BFS - 1. kapitola

Překlad: Dráža

Laurelyn Prescott

Díky Bohu za Valium.

Cítím se provinile, že jsem si opatřila psychotropní drogy, abych si poradila s pocity, které mám po odchodu od Jacka Henryho - zvláště po to všem čím jsem prošla s mámou v její závislosti. Ale já potřebuji uniknout trápení v mé hlavě. Je to dočasné řešení, to jsem věděla hned, když jsem si je vzala, a nemám představu jak budu zvládat své pocity až budu doma, bez ůčinků léků, aby mi pomohly.

Zabíjí mě to přiznat, ale myslím, že bych mohla pochopit, jak začala závislost u mojí mámy. Vidím, jak cesta může být snadná, když jí někdo řídí, když vše co můžete vidět, je tma. Je to pro mě obrovská červená vlajka.

Budu milovat Jacka Henryho, do svého posledního dechu, ale nedovolím, abych šla stejnou cestou jako moje matka, bez ohledu na to jak je to lákavé.

Náš let ze Sydney do LA byl vyčerpávající a já okamžitě zaregistrovala zřetelný pach Los Angeles - palivo a smog - když jsme přistáli. Je to stejný zápach, který upoutal mou pozornost, když jsme odlétali do Austrálie před třemi měsíci. Wow. To byl můj život úplně jiný.

Probojujem si cestu ven z přeplněného terminálu a najdem Addisoniny rodiče jak na nás čekají u výdejny zavazadel. Na dva týdny jede domů, aby s nimi strávila nějaký čas, než se vrátí do Nashville. To znamená, že budu sama v našem bytě následujících čtrnáct dní. Nejsem si tak jistá, že je to dobrá věc.

Donavonsovi vítají jejich dceru s otevřenou náručí - a mě taky. Milují mě jako dceru a přemýšlím o tom, jak dokonalý to mohlo být, kdybych se zamilovala do jejich syna místo muže, který už mě nikdy nechce znovu vidět. Můj vztah s Benem by se mohl vyvíjet úplně jinak. Kdo ví, co by se mezi námi stalo, kdybych nenarazila na Jacka Henryho McLachlana na té chodbě před toaletami? Ale já jsem na něj narazila a v žádném případě toho nelituju. Nemůžu litovat setkání s mužem, kterého miluji a od kterého jsem tak daleko, to bych nikdy neudělala. Nesnesitelná bolest, kterou cítím v mém srdci stojí i za ten kratičký společně strávený čas.

Addison se na mě podívá tak jako kdybychom se už spolu neměly nikdy vidět. "Opravdu si přeji aby jsi šla se mnou. Nerada tě vidím jít domů takhle."

"Budu v pořádku, Addie." Nemá ani tušení, jak jsem se naučila vše zvládnout, když se ke mě život zachoval příliš krutě. "Moje máma by byla opravdu zklamaná, kdybych nepřiletěla domů dnes."

"Jo ..., ale slib mi, že nebudeš trávit následující dva týdny tím, že budeš sedět doma a přemýšlet o něm."

"Slibuju, že to nebudu dělat," lžu. Nuceně se usměju, abych ji uklidnila. "Skočím po hlavě do mé hudby, jakmile se vrátím. To bude dobré rozptýlení."

"Víš, já ti nevěřím." Nasadila ten pohled, který tolik nenávidím. Lítost. Tak to ne.

"Nejsem rozbitná Addie a jsem tvrďák, ano jsem smutná z odchodu od něj, ale já se přes to přenesu. Není to konec světa." Lež, lež. Lež. Je tu něco, co se mnou je, a nemůžu ani říct mojí nejlepší kamarádce jak rozbitá jsem. Proč nejsem schopna se někomu svěřit? Kromě Jacka Henryho ... on je jediný na celém světě, kdo prolomil tu zeď, kdo zná mé skutečné já.

