FF - 11. kapitola

Překlad: Niki

Když konečně přišlo ráno, cítila jsem se hrozně, protože jsem sotva spala. Byla jsem přepnutá na auto-pilota, když jsem se oblíkla a vlekla se do Alexova auta. Když jsme zastavili na školním parkovišti, všimla jsem si Luka, jak sedí na kapotě svého auta, tři místa od nás. Jeho kamarádi se všichni poflakovali kolem něj, mluvili, ale on se zdál být trochu rozrušený. Když jsme zastavili, odrazil se od svého auta a zaměřil se, úsměv se mu táhl přes tvář. Sledovala jsem, jak mu rozepnutá košile vlaje v lehkém větru, bílé tričko se mu lepilo na tělo, předvádějíc, jak je ze všeho toho hraní fotbalu tvarovaný. Dívala jsem se, jak jeho úsměv předváděl jeho bílé zuby a silné čelisti. Smutně jsem si povzdechla. Pořád měl vliv na moje tělo, pořád mě neuvěřitelně přitahoval. Potíž byla v tom, že jsem si i všimla, jak se na něj taky dívaly ostatní holky. Vždycky se dívaly, ale předtím, kdy jsem byla přesvědčená o jeho citech, takže ony, jak civí, mě nikdy neobtěžovaly, nežárlila jsem, protože jsem mu věřila. Teď jsem se cítila trochu blbě s žárlivostí.

Alex se rozloučil, jak se podíval do skupiny holek, které stály stranou. Zřejmě si vybíral jeho týdenní cíl. Se vším tím včerejším rozrušením a rvačkou se Zachem si myslím, že se nedostal k tomu, aby šel po moc holkách.

Luke došel k autu, jak jsem zavírala dveře. ″Ahoj, bejby,“ pozdravil. Jeho ruka se posunula, aby vzala tu mojí, tak jsem se mírně vyhnula, způsobujíc, že mu opadla tvář. ″Promiň,“ zamumlal a nechal svou ruku klesnout k boku, jak kopl botou do země.

″Dobré ráno,“ odpověděla jsem a snažila se ignorovat, jak smutně vypadal.

″Dobré ráno.“

Nepříjemně jsem se zasmála, hodila jsem očima kolem nás a viděla jsem, že nás každý pozoruje. Někteří lidé nenápadně sledovali, ale předstírali, že dělají něco jiného, někteří lidé se rychle odvrátili, jak jsem se podívala jejich směrem, jiní úplně zírali s otevřenou pusou. ″No, to je trapný,“ zamumlala jsem, kousajíc si rty.

Luke se na mě omluvně usmál. ″Můžu jít s tebou dovnitř, nebo….?“ Odmlčel se a podíval se na mě s nadějí.

Zhluboka jsem se nadechla a přinutila jsem se k úsměvu, i když mi bylo do breku. ″Jasně. Oh, udělal si svůj úkol na angličtinu?“ Zeptala jsem se a snažila se změnit téma. Byla jsem si jistá, že měl dneska odevzdat esej.

Vděčně se na mě usmál, pravděpodobně proto, že jsem vynaložila úsilí, abychom byli přátelé. Trochu jsme si neobratně povídali, jak jsme kráčeli do budovy. Rukama jsem pevně svírala popruhy svého batohu, protože se jeho ruce houpaly nebezpečně blízko u těch mých. Lidé se dívali, jak jsme šli kolem a já jsem se co nejlépe snažila je nevidět – no, snažila jsem se předstírat, že je nevidím, tak jako tak.

Šeptání začalo, když jsme šli po chodbě a všechno, co jsem chtěla udělat, bylo schoulit se na posteli a brečet. Podívala jsem se chodbou a zamračila jsem se. Lidi se tlačili u mojí skříňky, vzrušený šepot se vlnil davem. Co to proboha asi je?

Z ničeho nic, mě Charlotte chytila za ruku a zatažením mě zastavila. ″Maisie! Ach můj bože. Nahlásila jsem to školníkovi, řekli, že to vyřeší a ať jde každý do svojí třídy. Je to nechutný. Vsadím se, že to udělala ta čarodějnice,“ zasyčela, její čelist se napínala hněvem.

