Striker - 6. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Striker

„Nikdo mi nebude rozkazovat!“ December se na mě rozzuřeně vrhne. Její oči se ve tmě blýskají jako zapálená rozbuška. „Chápeš to, Strikere? Nikdo!“

Syrové skřehotání v jejím hlase signalizuje naprostý zlom v jejím sebeovládání. Upjatá December Wells na mě syčí jako divoká kočka.

„Hej, hej!“ Udělám krok dozadu v naději, že to snad její zadek uklidní. „Počkej…“

Ukáže na mě prstem. „Myslím to vážně! Nejsem tvůj zatracený majetek! Nebudeš mi říkat, co mám dělat!“

„Hej, to přece neříkám!“ Zvedám ruce, jako bych se vzdáv al. „Snažím se tě chránit, jasný? Ne ti rozkazovat. Ale musíš na tom spolupracovat se mnou.“

„Nic takového nemusím dělat!“ vykřikne.

„Podívej…“ Snažím se, ale ona už se ode mě odvrací. Bert vedle ní se na ni podívá s tichým zakňučením plným obav.

„Ne, ne…“ Ember zamumlá. „Tohle nemůžu udělat.“

„Co nemůžeš?“

Při mých slovech zamrká a pak se otočí ke mně. Vytáhne se do plné výšky a narovná ramena.

„Ráno zavolám Tankovi a Cady,“ oznámí. „Abych jim řekla, že se vzdávám jejich případu.“

„Cože?“

„Slyšel jsi mě,“ řekne a na rtech jí zahraje úsměv. „Od této chvíle už nejsem jejich právník. Takže tady jsme skončili. Můžeš jít domů.“

Sakra. Kurva. Ne.

„Ne,“ zasténám.

„Jak to myslíš, ne? To nebyla otázka, Strikere.“ Přejede mezi námi prstem. „Tohle? Tady to končí.“

Ježíši, tohle nemůže udělat. „Podívej, neodkopávej je, December. Nedělej jim to.“

Nevím, co ode mě čekala, ale asi to nebylo ono. Překvapeně na mě mrkne.

„Nebude to fungovat,“ řekne přiškrceně. „Nemůžu si dovolit, aby mě někdo takhle sledoval a dával mi rozkazy. Odmítám to dělat. A nejsem jediná právnička v okolí, která může řešit Tankův a Cadyin případ. Tohle není nic, co by nezvládl každý schopný právník v oblasti rodinného práva.“

Ale já už kroutím hlavou.

„Hele, nedělej to.“ Kurva, já ji vlastně prosím. „Tank a Cady si toho hodně prožili. Tank mi řekl, že tě má Cady ráda. Věří ti. To jim nemůžeš udělat.“

Nesnáším prosby. Připadám si jako blbec, když to dělám. Ale nedokážu kurva snést představu, že Tanka a Cady kvůli mně vyhodí jejich právník. Nechci být ten, kdo zklame svého nejlepšího přítele. Už nikdy víc.

„Nechci bodyguarda, Strikere,“ řekne tiše December. „Nechci ochranu. Příliš si cením své svobody. Tady nejde o Cady a Tanka. A nejde ani o tebe. Jde jen o…“ Odvrátí se, takže nevidím její výraz. „Dokážu se o sebe postarat sama,“ dokončí skoro sama pro sebe.

„December. No tak.“ Pronesu tiše.

Než si uvědomím, co dělám, zvednu ruku, položím jí prst pod bradu a zvednu jí obličej nahoru.

Její tmavé oči se neochotně setkávají s mýma. Rty se jí překvapeně roztáhnou. Dech zadrhne.

Kurva, nevím, jak se to stalo, ale najednou jsem pár centimetrů od jejích úst a musím se zastavit, abych se k ní nesklonil a neochutnal ji.

Pročistím si hrdlo a ignoruju, že se mi v džínách zvětšuje penis.

„Tahle věc s bodyguardem nebude napořád, jasný?“ Zamumlám a ustoupím o pár centimetrů. „Jen na tak dlouho, abychom mohli odhadnout, jak bude Cadyin manžel reagovat na tu věc s rozvodem.“ Zaváhám. „Pokusím se ti nechat prostor, jak jen to půjde.“

Chvíli mlčky stojí a dívá se na mě. „Jak mi chceš dát prostor a zároveň se mi plést do věcí?“ zeptá se a povytáhne obočí.

Rty má stále roztažené a dýchá mělce. Skoro se rozhodnu, že do toho půjdu a prostě ji políbím, ale nějak mě ta jediná neposraná část mozku včas zastaví a připomene mi, že Tank spoléhá na to, že to nepokazím.

Pustím ruku a ustoupím o krok dozadu. Je to zakázané. „To je můj problém, o který se musím starat. Ale já to vyřeším. Udělej to pro ně, ne pro mě. Dobře?“

Tiše si povzdechne. „Dobře. Pokud si udržíš odstup, nechám si je jako klienty.“

Úleva mi zaplaví žíly. „Dobře. Díky.“

„Ale musíš dodržet svou část dohody,“ opakuje. „Nepřijímám rozkazy.“

„Budu se držet zpátky, jak jen to půjde.“

„Dobře.“ Upřeně se na mě podívá. „Jdu dovnitř. A ty půjdeš domů, protože nepotřebuju, aby před mým domem stála přes noc hlídka.“

„Jak jsem řekl, 24\7 začíná až zítra.“ Natáhnu se a poplácám psa po hlavě. „Ty a Bert spěte klidně.“

„A ještě jedna věc,“ dodá. „Měl bys mi říkat Ember. Tak mi říkají přátelé.“

„Já jsem tvůj kamarád?“ Risknu to.