"Budeme spolu mluvit každý den, když budu pryč." Ona mě pevně stiskne, když jsme se loučili a zašeptala mi do ucha, "budu potřebovat vědět, že jsi v pořádku."

Nesnáším ten její tón - jako bych byla sama pro sebe - hrozbou. To mě sere. "Do prdele, Addie! Můj život není u konce, protože nejsem s ním. Ano, bude mi chybět Lachlan," Kéž bych mu tak před ní nemusela říkat. "To, že mi chybí není problém, to je normální, ale to neznamená, že bych si chtěla lehnout a zemřít." Ta slova zní opravdu dobře, jak vycházejí z mých úst. Přála bych si, aby moli být pravdivé.

Ona se usmívá. Myslím si, že to znamená, že ji potěšilo moje divoké odseknutí, ale ona ani netuší, jak nestabilní jsem. "Dobře. To je přesně to, co jsem od tebe potřebovala slyšet."

"Budu v pořádku."

"Jen potřebuju vědět, že Laurelyn po – Lachlanovy, nebude jako Laurelyn po - Blakeovy."

Psst. Laurelyn po - Blakeovy se ani zdaleka nedá srovnat s Laurelyn po Jacku Henrym, ale nemohu ji nechat aby to věděla, takže se budu muset vyhrabat z těch hoven, než se vrátí do Nashvillu.

"Žádný strach, Addie."

"Cítím se mírně lépe, takže můžeš jít sama domů , ale trvám na tom co jsem řekla o každo-denním mluvením."

Vypadá, že se jí ulevilo. Copak opravdu věří tomu co jsem jí řekla? Sakra, jsem v tom lepší, než jsem si myslela.

Když se naše cesty rozešli zůstala jsem sama. Znovu. Jako vždycky.

Při čekání v terminálu, jsem se rozhodla pro check in, "Ahoj, mami."

"Ahoj, holčičko." Něco na tom oslovení mě vždycky přidá na pohodě.

"Jen jsem chtěla abys věděla, že jsme doletěli v pohodě. Budu odlétat do Nashville asi za hodinu, takže budu potřebovat, abys mě vyzvedla kolem jedné."

"Budu tam. Nemůžu se dočkat, až tě uvidím a uslyším vše o té cestě." Sakra! Mám se přiznat, že jsem se v Austrálii zamilovala do muže, kterého už nikdy neuvidím?

"Také se nemůžu se dočkat, až tě uvidím."

 Nemyslím si, že mám na výběr. Každý okamžik z mých tří měsíců v Austrálii se prakticky točily kolem Jacka Henryho. Nebudu mít moc co vyprávět, pokud jí o něm neřeknu.

"Máme hodně o čem mluvit, mami."

"Taky ti musím něco říct." Uh-oh. Toto prohlášení předchází jen to, co si moje máma myslí, že je dobrá zpráva. Opravdu nepotřebuju další hovno na tomto místě v mém životě, takže jsem pozitivní a nechci slyšet o ničem dukud nevystoupím z letadla.

"Dobře, můžeš mi to říct, až budu doma."

"To zní jako plán."

Ukončím hovor a moje mysl se okamžitě točí všemi věcmi, o kterých by mi mohla říct. Zněla opravdu šťastně. Bude to něco o něm. Vím to bez pochyb. Byla v přílišné euforii na to, aby to bylo něco jiného.

Poprvé ve svém životě na ni nejsem naštvaná za to, že ho tak miluje. Dnes už to chápu, že ho po všech těch letech stále miluje. Je to, to, co můžu očekávat po zbytek mého života? Nikdy nezapomenu na lásku k Jacku Henrymu. Nikdy.

Moje máma byla nucena, aby se na mě dívala, dítě, které má s mužem, jehož miluje každý den téměř dvacet tři let. Dělám pro ni nemožné,  aby na něj zapoměla, zejména proto, že já jsem jeho mini - já se vším co dělám a jeho hnědými vlasy a světle hnědými oči. Ani špetka máminých blond vlasů a zelených očí.

