistá, jak se s touhle znalostí vypořádat. Ten pocit byl touha, potřeba, štěstí a spokojenost.

Mohla jsem cítit, jak mi červenají tváře, vkrádalo se mi to nahoru krkem a pomalu to zaplňovalo celou mou tvář, jak jsem se podívala dolů na růži, kterou jsem držela ve své ruce. Rty se mi zachvěly úsměvem, když jsem si ji dala k nosu, vdechujíc tu sladkou vůni. Měsíc byl dlouhá doba, ale vidět ho teď, nezdálo se to jako zdaleka dost dlouho.