Asher - 17. kapitola

Překlad: Alice
Kor.: Majuš

AUDREY

Dakota odešla po dlouhém odpoledni, plném dohánění a studování. Bylo skvělé ji opět vidět a měla pár vtipných historek o její rodině. Její bratranci a sestřenice jsou ohromní. Jeden z nich, Pete, se rozhodl vystřelit si z Dakotina otce, když dřímal a nabarvil mu vlasy na zeleno. Barvení vlasů zřejmě byla téma číslo jedna v jejich rodině. Pak jako odplatu-její otec napustil hamburger modrou potravinovou barvou a Pete pak pobíhal kolem s modrým jazykem. Jo. Téma je v pořádku. A celá rodina zní jako banda tříletých dětí. Přála bych si, abych tam mohla být a vidět to.

Poslouchala jsem jen napůl ucha. Můj žaludek byl v křeči. Jsem nasraná, rozzlobená, smutná a zmatená. Ash obrátil můj život vzhůru nohama, a teď se točí jako na oběžné dráze. Je sladký a pak chladný-nechá mé tělo zpívat, nechá mě cítit se ochraňovanou, pak zmizí jako vzduch a chová se vzdáleně a tajnůstkářsky. Co to s ním je? Co je to za klub, kam dneska jde? Bulldog. Proč mi neřekl víc? Proč se znova dostává do rvaček?

Myslela jsem, že to byla věc jeho minulosti. Postavila jsem se za něj proti mé mámě, říkala, že se změnil. Byl ke mně milý, nikdy jsem si nemyslela, že by se choval jinak k ostatním lidem. Válela jsem se po pohovce, kreslila květiny a stromy, domy a ulice. Na vrchu jsem načrtla obličej, orámovaný divokými tmavými vlasy a vlčími očima, zraněnými a vzteklými. Odhodila jsem tužku a zírala na Ashův obličej. Tohle mi nepomohlo tomu porozumět. Potřebuju to s někým probrat-co se stalo mezi mnou a Ashem a jak to mám zvládnout. Mluvení s mámou nepřichází do úvahy, už teď Ashe nemá ráda. Dakota je skvělá, ale mám pocit, že naše přátelství pořád není na také úrovni, abych se jí otevřela s takovými věcmi. V tomhle městě ještě nemám tolik přátel. Odešla jsem před několika lety a změnila se na cizince. Určitě o tom nebudu mluvit s kluky. Dylan je super, ale je kluk. Plus, vím, jak odmítá Ashe pro mě. A přidejme fakt, že v poslední době byl zřídka kolem a...

Takže zbývá jen Tessa. Upřímně, byla jediná možnost už od začátku. Chci jí říct o Ashovi, a o mém poprvé-jak to bolelo a bylo úžasné zároveň. Nekrvácela jsem. Měla bych? Nejsem si jistá. Potřebuju tolik rad. Potřebuju svou nejlepší přítelkyni.

Zavolala jsem jí, jak padl večer. Zněla roztržitě, ale dohodly jsme se na střetnutí v Hawkově baru a grilu na Státní ulici. Než stihla zavěsit, unikl jí vzlyk. Naplnily mě obavy, a zapomněla jsem na vlastní zájmy. Co se děje? Neobtěžovala jsem se s převlékáním do hezčího oblečení nebo s make-upem, popadla jsem kabát a zamířila do baru. Tessa na mě už čekala u stolu, láhev piva před ní. Zelená světla svítila z dekorace, kterou měla nad hlavou a to dělalo její obličej celkem vyzáblej a děsivej.

"Tess, jak je?"

Zvedla své pivo a dost si odpila. Pak jsem si všimla víc lahví vedle ní. Ježíši, jak dlouho tady byla, a pila?

"Ahoj," její hlas byl nezřetelný, "Audrey."

Pořádně jsem se podívala do jejich uplakaných očí a na její napjatá ramena. Najednou se mé vlastní obavy vypařily. "Co se stalo?"

"Chtěla jsi mluvit o-?"