Možná, že život bez Jacka Henryho nebude pro mě tak špatný, protože nebudu mít jeho dítě jako každodenní připomínku toho co jsme kdysi měli. Tato myšlenka mi připomíná to, co mi řekl, když jsme si poprvé povídali o antikoncepci. Já nechci, abys odsud odcházela s mým zátěžkem ve tvém břiše. Ten večer mi přijde jako kdy to bylo před miliony let.

On si to nemyslí teď, protože se snaží být nesobecký, ale jednoho dne se ožení s nějakou další ženou a dá jí jeho děti. Margaret se o to postará. Tím jsem si jistá. Ta myšlenka mi láme srdce, protože chci, abych já byla ta, kdo má jeho děti.

Oh, do prdele-moje antikoncepční pilulky. Vzpomínám si, že jsem je vzala ze zásuvky nočního stolku. Nenechala jsem je na posteli? Byla jsem tak roztržitá při házení věcí do kufrů, protože by Jack Henry mohl přijít domů na polední dovádění. Hlupačko, řekla jsem sama sobě, zapomeň na to stejně je tak jako tak je nepotřebuješ.

Neexistuje nic, co bych s tím mohla teď udělat. Zajdu do lékárny, jakmile se dostanu domů. Budou to jen dva dny než budu schopna dostat do rukou jiné balení. Užití dvou tablet najednou ve mě vyvolává pocit zbytečnosti - jen další dávka hormonů pro mě - ale to by mě alespoň mělo držet od těhotenství. Možná.

Dívám se na můj telefon v ruce, a nemůžu si pomoct, musím vidět jeho tvář teď, nebudu Addison hlásit každý můj pohyb. Dívám se na první obrázek, co jsem kdy Jacka Henryho udělala. Je to snímek při jízdě do Avalonu v kabrioletu se staženou střechou poté, co jsme byli ve městě nakupovat kondomy. Nahlas jsem se zasmála, když jsem si vzpoměla na svůj šok při pohledu na to, kolik toho koupil. Dívám se v terminálu kolem sebe, jestli se na mě někdo dívá, jako bych byla blázen. Nezajímá mě to, možná jsem trochu duševně mimo. Když ne dnes, tak to určitě nebude dlouho trvat.

Vystoupím v Nashvillu a dívám se na vrchol blond máminy hlavy v dálce. Je vysoká, takže je snadno rozpoznatelná a já jsem ráda, když vidím, že je sama. Téměř jsem očekávala, že bude s ní, i když v hlouby duše jsem věděla, že je to nereálná možnost.

Chytne mě do náruče a já si uvědomuji, že ji potřebuju jako nikdy předtím. Toužím jí říct vše o Jacku Henrym. Chci, aby mě ujistila, že to všechno bude v pořádku. I když je to lež, jsem zoufalá a chci, aby mi řekla, že půjdu dál a jednou budu bez něj v pohodě.

"Mmm," sténá, když mě pevně tiskne. "Jsem ráda, že mám svou holčičku zpátky."

"Chyběla jsi mi, mami. Je dobré být doma."

Ustoupí zpět aby se na mě podívala, ale stále mě drží za ruce.

"Vypadáš jinak, Laurie."

Nemá ani tušení, jak odlišná jsem od té dívky, kterou viděla před třemi měsíci. "Jsem opálená."

"Ano, máš spoustu barvy, ale to není ono."

Nevím co si myslí, že je na mě fyzicky jiného. A není možné, aby viděla bolest v mém srdci. "Máš pravdu. Je toho hodně co je na mě jiného."

"A já se nemůžu dočkat, až se o tom dozvím, dáme si pozdní oběd? Můžeš mi všechno povyprávět."

"Jistě. Zní to skvěle."