″Co?“ Co školník vyřeší?

Oči se jí rozšířily, jak se její stisk na mém rameni dotáhl do bodu bolesti. ″Neviděla jsi to?“

Luke přistoupil a zvědavě se na ni podíval. ″Viděla co, Charlotte?“ Zeptal se, přimhouřil oči.

Charlotte neodpověděla, jen mě vlekla kupředu, strkajíc lidi z cesty. ″Uhněte, nebo se ztraťte. No tak, lidi, vypadněte z cesty!“ Nařídila.

Bezmocně jsem ji následovala, proplétala jsem se mezi nashromážděnými studenty a přemýšlela jsem, co se děje. Dav se rozestoupil, lidi se otáčeli a dívali se na mě a šeptání se dostalo ještě do většího vzrušení, jak si mě lidé prohlíželi s vykulenýma očima, zřejmě čekali na mou reakci, na cokoliv to bylo. Sandy se na mě ušklíbla a moje ruka se sevřela v pěst, jak byla Zachova slova ze včerejška ozvěnou v mé hlavě, ´Musíš praštit tu šlapku do ksichtu´. Chtěla jsem, opravdu chtěla, ale přinutila jsem se odvrátit od jejího posměšnýho úsměvu.

Charlotte se zastavila a já jsem se podívala na všechno, co bylo tak naléhavé, jen abych viděla, že někdo zpustošil moji skříňku. Jedno velké tučné slovo bylo nastříkané na žlutých dvířkách, velkými červenými písmeny, barva hustá a vypadající ošklivě.

´Děvka´

″Co to k sakru je?“ Vykřikla jsem a vztekle jsem se na to zamračila. Proč by mi to proboha někdo psal na skříňku? Je to prostě hloupý, protože vůbec nejsem děvka!

″Já vím je to nechutný!“ Zavrčela zlostně Charlotte, vrtíc hlavou. ″Zřejmě by to mělo být pryč do oběda.“

Cítila jsem, jak rudnu studem, protože na mě každý zíral. Nesnášela jsem být středem pozornosti a v té sekundě to vypadalo, jako by byl každý pohled na chodbě uzamčen na mně. Proč by to někdo vůbec psal, kdo to napsal?

″Co to k čertu je?“

Otočila jsem se a viděla Luka, jak se prodral davem a zastavil se mi za zády. Jeho oči byly přilepené k mojí skříňce, jak sebou jeho čelist naštvaně škubla. Moje mysl vířila, snažila se vymyslet, kdo by mi to chtěl napsat na skříňku. Vycházela jsem se všemi, byla jsem dost oblíbená – jen ne populární. Myslím, že populární holky mě nikdy neměly opravdu rády, protože jsem chodila s quaterbackem, ale žádné z nich jsem hodně nevadila, nebo vadila? Možná Sandy….

V zadní části mé mysli jsem slyšela Luka hlasitě vykřikovat, jak se ptal, kdo to udělal a jestli někdo něco viděl. Byl z toho neuvěřitelně nasranej. Moje oči střelily znovu k Sandy. Chichotala se za svou rukou a spiklenecky šeptala svojí kamarádce.

″To jsi udělala ty?“ Zeptala jsem se jí, ukazujíc na to vztekle. Nemohla jsem vymyslet jinou jedinou osobu ve škole, která by se mnou mohla mít problém, jako ona.

Zvedla jedno obočí, dívajíc se na mě nevěřícně. ″Ne. Ale ten, kdo to napsal, má zjevně tvoje číslo, ne? Určitě si děvka,“ odpověděla, narovnávajíc ramena, jak se lidé střídavě dívali.

Vztek způsobil, že se mi chvěl žaludek, jak jsem na ni zírala. ″Sandy, v čem je tvůj problém? Co jsem ti udělala? Tak jsem šla ven s někým, koho si chtěla, takže co? Znamená to, že mě budeš navždycky nenávidět a budeš mít o mě celou dobu sarkastický poznámky?“ Zavrčela jsem.

