FN - 22. kapitola

Překlad: Jitka

JSEM KOKOT

„Nemůžu uvěřit, že máš další.“ Sammy se směje, když začínám navíjet vlasec.

„Měli bychom tě přihlásit do rybářské soutěže.“ Ian sebere síť ze sedadla, kde ji předtím odložil.

„To je jen štěstí začátečníka,“ zabručí Mel a já se na ni ani nepodívám. Nebo možná je to tím, že se na ni nemůžu dívat po tom, co jsem slyšela včera večer.

„Mluvíš, jako bys jí záviděla.“ Troy si vezme od Iana síť a nakloní se přes bok lodi, aby mi pomohl vytáhnout rybu.

„Vyndáš ten háček?“ Daniel se mě zeptá z místa, kde navíjí svůj vlastní vlasec, a já zavrtím hlavou.

„Ne, nechám to na tobě,“ řeknu mu a on se zasměje.

„Řeknu ti, co jsem učil své kluky. Jestli chceš rybařit, musíš si sama umět sundat rybu z háčku.“

„Nejsem si jistá, jestli je to dobrý nápad. Já, ostré předměty, kluzká ryba a spousta vody by mohly znamenat další katastrofu.

„To je pravda,“ zamumlá a já se zasměju, Troy mi vytáhne rybu na loď. Ustoupím, když se mi začne plácat u nohou, ale už neskáču kolem jako poprvé. Předtím jsem totiž zjistila, že člun je sice velký, ale ve vodě se pořád kymácí, pokud křičíte a běháte na něm.

„Necháme si tuhle, nebo ji hodíme zpátky?“ zeptá se Ian, zatímco vyndává háček z rybí tlamy.

„Hoď ji zpátky. Jestli se vrátíme domů s lednicí plnou ryb, Janelle mě asi zabije.“

„Chápu.“ Ian se nakloní přes bok lodi a počká, až ryba mávne ocasem, a pak ji pustí.

„Nechceš ještě jednou nahodit?“ Ian se zeptá a já se podívám na Daniela, který se podívá na hodinky.

„Myslím, že bychom se asi měli vrátit.“

„Jo, máma se asi diví, kde jsme,“ řekne Sammy z místa, kde se opaluje vedle Mel od chvíle, kdy se k nám připojili na lodi.

Když jsme se s Danielem chystali k odjezdu, Ian, Troy, Sammy a Mel se, akorát vraceli z vodních skútrů, a když se dozvěděli, že jedeme na ryby, rozhodli se, že se k nám přidají. Byla to zábava a větší pohoda, než jsem si myslela, že bude. Ale už začínám mít hlad, a budu ráda, až budu stát na pevné zemi.

„Dobře, začnu balit věci.“ Sammy vstane a já jí pomůžu dát naše plechovky s pitím a lahve s vodou do pytle na odpadky, zatímco kluci uklidí všechno rybářské vybavení. Když jsme hotovi, posadím se vedle kapitánského křesla a kochám se výhledem, zatímco jedeme zpátky k domu. Trvá nám asi patnáct minut, než dorazíme na místo. Daniel zaparkuje v loděnici, všichni mu pomůžeme vyložit věci a kluci nám nakonec pomůžou vystoupit.

Když ke mně Troy natáhne ruku, chytím a začnu překračovat okraj lodi, ale zakopnu a spadnu na něj, když Sammy zalapá po dechu: „Ztratila jsi prsten?“

„Ne,“ řeknu jí, když se Troy zeptá: “Jsi v pořádku?“

„Jsem v pořádku.“ Napřímím se, udělám krok z jeho prostoru a začnu přecházet po molu, abych se zastavila, až když spatřím Jacea, jak stojí vedle dokořán otevřených dveří s rukama zkříženýma na hrudi a s pohledem upřeným na mě.

Skvělé.

I když neřekne ani slovo, poznám, že je naštvaný.

Ale víte co? Já jsem na něj taky naštvaná, takže jsme si kvit.

„Ahoj, Jaci.“ Mel se kolem něj prosmýkne se Sammy a já se jen stěží vyhnu tomu, abych na ni obrátila oči v sloup.

„Člověče, měl ses k nám přidat. Tvoje holka chytila pět ryb,“ řekne Troy, zvedne chladicí box a zamíří ke dveřím, přičemž Ian nese náš pytel na odpadky.

„Je přirozený talent,“ dodá táta a pýcha v jeho hlase mě zahřeje na srdci.