"Zapomeň na to. Žádnej spěch. Něco se doma stalo, že?" posadila jsem se vedle ní. "Vyklop to."

"Jako obvykle."

"Nemůžu tomu uvěřit. Podívej se na sebe. S čím přišli tví rodiče tentokrát?"

A pak se stavidla otevřela. Slzy smíšené s maskarou tekly po Tessiných tvářích, nechávajíc za sebou černé stopy. "Chtějí, abych se odstěhovala do Chicaga, studovala právo a dala se dohromady se Seanem. I po tom, co mi udělal, Aud! Oni mi nevěří-o tom, co se stalo, co chci, co potřebuju. Strávili každou minutu říkajíc mi, jak špatné jsou mé rozhodnutí a co bych měla dělat. A po celou dobu tam byl Sean-jako host! Posadili ho vedle mě, naléhali, abychom tančili, naléhali, abychom šli ven..."

Ježíši. Nic nového. Tessiny rodiče jsou ohromující. Bohatí a mocní právníci, a chtějí, aby Tessa kopírovala každej jejich krok, budovala kariéru, o kterou nemá ani zájem, vzala si kluka, kterej jí ublížil, měla mizerné manželství a jedno až pět dětí, jako každej v jejích kruzích. Cyklus začal s její starší sestrou, Mary, ale ona se odstěhovala a přerušila všechny kontakty, jakmile měla osmnáct. Soustředění přirozeně přešlo na Tessu, která když nic víc, je větší rebelka, než její setra. Ale příliš mnoho násilí zlomí každýho. Nejhorší je, že Tessa svou rodinu miluje, a jsem si jistá, že oni jí taky. Jen se nemůžou přenést přes jejich ideály a ambice.

Objednala jsem si Sprecher Dopple Bock a usrkávala tohle jemně horké a ovocné pivo. Tessa mi nikdy do detailů neřekla, co se stalo se Seanem, ale vím, že to nebylo pěkné.

"Je tak těžké argumentovat a vzdorovat," zašeptala a usrkla z piva. "Bylo by snazší se vzdát, víš to? Přestat s tím bojovat."

"Ale ty nechceš být právník. Nebo odjet do Chicaga. A že všeho nejvíc nechceš jít ven se Seanem."

Otřásla se. "Pro boha, ne. Když na něj pohlédnu v nejbližších deseti letech, bude to moc brzy."

"Co se stalo, Tess? Myslíš, že bys mi to mohla říct?"

Potřásla hlavou. "Někdy jindy."

Vždycky to říká. Vím, že s ním chodila před několika lety, když jsme byly na střední a ona strávila léto s rodiči v Chicagu. Zranil ji. Nutil ji, řekla mi jednou, ale nevím, jestli to znamená, že ji znásilnil nebo ji donutil ho políbit nebo se dotknout. Záleží na tom?

Nucení je nucení, a nechci, aby byla poblíž toho kluka. Nebo její rodiny. Myslím, že potřebuje pauzu-ale i když by si změnila jméno a číslo, nevím jak. Platí jí školné, byt, auto a oblečení. Všechno. Mají na to peníze. Ale to není pointa.

"Možná by sis měla najít práci," řekla jsem, a olupovala nálepku z piva.

"Odejít ze školy?"

"Ne, jenom brigádu, abys nemusela být na nich tolik závislá."

"Budou mít jiné požadavky."

"A? I tak je mají."

V šoku se zasmála. "Myslíš to vážně?"

"Jo." Pravdou je, myslela jsem, že bych mohla udělat to samé. Máma je skvělá, ale poslední hádka o Ashovi mi ukázala, že má nade mnou kontrolu. Potřebuju místo sama pro sebe.

"Možná máš pravdu." Dostala škytavku, utřela si tvář, a rozmazala maskaru ještě víc.

Sáhla jsem do kabelky a našla v ní kapesník. "Vydrž chvilku," očistila jsem jí tvář. "Tady."

"Díky, Audrey." Usmála se na mě. "Za vyslechnutí."

Přikývla jsem. "No, už jsem musela vyndat hlavu ze svého zadku."

