Asher - 10. kapitola

Překlad: Alice
Kor.: Majuš

ASHER

Stál jsem u vchodu do jejího domu, oblékl si tričko a bundu a vyrazil do ulic. Chlad se zahryzával do každého kousku mé odkryté kůže, ale nemůžu to porovnat s chladem uvnitř mé hrudi. Bože, byl jsem hloupý, když jsem jí ukázal mé jizvy. Její jizvy možná jsou pro mě krásný, ale to neznamená, že moje budou pro ni. Jen proto, že mě poslouchala, když jsme byly děcka, neznamená, že to cítí tak jako já. Nejsem už dítě, a Audrey také ne.

Těžce jsem polknul při vzpomínce na její ňadra. Ne, rozhodně už není dítě. Proč jsem si myslel, že bude dobrej nápad ukázat jí jizvy? Chtěl jsem ji uklidnit, a fungovalo to, když jsme byli děti. Správně. Podívej se na to znovu. Už nejsme děcka. Kurva, ten zdrcující pohled na její tváři... Hrůza. Nemůžu to vystát.

Okej, lhal jsem. Myslím si, že jizvy jsou ošklivé. Moje jsou. Její ne. Moje jizvy jsou znakem neschopnosti se bránit, neschopnosti vyhrát zápas mezi mnou a otcem. Moje slabost. Moje selhání. Nenávidím je. Nikdy jsem je nikomu neukázal.

Ale Audrey není jen tak někdo, tichý hlásek v mé hlavě hodil zpátky na mě má slova, posmívajíc se mi. Jo, ale na tom nezáleží. Teď už se na mě nepodívá tím způsobem, jakým se dívala před mým činem idiotizmu-s touhou, s potřebou.

Všechno, co zbylo, je hrůza. Soucit. Odpor.

Kráčel jsem rychleji, zastrkujíc si ruce do džínových kapes. Bože, je tak krásná. Její tvář, její oči, pihy na jejím nosu-a její tělo... Ježíši, její prsa! Plné a přesně do mé ruky. Přiváděly mě k šílenství. Přestaň na ni myslet.

Město vypadalo prázdné. Každý byl doma s rodinou a oslavoval. Kruci, dal bych všechno, abych mohl zůstat s ní, abych byl s ní-ne jen dneska, ale každej den. Audrey ke mně nikdy necítila nenávist. Řekla to. Můžu tomu věřit? A políbila mě zpátky, tentokrát jsem si tím byl jistej. Tohle děvče mě chce. Ale bude chtít nenávidět sebe, když zítra zjistí, že mě poznala? Dneska se možná cítila osaměle-ale zítra, když budou její přátelé zpátky ve škole, podívá se na mě vůbec? A když zjistí jaké jsou mé plány do budoucna...

Srát na to. Lepší je si uchovat tenhle den v paměti pro budoucí potřebu a pohnout se vpřed-udělat krok k mému novému životu.

Přešel jsem tichým sousedstvím do města. Pestrobarevné světla blikala na obchodech. Bulldog, ilegální rváčský podnik, je zastrčený v suterénu mezi bloky kanceláří. Rezivý nápis svítí s ledovým podtónem. Těžké kroky mě vedly k masivním kovovým dveřím. Nikdo neodpověděl dlouhou chvíli, dost dlouho na to, abych myslel na odchod. Možná na Vánoce zavřeli?

Pak se zámek povolil a dveře se pootevřely. "Ano?"

Snažil jsem si zjistit, kdo stojí za dveřmi, ale byla tma. Hodně strašidelný. "Přišel jsem za Martym," řekl jsem, ruce se mi třásly. "Jmenuju se Asher."

"Marty tady dneska není. Je s rodinou. Žádnej byznys na Štedrej den. Přijď zítra."

Marty má rodinu. Hm. Kdo by si to pomyslel? I v tomto světe plném kriminálníků a drogových dealerů, jsem zvláštní. "Dobře."

"Kdo je to?" další mužskej hlas se ozval zevnitř a pár očí se zaleskl u vchodu.

"Jeho jméno je Asher."

"Asher?" Přikývnul jsem, nebyl jsem si jistý, o čem to bylo. "A jsi tady, protože chceš bojovat, správně?"

"Jo."

"Vypadáš příliš mladě, abys tohle dělal."

"Mám dvacet jedna," zalhal jsem, "Bojoval jsem tady už dříve. Marty mé zná."

"Tohle není místo, aby ses tu zajebával, chlapče. Tady jsou velké ryby. Muži chtějí vidět krev a skutečnej boj."

"Chápu." Moje srdce bilo až v hrdle. "Zvládnu to."

"Dobře. Přijď zítra večer. Pak si promluvíme. Když tady Marty nebude, ptej se po Carlovi."

A když jsem mohl něco říct, dveře se zaklaply. Okej, to šlo dobře. Pravděpodobně.

