PL - 1. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Evička

Nuda byla vždy nebezpečným místem.

Zejména pro Coryho.

„Joe.“

„Mmm.“

„Hej,“ řekl Cory a ještě jednou se pokusil přimět Joea, aby se na něj podíval.

Nefungovalo to.

Sráč.

„Joe, myslím to vážně.“

„Jo.“

Chystal se bratra praštit pěstí.

Tvrdě.

„Joe.“

Ani nezvedl hlavu od novin, které držel v rukou. I když se však Joe usmál a vyjádřil díky, když k čelu stolu přišla jeho žena a postavila před něj hrnek, ze kterého se valila pára. Liliana zamířila zpátky do kuchyně, ale teď při tom rytmicky poplácala po zádech svého dvouměsíčního syna, který ji spal na hrudi. Úkol, který byl snazší, když manželovi donesla kávu.

Při pohledu na synovce se usmál.

Miminkům nebylo tak těžké porozumět, i když pro něj byla v mnoha ohledech cizími stvořeními. Kdo by nechtěl být neustále v teple, nasycený, v pohodlí a šťastný, když byl ve velkém světě nový a nic mu nedávalo smysl?

Kurva, jo.

Miminka věděla, co chtít.

Damian Joe „DJ“ Rossi.

První ze své generace.

Cory už teď to dítě k smrti miloval a to právě ani nedělalo nic jiného, než jen brečelo, spalo a jedlo. Byla to jen láska, kterou choval k synovci, co mu zabránilo natáhnout se přes stůl a praštit Joea do ramene, který ho záměrně ignoroval.

Před pár lety by to nikoho nepřekvapilo. Kurva, ještě před pár měsíci by ho to mohlo vyprovokovat k tomu, aby Joeovi provedl něco bláznivého, jen aby bratra přiměl, aby mu věnoval pozornost v každém okamžiku, kdy cítil tu potřebu. Máma, Lily, ráda říkala, že představoval ošklivý případ syndromu prostředního dítěte. Roční věkový rozdíl mezi Corym a starším bratrem je sblížil víc než většinu sourozenců. V době, kdy vyrůstali a dostávali se do dospělosti, dělali všechno společně. Devítiletý a desetiletý rozdíl mezi Joem a Corym a jejich mladší sestrou Monicou jen podpořil komplex staršího bratra, na který si bude muset svět prostě zvyknout.

Ale bratři…

Joe na Coryho vždycky dohlížel.

Ne, že by musel.

Nebo kurva, možná musel.

Až na –

Cory se ještě jednou podíval směrem ke spícímu synovci – dítě se začínalo probouzet a jeho matka otírala pult. Nerad by nechal toho malého chlapíka rozbrečet se. Ne, když Joe Corymu nadával, že byl sračka. Nechal si tedy pěsti a zlost sám pro sebe.

Ale později… Vždycky mohl bratra dostat později.

„Slyšel jsi něco z toho, co jsem ti řekl za posledních pět minut?“ zeptal se Cory. Pohnul rukou rychleji než Joe, trhnutím mu sebral noviny a držel je plně mimo jeho dosah. „Protože vím, že nejsi tak kurva mimo, brácho.“

Joe se zamračil.

Nedostal však příležitost promluvit.

„Pozor na jazyk,“ ozvalo se tiché ženské zavolání z druhé strany kuchyně. Stejně rychle Liliana zacvrlikala na dítě: „Jak se ti spalo, bambino?“

Kurva. Zvažoval, že zakoulí očima. Až na to, že měl bratrovu manželku rád.

Takže se místo toho na Joea usmál a Lilianě řekl: „Omlouvám se, Lil.“

„Mmhmm.“

„Dej mi ty noviny,“ zamumlal Joe, natáhl ruku a čekal.

