BFP - 29. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Jana

Laurelyn Prescott

Vidím výraz v Lachlanově očích a vím na co myslí- moje matka je k politování a podlá. Byly chvíle, kdy opravdu byla; ona není dokonalá. Kdybych měla být upřímná, byla matkou na hovno, ale je to jediný rodič, kterého mám. Aspoň tam byla -to je víc, než můžu říct o mém dárci spermatu.

Možná bych měla litovat, že jsem mu řekla tajemství, které v sobě držím už patnáct let, ale nelituji. Cítím jak ta zátěž z mého srdce a duše odpadla. Jen jedno slovo popisuje, co právě zažívám: mír.

Lachlan přede mne podřepne, a položí mi ruce na kolena. Já se posunu na okraj mého

lehátka a on mě obejme. A v tuto chvíli si něco uvědomuji- můžu říct Lachlanovi cokoliv. Neexistuje žádné předstírání dokonalosti mezi námi. Nepotřebuju ho přesvědčovat, že jsem dokonalá, když nejsem.

"To bylo tak zatraceně dobré."

"Co tím myslíš?"

Téměř se mi z mého zjištění zamotala hlava.

"Říct někomu, co se stalo s mámou a konečně si přiznat, co za hovno práci odvedla jako rodič, předtím, než byla čistá. Neměla jsem tušení, jak velká to bude úleva to konečně někomu říct."

"Myslím, že to je důvod, proč je terapie tak velmi doporučovaná."

A jede se opět na lékaře. "Ano, Dr. Henry. Věřím, že byste mohl být ta správná osoba pro tento případ."

"Já jsem ta správná osoba pro každý případ."

Poté co jsme dojedli, jdeme zpátky do bazénu a mohu vám říci, že Lachlan je nervózní. Ujišťuji ho, že jsem v pořádku, ale on se neodvážil jít do vody mimo schody, sedneme si do vody a já se umístním mezi jeho nohy. Přehrada držící všechna moje tajemství je porušena, a tak mu řeknu vše, co jsem si myslela, že si vezmu sebou do hrobu.

Lachlan poslouchá a moc nemluví. Nejsem si jistá, jestli je to proto, že neví, jak by měl

reagovat, nebo jestli je příliš rozrušen tím, co slyšel. To nevadí, protože reakce

není to, co potřebuji. Poslech, to je jedna z věcí, které dělá velmi dobře.

V době, kdy jsem přestala Lachlanovi vyprávět příběhy z mého dětství, voda scvrkla kůži, takže jsme jak malí staří lidé. Držím ho za ruku, zkoumám ji.

"Myslím, že je to znamení, že je nejvyšší čas, vylézt z vody."

"Myslím, že máš pravdu."

Poté, co jsme se osušili, omotala jsem si ručník kolem pasu. Jak jsem zastrkávala cíp, vidím, jak mě Lachlan studuje. "Co?"

Skloní hlavu a dívá se na mě přes své sluneční brýle. "Doufám, že jsi dnes nepochytala moc sluníčka. Jsi maličko červená."

Dívám se přes rameno a povytáhnu kousek bikin na stranu. Slyšela jsem, jak Lachlan nasává vzduch skrz zuby. "Sakra, Laurelyn. Obávám se, že tě to dnes večer bude pálit."

Lachlan není červený ani trochu, takže jsem se přesunula z bikin, a provedla inspekci.

Nic mě nebolí ani nepálí, ale nemůžu to prozatím posoudit, dokud jsme na slunci.

Zastavujeme v kuchyni, aby jsme si sedli k našim talířům s obědem a paní Porcelli zděšeně vykulí oči, když mě vidí. "Ach, Laurelyn drahá. Máme tu aloe vera mléko po opalování v

lékárničce, až na to budete připravena. Je v něm lidokain ten by měl pomoci při bolesti."

Oh, do prdele. Co jsem to udělala?

Jdeme spolu do koupelny a já nechám sklouznout můj ručník. Nevypadá to až tak hrozně, když jsem si sundala plavky a podívala se na sebe. Jistě, je tu zřetelný rozdíl mezi mým čerstvým opálením a bílé plochy, kde byly plavky, ale to není tak strašné.

On stál za mnou, zkoumal škodu. "Je mi to moc líto. Měl jsem si toho všimnout, když jsi se začala opalovat."

"Neboj se. Nechci zůstat dlouho růžová." Vypadá, že o tom pochybuje, když posuzuje moje ramena. "Opravdu, Lachlane. Uvidíš. Do rána to zhnědne."

"Do té doby, proč si nedat studenou sprchu? To by mělo pomoci, a já tě pak natřu celou krémem, až vylezeš ze sprchy."

Být natřená od Lachlana? Být spálená zní lépe a lépe.

"To zní perfektně."

Má pravdu. Studená sprcha je opravdu příjemná. Všimla jsem si, že moje ramena jsou trochu citlivá, jak na ně dopadala voda, ale není to nic moc nepříjemného.

Když jsem se osprchovala, utřela si kůži do sucha, vyšla z koupelny a našla Lachlana jak na mě čeká s lahví krému aloe vera. Zatřepe s ním a zazubí se.

"Chtěla bys, abych tady s tebou stál, nebo bys raději abych ti to udělal ležící na posteli?"

Hmm, to zní nemravně. "Já nevím. Obě možnosti zní lákavě."

"Já hlasuji pro postel."

"Tak tedy na posteli."

"Tady. To ti posílá paní Porcelli." V dlaňi má dvě pilulky.

"Je to jen ibuprofen pomůže proti bolesti."

"Ale to nebolí."

"Ale bude, tak prosím vezmi si ty prášky. Nechci, abys měla bolesti."