Odfrkla si a znechuceně se na mě podívala. ″No, teď už s ním ale nechodíš, ne? Viděl, jak směšná si a nakonec přišel ke mně,“ odvětila s pokrčením ramen a strašně se na mě usmála.

Vykročila jsem vpřed, abych jí vrátila rozzlobený komentář, ale Luke byl rychlejší a zatáhl mě za sebe, jak na ni zíral. ″Neříkej o ní sračky. Stojí za milión, víc než ty, není na jednu věc, není odporná kurva. Existuje důvod, proč jsem se do ní zamiloval a ne do tebe, ona není falešná tupá děvka, která je zahleděná jen sama do sebe. Byla si opilecká chyba, nic víc než to, takže si nemusíš lichotit,“ zasyčel vztekle.

Její ústa se otevřela v šoku, jak její tváře zrudly rozpaky. ″No, nejsi zrovna moc dobrej v posteli, Luku Hannigane! Totální promarnění kondomu, pokud se mě ptáš!“ Odsekla.

Lukovo tělo ztuhlo, ale neodpověděl. Otočila se na podpatku, házejíc si naprosto rovnými, přírodními blond vlasy přes rameno, jak pochodovala pryč, s jejími holkami, následujícími ji jako malinký slintající psi, následující jejich pána. Luke se ke mně otočil a zavrtěl hlavou, mračil se. Cítila jsem, jak se mi oči zalily slzami, a přála jsem si, aby nepadaly. Lidi na mě pořád zírali a já jsem nechtěla, aby mě někdo viděl brečet.

Proč se mi tohle všechno děje? Měla jsem skvělej život předtím, než se tohle všechno stalo. Všechno bylo perfektní, měla jsem perfektního přítele, skvělé přátele, všechno bylo naplánovaný a vzrušující. Ale pak se všechno kolem mě rozpadlo.

Luke se zamračil a otočil se na stranu. ″Všichni se ztraťte. Prostě jděte do třídy, nebo něco, vážně, prostě odejděte!“ Nařídil. Vzhledem k tomu, že to byl pořád Luke Hannigan, nejvíc populární sportovec ve škole, zdálo se, že se všichni pohybují jako jeden, jak šeptali a rychle se roztrušovali.

Vzhlédla jsem a uviděla jsem Zacha opírajícího se o zeď naproti mně, ruce měl složené na hrudi, upřeně mě pozoroval. Jeho oči uzamčené s těmi mými. Na prázdno jsem polkla nad tou intenzitou a dívala jsem se taky, než sevřel čelist a taky odešel.

″Bejby, jsi okay?“

Vylétla jsem z malého oparu, ve kterém se mi zdálo, že jsem chycená a podívala jsem se na Luka. Sledoval mě se starostlivým výrazem ve tváři. Přikývla jsem a vykročila jsem vpřed k jeho tělu, prostě jsem potřebovala trochu pohodlí. Okamžitě se jeho paže omotaly kolem mě, obklopujíc mě svou krásnou vůní. Přitiskla jsem tvář k jeho hrudi a snažila jsem se, co nejvíc to šlo nebrečet, jak jsem mu omotala ruce kolem pasu, upínajíc se k němu.

″Tohle všechno bude snazší. Je mi to líto,“ zašeptal, jemně mě políbil na stranu hlavy a hladil mi záda.

Popotáhla jsem a odtáhla se. ″Já vím.“ Znovu jsem se otočila ke své skříňce a hroznému červenému nápisu. ″Radši si vezmu svoje knížky a věci a půjdu so třídy.“ Usmála jsem se na Charlotte, která se na mě soucitně dívala. ″Někdo to vyčistí, že jo? Nemusím nic dělat?“

Přikývla. ″Oni to vyřeší, neboj se.“

S povzdechem jsem se přinutila zadat kombinaci a otevřít ji, popadla jsem svoje knihy na ranní hodiny. Uvnitř jsem se bála, že tohle uvidí Alex, doufala jsem, že to někdo odstraní dřív, než na to přijde, protože by z toho bláznivě zešílel. Nebyla jsem schopná zařídit, aby o tom neslyšel, ale vidět to, by jeho instinkty ´ochranitelskýho velkýho bráchy´ udělalo ještě horší. Když jsem měla všechno, Luke mě doprovodil do třídy a Charlotte zamířila opačným směrem k té její.

