Asher - 9. kapitola

Překlad: Alice
Kor.: Majuš

AUDREY

Štedrej Den.

Stojím u okna v obyváku a zírám na zašedlé odpoledne. Sníh padá v bílém víru. Ráno jsem mluvila s mámou a popřály jsme si Veselé Vánoce. Pak jsem se snažila zapracovat na mém projektu z astronomie, ale musela jsem přestat, protože jsem se nemohla soustředit.

Dnešek měl být veselý a zábavný den. Tohle je poprvé, co jsem bez rodiny, bez přátel. Nejosamělejší Vánoce v historii. Jak depresivní. A Ash nepřijde.

Řekl ne, ale já pořád doufám, že změní názor. Ne že bych ho vinila, nenašla jsem odvahu se mu omluvit a po všem, čím si prošel, chápu jeho vztek.

Vím, jaké je to být rozčílený. Po nehodě, zuřivost kolovala v mých žilách. Chtělo se mi křičet, kopat a rozbíjet všechno kolem. Neférovost toho všeho byla nezvládnutelná. Proč já? Proč můj táta? Proč?

Možná rozumím Ashovi víc, než kdokoliv. Jak ironický. Ale pobílil mě. Vzpomínka ještě pořád přetrvávala, dělajíc mě rozpálenou a neklidnou. Způsob, jakým se jeho silné tělo tlačilo na mé, sílu jeho ramen, jak si jeho jazyk nacházel cestu do mých úst... Bože. Chci se ho dotknout, tělo na tělo, prozkoumat ho. Chtěla bych vidět, jak tvrdý by byl, dotknout se jeho vzrušení, cítit to, sát. Doře, něco se mnou rozhodně není v pořádku. Nikdy jsem nic takového k žádnému chlapci necítila. Mimochodem, Ash o mě očividně nemá zájem a já tady sním o jeho sexy těle. Vzpamatuj se, Audrey.

Přežít týhle Vánoce sama bude oříšek, ale beru to jako další výzvu. Zvládnu to. Zvládla jsem i o hodně horší věci a vím, že dokážu prakticky cokoliv. Většinu dní to tak je. Jiné dny, především když se probudím z nočních můr, svět kolem mě se rozpadne, srážející mě na kolena.

Ale ne dneska. Uvařila jsem jednoduché cestoviny s rajskou omáčkou z plechovky a koukala na televizi. Hudba hrála hlasitě a já tancovala po celým bytě podle zvuků německé skupiny, silné bicí v In Extermo, a měkké melodie v Faun a v Helium Vola.

Teď oddychuju, dívající se na sníh. A na později, v lednici na mě čeká speciální dort-můj oblíbený třešňový koláč se šlehačkou. Dokonce jsem koupila bílé víno a zachladila ho, i když jsem si nebyla jistá, jestli si z něj dám. Nemám ráda pít o samotě.

Hele, Vánoce, užijte si je. Já budu v pohodě.

Tessa, Dakota, Dylan a Rafe se za pár dní vrátí. Mezitím, obchody budou znova otevřeny a já měla v plánu jít na nákupy a pak na film. Naučila jsem se pár věcí o osamělosti, žijíc s mámou posledních několik let. Jsem celkem ráda sama. Jenže...není to jen obyčejný den. Jsou Vánoce, čas strávený s rodinou a lidmi, které milujeme. Dostaň se přes to.

Pohnula jsem se dál od okna a mých pochmurných myšlenek. V televizi nic nedávají, a tak jsem ji vypnula. Čtení bude možná dobrej nápad. Romance. V útulné a teplé posteli jsem se ztrácela v slovech, kde je láska jednoduchá a ty víš, že konec bude šťastný.

Převlékla jsem se do mého pyžama s medvídky a králičích papučí. Rozpustila jsem si vlasy z pevného copu a zamířila do pokoje, když zazvonil zvonek.

Zamrzla jsem. To nemůže být...

Šourala jsem se ke dveřím a nakoukla přes kukátko. Můj dech se zastavil. Ash stál venku, v džínách a černé bundě. Ruce měl zastrčené v kapsách, tmavé vlasy mu padaly do očí.

Ach můj Bože.