Vezmu si od něj prášky a sklenici vody. Od mala jsem hrozná v polykání pilulek a mám ve zvyku

se jim pokud možno vyhýbat. Naštěstí nejsou velké, tak se mi podaří je spolknout, ale ne bez neatraktivního prskání. Když jsem je spolkla, odnesla jsem sklenici zpátky k němu.

"Šťastný, Dr. Henry?"

"Velice."

Obtočím si ručník kolem vlasů, než vylezu na postel a lehnu si na břicho a čekám na moji po opalovací péči. Ruce si dám pod hlavu, a cítím, jak se prohnula matrace, když Lachlan

leze nahoru. "Může to trochu studit, ale bude to dobrý pocit."

Stříká mi přímo na záda, takže je prohnu. "Sakra, to je studený!" Kňučím.

"Ve skutečnosti není. Je to jen pocit, protože máš rozehřátou pokožku."

Tře mi studený krém kůže, a je to velmi uklidňující. Celé moje tělo se uvolňuje, jak si to užívám, cítím se víc jako při masáži než při aplikaci poopalovacího krému.

Jsem tak uvolněná, že téměř spím, když slyším "Jolene", hraje z mého telefonu. Otevřu oči a cítím, jak se Lachlan odtáhne od mých zad.

"Podám ti to."

Podá mi můj telefon. "Ahoj, mami."

"Laurie, volala jsem ti, už před několika hodinami. Nekontroluješ si telefon?"

Zní rozrušeně, což mě děsí, a moje první myšlenka je, jestli se něco nestalo s Nanna nebo Pops. Sedla jsem si v polovině postele, připravujíc se dozvědět to nejhorší. "Co se stalo, mami?"

"Nemůžu uvěřit, že jsi o tom ještě neslyšela.

Je to ve všech novinách."

Dobře, nic se nestalo s mými prarodiči, takže jsem se přesunula do režimu mrzutosti.

"Mami, co se děje?"

"Jared Beckett se dnes zabil při lyžařské nehodě."

Něco mi to jméno říkalo, myslím, že byl nějak spojen s mým dárcem spermií.

"A to je nouzová zpráva pro mě, protože?"

"Protože je to tvůj bratr, Laurie."

"Kterého jsem se nikdy ani neviděla."

"Je to syn tvého otce."

"Znovu, kterého jsem nikdy neviděla." Jsem snad jediná, kdo tady slyší jen jejich společné jméno?

"Musíš se vrátit domů."

Můj ty smutku. "To není důvod, abych se vrátila domů."

"Musíme projevit svou soustrast, Laurie." Oh, sakra. To je šance, jak mě dát dohromady s dárcem spermatu. Co si myslí, že se bude dít? Že mě teď najednou bude chtít mít v jeho životě, když

ztratil své jediné dítě?

Uvědomila jsem si, že nahá mluvím s mámou o smrti syna mého spermie dárce, až když mi

Lachlan podává jedno ze svých triček. Ústy mu naznačím děkuji a vklouznu hlavou do trička, zatímco máma mele nesmysly o potřebě být si rodinou v dobách, jako je tato.

"Sdílíme DNA, ale já nejsem součástí jejich rodiny. Oni by mě ani nepoznali, kdyby jsme se potkali na ulici."

"Tvůj otec tě bude chtít poznat."

Přestala jsem o něm fantazírovat a chtěla, aby o mě věděl, už před dlouhou dobou, ale to ona prostě nebere na vědomí. Je mi skoro dvacet tři let a ona se stále drží něčeho-o čem nemám sebemenší zájem něco vědět. Možná si myslí, že bude chtít poznat dceru, a to ho dovede zpět k ní.

"Je mi to líto, mami. Já domů kvůli tomu nejedu."

"Myslím si, že děláš chybu."

"Jestli ano, pak to budu já, kdo s ní bude žít." Vždycky jsem to byla já, kdo žil jejich chybou, takže jsem na to zvyklá. Není se mou spokojená, když jsem ukončila náš rozhovor, a to ve mě vyvolává pocit neklidu, i když vím, že jsem udělala správné rozhodnutí. Mezi námi dvěma, někdo musí být rozumný a já nemůžu spoléhat na to, že to bude ona. Ona není dobře známa pro co nejlepší rozhodování, pokud jde o mého otce.

"Předpokládám, že je doma problém."

Ano, ale jen s tím co mi dělá moje máma. "Syn mého otce se zabil při nehodě na lyžích."

"Je mi to líto."

"Je to nevlastní bratr, kterého jsem se nikdy neviděla, a moje máma se chová, jako bych měla držet smutek.

Sakra, když řekla jeho jméno, trvalo mi minutu, než jsem si uvědomila, o kom mluví. Je pro mě cizí. Mrzí mě ztráta jeho rodiny, ale nic víc necítím. Je to špatné?"

"Ne, Laurelyn. Nejsi špatná kvůli tomu, jak to cítíš. Prosím, nenech tvoji mámu, aby v tobě vyvolala pocit viny."

Jsem si jistá, že po tom všem co se o ní dozvěděl, je to strašná matka.

"Teď si musíš myslet, že je moje máma ještě horší."

"Ona dnes nezapadá do mých oblíbených top-deseti lidí. Ty však, jsi na pozici číslo jedna."

Přitáhne si mě k sobě, aby mě políbil na temeno hlavy. Miluji, jakým způsobem dělá, že moje starosti zmizí.

Jak je to možné? Tento téměř cizí muž, mi přináší pohodu a dělá pro mě snadné odhalit mu svou duši. Jak se sama sebe ptám, jak je to možné, znám odpověď.

Nemusím před Lachlanem hlídat své srdce. Jsem s ním v bezpečí. A to je hezké.