″Chceš, abychom spolu jedli oběd?“ Zeptal se Luke a naklonil hlavu na stranu, usmívajíc se s nadějí.

Pokrčila jsem rameny, ale zároveň jsem přikývla. ″Jasně.“

******

Moje ráno jsem strávila s lidmi, kteří se mě pořád ptali na mojí skříňku. Opakovala jsem to znovu a znovu tolikrát, že i mě znudil zvuk mých vlastních odpovědí. Sandy mě na první hodině kompletně ignorovala. Seděly jsme na opačných koncích třídy, a jakmile zazvonilo, sbalila jsem se a téměř jsem vyběhla z místnosti. Nenáviděla jsem tuhle pozornost, jak mě všichni sledovali a čekali, až vybouchnu, nebo tak něco.

V poledne jsem zamířila zpátky ke svojí skříňce, jenom abych viděla, že je ten hnusnej nápis pryč. Na jeho místě byla čistě vydrhnutá stříbrná skvrna. Přikrčila jsem se, protože zbytek skříňky byl žlutý, na rozdíl od téhle skvrny. Bylo nad slunce jasnější, co tam bylo napsáno a odstraněno. Lidi mě nenápadně sledovali, a tak jsem se přinutila nahodit statečnou tvář a uložit svoje knihy, popadla jsem svoji peněženku a zabouchla jsem za sebou dvířka. Chystala jsem se mít lhostejný přístup, ale byla jsem si jistá, že mi to moc nejde.

″Ahooj.“ Nadskočila jsem a otočila jsem se, abych viděla Zacha, jak je opřený o skříňku vedle mě. Jednu nohu měl přehozenou přes druhou a ruce měl složené na hrudi. Malý úsměv ho tahal za koutky úst. Kývl hlavou směrem k mé skříňce. ″Takže, kdo to udělal?“

Pokrčila jsem rameny, ale moje mysl zase zabloudila k té blond čarodějnici. Nemohla jsem vymyslet někoho jiného. ″Můj nejlepší odhad je, že ta plíživá roztleskávačka,“ odpověděla jsem, opírajíc se o skříňku vedle něj.

″Možná.“ Přikývl a našpulil rty, jako by přemýšlel o něčem opravdu těžkém. ″No, změna téma. Chceš jít na jídlo? Umírám hlady,“ řekl a mnul si ploché břicho v malých kruzích.

Trhla jsem sebou. ″Um, souhlasila jsem, že budu jíst s Lukem.“

Zamračil se na mě, jako bych byla blbá. ″Vy dva jste se k sobě včera večer vrátili?“

Rychle jsem zavrtěla hlavou. ″Ne. Prostě jsme kamarádi. Uvidíme, jak to půjde,“ opravila jsem ho.

Pak se usmál. ″To je dobře, protože ty si zasloužíš lepšího, než je on. Nevidím, že tvůj příběh končí takhle, neskončíš s debilem, co tě podvádí,“ poznamenal.

Tiše jsem se zasmála. ″Oh jo? A jak skončí můj příběh? S kým skončím?“ Zeptala jsem se, protáčejíc oči, jak bláznivej je.

Přehodil mi ruku kolem ramen, jak na mě mrknul. ″Skončíš se zlým klukem,“ odpověděl se zlověstným úsměvem.

Odfrkla jsem si a praštila ho do břicha, což ho rozesmálo a ruka mu sjela z mého ramene, jak jsme šli chodbou směrem k jídelně. ″Zlý kluci nejsou nic pro mě.“ Škádlivě jsem pokrčila rameny. Počkat, flirtuju s ním zase? Já ani nevím, jestli by tohle mohlo být zařazeno jako flirtování, a pokud to tak bylo zařazeno, tak jsem pak neměla vůbec tušení, jak jsem to dělala. Nemyslela jsem to tak.