Na to zareagoval potřesením novin a bratrovi se vysmál. „Nejdřív se mnou mluv. Mám plány.“

„Vždycky máš nějaký zkur-.“

Joe střelil pohledem ke straně k místu, odkud je Liliana sledovala zpoza kuchyňského ostrůvku, jako by vyzývala, jen ať se pokusí začít s jejich obvyklými nesmysly. Cory byl v pohodě; skautova zkurvená čest a všechny ty sračky. Byl to prostě jen Joe, kdo jako by zapomněl, kde byl. Šlo o Lilianinu novou věc, kdy jim ve svém domě napravovala sprostou mluvu – i když už od začátku se jí nikdy nelíbilo, když nadávali v kuchyni – a díky tomu se podobala jejich mámě víc, než kdy dřív.

A to o něčem vypovídalo. Vzhledem k tomu, že se jejich máma jmenovala, Lily a tak.

Cory se naučil, že bylo lepší bratra na tyhle věci neupozorňovat. Navzdory tomu, co si o něm lidé rádi mysleli a říkali, nebyl hlupákem. Občas byl bláznivý, protože často si tak užil největší zábavu. Ale nikdy hlupák. Nerad se probouzel s bolavými kostmi, a tak před bratrem držel jazyk za zuby, že si v podstatě vzal ženu, která byla hodně podobná jejich mámě.

Vidíte?

Chytrý.

„Ty máš vždycky plán, Cory. Problémem je, že se málokdy řídíš uvedenými plány, protože proč se tím očividně obtěžovat a pak si způsobíš spoustu sr – problémů.“ Když se Cory znovu zasmál jeho téměř uklouznutí, Joe si s planoucím pohledem tvrdě povzdechl. „Nech toho – Damian včera v noci stěží spal. Prořezávají se mu zoubky. Jsem vyčerpaný.“

„Na to je trochu brzy, ne?“

Joe svraštil obočí. „Co?“

„Není moc malý na zoubky?“

„Očividně ne,“ odpověděla za manžela Liliana.

Cory nespustil z bratra pohled. Rozhodl se omezit svůj obvyklý postoj o bod či dva níž. Alespoň pro tuto chvíli. Občas Joeovi dlužil dopřát mu odpočinek od neustálého trápení, kterému ho podroboval a to bez ohledu na to, kolik osobního potěšení z toho sám získával.

Vyser se na to, pomyslel si.

Zapomeňte na novou nemovitost, kterou chtěl spolu s bratrem koupit, aby ji přidal do portfolia. K právní stránce byznysu se mohli vrátit jindy. Kromě toho ani neměli nějakou dobu otevírat nic nového. Slíbil mámě, že dá Joeovi ve všech nových nemovitostech nebo dalších byznysech pauzu, aby se usadil se svým novorozeným dítětem. Dávalo to smysl, ale tenhle konkrétní podnik, který byl na prodej, byl až příliš dobrý, než aby si ho nechal uniknout. Až na to, že by to udělal. Místo toho chtěl pro bratra udělat něco jiného. Joeovi by se mohlo hodit si užít trochu zábavy.

Správně?

„Potřebuješ pauzu,“ řekl mu a v dalším dechu změnil taktiku a téma. Teď měl lepší nápad a jeho dokončení by bylo pravděpodobně mnohem jednodušší. „Pojďme dnes večer do High Life.“

„Ten klub jsme otevřeli před měsíci a stále je každý večer plný.“

„Dobrý byznys, že?“ Cory si ukázal na spánek. „Říkal jsem ti, že to bude hit.“

A měl pravdu, stejně jako u většiny jejich obchodních podniků.