"Nemluv tak."

Usrkla jsem pivo a usmála se. "Jo, no, víš, co jsem myslela. Nebyla jsem tady pro tebe moc. Ale chci."

Natáhla se přes tašku a sevřela mi ruku. "Jsi tady. To se počítá." Opřela se zpátky. "A teď jsi na řadě ty. Řekni mi, co máš na srdci."

Polkla jsem pivo, abych nabrala odvahu a řekla jí všechno, co se stalo mezi mnou a Ashem. Musela jsem vydržet hodně pištění a chichotání a pak dlouhé ticho, když jsem jí říkala, že Asher je zapojený ve rvačkách.

"Ash? Asher Devlin? Mluvíme o tom samém klukovi?" Naklonila hlavu do strany, její blond lokny sahaly na ramena. "Nedostal se do rvačky od nehody."

"Ale teď jo."

"Jsi si jistá?"

"Měl roztrženej ret. A modřiny na bradě a žebrech. A nepopíral to."

"Jsi si jistá, že to nebyl jeho táta?"

Kousla jsem se do rtu. "Řekl by mi to." Nebo ne? A jeho klouby byly rudé a napuchlé. Ne, rval se. "Proč by bojoval?"

"Nevěřím tomu." Tessa se zamračila na svou sbírku láhví.

"Co tím myslíš?"

"Nezní to jako Ash. Kde je teď?"

"Ráno byl pořád u Zanea."

"Byl u Zanea, jo?" Mrkla na mě a zašklebila se. Zrudla jsem. "Jen mě nech mu zavolat a uvidíme, jestli by se k nám nemohl přidat."

Zavolala Ashovi, světlo z mobilu jí osvítilo obličej. Pak se náhle napřímila. "Erin?"

Dívka, se kterou Zane bydlí? Proč má Ashův mobil?

"Nechal u tebe mobil?" Tessa ťukala prstem do stolu. "Víš, kdy se vrátí?" Její prst zastal. "Je pryč? Řekl něco?"

"Co tím myslíš, odešel?" zašeptala jsem.

"Ale vrátí se, jo?" Tessa se trochu shrbila. "Sebral si všechny věci? Jsi si jistá?"

Zamrkala jsem.

"Díky, Erin." Tessa zrušila hovor a položila mobil na stůl.

"Musel se vrátit domů k tátovi," řekla jsem.

"Jo." Tessa nemohla znít víc přesvědčivě. "Erin přišla, on odešel. To je tak typické."

"Jakou to má souvislost?"

"Erin... Měla dočinění s Devlinovou rodinou. Nemá ráda, když je Ash blízko ní."

Snažila jsem se to strávit. "Proč?"

"Nejsem si jistá. Chodila s Ashovým bratrem před mnoha lety a očividně se stalo něco, co ji odpudilo od Devlinů."

"Ale když to bylo s Tylerem, proč by nenáviděla Ashe?"

"Lidé často hází členy rodiny do jednoho pytle, i když si nejsou podobní." Svraštila na mě čelo a moje tváře hořely, teď z jiného důvodu. Já to udělala. Proč bych měla být překvapená, že to udělala Erin taky?

***

Doufala jsem, že Ash zavolá-z domu svého otce, nebo možná se vrátí pro mobil do Zaneova bytu. Ale nic. Snažila jsem se dovolat do Zaneova bytu, ale nikdo to nebral. Erin je zřejmě venku, a Zane se ještě nevrátil. Přistihla jsem se, jak si okusuju nehet, když jsem chodila po bytě. Chtělo se mi brečet. Kdy to všechno šlo do háje? Nehádali jsme se. Ve skutečnosti, zamilovali jsme se. Zamiloval se do mě. Moje poprvé bylo úžasné. Ash byl úžasnej. Všechno bylo tak perfektní. A teď zmizel jako duch. Ne, ne jako duch. Vím, kde je ten dům, tam, kde byl i můj. Půjdu a budu mu čelit, mluvit s ním osobně, zeptám se ho, proč se mi nemůže otevřít. Co musím udělat, aby mi věřil. Proč ty rvačky a tajemství.