″Každej miluje zlý kluky,“ opáčil a škádlivě na mě mrkl.

″Nee, zlej kluk bude do konce roku vyloučen, takže takhle se to nestane.“ Zakřenila jsem se na něj a on se jen smál.

″Doufejme, že to není pravda, nebo si budu muset najít skutečnou práci během několika měsíců,“ řekl a znechuceně se zamračil. Snadno jsme si povídali po zbytek krátké cesty do jídelny.

Jak jsme vstoupili, Luke se odstrčil ode zdi, tam, kde se se mnou obvykle setkával. Nenávistně se zamračil na Zacha, než se podíval na mě. ″Připravená?“ Zeptal se, kompletně ignorujíc Zachovu přítomnost.

″Maisie řekla, že můžu jíst s váma lidi. S tím si v pohodě, že jo, quaterbacku?“ Řekl Zach se zdvořilým úsměvem.

Luko zaťal ruce v pěsti, jak se zdálo, že bojuje s jeho žárlivostí. Střelila jsem po Zachovi varovným pohledem. On samozřejmě nemohl odolat, aby u Luka zabrnkal na ty správné struny.

Povzdechla jsem si, jak se zdálo, že mají ten druh nemluveného rozhovoru. ″Jdu jíst s Char a Beth,“ zamumlala jsem, šla jsem pryč a zamířila jsem k pultu, abych dostala jídlo. Vzala jsem si sendvič a pití a zaplatila jsem dřív, než se dokonce hnuli z místa, kde jsem je opustila. Teď jejich rozhovor nebyl tichý. Nemohla jsem rozeznat, co říkají, ale soudě podle naštvání na jejich tvářích a gestikulování rukou to nevypadalo jako přátelské popovídání o sportu.

Jakmile jsem se posadila, směřoval ke mně Alex. Jeho ruka sevřela moje rameno, jak se na mě vztekle podíval. ″Proč si mi nezavolala a neřekla mi o svojí skříňce?“ Zeptal se, vrtíc silně hlavou.

Odpálila jsem mu ruku pryč a povzbudivě se usmála. ″Nebyl to žádnej velkej problém. Teď je to pryč, takže si kvůli tomu nemusíš dělat starosti,“ navrhla jsem. Už jsem se tím zabývala dost, opravdu jsem nepotřebovala, aby na mě přišel se vším tím ochranářským neandrtálcem.

Prohrábl si rukou vlasy, jak mluvil, ″Proč si mi nezavolala, Maze-daze.“

″Nech to být, Alexi. Všechno je v pohodě,“ ujistila jsem ho.

Povzdechl si a přikývl. ″Fajn. Ale příště mi zavolej,“ nařídil. Otočil se a šel pryč. Luke se blížil naproti, nesl podnos s jídlem k mému stolu. Když se míjeli, Alex záměrně bouchl ramenem do Luka. Zavřela jsem oči, jak tác s rachotem spadl na zem a Alex se zasmál. ″Sorry, Hannigane. Nečuměl si.“

″Alexi!“ Varovala jsem ho a zavrtěla jsem hlavou, jak jsem otevřela oči. Luke se zřejmě snažil nereagovat, skřípal zubama, zatímco se moje dvojče vyzývavě ušklíbalo jeho směrem.

Luke se s mým bratrem nezačal rvát, jen proto, že věděl, že to Alex dělá mým jménem, takže asi cítil, že si to zaslouží. Další důvod, proč by se nezačal s mým bratrem rvát, byl, že by Alex Lukovi nakopal zadek a oba to věděli. On byl vážně ultra svině na podobný věci, vlastně chtěl být profesionálním kickboxerem a už byl mistr juniorské ligy.

″Půjdu si koupit něco jinýho,“ zamumlal Luke, otočil se a šel pryč, aniž by uznal, co se stalo. Střelila jsem po Alexovi temným pohledem, ale on jen nestydatě pokrčil rameny, jak odcházel.

″Tvůj brácha je žhavej, když je takhle drsnej,“ zašeptala Charlotte, chichotajíc se.