„Tak pojď a užij si to místo dneska večer se mnou,“ řekl Cory. „Ani jsi ho se mnou neotevřel.“

„Mému synovi byly tři dny.“ Joe se ušklíbl. „Myslíš to vážně? Mám tady novorozeně, člověče. Nechystám se celou noc pařit na párty, zatímco moje žena bude uklidňovat dítě, kterému se prořezávají zoubky.“

„To by byl kreténský tah.“

Něco, za co by si jejich táta, který se také jmenoval Damian, podal synovy koule. Rád bratrům vyprávěl, že dobří muži byli stvořeni k tomu, aby byli doma a sloužili svým manželkám, a nezdržovali se na ulici s lidmi, kteří kvůli byznysu často zapomínali na morálku. A to z prostého důvodu. Jiný muž by možná někomu nevěřil na základě věcí, které o něm znal z ulice, ale podle toho, jak se muž choval ke své ženě – jak na veřejnosti, tak i v soukromí – a to bylo to, co vždycky hodně vypovídalo o jeho charakteru.

Bylo to dojemné prohlášení. Vzhledem k tomu, že táta byl jedním ze tří nejvýše postavených mužů v Chicagské mafii – skutečně to o něm něco vypovídalo.

Cory si to pamatoval. Ne, že by měl manželku, kvůli které by si to pamatoval. Také momentálně žádnou nehledal. Kromě toho stačil jeden ženatý bratr Rossi.

„Až na to, že by se ti mohla hodit pauza,“ promluvila Liliana, „a to jediné, co opravdu chce, jsem v noci já, Joe. Proč si nevyrazíš ven a neutečeš od… všeho?“

Ukázal směrem k bratrově manželce a řekl: „Vidíš. Co jsi mi říkal minulý týden? V řízení Chicagské mafie jsi mrtvý, člověče.“

Joe nic neřekl, ale ani nemusel, když u stolu stáli proti sobě. Nic, co řekl, nebyla lež. Když přišlo na práci, v mafii byli oba zaboření až po krk. To se stalo, když se člověk dostal k mafii a pocházel z rodiny, ze které pocházeli oni.

Nikdy toho tolik neřekli, jistě. Ne, že by někdy mluvili o svých úmyslech s mafií. Všechno zůstalo vždy nevyřčeno, jen rozuměno. Za skutečnost, že tohle bylo to jediné, co kdy znali, vinil rodinu.

Jejich strýcové? V mafii. Jeden byl boss. Druhý seděl na místě vedle jejich táty, aby společně fungovali jako pravá a levá ruka muže, který celou zločineckou organizaci řídil.

Kam jinam by šli než do? Nemuseli to říkat.

Bratr už byl uvnitř. Joe chtěl prostě jen… teď místo u stolu. Cory měl na druhou stranu plné ruce práce se strýcem Theem a obchodem se zbraněmi a látkami, které prováděl jak ve městě, tak i mimo něj. Jediné, co kdy dělal, byla práce.

Kurva, ani si nepořídil nové tetování, které by přidal do sbírky plných rukávů, krku a hrudníku a také téměř hotových zad. To pro něj bylo neslýchané – po každých šesti až osmi týdnech hojení se vždy vrátil na další kolo v křesle umělce. Nedostatek nového tetování svědčil o tom, jak byl neustále zaneprázdněný.

Joe na tom nebyl o nic lépe. Copak si nezasloužili pauzu?

Cory se na Joea usmál. „Takže si dneska večer vyrazíme ven tak, jako za starých časů, nebo…?“

„Víš, že bych se cítil lépe, pokud bych si kurva, zdříml, že jo?“ vrátil mu Joe otázku.

Tehdy mu Liliana za jazyk nevynadala. Dokonce se při tom zasmála.

„Myslím, že jo,“ odpověděl Cory s pokrčením ramen pod koženou bundou, „ale jaká by v tom byla zábava, když je ti pětadvacet –“

„Tobě je dvacet pět.“

„Dvacet šest,“ opravil se Cory a uvnitř se proklel, protože Joe do toho bezpochyby zapadal.

„Vážně si chceš prostě dneska večer vyrazit ven, ale chceš, abych šel s tebou i já, že?“ zeptal se Joe. „O tom to celé bylo, že?“

No…

Cory se podíval na Lilianinu, aby mu pomohla.

Vždycky to udělala.

