Levi
Nějak jsem
věděl, že Pixie najdu tady. Ne na dálnici. Ne na běžně používaných vedlejších
silnicích. Ale na Canary Road.
Zajíždí na
stranu a já jsem u jejích dveří dřív, než úplně zastavuje. Trhnutím je otevírám
a dívám se do široce otevřených zelených očí.
"Ne,"
říkám, dost hlasitě, aby mě bylo slyšet přes burácející vítr a déšť.
Mrká.
"Ne?"
"Ne,
nemůžeme být jen přátelé." Déšť mi stéká po tvářích, jak mi srdce buší
proti hrudníku. "Protože my jsme víc než jen přátelé a vždycky jsme byli.
A to nemluvím o sexu, Pix. Mluvím o důvěře a pohodlí. Mluvím o domově."
Nedaleko udeří blesk a zvedá se vítr. Zvyšuju hlas. "Ty nejsi moje
kamarádka, Pixie. Jsi kus mého srdce a součástí toho, kdo chci být."
Vylézá z
auta a stojí v dešti. "Ale, Leavesi - "
"Miluji
Tě." Křičím, jak hrom zní ozvěnou v mých slovech, déšť promáčí moje
oblečení. "Miluji Tě, když jsi Pixie a když jsi Sarah a když jsi bordelář
a když mě doháníš k šílenství a když mě děsíš k smrti. Miluji Tě, Pixie. A vím,
že se bojíš." Dělám krok blíž, takže už nemusím křičet a beru do dlaní
její mokré tváře. Dívám se jí do očí. "Ale nemáš se čeho bát. Nikdy tě
znovu neopustím. Nikdy."
Horké slzy
se jí spouštějí z očí, promíchávajíc se s chladným deštěm, jak jí přejíždím
palcem po tváři. "Takže se můžeš přestěhovat do New Yorku, nebo lítat po
celym světě, ale já tam chci být taky. Všude tam, kde jsi ty. Po tvém boku.
Vždycky," říkám. "Protože jsem tvůj. I když mě nechceš, jsem
tvůj."
Pokládá mi
ruce na tváře a zastavuje můj proslov, dívá se mi do očí, jak na nás padá déšť.
Pak přitiskává své rty k těm mým.
Líbám ji
hluboce, pořád držím v dlaních její mokré tváře, jak ji přitahuju k sobě blíž,
nechci ji pustit, nechci, aby prošla další minuta v tomhle mém životě bez ní
tady se mnou.
"Bože,
já Tě Miluji," říká mezi polibky a ta slova mě naplňují jako nikdy nic
předtím. Usmívá se proti mým rtům. "Mimochodem? Nejdu do New Yorku,"
říká. "Nikdy jsem nešla."
Lehce ji
odtahuju a skenuju její tvář, srdce mi buší. "Ale ty jsi odešla."
Přikyvuje.
"Jela jsem domů, abych si vzala od mámy krabici mých věcí, ale mířila jsem
do Phoenixu přestěhovat se zpátky na kolej s Jennou, takže se letos na podzim
můžu vrátit na ASU. Odmítla jsem přijetí NYU před několika týdny."
"Ale....proč?"
"Protože
jsem si uvědomila, že tohle je můj domov. Arizona. Ellen." Přejíždí očima
po liniích mého obličeje. "Ty." Podívá se na mě. "Nechtěla jsem
odejít. I když bych tě neměla, chtěla jsem být tam, kde jsi ty. Protože jsem
tvoje." Hravý úsměv se jí táhne na rtech. "Dokonce i když mě
nechceš...."
Pomalu se
usmívám. "Oh....chci tě."
"Jo?"
Říká přes burácení hromu.
"Oh,
jo."
Pak ji znovu
líbám. Pixie - krásná, divoká Pixie - je moje. Jsem víc naživu, než jsem kdy
byl.
Ďakujem.
OdpovědětVymazatDěkuji 💜
OdpovědětVymazatDěkuji
OdpovědětVymazat