Zasmála jsem se a zavrtěla hlavou. Pak šel Zach uličkou, mířil mým směrem. V duchu jsem se zděsila, jak nepříjemnej bude oběd, pokud oba on i Luke budou sedět s náma, ale naštěstí zachytil můj pohled a kývl směrem, kde seděl můj brácha. Vděčně jsem se usmála a on se pozdravil s Alexem, jak si plácáte pěstma a rukama předtím, než si položil tác a posadil se s ním.

Když jsem vzhlédla od Zacha, Charlotte a Beth pořád mluvily o tom, jak je v pohodě moje dvojče. Já jsem prostě začala jíst svůj sendvič a nechala jsem je být, byla jsem zvyklá mluvit o mém ´žhavém bráchovi´.

Luke se svalil vedle mě, ale holky ani nevzaly na vědomí jeho přítomnost, jak provozovaly rozhovor mezi sebou. ″Ahoj. Je mi to líto,“ zamumlala jsem, omluvně se na něj usmívajíc.

Lehce pokrčil rameny. ″Bez obav. Není to tak, že bych si to nezasloužil, takže se nemusíš omlouvat.“ Položil přede mě borůvkový muffin. ″To je tvoje.“

Povzdechla jsem si a cítila, jak mi nadskočilo srdce, protože on byl vždycky takhle sladkej. ″Díky.“

Zbytek oběda byl poměrně klidnej. Prostě jsem jedla svoje jídlo, snažíc se předstírat, že se každý nedívá na každý můj a Lukovo pohyb. Zdálo se, že pověstné mlýny čekají se zatajeným dechem na drby.

Moje další dvě hodiny byly zábavný. Obě jsem je měla se Zachem a on byl opravdu zábavnej kluk. Dělala jsem trochu víc neúmyslného flirtování, ale bylo to opravdu neškodný, protože on věděl, že jsem byla pořád zavěšená na Lukovi a on už řekl, že nerandí. Oba jsme věděli, že to nikam nevede, tak jsem si dovolila být sama sebou a pro změnu se bavit. Dokonce jsem si užila tělocvik, protože si mě vybral za partnera a trénovali jsme fotbalové kopy. Byla jsem hrozná, jak jsem očekávala, ale hodně k jeho zjevnému úsilí se ukázalo, že Zach by nemohl kopat, aby si zachránil život. Oba jsme měli hysterický záchvat, jak jsme znovu nestihli dát góly na čas. Bylo hezký se smát a ani jednou jsem nemyslela na Luka, nebo mojí skříňku.

Potom, co jsem sama zdolala svojí poslední hodinu, Zach čekal na konci dne u mojí skříňky. Zasténala jsem, protože tohle bude naše první doučování. Tahle část je okay, ale té části, kdy se budeme dostávat domů, jsem se obávala. On řídil a to znamenalo další jízdu na jeho motorce.

″Připravená?“ Zeptal se s úsměvem. Dohodli jsme se, že dnes půjdeme studovat k němu, jeho teta se chce ujistit, že opravdu maká. Zdá se, že nebyla moc ohromená stavem jeho tváře, když včera večer přišel domů, tak, aby se cítila lépe, jsme šli studovat do jejich domu, aby ho měla pod dohledem. Už jsem napsala Alexovi a mámě, aby to věděli.

Přikývla jsem a popadla zbytek mých knih ze skříňky. ″Veď mě, zlej kluku,“ škádlila jsem ho se smíchem.

Následovala jsem ho ven na parkoviště a k jeho motorce. Zastavil se vedle ní a hledal v jeho batohu, něco vytahoval. Usmála jsem se, když mi to podával. ″Myslela jsem, že to nerad nosíš,“ uvažovala jsem, když jsem se podívala na černou helmu.

Pokrčil rameny. ″Přinesl jsem jí tobě, posledně si jí chtěla.“

″Přinesl si mi helmu?“ Vděčně jsem se na něj usmála, protože to bylo pozorný. Otevřel pusu k odpovědi, ale byl přerušen někým, kdo za námi křičel moje jméno. Otočila jsem se a viděla, jak k nám míří Luke, vypadal vražedně rozzlobeně. ″Co je?“ Zeptala jsem se a divila se, proč vypadá tak šíleně.