Vezme mě do mé oblíbené mexické restaurace a mě se začínají zbíhat sliny, když cítím kořeněné aroma přicházející z kuchyně. Je to díra, ale jídlo je nefalšovaný. Chybělo mi to.

Vzhledem k tomu, že je poledne není tak narváno, takže si bereme obvyklé místo v rohu.

"Laurie, mám nějaké báječné zprávy."

Myslím, že to znamená, že bude mluvit první a co ji chci říct o Austrálii a Jacku Henrym bude muset počkat, až skončí. "Dobře, já poslouchám."

"Je to o mě a tvém otci." Vypadá u vytržení, takže hádám, že je to proto, že jí věnoval nějaký druh pozornosti nebo znamení náklonnosti. Pokud je to, co to asi je, je to ubohý. A já si to vše budu muset vyslechnout. "Víš, že za mnou přišel, když jsi byla v Austrálii ..."

"Jo, říkala jsi, že se chce se mnou setkat."

"To chtěl. A stále ještě chce. Ale věci se mezi námi změnili, když jsi byla pryč. Obnovili jsme náš vztah."

Obnovili vztah. To znamená jen jednu věc: ona s ním zase spí, a soudě podle jejího hloupého úsměvu na tváři, nemohla být více šťastnější.

"A co jeho žena?"

Vidím, že mi neodpoví na mou otázku ohledně paní Beckett. "Už ji nemiluje. Miloval ji na začátku jejich manželství, ale to už je dávno."

A to je důvod, proč je ženatý s ní místo tebe.

"A myslím, že nás vždycky miloval, a to byly pro něj muka předstírat, že posledních dvacet tři let neexistujeme."

Jsem celkem mrcha, a měla bych přestat. Jsem si jistá, že bych byla taky tak velký blázen, kdyby se Jack Henry po letech ukázal v mém životě. Asi by mi jedno, kdyby byl ženatý. Jsem si jistá, že bych s ním vlezla do postele, kdyby mě o to požádal. "Je mi to líto, mami. To byla strašná věc co jsem řekla, jsem za tebe opravdu šťastná. Doufám, že ti dá všechno co jsi za všechny ty roky chtěla."

Náš rozhovor je jednostranný. Poslouchám ji dál a dál o mém otci, jako by ona byla moje nejlepší kamarádka ze střední školy mluvící o jejím příteli. Je to nepříjemné. Nechci slyšet o tom, co moje máma dělá se ženatým mužem - nebo vůbec s jakýmkoliv mužem - i když je můj otec.

Ani jednou se nezmíní o Austrálii, takže nemám šanci ji cokoliv říct. To je jen další skvělý příklad toho, jak se moje máma přede všemi upřednostňuje, kromě něj. On bude vždy na prvním místě.

Potřebovala jsem aby se dnes chovala jako matka, k poslechu a poradila mi - ale jako obvykle, já hraju roli její důvěrnice. A to bolí. "Víš co, mami? Já jsem opravdu vyčerpaná po mém letu. Můžeš mě vzít do mého bytu a promluvíme si o tom později?"

"Samozřejmě, zlato."

Ale ona nečeká na později, aby o něm mluvila. Ona pokračuje a říká mi co nechci slyšet, ani vědět o jejich vztahu, takže se dívám z okna a snažím se, nevnímat to co říká.

Můj telefon mě upozorní na sms. Addison.

* Je doma vše v pořádku? *

Rychle jsem palcem vyťukala odpověď, přičemž jsem ignorovala co mi moje máma vyprávěla o mém otci.

* Jsem ještě na cestě domů *

Je tu téměř okamžitá reakce od Addison.

* Mám tě ráda. Zavolej, když budeš něco potřebovat. *

Možná jsem měla jít domů s ní, místo návratu do Nashvillu. Rozhodně jsem přehodnotila toto rozhodnutí, Jolie pokračuje dál a dál o její záležitosti s Jakem Beckettem.

* Taky tě mám ráda. Jsem v pořádku. *

Nemohla jsem odolat a dodala poslední část.

