BFS - 2. kapitola

Překlad: Dráža

Jack McLachlan

Žádné brunetky. Nikdy už nebudu moct nějakou vidět, aniž bych si na ni nevzpoměl. Laurelyn pro mě všechny zničila. Navždy. Ona mě zničila celkově. To je důvod, proč jsem s mým opilým zadkem v tomto hotelovém baru. Musím být, pokud mám udělat jedinou věc, která by mohla způsobit její ztrátu méně bolestivou. Najdu číslo čtrnáct, vezmi si ji nahoru a budu ji šukat, dokud nevypustím Laurelyn z mé hlavy.

Byl jsem omítnut před pěti panáky, takže teď jsem na panáku číslo zapomnění. Hodil jsem ho do sebe a bouchl skleničkou o pult. "Další." Barman mi dává postraní pohled, když se rozhoduje, jestli mi ještě naleje, takže jsem se dostal do peněženky a vytáhl jsem pro něj tučnou bankovku. "Řekl jsem další."

Otočím se na barové stoličce začínám mé hledání. Mám hotelový pokoj. Všechno, co teď potřebuju, je žena, která mě nepozná. Číslo čtrnáct.

Skenuju místnost a tak jako vždycky začínám tím co se nabízí. Vidím několik slušně vypadajících blondýnek, jedna nebo dvě zrzky, ale žádná z nich jí nemůže konkurovat. Nikdo nikdy nebude.

Ztratil jsem jedinou věc se kterou se kdy cítil naživu.

Mé myšlenky dopluly na místo v mé hlavě, kde sídlí jen Laurelyn, takže jsem si nevšiml, že si

někdo přisedl na místo vedle mě. Přenesl jsem se ze svého transu, když jsem uslyšel její hlas.

"Čekáš na někdo?"

Otočím se na majitelku hlasu a vidím atraktivní blondýna s po bradu-dlouhými vlasy rozpuštěnými ve volných kadeřích, její jasně modré oči nezobrazují žádné poznání toho kdo jsem. Pravděpodobně něco přes třicet. Možná, že blíže ke čtyřicítce a oblečená jako profesionálka v pouzdrových šatech a na míru šitým pláštěm. Je to jen můj obvyklý typ. Před Laurelyn.

Zavrtěl jsem hlavou. "Nikoho konkrétního, chci tady najít jen trochu společnosti."

Usmívá se. "Já taky. Možná bychom si mohli dělat společnost vzájemně."

Vzhledem k tomu, že jsem opilý, nemyslím si, že budu schopen podat ji to atraktivním způsobem.

Nevím. Možná, že ji to chci říct tak zasraným způsobem, aby mě vyhodila pryč.

"Nejsem tvůj běžný druh společnosti. Mám velmi specifické požadavky pro ženy i randění. Prvním z nich je, že ti neřeknu moje pravé jméno a nechci znát to tvé. Upřímně řečeno, pravdou je, že chci jen šukat a mít na pár týdnu trochu zábavy, a pak už tě nechci nikdy znovu vidět."

Čekám na facku, nebo že vstane a odejde, ale ani jedno z toho se nestane. "Pane jo, no nejsi ty upřímnost sama?"

"Říkám to co myslím, protože nemám čas na hloupé hry." Není to to samé, co jsem řekl Laurelyn poté, co se mě zeptala, jestli mi nechybí filtr?

"Dobře."

Co? Opravdu? Říká dobře na tohle hovno?

"Ty s tím souhlasíš?"

"Jasně. Jsi žhavý a já potřebuju rozptýlení."

"Rozptýlení od čeho?"

"Muže, kterého miluji." Podívá se na svou skleničku a trochu rozlije kolem. "Necítí ke mě to samé. Jaký je tvůj problém?"

Nebudu mluvit o někom koho miluji s jinou ženou, zvláště ne s takovou, se kterou chci mít bezvýznamný sex. Dokonce i já vím, že to není v pořádku.

"Žádná dohoda. Poté co se ženou skončím, nechci žádný závazek nebo kontakt."