Otevřela jsem dveře předtím, než by stihnul zmizet. Nemůžu uvěřit, že je skutečně tady. Jako chlad vybuchl v mé hlavě, jsem se natáhla a popadla jeho ruku. Pevně. Silně.

Ashovo obočí vyletělo.

Jo správně. Přešla jsem pohledem od mé ruky k mým králičím papučím. Sakra.

"Pojď dál," řekla jsem, můj hlas byl trochu pisklavý. Zatahala jsem ho za ruku a on vešel dovnitř. "Sedni si. Hned budu zpátky."

Hnala jsem se do pokoje a zavřela dveře, ani jsem nečekala, abych ho viděla, jak si sedá. Opřela jsem se zavírajíc oči. Ash je v mém bytě.

Sakra. Není podivný, že se tu Ash zjevil a viděl mě v mém "tak strašně sexy" medvídkovým pyžamu a králíčkových papučích?

Skřípajíc zuby, jsem otevřela šatník a snažila se na sebe hodit něco vhodného, černé strečové nohavice a bílou volnou blůzku, která mi visela na bocích. Pak jsem se obula a běžela si učesat vlasy. Kontrolujíc si tvář v zrcadle jsem se mračila nad mou flekatou pletí. Umírala jsem touhou dát si make-up, ale bála jsem se, že když nechám Ashe déle čekat, může se zvednout a odejít. Nebylo by to poprvé. Chlapec je náladový a já ho částečně za to nemohu vinit.

Zhluboka jsem se nadechla a vyšla z pokoje. A zpanikařila, protože pohovka i křeslo byly prázdné. Otočila jsem se, chtěla jsem začít klít a pak jsem ho zahlédla v rohu, jak zírá na moji knihovnu. Je pořád tady.

A teď se dívá přímo na mě, jeho tmavé obočí se zamračilo a já neměla ponětí, co bych řekla. Myslím, že jsem nikdy nevěřila, že by přijel. Ne potom, jak prudce odmítnul moje pozvání.

Bože, musím něco říct. V jeho přítomnosti vždycky zamrznu.

"Veselé Vánoce," pomohla jsem si.

Koutek jeho rtu se mírně zvednul. "Tobě taky."

Jeho hlas je nízký a hrubý. Sexy hlas z ložnice. Shodil si bundu a triko mu obepínalo svaly na hrudi jako druhá kůže, kopírovalo každou křivku.

Bože, co je to se mnou? "Myslela jsem, že nemáš zájem přijít."

Pokrčil trochu rameny, vypadal, že mu je nepříjemně. "Jo. Já jsem si to taky myslel." Modřiny na jeho bradě a pod okem se pomalu barvily do žluta a zelena. Pořád vypadal dobitý a zraněný. Chtěla jsem ho obejmout a říct mu, že bude v pořádku.

Okej, ne jenom moje tělo se vymyká kontrole, můj mozek taky. "Jedl si?"

Potřásl hlavou, jemné začervenaní mu zbarvilo tváře. Podíval se zpátky na police a procházel po hřbetech knih-od mixu klasiky a romancí, až k fantasy románům. Čekala jsem nějaký sarkastický komentář, ale neřekl nic.

Zachvěla jsem se, ani nevím proč. Měla jsem husí kůži po celém těle. "Dělala jsem cestoviny. Ohřeju ti je."

"Nemusíš. Jsem v pohodě."

Ježíši. Jsem sama doma s Ashem. Velmi slabý hlásek v zadní části mé hlavy zakňučel.

"Jen si sedni. Udělala jsem je pro tebe." Zalhala jsem. Díky bohu, že jsem udělala dost.

Náhlila jsem se neklidně do kuchyně. Ohřála jsem cestoviny s omáčkou v mikrovlnce a letmo pohlédla zpátky.

Seděl za jídelním stolem, ruce složené na stolu, ramena se mu napínala. Vypadal nádherně a osaměle.

Pak mě to zasáhlo: Nejsem jediná, která tráví Vánoce sama. Věděla jsem, že uprchnul z domu kvůli násilí. Vrátí se tam? Bude to pro něj bezpečné?

Ochranářství se valilo skrze mě. Vtipná emoce, protože byl šest stop vysoký a jeho svaly se klenuly podél dlouhých rukávů jeho trika. Ale jeho táta je o hodně větší, to vím, zkušený bojovník.