Proto ji měl nejraději. Kromě toho, že se provdala za bratra a to všechno.

„Potřebuje pauzu, ne?“ zeptal se. „Řekla jsi sama jako první, Lil.“

„To ano.“

Vrátil se k bratrovi. „Promluvila manželka. Opravdu se jen snažím splnit ji přání.“ Bratr stále nic neřekl. „No tak, Joe, já prostě jen pracuji… tohle je taky to jediné, co kdy děláš i ty. Užij si noc.“

Joe zavrtěl hlavou. „Ty jsi fakt něco, člověče. Doufám, že to víš.“

Věděl.

Až příliš dobře.

•••

„Rossi!“

Výkřik z druhé strany VIP sekce klubu přiměl Coryho, aby v odpovědi zvedl ruku. Netušil, kdo ho zavolal příjmením, ani zda šlo vůbec o volání na něj. Podnik byl ve vlastnictví mafie, v jeho papírech byly obě jména bratrů, takže to opravdu mohlo být jakkoli.

Cory spustil ruku dolů, aby si ke rtům přiložil sklenici a jedním polknutím do sebe dostal zbytek tequily. Pálila ho celou cestu až dolů, ale přesto v tom našel uspokojení. Rozhodně taky cítil ten alkohol.

Ale znovu, měl v sobě šest drinků.

A něco si namíchal.

Joeův temný smích přiměl Coryho odvrátit pozornost od přicházející servírky. To kuřátko by udělalo svou práci – když byla v tomto klubu sklenice některého z Rossi prázdná, bylo ji třeba naplnit dřív, než měli příležitost ji znovu zvednout a někoho požádat, aby to udělal.

„Měl jsi pravdu,“ řekl Joe po jeho levici.

„Ohledně čeho?“

Obvykle ji míval.

Nikomu se nelíbilo, když na to upozornil.

„Dýdžej – pro tohle místo byl tou správnou volbou.“

Cory přikývl a nohou v botě poklepával po nablýskané betonové podlaze. High Life měl zcela industriální vzhled, kterému opravdu dával přednost, i když cestou tohoto designu zařídili jen pár svých společných podniků. Ve VIP sekci měli oba před sebou výhled na celý klub. Takto se drželi dál od tančícího a popíjejícího davu, který naplnil parket před DJem s jeho boxem a světly a barem, kde ani na okamžik neustal pohyb.

„Vážně jsem si myslel, že jsi ho chtěl kvůli tomu, že když jsi s ním měl pohovor, s tebou kouřil joint,“ řekl Joe s uchechtnutím.

„Chci říct, to byla jen část důvodu.“

Proč lhát?

To Coryho nikdy nikam nedostalo.

Naklonil hlavu ke straně, a zatímco se zvuky kolem něj rozmazávaly stejně jeho vidění, cítil, že se v něm začala prosazovat ta poslední sklenice. Podíval se na staršího bratra. Věkově mezi nimi nebyla taková propast. Byly to změny v životech, které ho oddělovaly od Joea víc, než by si chtěl někdy připustit. Věci jako manželství, děti a dospělost. Prostě tak obecně.

Bratra nikdy nevinil ani neobviňoval za rozdíly mezi nimi, ale stále rád uzavíral tu mezeru a připomínal si, že stále byli těmi zkurvenými bratry Rossi. Jak je každý v životě rád nazýval v době, když byli mladší a bláznivější.

„Hej,“ řekl Cory a na jazyku stále cítil těžkou chuť tequily.

„Jo?“

Joe se na něj podíval.

Cory, po něm v úsměvu blýskla zuby. „Jsi mimo?“

To bylo to jediné, na co se musel zeptat.

Bratr by to pochopil.

„Nenáviděl bys mě, pokud bych řekl ano?“ vrátil mu Joe s líným úšklebkem.