Moje máma mi pomáhá s mým zavazadly, a hned jsem si všimla, jak nevábně náš byt voní.

Budu muset otevřít okna a zítra celý den větrat. Naštěstí, Jolie nezůstává. Slyšela jsem mnohem víc, než bych chtěla o ní a mém spermie dárci.

Zavřela jsem dveře, poté co slyším klapavý zvuk zámku který potvrzuje, že jsem úplně sama. Opřu se o dveře a rozhlížím se. Nic se nezměnilo.

Hnědá kožená sedačka napravo kam jsme ji před odjezdem natlačili ke zdi. Béžový koberec stále vypadá čerstvě vysátý. Je tu jen jedna věc, která se změnila, já nejsem ten stejný člověk jakým jsem byla, když jsem zde byla naposledy. Neměla jsem tušení co je to zoufale milovat, nebo být neskutečně ublížená. Teď znám obojí.

Nevím jak dlouho jsem tam stála zády přitisknutá ke dveřím. Mohly by to být sekundy, ale také možná hodiny. Prvky této doby jsou k nerozeznání na tomto temném místě, do kterého jsem vstoupila bez Jacka Henryho v mém životě.

V určitém okamžiku jsem se žalostně zhroutila na zem, tvář jsem si přitiskla na studené keramické dlaždice. Zmáčkla jsem si špičku nosu, protože mrzne takže se třesu ze studeného větru března, který profukuje spodní části dveří. Sedla jsem si, abych se podívala z okna.

Stmívá se, takže už bude ještě chladněji, až zapadne slunce. Zapnu topení, ale rozhodnu se, že nejlepší způsob jak se zahřát je sprchový kout. Otočím kohoutkem a proud horké vody rychle naplní koupelnu parou. Nastavím teplotu a vstoupím pod horkou tekoucí vodu. Je to dobrý pocit na mé unavené tělo, ale nedělá to nic pro zmírnění mé mysli. Vše na co mohu myslet a asi to tak bude pokaždé, jak byl Jack Henry ve sprše se mnou. Vzpomínám si jak jsem se cítila, když uctíval mé tělo. Jsem zoufalá a chtěla bych se tak cítit znovu, ale nikdy nebudu. A já nevím jak se s tím vypořádám.

Když jsem se dosprchovala oblékám si jedno z triček Jacka Henryho, které jsem si ukradla - to které měl na sobě předtím, než jsme naposledy šli spolu do postele. Přitáhnu si ho k nosu a zhluboka se nadechnu. Vpadnu do postele, protože mě přemohla únava. Poprvé za více jak dva měsíce strávím noc sama. Je to zvláštní pocit, a nelíbí se mi to. Jack Henry by nešel do postele, aniž by se mi nejdříve věnoval. Nemůžu si pomoct, ale musím se ptát sama sebe jestli mu chybím, když si lehá vedle mého prázdného místa. Probudil se a hledal mě před tím než si vzpomněl, že jsem už tam nejsem? Přála bych si, aby beze mne nemohl spát.

Cítím, že se blíží slzy a já nemůžu udělat nic, abych je zadržela. Jsem sama, takže není důvod,

abych to třeba jen zkoušela.

Cítím jak se mi z krku dere výkřik. Dám si polštář přes mou tvář, abych ho utlumila, protože nechci poplašit sousedy. Kopu nohama do matrace jako vzteklé batole. Byla bych určitě přijata do cvokárny, kdyby někdo byl svědkem mého šíleneného záchvatu. Ale i to se může stát. Jsem v tomto utrpení až příliž.

Mohl se mě zeptal jestli zůstanu, ale neudělal to. Řekla jsem mu, že ho miluju a on mi to neřekl zpět. Je to proto, že by to byla lež a předstírání je jedna z věcí, kterou jsme nedělali.

Nemůžu si pomoct. Je to jediná lež, která by mi vůbec nevadila.