Vzhlédl, když jsem přinesla jídlo a položila ho na stůl. Jeho ruce jsou roztáhnuté na stole. A tady je-jizva podél kloubů, připomínající mi noc, kdy mě zachránil. Odrhla jsem od ní oči, zmatená všemi emocemi v mém vnitru. Jenom buďte přátelé, řekla Tessa. Jak těžký to může být?

"A co ty?" řekl, když jsem mu prostírala ubohý kulinárský experiment.

"Já už jedla. Byla jsem hladová už dřív." Čas na oběd byl před několika hodinami, ale způsob, jakým se napínal, mi řekl, že pravděpodobně přemýšlí nad odchodem hned teď, a já to nedopustím. Ne předtím, jak dostanu šanci konečně s ním mluvit. "Jez, vystydne ti to. Ušetřila jsem desert, abych si ho mohla dát s tebou."

Trochu se narovnal, jeho ramena klesla a ponořil se do cestovin. Co ho přimělo přijít? Sledovala jsem, jak jí, dokud jsem si neuvědomila, že přestal, čelo se mu prohloubilo a já šla pro dezert.

Když jsem se vrátila s dezertem a talíři, už dojedl svou porci.

No, možná moje schopnosti vařit nejsou tak zlé, nebo hladověl. "Zane ti nenechal jídlo?"

Udělal grimasu. "Nechal. Musím najít způsob, jako mu to všechno splatit a-" Zastavil se, jeho pohled zpozorněl. Očividně se cítí nepříjemně, když musí být jako host u Zanea.

"Je to tvůj přítel. Jsem si jistá, že mu to nevadí."

"Neměl by mě snášet napořád."

"Je to jen několik dní."

Potřásl hlavou. Něco se mu honí hlavou, ale neřekl nic víc, a tak jsem přestřela talíře a lžičky a připravovala se na rozdělení dortu.

"Doufám, že ti bude můj třešňový koláč chutnat," řekla jsem.

Přikývnul a přijal svůj kousek. "Díky."

"Není to tradiční vánoční jídlo," zamumlala jsem a nabrala si hromadu šlehačky. Posunula jsem mu mísu.

"Je skvělý," řekl a v jeho hlase byl zvláštní tón. Zněl upřímně, což je divný-cestoviny s omáčkou z konzervy a hluboce zmrazený třešňový koláč?-ale bylo tady něco jako touha, co způsobovalo bolest v mé hrudi. Tenhle kluk mě mátl tak moc.

***

Snědli jsme koláč v takovém tichu, že se dalo krájet. Po prvních soustech, jsem to nemohla vydržet, tak jsem vstala a zapnula Dead Can Dance na mém starém roztlučeném stereu.

Ash si povzdechl, když jsem se vrátila, ale držela jsem pusu zavřenou. Soustředila jsem se na koláč. V jednom momentu jsem vzhlédla a zachytila jeho pohled, zafixovaný na mé puse.

Můj krk hořel, teplo mi stoupalo do obličeje. Utřela jsem si bradu. "Mám třešňový džem všude na tváři?"

"Ne, ty-" těžce polknul a semknul rty. Položil svou lžíci. "O to nejde."

"A o co teda jde?"

Odfrknul si a jeho oči potemněly. Odložil talíř bokem. "Proč jsi mě pozvala?"

Sevřela jsem bradu. "Jen jsem tě chtěla vidět. Jsme přátelé."

"Zvykli jsme být."

Auvajs. "Myslela jsem, že bychom mohli být znova."

Zamrkal na mě, pak se podíval jinam, sklonil své tmavé husté řasy. Bože, je tak nádherný-teď když jsem se rozhodla, že ho snáším, nemůžu ho přestat okukovat. Jak ponižující.

Pak se postavil, svaly se zavlnily pod jeho trikem. "Měl bych už jít. Tohle nebyl dobrý nápad."

Ach Bože, ne. "Prosím, zůstaň," vstala jsem a odsunula mou stoličku. Nohy zavrzaly o podlahu. "No tak, Ashi, jsou Vánoce. Nemůžeme se udobřit?"

Těžce dýchá. Opatrně jsi mě prohlédl a jeho ruce se sevřely v pěst. "Jak to můžeš navrhnout?"