"Respektuji tvoji upřímnost." Ona spolkne poslední hlt svého holčičí pití. "Chceš jít nahoru?"

"To je důvod, proč jsem tady." Hodím do sebe paňáka a vstanu ze stoličky. Jsem trochu nestabilní, takže se natáhne se mě podepřela.

"Jsi v pořádku?"

Pracuju na tom abych sám sebe napřímil, abych sebou nepraštil, protože to je to, co potřebuji. To je to, co musím udělat, abych ji dostal z mé mysli.

"Jo, jsem v pohodě. Nemusíme objednávat pokoj. Už jeden mám."

Jedeme výtahem do třetího patra. Jsem v šoku, že jsem schopen najít pokoj, protože jsem tak ožralý.

Vzala keycard a otevřela dveře, protože jsem ne zrovna koordinovaně sáhl do kapsy a vytáhl ji ven. Doufejme, že se to nevztahuje na můj penis.

Jdeme spolu do místnosti a já hraju na honěnou se stěnami předtím než spadnu dozadu na postel.

Na vteřinku zavřu oči, prtože se cítím mizerně, a když je znovu otevřu, bezejmená blondýna se svlékla do kalhotek a podprsenky a obkročmo sedí na mě.

Rozepne si podprsenku a pak vezme mé ruce a dá si je na její prsa. Vypadají dobře, ale i když jsem opilý pořád vím, že jsou falešné, protože se necítím nic podobného jako Laurelyn.

Sakra! Nemůžu ji dostat z mé hlavy ani, když mám obě dlaně plné prsou.

Nakloní se ke mě a začne mě líbat a já otočim hlavou tak, že její ústa přistanou na bradě. Nespěchá a vleklými polibky se přemístní na krk. Zavřel jsem oči, protože se na ni nechci dívat. Rozepne mi košili a řekne abych se posadil, aby mi ji mohla sundat. Dělám co říká a pak padám znovu zpátky na postel. Její ruce klouzají nahoru a dolů po mé hrudi.

"Jsem ráda, že jsem narazila na tebe. Ty jsi super-žhavý."

Její ústa začínají na hrudníku a cestuje s nimi až k žaludku. Trhne knoflíkem mých kalhot, aby ho rozepnula a pak táhne zip dolů. Jsem opilý jako kurva, ale nějak se mi podařilo se nadzvednout.

"Dobře, dobře, to by pro mě mohly být po tom všem šťastné narozeniny." Ona ze mě vše strhává dokud všechno moje oblečení není jen pomačkaná změť na podlaze. Poté co skončí, sundá si kalhotky a kopne je na zem k ležícím šatům.

Vyleze si zpátky na mě a odněkud vytáhne kondom. Předpokládám, že je z její vlastní zásoby, protože se mě neptala kde jsou moje. Slyšel jsem ji ho trhnutím otevřít a pak ucítil jak ho její ruce rolují dolů na mě. Zvednu ruce a mnu si zavřené oči, protože vše co mohu vidět v černočerné tmě za mými víčky je Laurelyn. Sakra! Chci na ni zapomenout, a vím, že tohle je cesta, tak proč se to nefunguje?

Proč ji stále vidím? Chybí mi? Miluju ji?

Cítím ruku blondýny kolem mě a vím, že pokud ji nezastavím, každou chvílí sklouzne na můj penis, takže jsem sebou na posteli trhl a odstrčil ji.

"Je mi to líto, ale nemůžu to s tebou dělat."

Vstanu a začnu se oblékat, přičemž na mě hledí. Nic neříká, a když jsem kompletně oblečený ani se nepodívám jejím směrem.

"Pokoj je zaplacený. Můžeš tu zůstat, pokud chceš."

Když jsem za dveřmi, vyndám mobil z kapsy, ale nevolám Daniela. Chci mluvit s mým bratrem; Potřebuju ho. "Evane, potřebuju, abys pro mě přišel."

"Víš, kolik je hodin?" zabručí.

"Ne, a je mi to u prdele. Pojď a vyzvedni mě na Langford."