„To zdaleka ne,“ zasměje se. „Ale je to divný pocit, když mi říkáš December, takže…“

„Dobře. Beru na vědomí.“

Podívá se na psa. „Pojď, B,“ řekne mu. „Pojďme dovnitř.“

Dívám se, jak se otáčí a vydává se směrem ke svému domu.

„Hej, Ember?“ Řeknu a vyzkouším si to jméno na jazyku.

„Ano?“ Ohlédne se na mě přes rameno.

Křivě se na ni usměju. „Zamkni si ty zatracený dveře.“

Sexy právnička na mě protočí oči, ale tentokrát se trochu usměje. Dívám se, jak se psem míří nahoru po chodníku a k osvětlenému světlu na verandě.

Ježíši Kriste, ta holka má pěkný zadek. Ty kalhoty na jógu mi i v pološeru dávají pořádně zabrat. Vlasy má rozcuchané, jejich pramínky jí padají kolem obličeje a přímo si říkají o to, aby je ještě víc rozcuchal… Vypadá svěže a sexy. Kurevsky vhodná do postele.

Kurva. Potlačím zasténání. Jen tak, a už mi stojí. Ještě že je tma.

V jiném životě, za jiných okolností, by Ember Wells byla jako zatracená výzva. Hra, abych zjistil, jak dlouho bude trvat, než se se mnou slečna Upnuté knoflíčky spustí. Sakra, není divu, že mě před ní Tank varoval.

Nejsem bez zábran. Můžu si to v duchu vyfotit a uložit na později, žádný problém. Ale kurva, nebude to snadné.

Vklouznu zpátky do stínu a pár minut vyčkávám, než se rozhodnu to zabalit. Stojím tam v tichu, kouřím a pozoruju Embeřin dům. Světla jedno po druhém zhasínají, až zůstane osvětlené jediné nahoře a napravo.

Její ložnice.

Oknem neprochází žádný stín. Dává si pozor, aby se nedostala příliš blízko. Pro případ, že bych ji tu pozoroval.

To si sakra piš, že jsem tady, zlato. Díky, že jsi mi dala vědět, že na mě taky myslíš.

Můj penis znovu ztvrdne.

Znovu potáhnu z cigarety, přešlapuju z jedné nohy na druhou a sleduju, jak kolem projíždí osamělé auto. V duchu si poznamenám, že zítra pojedu svým SUV, kvůli pohodlí. Už je to dlouho, co jsem dělal nějakou sledovačku nebo někoho hlídal. Už jsem zapomněl, jaká je to kurevská nuda.

Takhle normálně večery netrávím, to je jasný. Kdybych dneska netrčel tady, nejspíš bych se teď bořil do nějaký holky.

A ještě hlouběji v láhvi Jacka.

Kriste, potřeboval bych se napít. Zvlášť když uvážím, že jsem teď málem připravil Tanka a Cady o právníka. Poslední věc, kterou bych chtěl udělat, je zničit jim život. Znovu.

Tank to ale neví.

Ví, že se něco děje. Přišel na to, že se v poslední době snažím něco utopit na dně láhve. Nikdo z ostatních Lordů tomu nevěnoval pozornost, až na něj. Sakra, není to tak, že by motorkář, který hodně pije, byl něco neobvyklého, takže není důvod, aby si toho všimli.

Ale Tank je můj nejlepší přítel. Zná mě zatraceně dobře. Ještě nepřišel a nezeptal se mě na rovinu, proč to vypadá, že se mi život rozpadá.

Ne že bych mu to řekl. Jsem zbabělec.

Právě teď ale na ničem z toho nezáleží. Dokud jsem střízlivý, abych se ukázal a dělal svou práci, nikomu jinému než mně do toho, co dělám ve svém volném čase, nic není.

A právě teď je mojí prací chránit tuhle zasranou právničku před Cadyiným ex.

Možná, že když to budu dělat dost dobře, nakonec se zbavím pocitu viny, který cítím.

To je to nejmenší, co můžu kurva udělat.

Pro mého nejlepšího kamaráda.

Ale hlavně pro Cady a Wren.

 

SVĚTLO V EMBEŘINĚ ložnici konečně zhasne.

Vykouřím poslední cigaretu z krabičky, schovaný před zraky ostatních a mlčky zírám na její dům, dokud se třešnička z cigarety neproplíží nahoru a nespálí mi prsty. Když ji típnu o strom, vzpomenu si, že se tomu taky říká uhlík.

Když típnu, vytáhnu telefon a zkontroluju čas. Je už dost pozdě na to, abych zavolal, že jdu spát. Rozhodnu se jít domů a trochu se prospat.

U sebe doma zaparkuju motorku, odemknu dveře a prosmýknu se černotou do kuchyně. Neobtěžuji se rozsvítit. Vím, kde je whisky.

Naliju si plnou sklenku. Jdu do obýváku a sednu si na gauč.

Z nedostatku jídla mi kručí v břiše, ale nevšímám si toho.

Mám už jeden panák v sobě, když se rozhodnu zavolat. Zmáčknu číslo na displeji a přemýšlím, jestli právě teď zjistím, že je odpojené, nebo mě zablokovali.

Hovor spadne do hlasové schránky, jak jsem věděl, že se stane.

Dovolali jste se Richardovi. Zanechte vzkaz.

Nezanechávám.

Místo toho zavěsím, položím telefon a vypnu vyzvánění, abych neočekával, že mi někdo zavolá zpátky.

Když whisky v mé sklenici dojde, vrátím se do kuchyně a vezmu si láhev. Zpátky na gauči přemýšlím o December Wells, zatímco piju tekutý oheň, který mi uvolňuje svaly a rozepíná duši.

December.

Ember.

Led. Ale také oheň.

Připadá mi jako protiklad. Hádanka, která mě přitahuje.

Přistihnu se, že ji chci vyřešit.