Jela jsem autobusem a vystoupila na mé staré ulici. Bylo do divné, stát tu, po tolika letech. Tak mnoho dětských vzpomínek. Malý park, kde jsme se já a Tessa střetávaly po škole, hrály si a mluvily. Její teta bydlela nedaleko a Tessa bydlela s ní, protože její rodiče se přestěhovali do Chicaga, když byla malá. Dylan se k nám často připojil, vyhýbal se ostatním klukům, za co se mu posmívali. Rafe občas přišel také, Zane zřídka. Pak se nastěhovala Ashova rodina. V jejich zahradě byl velkej zelenej strom, na kterej jsme v létě lezli, a předstírali, že jsme na opuštěném ostrově, hledali záchranné lodě. Ash miloval vodu. Rád sedával v parku, sledoval loďky a otevřenou vodu. Mohl tady sedět a sledovat jezero hodiny. Zvykl. Nejsem si jistá, jestli to dělá i teď.

Prošla jsem kolem mého starého domu, rozrušená změnami, které jsem viděla. Za okny nevysely závěsy, jsou holé, jako sledující oči. Zachvěla jsem se a náhlila se k Ashovu domu za rohem. Byla jsem skoro tam, když jsem si všimla policejního auta a sanitky na druhé straně. A žlutou pásku. Začala jsem couvat, ale dva poldové vystupovali z auta a zavolali na mě, abych počkala. Tak jsem čekala, moje srdce bilo jako o závod. Co se ksakru stalo? Je Ash v pořádku?

"Dobrej den, slečno." První důstojník měl bradku a milý přátelský obličej. "Hádám správně, když tvrdím, že jste chtěla zazvonit na zvonek? Co vás sem přivádí?"

Můj pulz bušil. "Žila jsem nedaleko. Byla jsem na návštěvě v sousedství a tak jsem myslela, že se zastavím."

Druhej muž, oholenej s výrazem chronického mračení, se na mě zamračil. "Proč jste tady? Jaké jsou vaše vztahy s Delvinovými?"

Co to je? Dobrej a špatnej polda?

"Co se tady stalo?" zeptala jsem se.

Dobrej polda pohlédl na dům. "Pana Devlina jsme našli ráno mrtvého. Víte o tom něco?"

Černé skvrny mi tančily před očima. "Ashera?"

"Jakea Devlina." Jeho oči se rozšířily. "Víte, kde je Asher Devlin?"

Úleva se ve mně rozhostila, a já se snažila jim to neukázat. Nebyl to Asher. Je naživu.

Špatnej polda přistoupil o krůček blíž. "Ptal jsem se, jestli víte, kde je Asher Devlin."

"Nemám ponětí." A to byla pravda.

"Kdy jste ho naposledy viděla?"

"Včera. Včera ráno."

"Jak se podle vás choval?"

Bože. "Normálně, myslím."

Druhej polda se zamračil a přejel si rukou po krátkých šedých vlasech. "Víte, jestli měl Asher se svým tátou dobrej vztah? Víte, jestli se někdy Ash choval násilnicky vůči svému otci?"

Snaží se naznačit, co jsi myslím? "Ne, Ash by nikdy..." Snažila jsem se vzpamatovat. "Asher je dobrej kluk."

Ale jeho táta ho bil. Co když se jen bránil? Může ho někdo vinit? A z té myšlenky se mi udělalo špatně.

"Není pravdou, že Jake a Asher často bojovali?" Zeptal se zamračenej polda. "Že Jake Devlin mlátil svého syna?"

Těžce jsem polkla. Co když řeknu jo a to ohrozí Ashe? "Nevím o tom."

"Dobrá. Můžu vidět vaši občanku, prosím?"

Chvějícími prsty jsem ji vyndala z peněženky a podala mu ji. Zkoumal ji a napsal si mé jméno a číslo.