***

Dostanu se do sedadla spolujezdce bratrova děťátka-přepravního SUV. Podívá se na mě a zavrtí hlavou, když se začne smát. "Vypadáš jako hovno."

To je přesně to, co potřebuju slyšet. "Jdi do prdele."

Celého si mě prohlédne. "Co si sakra dělal?"

Dívám se z okna. "Nechci o tom mluvit."

"Tak proč jsi mi zavolal, abych tě vyzvedl já v tuto noční dobu, pokud sis nechtěl promluvit? Platíš si snad Daniela, aby vozil tvůj opilý zadek domů."

Začínám litovat, že jsem mu zavolal. Nevím, co jsem si myslel. "Možná jsem měl zavolet jemu."

"Jo, to je pravda. Možná, že jsi měl."

Vjede na ulici ve směru mého bytu. "Kdy jsi se vrátil zpátky do města?"

"Dnes."

"Maminka šílí z toho jak se tě snaží dostihnout. Ráda by věděla, co se stalo s Laurelyn." Neodpovím. "To je to, co to všechno asi je, že? Zeptal jsi se jí jestli by s tebou zůstala a ona tě odmítla."

"Mýlíš se."

"Tak co se stalo?"

Bolí to jen říct. "Odešla aniž aby mi řekla sbohem."

"Do prdele! Ta chladná mrcha."

"Už nikdy jí tak neříkej" varuji mého bratra. "Ty nevíš nic o tom, jak to všechno bylo."

"Takže ona skončila tu šukací věc a odešla, aniž by ti alespoň řekla, polib si prdel?"

"Jo, něco takového. Je to trochu složitější. Měli jsme složitý vztah zakončený hloupým nedorozuměním."

"Jak složité by to mohlo být? Byla tu tři měsíce. Byl jsi s ní, užíval si a pak šla domů."

Nemůžu uvěřit, že mu chci říct pravdu. Možná je to proto, že jsem opilý. Nevím. "Bylo toho

mnohem víc než to. Měli jsme dohodu. Nevěděla, mé pravé jméno. A já neznal její. Měla být moje společnice na tři měsíce, než odjede domů. Trval jsem na tom, a ona souhlasila s tím, že už se nikdy neuvidíme až jednou odejde. Ale věci nešly podle plánu. Zjistil jsem její křestní jméno. A ona zjistila celé mé jméno. Řekla mi, že mě miluje, ale byl jsem příliš tvrdohlavý na to abych jí poslouchal, protože jsem idiot. Nedokázala mi říct sbohem a já ji nechal odejít, aniž bych ji řekl co k ní cítím."

"Tak ji najdi a řekni jí to."

Myslí si, že je to tak snadné. "To je trochu těžké udělat, když člověk nezná celé jméno toho, koho chce najít."

"Brácho, jak jsi to mohl takhle zpackat. Proč jsi to dělal?"

Evan neví jaký je můj život. Odešel z vinic a zvolil si jednoduchý život s prací od devíti do pěti, aby mohl mít Emmu. "Protože, ženy milují bohaté muže. Už jsem byl uvavený z toho, jak mě využívaly. Dělám to, už spoustu let a vždy to dopadlo dobře. Až na Laurelyn."

"Nevěděla, kdo jsi, nebo že máš takovou zasranou spoustu peněz?"

"Ne, dokud jsem jí nepřivedl s sebou domů poté, co táta onemocněl."

"Máma bude vyloženě nasraná. Už plánovala svatbu a jména dětí."

To mi nemusel připomínat. "Já vím. Tolik si Laurelyn zamilovala, když jsem ji přivedl."

"Stejně tak moje žena a děti. Celia o ní stále mluví. A Mila by to asi dělala taky, kdyby uměla mluvit."

Nemůžu uvěřit, že se ho na to zeptám. "Jak jsi poznal, že Emma byla ta pravá?"

Zaváhá, a zajímalo by mě, jestli mi to řekne. Nemůžu říct, že bych ho vinil, kdyby odmítl.

"Ty nepoužiješ nic z toho co ti řeknu proti mě. Myslím to vážně. Žádné pozdější házení těch sraček do mé tváře, protože si budeš myslet, že je to legrační."

