CCC - 17. kapitola

Překlad: Marta

Reagan

Můžu říct, že mě táta naštval. Zíral na mě celé odpoledne. Pete na mě zíral taky, ale úplně jiným způsobem. Před dvěma hodinami si sundal tričko a mával na mě, že mi donese opalovací krém, který mu dala Gonzova máma. Ačkoliv táta ho zachytil a otočil ho, že mu natře opalovací krém na ramena sám. Pete ho nechal. Byla to nejlegračnější věc, kterou jsem za dlouhou dobu viděla. Když táta skončil, poplácal Peteovi opravdu tvrdě rameno a namířil ho zpátky ke skupině sluchově postižených dětí, které právě dorazily k bazénu.

Pete zorganizoval vodní volejbal a basketbal a já sleduji chlapce hrát. Mám sucho v puse, když projíždí vodní hladinou, aby zasáhl míč. Vyskakuje vysoko, když ho přihrává na druhou stranu branky nezraněnou rukou. Jeho tělo je úžasné a konečně vidím všechna jeho tetování. Chci je stopovat špičkami prstů a vidět, jak daleko jdou pod jeho plavky. Plavky mu visí nízko na bocích a má tyhle břišáky a cestičku chloupků, která vede dolů po břiše, což udělá z každé chytré holky hlupačku. Jako teď. Nemůžu od toho odtrhnout oči. Chci sledovat tu cestičku, jako by to byla žlutá krajnice silnice. Můj táta je zbabělý lev (pozn. postava ze Země Oz), protože si myslím, že se bojí mnohem víc mých citů k Peteovi než já. Já… já jsem zlá čarodějnice.

Pete plave k okraji bazénu ke mně. „Pojď si se mnou zaplavat,“ říká a stříká vodu k mým nohám.

„Jsem ve službě,“ říkám a zapískám na píšťalku na jednoho z chlapců.

Trhne palcem přes rameno směrem ke skupině a říká, „Jsou hluší, víš?“ Směje se. „Tvoje píšťalka je dost neúčinná.“

„Pak doufejme, že všichni umí plavat.“

„Jsou pouze na mělké straně.“ Ušklíbá se na mě.

Dívám se na kluky. Sledují Petea z místa, kde pořád bouchají do míče, tam a zpátky. „Mají tě rádi,“ říkám. Samozřejmě, že mají. Každý má Petea rád. Dokonce i můj táta ho má rád, ačkoliv si nejsem jistá, jestli má rád vzkvétající vztah mezi námi.

„Tebe mají rádi víc,“ říká. „Řekl jsem jim, že se chystám jít sbalit pěknou plavčici.“       

Úsměv mě tahá za rty. Myslí si, že jsem pěkná. „To jsi neudělal.“

„Oh, jo, udělal.“ Směje se a moje srdce zakopává. „Připrav se k pohybu, pěkná plavčice.“ Vztyčí se, dává pozor na zraněné zápěstí, když leze po žebříku, kráčí ke mně, voda mu stéká z těla. Když se dostane blízko ke mně, zastaví se, pokládá mi překřížené ruce na klín a podívá se na mě. „Nevadí ti, že se tě dotýkám, že ne?“ ptá se.

Moje srdce bije tak rychle, že se nemůžu zhluboka nadechnout, ale není to proto, že se ho bojím. Nutí mě cítit věci, které jsem nikdy předtím necítila. „Zdá se, že moje vnitřní bohyně je děvka. Jo, četla jsem Padesát odstínů.“

Pokládá si čelo na založené paže a směje se do vzduchu, jeho ramena se třesou. Bouchnu ho na vrchol krátce oholené hlavy.

Zakryje si hlavu rukou a vzhlédne, mračí se na mě. „Za co to bylo?“

„Smál ses mi.“

Odfrkne si. „Mluvila jsi o Padesáti odstínech. Samozřejmě, že jsem se smál.“

Zúžím na něj oči. „Víš vůbec, o jaké knize mluvím?“

„Anastasia a jaké je jeho jméno,“ říká s lehkým mávnutím. „Četl jsem to.“

Moje ústa poklesnou.