"Jen mi dej šanci to vysvětlit. Omluvit se. Mrzí mě, že jsem k tobě nebyla hodná."

"Nebyla si hodná? O čem to mluvíš?"

Okej, co? "Myslela jsem si, že tě nenávidím kvůli tomu, co udělal tvůj otec. Ale nebylo to tak. Přísahám."

O krok couvl, jako bych mu právě dala facku. "Měla bys."

"Co, nenávidět tě?" Tomuhle už přestávám rozumět. "Nebyla to tvá chyba, Ashi. Já to vím, vždycky jsem věděla. Jde jen o to, že-" dostávat slova z pusy je těžký, "jsem strávila víc času, abych se z tebe dostala, než jsem si myslela."

"Dostat se ze mě? Jak to myslíš?"

Nechápe, kam mířím? "Však víš, na střední. Po tom, jak si mě políbil a pak se rozhodl, že za to nestojím a začal mě ignorovat."

"Nikdy jsem si nemyslel, že bys za to nestála."

Zněl zaraženě a to mě naštvalo. Otevírám si tady duši a vylívám srdce, a on by se mi alespoň nemusel vysmívat.

"Políbil jsi mě, a další den jsi se mnou přestal mluvit. Líbal jsi jiné holky. Viděla jsem tě. Ignoroval jsi mě. Byli jsme přátelé a pak se všechno změnilo."

Vzdechl, a vypadalo to, že je to až z hloubi duše. "To si piš, že se všechno změnilo. Protože po tom, jak jsem tě políbil, jsem si byl jistý, že jsi to jediné, co chci a že tě nemůžu mít."

Okej, moje mysl znova zkratovala-teď pro jiný důvod. "Nedáváš žádný smysl. Přestal jsi se mnou mluvit, protože ses rozhodl, že mě chceš?"

Přikývnul. "Jo."

"Vysvětli mi to, protože já na to nemohu přijít." Zoufale se snažím udržet slzy. Rána je už stará, ale mám pocit, jako bych znovu krvácela. "Byl jsi můj nejlepší přítel, a políbil jsi mě, a pak jsi mě vymazal ze svého života."

Tolik k odpuštění a přenesení se přes něj, hm.

Otočil se a jeho záda ztuhla. "Nebyl jsem pro tebe dobrý. Pořád nejsem."

"Kecy."

Ztuhnul víc, jeho ruce se stočily na bocích. "Je to pravda."

"Nevím, co tím myslíš," můj hlas se zachvěl, "podívej se na mě, Ashi. Mluv se mnou."

"Víš, že jsem se dostával do rvaček. Zbil jiné děcka."

"To nebylo jako ty."

"A jakej jsem?" Hrubý. Nahněvaný.

"Jsi dobrej člověk," zaváhala jsem. "Něco se stalo, že jo? Tessa mi řekla, že tvoje máma odešla. Nevěděla jsem to."

Jeho dech se zadrhnul. "Jo. Ale to se stalo dávno předtím, než Tyler vypařil. Když moje máma prvně onemocněla, táta...začal pít a vyletěl. Kdokoliv mu byl v cestě...smůla. Ale já udělal to samé, Auds. Přesně to samé. Začal jsem se vychylovat a strhnul bych každého, kdo by se mi dostal do cesty." Potřásl hlavou a jeho hlas se snížil. "Nejsem to, co potřebuješ. Nikdy jsem nebyl."

Postavila jsem se mezi něj a dveře-blízko, tak blízko že kdybych se natáhla, mohla bych se ho dotknout. "A jak víš, co bych potřebovala?"

"Kruci." Popadl mě na ruce. Jeho oči vzplanuly. "Udělal jsem všechno, abych se držel od tebe dál a teď-" Zatlačil mě ke dveřím, "bych tu neměl být."

"Ale já tě tady chci," zašeptala jsem, vědomá si jeho silného těla proti mému, jeho mužskou vůni. "Vždycky jsem chtěla. I když jsem si myslela, že ty mě ne."

"Proč mi tohle říkáš právě teď?" Jeho tvář byla v jedné rovině s mou, jeho oči přivřené. "Celej čas jsem si myslel, že mě nesnášíš."