"Ne, chlape. Máš moje slovo."

"Byli jsme spolu několik měsíců, ale rozešli jsme se kvůli nějaké pitomosti. Viděl jsem ji s jiným chlapem. Já nevím,  jak popsat to, jak jsem se cítil. Ublížený. Otrávený. Naštvaný. Zoufalý. A to je jen krátký seznam. Stačilo, aby se na ni podíval, a chtěl jsem z něj vydusit hovno holýma rukama."

Myslím na to, jak jsem byl v mé mysli žárlivostí bez sebe v posledních třech měsících. Chtěl jsem vymlátit duši z Bena Donavona, Swinger Chrise a Blakea Phillipse. "Jo, to mi zní víc než jen trochu povědomě."

"Jacku, ne vždy poznáš skutečnou hodnotu ženské lásky, dokud se nestane jen vzpomínkou."

To jsou dost hlubokomyslné věci vycházející z mého malého bratra. "Nic nemluví hlasitěji než srdce. Poslechni co říká. A nemusíš se mě ptát, jestli je ona ta pravá."

"Mé srdce mi neříká nic. Mé srdce křičí v zoufalstvím, najít Laurelyn a říct jí, jak moc ji miluji."

"Brácho, ty jsi bohatý hajzl. Zavolej bladhaund* (*plemeno psa používané ke stopování) a jdi si pro svou dívku. Se správným množstvím peněz ji najdeš."

Evan má pravdu. Za správnou cenu můžu Laurelyn najít, a já znám toho správného chlapa pro tuhle ráci.

Je pozdě, ale je mi to jedno. Vezmu mobil a vytočím známé číslo. "Callaghan, vyšetřování."

"Jime, tady je Jack McLachlan, mám pro tebe práci, a je to něco velkého. Máš cestovní pas?"

Zazvoní zvonek a já otevřu oči, přičemž proklínám sluneční světlo, které se mě oknem vysmívá. Šmátrám rukou tak, jak jsem to udělal každé ráno za poslední týden a najdu místo vedle mě prázdné.

I po celém týdnu, jsem si ještě nezvykl, že ji nenajdu vedle sebe.

Moje hlava buší poté, co jsem se včera večer tak zrubal, a horlivé zvonění zvonku tomu moc nepomáhá. Chci na tu osobu zakřičet, aby s tím přestala a odešla pryč, ale vím, že zvýšená míra hlasu to udělá jen horší. Noční hodiny svítí 07:18. Je pravda, že na mě je to brzo, ještě potřebuju spát, ale kdo sakra se dobývá do mého bytu tak brzy v sobotu ráno? Nikdo neví, že jsem v Sydney kromě Evana, takže to může znamenat jen jednu věc. Řekl to mamince, protože si pořád myslí, že je to legrační jak peklo, že mě dostává do problémů s ní, a teď je tady, aby se mnou řešila moje hovna. To je to, čím jsem si vysloužil, že mi říká hajzlík.

Otevřel jsem dveře a Margaret McLachlan vyrazí kolem mě. Oh, kurva! To nevypadá dobře.

"Prosím, pojď dál, mami."

"Nedělej na mě ty svoje chytrý-oslí ústa. Snažila jsem se s tebou spojit celý týden, ale ty jsi se mému volání vyhýbal. Je ostuda, že jsem tě musela takhle přepadnout jen proto, abych zjistila co se stalo."

"Je čas sklizně. Nemusím snad říkat jak to člověka zaneprádní."

"Už je to pár dní co měla Laurelyn naplánováno odejít a já jsem o té doby o tobě neslyšela.

Mohla jsem se zbláznit z přemýšlení nad tím, co se asi stalo od té doby co se mi vyhýbáš, ale jsem si docela jistá tím, že to uhodnu. Podělal jsi to s ní, že ano?"

A je to tady. "Ano. Pokazil jsem to."

Položila si ruce v bok a dívá se směrem ke stropu, když si hlasitě povzdechne. "Řekla ti, že tě miluje?"