Tenhle druhej chlapík zněl opatrně. Doufám, že nehodlá stěžit mi mé plány. Rváčský klub je jediná reální možnost, jak vyváznout z mého posraného života. Moje poslední naděje.

Náhle jsem se cítil unaveně a staře. Příliš staře na osmnáct. Vydal jsem se do studeného větru a mířil zpátky k Zaneovi.

***

Další ráno jsem si půjčil Zaneovy běžecké boty a šel si zaběhat, abych zklidnil mé nervy. Vždycky běhám, když můžu. Pomáhá to utřídit si myšlenky a vypustit trochu vzteku.

Klusal jsem městem a přeběhl i kolem vstupu do rváčského klubu. Zavřený a tichý. Byznys probíhá pozdě v noci. Vím, že bojovníci můžou zarobit slušné peníze, když se nenechají zabít nebo neutrží ránu. Zvládnu to. Byl jsem trénován jedním z nejlepších, v čistém i v špinavém zápasu. Ale nejsem naivnej. Vím, do čeho se dostávám: ilegálních sraček, podsvětí, drog a násilí. Zaprodáš svou duši pro peníze, biješ lidi, které neznáš, lidi, kteří jsou tady zaprodání stejně jako ty pro pár peněz a pro paprsek naděje.

Všechno se to vrací sem, ne? Znova a znova. Naděje.

Jak jsem utíkal, prohrával jsem si čas strávený u Audrey-její pohled, její chuť, její hlas, její slova. Jak příjemně jsem se cítil v jejím náručí.

Nezáleží na tom. Nemůžu ji znova vidět. Dal bych cokoliv za to být s ní, ona je ta jediná osoba, se kterou bych neměl být. Ne dokud ji chci stáhnout sebou dolů.

Namísto toho jsem běžel, běžel, vstříc dálce, narážel do vzduchu, a vypouštěl páru. Chlad přečistil mou hlavu. Musím projít kolem otce. Potřebuju si vzít nějaké věci-oblečení, boty, můj mobil. A teď jsem na něj připravený.

Běžel jsem, píchalo mě v boku, celou cestu k místu, které jsem zvykl nazývat domovem. Můj žaludek se převrátil, jak jsem vstoupil do známého vchodu a uviděl známou olupující se malbu na předních dveřích. Zpomalujíc jsem zastavil před dveřmi. Utřel jsem si ruce do kalhot a ohnul se, odfukujíc. Dostat se do domu může být obtížný, protože klíčky zůstaly s mou peněženkou a mobilem uvnitř, ale já znal i jinou cestu. Přemýšlel jsem, jestli je táta

doma. Přešel jsem kolem domu, snažíc se vidět dovnitř. Žádný pohyb. Žádný zvuk. Možná se moje štěstí pro jednou obrátilo a on je venku, chlastajíc s jeho přáteli.

Tam. Okno do Tylerova pokoje je mou obvyklou cestou. Plížil jsem se do domu už předtím, když jsem zapomněl klíčky. Malý trik se západkou a opatrně jsem zatlačil na rám do boku a nahoru, dokud jsem necítil pohyb. Okno se otevřelo a já vklouznul dovnitř. Je tu tma a prašno. Vzduch byl zatuchlý, což jsem dobře znal, a také rozdílný pach, kterej jsem nepoznal. Žádnej strach. Neplánuju zahájit vyšetřování, nebo zůstat tu tak dlouho, abych to zjistil. Po špičkách jsem přešel do mého pokoje, popadl cestovní tašku a naplnil ji věcmi a knihami. Vzal jsem holicí strojek, zubní kartáček z koupelny a zamířil k předním dveřím. Zápach mě znova zasáhnul a já přemýšlel, jestli nějaký potkan nezdechnul v rouře. Uklízečka chodí jednou týdně. Postará se o to. Já se tu nebudu potulovat déle, než musím.

Zastavil jsem se na chodbě. Škubl jsem sebou, zírajíc na kaluž zaschlé krve na podlaze. Pravděpodobně je moje, když jsem spadl. Ježíši.

Můj mobil tady leží, rozbitý. Modlím se k Bohu, aby se mi ho podařilo opravit. Také jsem našel mou peněženku, nedaleko ležící na podlaze. Bolelo mě v hrudi. Moje srdce bilo nejvyšší rychlostí. Ohlédl jsem se přes rameno, plně očekávající tátu, stojícího za mnou s letící pěstí, aby mě knokautovala. Musím se odsud dostat. Vzal jsem tašku, nastrkal všechno do ní a otevřel dveře. Opatrně jsem nakoukl ven, ale nikdo tam nebyl. Vyšel jsem ven a potichu za sebou zavřel dveře. Hotovo. Jsem hotový se životem s mým otcem a se svým životem tady. Čas obrátit stanu.