"To ne. Já-" Jeho ruce přistály po obou stranách mé hlavy, uvězňujíc mě proti jeho silné hrudi. Jeho pusa vypadala svůdně a nemohla jsem myslet na nic jiného než políbit ho. "Ashi-"

A pak mě políbil, jeho rty byly tvrdé a hořké proti mým, kradoucí mi dech. Jeho jazyk přeběhl po mých rtech, otevřel je a vklouzl do mé pusy.

Má kolena se podlomila. Klesla jsem a on kolem mě obalil svou ruku, držel mě, tlačil si mě k sobě. Pořád mě líbal, jeho chuť ve mně explodovala, pálící mě v mém jádru. Propletla jsem si ruce kolem jeho krku, chtějíc víc. Chtějíc jeho víc. Blíž. Chtěla jsem cítit jeho nahou, teplou kůži proti mé.

Ponořila jsem prsty do jeho jemných vlasů na zátylku, když vklouznul pod lem mé halenky, a posouval se nahoru. Zachvěla jsem se, když našel zapínání mé podprsenky a zatahal.

"Chceš, abych přestal?"

"Ne. Nepřestávej."

"Auds-" Jeho hlas byl roztržitý, jeho dech ostrý. Moje přezdívka na jeho rtech zní sladce a sexy, slučuje minulost s přítomností.

Ale teď je už dospělý. Jeho tvrdost tlačí na můj žaludek, jako tyč z oceli. Je vzrušený tak moc jako já a mě se to líbí. Přitiskla jsem se k němu a on hrdelně zasténal. Náhle, obě jako ruce byly pod mou halenkou, odepla mojí podprsenku a všechno ze mě svlékly. Zvedla jsem ruce, abych mu pomohla, potřebovala jsem cítit jeho dotek na pokožce. Moje halenka i podprsenka přistály na zemi se zašustěním.

Bože, jeho oči doutnají. Jeho rty se oddělily a on se zhluboka nadechnul. "Jsi tak nádherná." Jeho ruce jely po mých prsech, posílajíc blesky horka mou páteří. "Snil jsem moc dlouho vidět tě takhle, dotýkat se tě."

"Jo?" vzdechla jsem.

Jeho ruce se přesunuly pod má prsa, držíc je a já všude pulzovala. "Odkdy jsem tě políbil na střední."

Moc dlouho.

Klouzal rukama po mých bocích, pod mé nohy a zvedl mě. Vzdychající jsem k němu přilnula. Jistě má rád, když mě nosí. Vzdechl, jeho tvrdost byla uvězněná mezi námi, pulzovala a hořela jako oheň. Pak mě posunul výš, tisknul se k mému krku a kráčel přímo k pohovce, kde mě položil na záda. Lehnul si na mě, tentokrát mě uvěznil svýma nohama.

I v teplém vzduchu v pokoji se moje kůže chvěla a moje bradavky ztvrdly. Chtěla jsem mu sundat triko, chtěla jsem vidět jeho perfektní tělo, vidět jestli vypadá tak, jak je cítit, pevné a dokonalé.

Sklonil se, položil loket při mou hlavu a prolíbával si cestičku od mého ramene ke krku, a já otočila hlavu na stranu pro lepší přístup. Štípnul mě do ušního lalůčku a já se zachvěla a vyklenula se proti němu. Přejela jsem rukama přes jeho žebra, Přes jeho boky a snažila se vklouznout pod jeho tričko. Je tak těsné, že nemůžu. Pak se jeho pusa uzamkla na mé bradavce a já jsem zapomněla na to, co chci udělat. Sál a lízal, dokud se moje záda nevyklenula vášní, a já syčela. Elektrickej výboj přeběhl dolu mou páteří. Zdrcující hořko v mém těle narůstalo a začalo pulzovat mezi mými nohami.

Potřebovala jsem ho. Když se posunul na mé druhé ňadro, roztáhla jsem nohy, popadla jsem ho za boky a přitahovala si ho blíž. Nebyl jedinej, kdo snil o tomhle momentu. Potlačila jsem to hluboko, ale po všechny roky jsem ho chtěla.

Posadil se a lenivě se zašklebil. Jeho oči zářily jako stříbro. Ale když sklouznul prstem za okraj mých kalhot, a zatahal, já jsem se spustila...