Jak to mohla vědět? Uhodla to? "Ano."

"A co jsi jí řekl na oplátku?" Dívá se na mě, a vypadá jako by mě chtěla uškrtit, jestli ji nedám odpověď, co chce slyšet. Doufám, že můj krk je připraven na ždímání, páč to musím přijmout.

"Neřekl jsem jí na to nic." A pak jsem ji ošukal.

Zdá se překvapena moji nedostatečnou odezvou pro Laurelynino vyznání lásky. "Aha. Tak to vypadá, že ti dlužím ti omluvu. Byla jsem za ní před několika týdny na Avalonu. Řekla mi, že tě miluje, a myslela jsem, že to cítíš stejně, takže jsem ji povzbudila, aby ti to řekla. Já bych to neudělala, kdybych věděla, že k ní nic necítíš."

"Ale ano, mami, miluji Laurelyn moc."

Vidím zmatek na její tváři. "Pak to tedy nechápu. Proč jsi jí to neřekl, a nepožádal ji, aby

zůstala? Byla to ideální příležitost."

Pochybuju, že tohle přijme dobře. "Nerandím se ženami, které říkají tyhle věci, takže jsem byl zaskočen. Myslel jsem na to ve dne v noci celý týden, než jsem si mohl konečně přiznat sám sobě co jsem cítil. Vrátil jsem se zpátky do domu, abych jí řekl o svých citech, a abych se jí zeptal jestli zůstane, ale zjistil jsem, že odešla bez rozloučení. Mami, odešla, aniž by věděla, že ji muluju."

Její výraz mi napovídá, že není spokojena. "Já to nechápu. Už je to týden. Proč jsi nešel za ní? Nebo alespoň nezavolal abys ji vyznal svou lásku?"

A je to tady. Nemůžu se vylhat z toho, co se stalo s Laurelyn. Ještě důležitější je, že to ani nechci. Pohrdám lží a předstíravostí; stálo mě to ženu, kterou miluji.

Kurva, maminka bude naštvaná. "Musím ti něco říct, a ty nebudeš v tomhle semnou spokojená."

Zírá na mě. "To už nejsem teď, synu."

"Já vím, ale je to asi ještě horší." Cítím se znovu jako dítě, které provedlo něco mladistvého.

Jen to není pro mladistvé. Je to pro dospělé a velmi vážné. "Když jsem začal chodit s Laurelyn, neočekávali jsme nic jiného než jen dočasný vztah. Oba jsme věděli, že bude v Austrálii jen tři měsíce, takže jsme se dohodli, že spolu budeme po tu dobu randit a bavit se. Žádné závazky."

Vypadá otráveně. "To už jsi mi říkal."

Připravil jsem se na nejhorší. "Řekl, ale to není všechno. Nechtěl jsem jí říct mé pravé jméno, když jsme potkali. Nechtěl jsem, aby ho věděla, protože jsem s ní nechtěl mít jakýkoliv kontakt po skončení našeho vztahu. Použití aliasu byl jediný způsob, jak jsem mohl zajistit, že mě nebude později pronásledovat. Byla pěkně naštvaná, když jsem jí poprvé řekl co chci, ale nakonec souhlasila. Vzhledem k tomu, že nevěděla mé skutečné jméno, rozhodla se, že ani ona mi neřekne její."

"Laurelyn není její jméno?" ptá se, se zmateným výrazem.

"Laurelyn je její křestní jméno. Zjistil jsem ho náhodou, když se její kamarádka podřekla, ale její příjmení Beckett, je alias. Nikdy mi její pravé příjmení neřekla."

Mohu skoro vidět mozek mojí maminky v akci, když si dává všechno dohromady. "Ale, když jsi ji přivedl domů, aby se s námi setkala, říkala ti Jack Henry."

"Nemohl jsem dál skrývat svou identitu, když jsme přišli za tátou do nemocnice, tak jsem jí později té noci o sobě řekl pravdu," vysvětlím. "Od té doby o mě věděla všechno."