„Ten poslední díl byl nejlepší.“ Kření se. „Jeho kapitulace byla tak trochu sladká.“

„Nevzdal se.“

„Jak bys tomu pak říkala?“ Směje se. „Naprosto se kvůli ní změnil. A miloval každou sekundu z toho.“

Ztěžka se opírám dozadu v křesle, kde sedím a zírám na něj. „Přeskakovals děj a četl jen ty dobré části, že?“

Vypadá uraženě. „Jen proto, že jsem pěkný, to ještě neznamená, že nejsem chytrý.“ Chechtá se. Zvedá mi ruku, aby si mohl proplést prsty s mými.

Pete nadskočí, když táta praští do branky vedoucí k bazénu. Táta na něj zírá, ale nepohne rukou pryč z mé.

„Reagan,“ vyštěkne táta.

Rychle vyfouknu vzduch z plic a říkám velice mile, „Ano, tati.“

„Právě volal otec Chase Geralda.“ Dívá se tam, kde je moje ruka propletená s Peteovo, a jestliže by smrtelné paprsky, které mu střílejí z očí, existovaly, pak by z Petea byla hromádka popela na zemi.

„Je to ten kluk z lékárny?“ šeptá Pete.

Přikývnu, sklouzávajíc očima na sekundu na Petea. „Co chtěl?“ Můžu už hádat, a srdce mi klesá už jen při pomyšlení na to.

„Říkal, že Chase přišel domů a mluvil o tobě, že jsi byla v lékárně s nějakým chuligánem.“ Zírá na Petea a Pete ztuhne, jeho ruka se utáhne na mé.

„Vysvětlil jsi, kdo Pete je?“ ptám se.  Nechci nikoho nechat s mylnou představou o Peteovi.

„Řekl jsem mu, že je to někdo, do koho je moje dcera zamilovaná, ale že bych si kvůli tomu nedělal starosti, protože je chytrá holka s hlavou na svém místě.“ Jeho hlas dá důraz na poslední slova a jeho pohled k Peteovi je ještě ostřejší.

„Nejsem zamilovaná,“ protestuji. Ale to jsem.

Táta se ke mně otočí čelem. „Tak jak bys to potom nazvala?“

Nevím, jak to nazývat, protože nevím, co to je. Pokrčím rameny. Pete ztuhne ještě víc, než byl předtím, jak táta přišel brankou, když to udělám.

„Chase chtěl vědět, jestli budeš chtít jít zítra na večírek do country klubu.“

„Už jsem mu řekla ne,“ říkám. Ale už můžu vidět pohled na tátovo obličeji. To nebude fungovat.

„Řekl jsem mu, že půjdeš ráda.“ Otevírá branku a zastaví se, dívajíc se na mě přes rameno. „Vyzvedne tě v šest.“

Zavrčím si pod nosem. Hlavně proto, že tu není moc, co bych mohla dělat, neboť táta je pryč. Branka se za ním s bouchnutím zavře. Vytahuji ruku od Petea.

„Kam jdeš?“ ptá se Pete.

„Chytit tátu, abych mu mohla říct, že nepůjdu.“

„Chceš jít?“ ptá se. Pozorně mě sleduje, jeho modré oči pomalu mrkají.

„Kdybych chtěla jít, neříkala bych mu ne.“ Povzdychnu si.

Ustoupí ode mě a bere si všechno teplo, v kterém jsem se minutu předtím vyhřívala, sebou. „Myslím, že bys měla jít,“ říká tiše.

„Proč?“ ptám se potichu. Něco je opravdu, ale opravdu špatně. Obvykle se takhle neodtahuje.

„Tvůj táta chce, abys šla,“ říká s pokrčením ramen. „Nechceš ho naštvat.“

Začíná jít podél bazénu. Znakuje ke klukům a všichni začnou odkládat míče a plováky a řadí se u vchodu.

„Uvidíme se později,“ říká v klidu. Pak odvádí chlapce z areálu bazénu zpátky k jejich chatkám.

Co jsem udělala špatně? Vážně nemám ponětí.

Vidím tátu procházet k zadním dveřím domu a vyběhnu za ním. Nevím, proč to prostě udělal, ale to co řekl, způsobilo, že je Pete na mě naštvaný, takže se musí jít omluvit.

„Tati!“ Volám na jeho vzdalující se záda. Neotáčí se, aby se mnou mluvil. Pokračuje v chůzi.

Teď mě ignoruje? Co to sakra?

Následuju ho do kuchyně a vidím ho zírat na mamku, která vypadá trochu zmateně. „Jak jsi to mohl udělat?“ ptám se. Moje srdce buší jako blázen a stěží můžu popadnout dech.

„Co jsi udělal?“ ptá se mamka.