"Nuž, slečno Morrisonová, když uvidíte nebo budete mluvit s Asherem Devlinem, dejte nám vědět, prosím." Méně zastrašující polda mi podal vizitku s jeho jménem a číslem. Pak se otočili a šli zpět k autu. Nechali mě samotnou a v šoku.

Pro boha, Ash... Ať se stalo cokoliv, byl to jeho táta, jedinej rodič, co mu zbyl, a být obviněný z jeho vraždy...

Pak mi zazvonil mobil. Doufala jsem, že je to Ash, a vytáhla ho z kapsy. Byl to Zane. "Audrey, máš zprávy o Ashovi?"

Ježíši. "Ne, doufala jsem, že ty jo."

"Ten debil odešel, zapomněl si mobil a teď poldové volají každou chvíli a ptají se po něm. Víš proč? Neřekli mi nic."

"Jeho otec je mrtvý," řekla jsem, ta slova mě bolela.

"Co to kurva? Odkdy?"

"Nevím. Šla jsem do jeho domu a byla tady policie. Ptali se mě, kde je Ash. Řekla jsem, že nevím."

"Sakra." Zane si povzdechl. "Tessa mi řekla, že jsi strávila čas s Ashem. Vážně nevíš, kde bychom ho mohli hledat? Žádnej nápad?"

"Zapletl se do rvaček. Říkal, že se musí o něco postarat. Znělo to pochybně."

"Rvačky?" Zane zněl tak šokovaně jako Tessa. "Ash? Nezačal ani malou rvačku od nehody."

"Byl samá modřina a rána. Mýlíš se, Zane."

"Kruci. Nezmínil nějaké místo, kde se fláká? Nic?"

Snažila jsem se přemýšlet. "Zmínil jeden klub. Bulldog. Znáš ho?"

"Ne, Ale policie to bude vědět. Dám ti vědět, co řekli."

"Jasně."

Zavěsil a já zůstala zírat na černou obrazovku mobilu. Došla jsem k autobusové zastávce. Sněhové vločky poletovaly. Pro boha, doufám, že je Ash v pořádku.

***

"Bulldog," řekl Zane, jeho hlas byl napjatý. "Je ilegální rváčskej klub. Poldové to tam teď prohledávají."

"Ilegální rváčskej klub." Ochromilo mě to. Sedla jsem si na pohovku a mobil byl v mých rukách těžký.

"Myslí si, že Ash bojoval za peníze. Jeho profil nesedí na člověka, kterej tam chodil kvůli sázkám."

"Pro peníze. A ty nezníš překvapeně."

Rozzlobil se. "Přál bych si, aby si se mnou promluvil, než jsem odjel na Vánoce. Přeju si, abych mu vysvětlil, že nemusí odcházet, když Erin přijede."

"Zane...něco mi uniká, že jo? Kousky Ashova života. Proč by to dělal-pracoval v rváčském klubu?"

"Protože se nemohl vrátit domů. Jeho otec ho naposledy téměř zabil. Hádám, že si myslel, že to je jediná možnost, jak si vydělat na vlastní bydlení."

Knedlík se mi vyformoval v krku. "Pro boha, kdybych to věděla... Pozvala bych ho k sobě."

"Vážně se o něho zajímáš, že jo?" Zaneův hlas byl jemnej.

"Ano." Slova vycházela přiškrceně. "Zane...poldové si myslí, že Ash zabil svého otce."

"Hrají si s tebou. Ash by nikdy nezabil svého otce. Nemohl by sám se sebou žít, kdyby to udělal."

Potřásla jsem hlavou. "Doufám."

"Ale já jo," zašeptal Zane.

Nejsem si jistá, jestli jsem ho dobře slyšela. "Co?"

"Chtěla jsi znát chybějící kousky z Ashova života? Viděla jsi jizvy na jeho zádech? Víš, jak dlouho mu jeho otec-ten kus vola-ubližoval? Hrál si s Ashovou hlavou, nechal ho věřit, že všechno, každá rána, je jeho chyba. Kdyby byl Jake Devlin teď přede mnou, zabil bych ho sám."