Popadla jsem ho za ruku. "Ne."

Přestal, jeho úšklebek se vytratil. "Auds?"

"Prosím, nedělej-" držela jsem ho za ruku, bojujíc s panikou. "Nedělej to."

Přikývnul. "Okej, žádnej problém. Ublížil jsem ti?"

"Ne, tak to není." Semkla jsem suché rty, náhle si vědomá toho, že ležím na gauči polonahá, moje ňadra byla odkrytá a chvěla se. Ash seděl mezi mýma nohama. "Nemůžu."

Pustila jsem mu ruku a ta přistála na jeho stehně. Pořád hlasitě dýchal, jeho erekce byla uvězněná v džínách, zakřivená do strany.

"Věděl jsem, že to byla chyba," řekl a začal se zvedat z pohovky. "Promiň. Já jsem nechtěl-"

"Ashi." Odcházel-znova-a já nechala minulost a moje obavy, aby mě ovládly, i když jediné, co jsem chtěla, byl on. Bojovala jsem o hluboký nádech. "Je to kvůli jizvám."

To je důvod, proč jsem nikdy nenosila kraťasy jako ostatní holky. Vždycky jsem si dávala pozor na to, aby moje nenáviděná jizva na spodku břicha bříšku zůstala skrytá.

Zavřel oči, jeho tmavé řasy se otřely o lícní kosti. "Jizvy nejsou ošklivé, Auds."

Tohle jsou ta samá slova, co jsme zvykli říkat, když jsme byli malí, tým jsem si jistá. Střežila jsem si tuhle vzpomínku a držela se jí jako pupeční šňůry po nehodě.

"Moje jsou."

"Tomu nevěřím. Jsou tvou součástí. Znamenají, žes přežila něco špatného, ale jsi naživu, a jsi nádherná."

Jeho slova přinesla knedlík do mého hrdla. Posadila jsem se, zakrývajíc si rukama ňadra. "Nikdy jsem je nikomu neukázala."

"Já nejsem jen tak někdo." Koutek jeho rtu se nadzvedl a jeho oči zvlídněly.

Nevěděl, jakou pravdu měl. Byl tady jenom on, vždycky. Ale pořád jsem se zdráhala.

"Když ti ukážu svoje," řekl, "Ukážeš mi tvoje?"

Další kousek vzpomínek z našeho dětství. Posloužilo to na upokojení mého pulzu. "Já znám tvoje jizvy."

Seděl tam, jeho brada klesla. Jen na mě zíral, nehnul ani brvou, i když jeho žíla na krku pulzovala. "Mám i nové, odkdy jsem ti je ukazoval."

Strach se usadil v mém žaludku. Mám pocit, že vím, co se mi chystá ukázat. "Jsou hrozné?"

"Hrozné. Ošklivé. Ne jako tvoje." Postavil se a přetáhl si tričko přes hlavu, svaly na jeho hrudi se napjaly dech vyrážejícím způsobem. Jeho tetování také bere dech-černej drak točící se na jeho hrudi, křídla roztažená na rameni a krku.

Jeho oči se třepotavě zavřely a on nasál dlouhej nádech, vzpružujíc se. Pak se otočil.

Panebože. Jeho záda jsou jako mapa krutosti- svislé jizvy, staré a nové, některé jako bílé proužky, některé pořád fialové a bolestivé, od jeho lopatek až ke kyčlím, kde se rozkládala žlutá modřina. Chtělo se mi zvracet. Tohle se muselo dít rok co rok. Dělo se to a já o tom nevěděla. Nezáleží na tom, jestli byl po polibku ke mně chladný, byl to můj nejlepší přítel a já to prosté nevěděla.

Slzy stékaly pře mou tvář, chladící mou pokožku. Když se otočil, byla jsem připravená hodit se mu do náruče a obejmout ho, jako jsem nikdy nikoho neobejmula.

Ale on ustoupil, když uviděl mou tvář. "Sakra. Neměl jsem ti to ukazovat, Auds. Promiň."

Vzal svou bundu a kráčel přes pokoj, než jsem stihla zformulovat svou odpověď. Pak jsem slyšela buchnout dveře a uvědomila si, že odešel znova.