Táta krčí rameny a myje si ruce u dřezu. Úplně mě ignoruje. Máma na mě zvedá obočí v otázce.

„Nazval Petea chuligánem a pak mi řekl, že musím jít na rande s Chasem jen proto, že jeho táta volal a lusknul prsty.“ Lusknu svými pro lepší představivost.

Mámin zvědavý úsměv se promění v úšklebek. „Co?“ ptá se. Popadne tátovo rameno a otáčí ho čelem k sobě. „Ty ze všech lidí jsi nazval Petea chuligánem?“

„Do jeho obličeje!“ vykřiknu. „Pak Pete odešel. A já ani nevím, co si myslí.“

„Vím, co si myslí,“ mumlá táta. Máma se mračí.

„Myslí si, že ho nemáš rád!“

Táta nesrozumitelně zavrčí. To je všechno? Vrčení?

Mámin obličej se zjemní. Může číst v tátovi jako v knize. Jen bych si přála, abych také mohla.

„Co?“ ptám se. Dívám se sem a tam mezi nimi.

„Tvůj táta se bojí, že se ti Pete snaží dostat do kalhotek,“ říká máma. Zvedá obočí na tátu. Táta na ní prostě jen zírá. Na mě se dokonce ani nepodívá.

Rozhazuju rukama. „To je právě to!“ křičím. „Nesnaží se mi dostat do kalhotek. Nechce mě ani políbit!“

„Oh,“ vydechne máma.

Táta něco mumlá a máma mu tře rameno, její oči jsou něžné, když se na něj dívá.

„Co?“ ptám se znova.

„Tvůj táta se bojí, že budeš mít zlomené srdce,“ říká tiše. Dívá se soucitně na mého tátu.

Zhluboka se nadechuji a sbírám odvahu. „Hodně holek má zlomené srdce, když je jim osmnáct nebo tak. Možná šestnáct nebo kdykoliv si najdou prvního přítele.“ Zabodnu si prst do hrudi. „Dokonce jsem ani nikdy neměla přítele, tati,“ říkám. Moje oči se plní slzami, ale zamrkávám je zpátky. Jak zpackané tohle je? „Mám Petea ráda, a on je někdo, koho můžeš mít taky rád. Takže co je problém? Dokonce jsme ještě nebyli ani na schůzce!“

„Viděl jsem ho, jak se na tebe dívá u bazénu.“ Táta si povzdychne. „Dívá se na tebe, jako já na tvou matku.“ Nakloní jí bradu, takže se jí může podívat do očí. „Uviděl jsem jí a věděl jsem, že byla naprosto mimo mou ligu, ale chtěl jsem jí víc, než cokoliv jiného.“ Podívá se na mě. „A takhle se Pete dívá na tebe. To je, co mě děsí, Reagan. Ne to, že je gauner nebo že je chudý nebo že byl ve vězení. Dívá se na tebe, jako by se nikdy nechtěl přestat dívat. Měl bych ho pravděpodobně raději, kdyby se ti snažil dostat do kalhot, protože to je něco, přes co se můžeš dostat. Ale muž, který tě miluje, to je naprosto odlišné. Nejsi na to připravená.“ Pokrčí rameny. „Prostě nejsi.“

Stejně tak mi mohl zabodnout nůž do hrudi. „Jak můžeš vědět, na co jsem připravená?“ ptám se.

„Vidím, co ti ten kretén udělal, Reagan,“ říká. Praští pěstí do kuchyňské linky, čímž způsobí, že nádobí nadskočí. A já taky. „Viděl jsem tě chodit kolem, nadskakovat ve stínech, jak se balíš do ochranné bubliny, aby tě nikdo jiný nemohl zranit. Naučila ses, jak si ochránit tělo, ale nikdo tě nenaučil, jak si ochránit srdce.“ Udeří se pěstí proti hrudi. „Jsi nepřipravená na to, co Pete chce. Naprosto nepřipravená.“

„Co chceš, abych udělala?“ ptám se. Stěží můžu slyšet sama sebe, ale táta mě slyší.

„Zastav to předtím, než bude pozdě,“ vychrlí. „Prostě to zastav.“

„Ok,“ vydechnu. „Vyhrál jsi.“ Otáčím se a vycházím z místnosti.

Právě jsem ho před dvěma dny potkala. Proč jen mám pocit, že ho moje duše zná důvěrně? Nebo tomu nerozumím. Možná má táta pravdu.