***

Padla noc, když jsem lezl po schodech do Zaneova bytu, pořád neklidný a nervózní-z toho, co se stalo u Audrey, pak z návštěvy u otce a myšlenky, že se musím připravit do Bulldogu na zítra. Ostatní lidé se obléknou, když jdou na svůj pohovor. Já musím vypadat tvrdě, když tam zítra půjdu, abych dostal zelenou a vstoupil do klece. Ostřihám si vlasy. Možná bych měl střed nechat delší a nagelovat ho do pankáče. Půjčím si Zaneovy pomůcky. Nebude mu to vadit. Jednou rukou jsem se tahal za vlasy, druhou jsem lovil klíčky v kapse, když jsem si uvědomil, že někdo sedí na schodech na dalším poschodí.

Zastavil jsem se. Tyto červené vlasy, široké zelené oči...

"Auds?" Polknul jsem těžce. "Co tady děláš?"

"Jak to asi vypadá?" Vypadala nejistě, postavila se, otírajíc si ruce a černé strečové nohavice. Bože, má skvělý nohy. "Čekala jsem na tebe."

"Proč?"

Její pusa se zúžila, vztek jí hořel v očích. Pochodovala ke mně, s rukama v bok. "Proč myslíš? Ukázal jsi mi-" rozzlobila se. "Ukázal jsi mi sebe a pak odešel, jen tak. Já chtěla-" nejistě na mě pohlédla.

"Chtěla jsi co?"

Polkla a její oči zvlhly. Její výraz nebyl protivný nebo nenávistný. Neumím si to vysvětlit. Neměl jsem ponětí, co chtěla, ale cokoliv to bylo, přinutilo ji to přijít k Zaneovi a čekat tu na mě. Podíval jsem se na klíčky v mé ruce. Tohle je zlý nápad. Další na mém dlouhém seznamu. Tahle holka mě nutila chtít věci, které bych neměl, doufat ve věci, které nemůžu mít. A stále dělám zlé rozhodnutí, protože si nemůžu pomoct. "Pojď dál."

Šla přede mnou, přímo do obyváku, její ruce byly zkroucené. Zatáhl jsem závěsy a rozsvítil lampy kolem pohovky.

"Myslím, že by tady měl být čaj," řekl jsem a mířil do kuchyně, protože nejsem zvyklý být v roli hostitele a potřebuju moment, abych se dal dohromady. "Dám vařit vodu."

Její kroky mě následovaly. "Proč si odešel?"

"Byla jsi rozrušená." Naplnil jsem konvici vodou a nastavil ji, ale ještě nezapnul.

"Ne, ne z tebe." Postavila se za mě a její ruce klesly na moje boky. "Jsem naštvaná kvůli sobě, že jsem to nevěděla." Její prsty putovaly přes moje záda a přecházely po jizvách.

Zachvěl jsem se. "Jen jsem chtěl, aby ti byli líp."

"Já vím. Vždycky si to dělal. Vždycky ses snažil, abych se cítila dobře."

Knedlík se mi zaseknul v hrdle. "Předtím, jak jsem tě přinutil mě nenávidět."

"To by důvod, proč jsi odešel, že jo?" Její teplo prosakovalo do mých zad. Voněla něčím sladkým a květinovým. "Poté, co jsi mě zachránil před těmi kluky z kampusu, a Tessa přišla."

"Řekla si jí-" kousl jsem si do jazyka, "Na tom nezáleží."

"Vím, co Tessa řekla. Kdybys zůstal, věděl bys, že jsem jí odpověděla, že to není pravda. Bože, Ashi."

Sevřel jsem bradu, snažíc se vstřebat to. Snažil jsem se uvěřit tomu celým svým srdcem. Není to lehké, po té době. "Tak proč jsi přišla?"

Nebyl jsem si jistý, na čem jsme. Vím jedině to, že mé tělo reaguje na její přítomnost, a moje kalhoty byly těsnější a těsnější. Brzy budu muset upravit sám sebe a pořád nevím, co chtěla u ní doma. Co chce teď.

"Ukázal jsi mi své jizvy. Ukážu ti svoje," řekla.

Zamrznul jsem. "Nemusíš. Byl to hrozný nápad."

"Ne, nebyl." Její ruce klesly níž, na dolní část mých zad. "Jsem ráda, žes mi je ukázal. Potřebovala jsem to vidět."

"Ne, nepotřebovala." Hněv ve mě hořel, taky jiskra horka. "Nepotřebuješ vidět nic takového. Máš dost na svém talíři a já nechtěl-"

"Ashi." Pohla se dál ode mě, a já si nemohl pomoct a otočil jsem se. Musím vidět její tvář, musím vidět...