″Ty s ním nikam nejdeš,“ vyštěkl Luke, zíral na Zacha, jak mě táhl k jeho tělu, majetnicky mě svírajíc u sebe.

Strčila jsem ho do hrudi, odstrkávajíc se od něj, jak jsem se na něj podívala s takovou nenávistí, s jakou jsem jen dokázala, což pravděpodobně nebylo moc s ohledem na to, že jsem do něj byla pořád zamilovaná. ″Prostě by si měl vyrůst ano? Jakej máš sakra problém?“ Zvolala jsem, podrážděně rozhazujíc rukama.

Luke mi ukázal přes rameno, oči měl vzteklý a čelist zatnutou, jak zíral na Zacha. ″On! On je můj problém. Způsob, jakým se na tebe dívá, je můj problém. On, jak bere mojí přítelkyni domů je můj problém!“ Vykřikl vztekle.

Pohyb po mém boku mi řekl, že Zach přistoupil blíž ke mně. V puse jsem měla sucho, neměla jsem tušení, co na to říct. Luke byl mimo, co si proboha myslí?

″Proč jí už prostě nenecháš na pokoji?“ Zavrčel Zach, jeho hlas naštvaný a plný síly. Stál ve stejné výšce jako Luke, ale způsob, jakým držel svoje tělo, byl sebevědomý a jistější, tak nějak vypadal vyšší.

Luke se na něj ušklíbl. ″Tak aby ses mohl prodrat do kalhotek mojí přítelkyně? To si nemyslím!“ Opáčil a znovu sáhl po mé ruce.

Cítila jsem, jak mi tváře žhnou rozpaky nad tímhle rozhovorem. Vážně, tohle je prostě směšný! ″Luku, proboha, vzpamatuj se, nesmyslně žárlíš!“ Pokárala jsem ho, vrtíc pevně hlavou.

″Neexistuje žádnej zatracenej způsob, jak bys s ním jela domů na tý hromadě šrotu. Já tě odvezu domů,“ zavrčel.

Zamračila jsem se a zavrtěla hlavou. ″Luku. Jdu k Zachovi, abych ho doučovala.“

Odfrkl si a zavrtěl hlavou, čapnul mě za ruku a znovu mě přitáhl blíž k němu. ″Tohle neuděláš. V žádnym případě!“ Prohlásil a přísně se na mě podíval.

Nevěřícně jsem se na něj podívala. Vážně mi tu říká, co můžu, a co nemůžu dělat? Už na to nemá žádný právo – ne, že by na to na prvním místě právo měl, ale ztratil svoje slovo, když spal s tou courou na párty.

″Neříkej mi, co mám dělat. Nevlastníš mě!“ Zasyčela jsem, jak jsem mu rozzlobené odpálila ruku z mého ramene. ″Jdi na trénink a přestaň bejt takovej žárlivej idiot,“ instruovala jsem. Obrátila jsem se na Zacha a vzala jsem mu z ruky helmu. Vítězoslavně se usmíval na Luka. ″A ty, přestaň se uculovat a nastartuj tu zatracenou motorku!“ Prohlásila jsem.

Zasmál se a hodil nohu přes motorku, nastartoval ji. Snažila jsem se sebou necuknout, jak zařvala k životu, hlasité vrčení způsobilo, že se můj žaludek třásl strachy. Polkla jsem a nasadila jsem si helmu na hlavu, všimla jsem si, jak pěkně sedí. Otočila jsem se a zamračila jsem se na Luka, který tam jen tak stál se zamračením ve tváři a celé jeho držení těla bylo napnuté a naštvané. Přehodila jsem nohu přes motorku, zapadajíc blízko zezadu za Zacha a omotala jsem mu ruce pevně kolem pasu, modlila jsem se, abych neumřela dřív, než se dostaneme k našemu požadovanému místu určení. Spolkla jsem svůj malý výkřik, jak jsme vyrazili kupředu a nechali jsme za sebou zuřivého Luka.