"A to tě nikdy nenapadlo, že by mohlo být důležité zeptat se na její příjmení?" Zvedla na mě hlas. "Dokonce ani poté co se dozvěděla, kdo jsi?"

Váhám s odpovědí, protože se jí nebude líbit moje odpověď. "Její příjmení mě nezajímalo, protože jsem neměl v úmyslu měnit naše plány jen proto, že ví kdo jsem. To jsem ji ještě nemiloval."

"Blbost!" křičí na mě. "Miloval jsi tuto dívku, už když si ji přivedl do mého domu.

Věděla jsem to v tu samou chvíli co jsem vás dva viděla spolu. A ona byla tak viditelně do tebe zamilovaná. Ani ti to nemusela říkat a jen hlupák by to neviděl."

Na to nemám žádný argument, protože zcela určitě jsem hlupák byl.

Položím ruce na chladnou žulovou desku, nakloním se a zavřu oči. Nejraději bych položil hlavu na chladnou desku, abych zjistil jestli by mi to nepřineslo nějakou úlevu, protože to bolí jako svině. "Rozhodl jsem se, že to nechci vidět, protože jsem se do ní zamilovat nechtěl."

"Ale zamiloval."

"Jo, zamiloval, a ona odešla bez rozloučení, než jsem jí stihl říct."

"To je neuvěřitelné, Jacku Henry!" Máma zvedne kabelku, aby zasadila několik dobrých úderů.  Tvrdých. Je to jediná matka o které vím, že je schopna použít kabelku na zmlácení svého třicetiletého syna.

"Žila a sdílela s tebou postel a ty ses jí nikdy nezeptal na příjmení?" Zvedne ruku a znovu mě udeří. Do prdele! Ona je opravdu naštvaná. Neuhnu kabelce letící na mě, protože je to její způsob, jak uvolnit svůj hněv. Je to opravdu trochu vtipný, ale nikdy neudělám tu chybu, abych se smál Margaret McLachlan, když je v ráži.

"Ta ubohá dívka musela být tak raněná. Nemůžu říct, že bych ji opravdu vinila z toho, že odešla pryč, aniž by řekla sbohem. Já bych asi udělala to samé, kdybych řekla muži, že ho miluju a on na mě jen nepřítomně zíral."

"Nezíral jsem na ni nepřítomně."

"A co jsi teda udělal?"

Svěsím v hanbě hlavu při vzpomínce, jak jsem ji později ošukal. "Nechceš to vědět." Dojdu k šuplíku, kde jsem měl léky, abych si něco vzal na mou hlavu. "Vím jak hloupý jsem byl, mami. Ale chci to s Laurelyn všechno napravit. Vím spoustu jiných věcí o jejím životě, které nás k ní dovedou."

"Kdo je, nás?"

"Najal jsem někoho, kdo letěl do Spojených států, aby ji našel. Soukromého detektiva." Vynechám údaje o mém rozsáhlém využívání jeho služeb, a proto vím, že ji pro mě stoprocentně najde.

"Ty bys měl být tím, kdo půjde za Laurelyn. Bude to pro ni víc znamenat, když to uděláš," argumentuje.

"Kéž bych mohl, ale nemám potřebné dovednosti, abych ji vystopoval."

"Synu, nejsem si jistá, jestli najít ji bude tvůj největší problém. Ty jsi jí ublížil v hrozným způsobem. Možná ti neodpustí, takže by bylo dobrý, aby jsi se připravil na odmítnutí."

Myšlenka na to, že mě Laurelyn odmítne je bolestivá, ale je to realita kterou nemůžu ignorovat.

"Udělám vše, co bude v mých silách, abych jí přesvědčil, protože nesnáším byť jen myšlenku na budoucnost bez ní. Půjdu a získám ji zpět, a když se mi to povede, tak jí nikdy znovu neopustím."

Myslím, že tuší, co z toho vyplývá, ale rozhodl jsem se říct ji to jasně, aby nedošlo k nedorozumění.

"Už nikdy nechci strávit další den bez Laurelyn. Až ji najdu, tak ji požádám, aby se stala mou ženou."