„Ne, myslel jsem, že jakmile do tebe dostanu pár drinků, budeš připravený jít domů.“

„Ach?“

Pokrčil jedním ramenem. „Je to, jak to je, brácho.“

To bylo ono a to bylo celé.

Joe teď na konci každého dne neměl stejné priority jako Cory a ten to chápal. Nepotřeboval, aby mu to bratr řekl, aby věděl, že od okamžiku, kdy vešli do klubu, aby si užili dobrý čas, nebyla Joeova mysl příliš daleko od jeho ženy a novorozeného syna.

Kromě toho…

„Dostal jsem tě ven, abych z tebe dostal ten zkurvený smrad,“ řekl Cory, napřímil se v boxu a rozhlédl se tančícím davem po něčem – nebo někom – zajímavém. Až to najde, bude vědět, co to bylo. „Budu to počítat jako výhru.“

Jinou noc, kdy by byl Joe méně opilý a unavený, by se pravděpodobně projevila jeho chytráckost, se kterou by Corymu odpověděl. Dneska místo toho prostě jen zavrtěl hlavou a usmál se, jako by znal pravdu.

„Víš, jestli to jediné, co opravdu chceš, je strávit trochu času se mnou, musíš to říct, Cory.“

Jo, no…

„Řekl jsem to Lilianě,“ řekl Cory prostě. „Přišla s lepším plánem.“

Protože pro to, aby upoutal bratrovu pozornost, obvykle jen způsobil nějaké sračky. Dříve to vždycky fungovalo. Zkoušel novou věc – takovou, která by neskončila s někým v potížích, většinou s ním a Joem, nebo ještě něčím horším.

Usoudil, že to bylo dobré.

Zralé.

Cokoli.

„Dej u dveří vědět Maxovi,“ řekl Cory, „protože už má někoho připraveného, aby až budeš připravený k odchodu, tě odvezl domů. Pravděpodobně má auto poblíž vchodu.“

Joe si povzdechl. „A co budeš po zbytek noci dělat ty?“

Coryho pohled se konečně při pátrání po tančících lidech zastavil. Našel brunetku v třpytivých černých šatech do klubu, která právě do sebe hodila panáka přímo z podnosu servírky. Na vysokých podpatcích, které díky krátkým šatům ukazovaly celé hladké, opálené nohou, se otočila, aby se připojila k další čekající ženě. Díky rychlému pohybu světla nad její hlavou zachytila v jejích dlouhých, vlnitých hnědých vlasech blond a červené odlesky. Ženy začaly znovu tančit. Teď, když ji našel v davu, od ní nedokázal odvrátit pohled.

Ne, že by mu to vadilo.

Byl na ni skvělý pohled.

Každý její centimetr – od křivek boků až po zářící lesk v údolí ňader, kde jí šaty sahaly nebezpečně nízko, a dokonce i červená na jejích rtech – křičel šukatelně… Snažil se ženy na první pohled neobjektivizovat. Ostatně u muže nešlo o nijak zvlášť obdivuhodnou vlastnost.

Brunetka mu to ale usnadňovala.

Kurva.

Hodila do sebe jeden za druhým pět panáků. A přitom s sebou ani netrhla. Pro něj to znamenalo jednu ze dvou věcí.

Buď chtěla na něco zapomenout, nebo si chtěla užít pekelnou noc. Ať tak či onak, by jí mohl obě ty věci poskytnout. Tedy pokud měla zájem. Prostě se k ní jen musel dostat a zjistit to.

Ale nejdřív Joe.

„No?“ zeptal se Joe. „Potřebuješ, abych ujistil i já, že se dostaneš domů? Nebo jsi tu ještě neskončil?“

Cory už se zvedl. „Ani zdaleka jsem neskončil, brácho.“

Jediné, co mohl zaručit, bylo, že se dostane domů a vezme svého psa Macea ven vyčůrat, protože zvíře na něm záviselo. Štěně bylo to jediné, co mu kdy dalo pocítit skutečný pocit odpovědnosti. Až se vrátí domů, pravděpodobně bude opilý, ale když potřeboval odvoz, vždy měl v zádech mafii, která by to v případě potřeby zařídila.