„Ani jsem nevěděl, že odcházíš z domu,“ poznamená Jace, zastrčí si ruce do předních kapes kraťasů a nespouští ze mě oči.

„Pracoval jsi,“ řeknu a zvednu rybářské pruty, aby se pro ně Daniel nemusel shýbat.

„Stejně by bylo fajn vědět, co dělá moje snoubenka.“

„Možná kdybys přestal tolik pracovat, tak bys tu informaci měl,“ vloží se do toho jeho táta a já zatajím dech, protože už nezní tak uvolněně jako před chvílí. Ve skutečnosti zní podrážděně. „To, že chceš strávit život sezením v kanceláři nebo před obrazovkou, ještě neznamená, že to chtějí všichni ostatní na světě.“

„Tati.“

„Jo, já vím, já vím. Musíš pracovat.“ Daniel zavrtí hlavou, vezme si ode mě pruty a setká se s mým pohledem. „Byla to zábava, děvče.“

„To rozhodně byla.“ Usměju se. „Díky, že jsem se mohla s tebou jet.“

„Můžeš se ke mně kdykoli přidat,“ řekne a já vím, že tu nabídku moc ráda znovu přijmu.

Když opustí malou budovu a já zůstanu s Jaceem sama, počkám na místě, protože je mi jasné, že má něco na srdci, a já bych to nejraději měla za sebou.

„Proč jsem to našel v kuchyni?“ Vytáhne můj prsten – nebo vlastně jeho prsten - z kapsy a podrží ho mezi námi. „A proč jsi zase byla Troyem, když jsem ti řekl, jak se kvůli němu cítím?“

Zírám na něj a snažím se přijít na to, co říct a jak mám vůbec reagovat. Kdyby to bylo doopravdy, kdyby to byl můj snoubenec - sakra, dokonce i můj přítel -, jeho otázky by mě naštvaly, zvlášť poté, co mě celý den ignoroval. Ale tohle mezi námi není skutečné, takže mlčet a neukázat, jak moc jsem naštvaná, by asi bylo chytré.

 „Pomáhala jsem tvé mámě s chilli a krájela jsem jalapeňos. Nevěděla jsem, že se mají nosit rukavice, takže jsem měla reakci na šťávu z nich. Ruce mi hořely a pod kroužkem jsem měla kůži hodně podrážděnou, tak jsem si prsten sundala a tvoje máma ho položila na okenní římsu. Měla jsem ho dát k nám do pokoje, ale zapomněla jsem na to.“ Nadechnu se. „Co se týče Troye,“ zašeptám jeho jméno pro případ, že by nás slyšel on nebo někdo z okolí, “toho jsem nepozvala. Tvůj táta pozval všechny, aby se k nám připojili, když jsme odjížděli. Měla jsem vystoupit z lodi, když on nastoupil?“

„Už máš ruce v pořádku?“ zeptá se, aniž by mi odpověděl, a já je natáhnu před sebe.

„Už je to lepší,“ řeknu a on začne zmenšovat vzdálenost mezi námi.

Ztuhnu, když se dostane do mého prostoru, a zadržím dech, když mi zvedne ruku a nasadí mi prsten zpátky na prst. Chvíli se na něj zadívá a pohybuje jím palcem sem a tam. Po chvíli vyndám svou ruku z jeho.

„Jsem kokot.“

„To opravdu jsi,“ souhlasím, zvednu ruce mezi nás a přitisknu mu je na hruď, když se snaží dostat blíž. „Přiznání, že jsi kokot, není omluva.“

„Promiň.“ Jeho oči bloudí po mé tváři. „Vím, že se musím naučit ovládat, když se na tebe Troy podívá nebo se tě dotkne. A neměl jsem předpokládat, že sundání prstenu je tvůj způsob, jak se mi pomstít za to, že jsem s tebou dnes ráno nemohl trávit čas.“

„To bych neudělala,“ řeknu mu a jeho ruka se mi usadí na boku.

„Já vím. Jen jsem byl naštvaný, když jsem tě viděl, jak odcházíš se všemi.“ Sklouzne mi rukou k dolní části zad a tím pohybem si mě přitáhne blíž. „Děkuju, že jsi mi přinesla kafe.“ Nakloní se, dotkne se mého nosu a já zavřu oči.

„Není zač.“

„Je to na nic,“ řekne tiše a kousne mě do spodního rtu.