Krucinál. Svlékala se. Tu přede mnou, v slabě osvětlené kuchyni, opírajíc se o zeď. Zdvihla lem své dlouhé halenky odhalujíc její černou podprsenku. Krajka se dotýkala jejích prs a oni se přelili, okrouhlé a měkké, bílá kůže byla jako hedvábí. Mohl jsem vidět její bradavky, slabě tmavé kroužky, a vykročil jsem přímo k ní, neschopný zastavit se.

Pustila svou halenku na zem. Kalhoty byly stejné, jako měla včera, elastický, obtahující její křivky až po pas. Svlékla si je a odhalila odpovídající černé kalhotky.

Jsem si vědomý svého dechu, který se zesílil v jedné sekundě. Můj penis se okamžitě zdvihnul, a já sáhl do džínů, abych si ho napravil. Jenom jeden dotek a budu připravený explodovat.

"Auds-" Chtěl jsem ji. Touha do mě narazila jako do stěny, skoro mě srazila na kolena. "Sakra."

"Tady," řekla a já přistoupil o krok blíž, sevřel jsem ruce. Nevím, jestli se dokážu kontrolovat, abych ji nechytnul a nevklouznul do ní, a cítil ji všude kolem sebe. Můj penis sebou škubnul.

"Co?" Dokonce i můj hlas zněl divně, nadrženě a bezdechu.

"Moje jizvy," řekla.

Bylo to jako sprška studené vody, která mi vyjasnila zrak. Její jizvy. Ukazuje mi je. Proto přišla. Věří mi.

Soustředit se na místo, na které ukazuje, je náročné. Moje oči přecházely z jejích ňader, až na zastíněné místo mezi jejími hladkými stehny, sotva pokryté krajkou.

Sebrala mou ruku a položila ji na horizontální jizvu na svém bříšku-od pánvové kosti až po pupík. Byla bledě růžová. Pak se přesunula na své stehno, na svislou jizvu. Pohlédl jsem jí do očí, a viděl jsem, jak se tam mísil strach, bolest a důvěra a nemohl jsem se podívat jinam. "Jizvy nejsou ošklivé," řekl jsem.

Kousla se do rtu. Vyschlo mi v puse.

"Ty jsi-" nemohl jsem najít slova. Nejsem v tom dobrý. Ale musím jí říct pravdu. "Ty jsi ta nejkrásnější dívka, jakou jsem kdy viděl."

Začervenala se, a její oči se zaleskly.

Moje ruka sklouzla po jejím jemném stehně mezi její nohy. Pohladil jsem palcem to místo přes krajku a ona vzdechla. Bože, z týhle holky mi vřela krev. Musím dokončit, co jsem začal v jejím bytě. Zastaví mě? Vypadá úžasně v jejím černém spodním prádle, které mi umožňuje letmo nakouknout, co se skrývá pod ním. Pamatuji si chuť, pocit jejích prsou v mých ústech.

Chytil jsem ji za pas a naváděl ke stolu. Její oči se rozšířily, jak jsem ji zvednul, posadil ji na okraj a stáhnul jí kalhotky. Bože, byla tak nádherná.

"Otevři se mi," zašeptal jsem a červeň se jí přehnala krkem a přes kopečky ňader. Položil jsem ruku na její nohu, pak sklouznul mezi nohy, mezi jemné, rezavé chloupky.

"Ashi-" Těžce dýchala, její hruď stoupala a klesala.

Ztratit kontrolu teď, je jednoduché-a to bych neměl. Chtěl jsem ji potěšit. Potřeboval jsem ji ochutnat, dotknout se jí, slyšet, jak křičí mé jméno. Se žádnou jinou holkou jsem se takhle necítil.

Vzdychala, když jsem ji dráždil ukazováčkem, a roztáhnul jí nohy víc, dopřávajíc si prostor. Polknul jsem sten a vklouznul prstem do ní. Hladká a teplá a vlhká.

"Sundej si podprsenku," řekl jsem přes zatnuté zuby. Nikdy jsem neměl problém kontrolovat se, ale teď jsem měl pocit, že se udělám jako dvanáctiletej, nebo co.

Nejdřív jsem si myslel, že odmítne můj požadavek. Že se vytočí, protože jsem zašel příliš daleko. Toužil jsem ji svléknout, ale nechtěl jsem přestat s tím, co dělám-dotýkat se jí na místě, kde pulzovala nejvíc, kde hořela touhou.

Ale natáhla se, aby si rozepnula podprsenku, svlékla ramínka a odhalila svá krásná prsa. Moje pusa byla vyschlá jako poušť. Sakra. Musím se soustředit na ni. Tohle není o mě. Chci dát, ne si vzít, jako obvykle. Ukázat jí vyvrcholení. Udělat ji bude na prvním místě.

"Teď tě ochutnám," řekl jsem a ona zakňučela, její nohy se roztřásly. "Lehni si a opři se o lokty."

Mám v plánu slyšet ji křičet rozkoší.