A to bylo to jediné. Všechno ostatní viselo ve vzduchu. Tak, jak to měl rád.

„Domluv se s Maxem – to byla moje dohoda s Lilianou,“ řekl Cory bratrovi, když kolem něj v boxu prošel, aby odešel. „Nebudeš řídit domů sám.“

„Jo, chápu. Nevím, co tam na parketu upoutalo tvou pozornost, ale znáš zkurvená pravidla, že?

Joe mu to zavolal do zad.

Cory se jen zasmál.

Pokud byl upřímný, byl až příliš opilý, než aby ve svém klubu sbalil brunetku, aby s ní šukal. To, jak místnost vypadala, když odcházel – možná trochu příliš rozmazaně – mu to řeklo.

Co na tom záleželo?

Zábava byla stále zábava.

„Pravidla, Cory!“

„Jo, jo.“ Vysoko přes rameno mávl rukou a prsty vytvořil znamení míru, které se rychle změnilo ve vztyčený prostředníček. „Znám pravidla – nebuď pitomcem.“

Občas to bylo tehdy, kdy si užil nejvíc zábavy.

I když moc dobře věděl, že bylo lepší to neříct nahlas.

•••

Bruneta měla jméno.

Cory si na něj prostě jen nedokázal vzpomenout.

Nedostatek paměti přičítal tomu, že v okamžiku, kdy se k ní dostal dost blízko, aby upoutal její pozornost, byla dívka jako zkurvená pavučina. Nádherná tvář. Opojný smích. Sex-appeal v každém pohybu. Dostal od ní tanec. To ji rozesmálo a přimělo usmát se a to všechno ho k ní přitahovalo ještě blíž. Padly další panáky.

Pak ho políbila.

Ve vteřině, kdy si uvědomil, že její rudé rty chutnaly jako cukr a Henny… to pro něj bylo konečnou. V jistém okamžiku mezi tím, jak se mu kulatým, svěžím zadečkem zarývala na tanečním parketu přes kalhoty do penisu, a polibkem v potemnělé chodbě, která vedla do soukromých koupelen pro zaměstnance, ze kterého ho bolely plíce, mu řekla své jméno.

Teď, když ji dostal někam do relativního soukromí, ji v přiléhavých šatech, které ji přes boky vyhrnul výš, posadil na pult. Obličejem se jí zabořil mezi stehna a snažil se vzpomenout si, co to bylo.

Její jméno, to bylo ono.

Mel?

Lana?

Zkurvené peklo.

Ty další panáky fakt nepotřeboval.

Ne, že by na tom právě teď záleželo – jeho opilost nic neměnila na tom, že když mu nohama svírala hlavu a vysoce, zlomeně a dokonale žadonila, se jí stehna chvěla.

„Nepřestávej, kurva, nepřestávej,“ vydechla.

Otřásla se proti němu, byla plná potřeby. Takhle je miloval. V takovém stavu.

Opravdu to bylo jen jedinkrát, kdy si dovolil milovat ženu. Do chtíče a pak zpět z něj upadal častěji, než si chtěl přiznat, ale sex nebyl úplně to samé. Nic ho nevyvedlo z míry víc než to, když kuřátko ztratilo kontrolu, zatímco ho pojídal, jako by bylo tou poslední věcí, kterou kdy ochutná.

Když se všechny její zvuky rozléhaly v prázdné koupelně, pod jeho jazykem byla ještě žhavější a kyselejší. Když jí dvěma prsty zajel do kundičky, upravenými nehty se mu do vlasů zaryla pevněji. Páskovými střevíčky na jehlových podpatcích mu ničila látku hedvábné košile.

A pak se roztřásla.

Žebrala.

„Tam, tam, tam, kurva, jo.“

Její kundička byla mokrým rájem.