„Co?“

„Plánoval jsem, že ti dnes ráno udělám hříšné, hříšné věci, ale měl jsem brzo ráno telefonát a musel jsem ho vzít. A ten telefonát vedl k dalšímu a dalšímu.“

„Rozumím.“

„Rozumíš?“ Nakloní se, aby se setkal s mým pohledem, a já nějak vím, že způsob, jakým odpovím, je pro něj důležitý. Možná důležitější, než by vzhledem k naší situaci měl být.

„Ano,“ řeknu po vteřině a on skloní hlavu ke straně a vezme si moje ústa do hlubokého polibku, který mi dá zapomenout na všechnu otrávenost a frustraci, kterou jsem cítila od chvíle, kdy jsem se ráno probudila a on byl pryč. Rozplývám se v něm a tisknu se k němu hrudí, abych nasála jeho doteky jako drogu, kterou mi příliš dlouho odpírali.

Naposledy přitiskne své rty na mé, než se odtáhne. Když se naše oči spojí, nevím, na co myslí, ale vím, že výraz jeho tváře způsobuje, že mým tělem proudí teplo.

„Takže jsi chytila pět ryb?“ zeptá se s úsměvem a já se zasměju a sklopím čelo k jeho hrudi.

„Ano.“

„Kéž bych to mohl vidět.“ Vklouzne mi prsty do vlasů.

„Bylo to úžasné.“ Nakloním hlavu jeho směrem.

„Táta ti dal návnadu na háček?“

„Ne, Ian to udělal za mě a taky mi tu rybu potom z háčku sundal.“

„Táta tě musí mít opravdu rád, když tě nenutil dělat špinavou práci.“ Usmívá se, zatímco jeho oči zůstávají upřené na mé vlasy, do kterých má stále zamotané prsty.

„Myslím, že když jsem začala poskakovat po lodi v okamžiku, kdy  na palubu vytáhli první rybu, došlo mu, že se na tenhle úkol moc nehodím,“ přiznám a jeho hlava klesne zpátky na ramena, jak se směje.

„Vážně bych si přál, abych tam byl.“

„Opravdu nepřál,“ ujistím ho a on se na mě zašklebí.

„Na mámu udělalo dojem, že ses nabídla, že půjdeš s tátou ven.“

„Tvůj táta je....“ Podívám se mu za rameno, když si uvědomím, odkud pramení ta náklonnost k jeho tátovi. Protože jsem už od svých čtyř let vyrůstala bez táty, nechyběl mi, ale chyběla mi představa, jaké by to mohlo být. Na fotkách, které mám, vypadal šťastně a oddaně a máma mi od té doby, co si pamatuji, říkala, jak miloval být otcem. Jen jsem si vždycky přála, abych s ním měla aspoň pár vzpomínek. A častokrát v životě jsem si říkala, že by bylo hezké mít tátu, o kterého bych se mohla opřít. „Máš štěstí, že ho máš.“

„Penny,“ řekne tiše a já zavrtím hlavou, protože mě spolu se zadní částí krku pálí i oči. „Pojď sem.“ Obejme mě kolem ramen a já se nechám přitisknout k jeho hrudi.

Trvá mi několik minut, než ovládnu své emoce, a jakmile vím, že jsem v pořádku, odtáhnu se a podívám se na něj. „Už je čas na chilli?“

„Nechceš si o tom promluvit?“ Jeho oči bloudí po mé tváři.

„Ani ne.“

„Dobře.“ Povzdechne si. „Tentokrát tě nechám.“ Políbí mě na čelo a pak mě obejme kolem ramen. „Pojďme ti přinést nějaké jídlo.“

Vyjdeme z loděnice a jdeme po molu, a když dojdeme na břeh, vidím, že degustace začala. Kolem chodí lidé s miskami v rukou a lístky, které vytiskla Janelle. A podél stolu, který je dlouhý snad dvacet metrů, stojí hrnce, které jsou zapojené do spousty prodlužovacích kabelů, a mezi nimi leží pytlíky s hranolky a různými přílohami.

Poté, co si každý z nás vezme kartičku na hodnocení, se pustíme do ochutnávání. Bohužel, když jsou všechny body sečteny, naše rodina se umístí na druhém místě. Ale zdá se, že tato prohra nikomu nevadí, protože později večer dovedu naši rodinu k vítězství v kvízové hře a odcházíme s trofejí, za kterou vděčím všem hodinám sledování historických seriálů.