Zcela jistě našel nebe.

Alespoň pro dnešní noc.

Najednou zvedl oči a s jeho nebesky modrýma očima se setkala divokým pohledem v barvě jeho oblíbené tmavé čokolády. Opravdu se mu nepodařilo rozmazat jí rtěnku na rtech tak moc, jak chtěl, ale na chodbě před koupelnou ji políbil natolik silně, že vypadala, jako by ji šukal, a to ještě dřív, než dostal příležitost to skutečně udělat. Při každém nádechu, který udělala, se její kozičky zvedaly a pak klesaly.

Zazubil se.

Olízla si rty.

„Zapomněl jsem tvoje jméno,“ přiznal.

Pokrčila rameny. Ramínka šatů se jí zamotala do paží, ale nevypadala, že by se o to starala. „Ani jsem se neobtěžovala s tím, abych požádala o tvoje.“

Fér.

Nalevo od nich se ozvalo zabzučení.

Neodvrátila od něj pohled, ale sám zajel očima ke straně na místo, kde na rohu pultu ležela její kabelka. Od okamžiku, co opustili taneční parket klubu, to její telefon dělal často. Všechny hovory nebo textové zprávy ignorovala – chovala se, jako by to ani neexistovalo.

„Hledá tě někdo?“ zeptal se.

Vrásky ve tváři se jí změnily v něco smyslnějšího. Zasmála se. Nádherná nebylo dost dobré slovo, které by popsalo, jak ženské byly její rysy. Od jemných, plyšových rtů po tváře, které by nepochybně vypadaly nejlépe na lesklých stránkách časopisu, byla opravdu něco. Skutečnost, že měl v ústech chuť její kundičky, jeho názor právě teď jen podtrhovala.

„Může hledat dál,“ řekla.

Ach.

Dobře, kurva. Kým byl, aby vstoupil této ženě do cesty, aby ji dostal zpátky k jinému muži, kterého měla v životě – nebo se od něj možná odstěhovala? K čertu, možná by také mohl pomoci, jak jen to šlo.

Nebylo to gentlemanské?

„To je ono?“ zeptal se a zvedl bradu, protože se temně zasmál, až se mu pod rukama, kterými ji svíral za vnitřní stehna, třásla. „Hledáš nové pouto, hezká dívko?“

„Vlastně jen šukání,“ odpověděla. „Aby to stálo za rok mého promarněného času, ano?“

Tentokrát byla se zasmáním řada na něm. Napřímil se do plné výšky a tyčil se nad místem, kde na pultu seděla a třásla se. Koupelna voněla po alkoholu a sexu. Jako zatraceně skvělá noc. Taková, která byla skvěle strávená.

Když ji sevřel za pas, roztáhla nohy víc.

„No?“ zeptala se.

Líbilo se mu, že stále existoval náznak ženy, která by ho, když se na něj dívala a opravdu by chtěla, pravděpodobně dokázala popadnout za koule a způsobit mu bolest. Zároveň byla v jeho sevření samá sladkost, sex a hřích.

Když jí trhl za nohy, zatajila dech. Podpatky cvakla o podlahu. S ušklíbnutím zvedl ret a blýskl po ní zuby. Mrknutí jen dodalo na aroganci jeho dalších slov.

„Ach jo, to rozhodně dokážu.“

Stále si nedokázal vzpomenout na její jméno, ale ukázalo se to jako bezvýznamné. Ohnul ji přes pult a ošukal. Byl si jistý, že ji na stehnech od okraje pultu a toho, jak pevně ji držel, zůstane na stehnech řada modřin.

Přesto ho pojala po celé délce a pak žádala o víc. Když ji zatahal za vlasy, a pak ještě zesílil, když jí prsty sevřel kolem krku, předla.

Takže kurva.

Nepamatoval si její jméno.

Žádný velký problém.

Kromě toho se naučil nelpět na drobnostech.

Opravdu, jak důležité bylo jméno?