Reckoning - 9. kapitola

Překlad: Kerris

Kor.: Evudar

Bones šel ulicí k Beccině salónu. Zkoušel jí předtím volat na mobil, ale nezvedala to. Asi byla naštvaná, že se včera večer vypařil. Nebo měla plno zákazníků a nemohla se dostat k telefonu. Ať tak či onak, Bones si myslel, že by měl udělat nějaké gesto, a tak po cestě koupil tucet růží.

A pro případ, že by Ralmiel byl na střeše a mířil na něj kuší, měl Bones pod košilí a kabátem kevlarovou vestu. Ať si Ralmiel zkusí vystřelit šíp skrz ni. Až ten mizera příště vytáhne nějaký trik a objeví se, Bones mu hodlal oddělit hlavu od ramen. Kdyby mohl zabít Delphine a Louise zároveň, považoval by to za večer, který stál za to.

Bones byl pár obchodů od salónu, když to ucítil. Nadechl se, aby se ujistil, pak zrychlil krok, doběhl k salónu a rozrazil dveře.

Dívka za pultem překvapeně vzhlédla. Bones ji ignoroval, prošel salónem a otevřel všechny zavřené dveře, k velkému zděšení zákazníka, který si v zadní místnosti dopřával masáž.

„Becca tu není,“ zavolala dívka.

Bones k ní přistoupil, upustil růže na podlahu a chytil ji.

„Kdy odešla? Byla sama?“

„Hej, ne tak hrubě,“ protestovala.

Bones ji pustil a zeptal se velmi přesně: „Kde je Becca?“

„Volala, že je nemocná. Nebo sem přišla její nová spolubydlící, aby vám vzkázala, že Becca dneska nepracuje, ale až přijdete, ať se zastavíte na večeři. Takže asi nebude tak nemocná.“

I když to už věděl, musel si to potvrdit. „Ta dívka, jak vypadala?“

Pokrčila rameny. „Černé kudrnaté vlasy, hubená, asi v mém věku. Měla přízvuk, myslím, že francouzský…“

Bones šel ke dveřím. Dívka na něj stále volala.

„Řekněte Becce, že má problém s naším manažerem. Je Mardi Gras, nemůžeme si dovolit, aby si jen tak vzala volno.“

Delphine včera večer neutekla. Ne, vrátila se a nejdřív našla Beccu.

Venku se Bones znovu zhluboka nadechl. I přes vůni nesčetných lidí, kteří se tísnili v ulicích, stále cítil Delphine. Jako by se úmyslně otřela o zeď obchodu, aby se ujistila, že ji ucítí. Bones přešel ulici a zadíval se na staré sídlo LaLauriesových. Pak přistoupil k bráně a znovu se zhluboka nadechl.

Byla tady taky. Zase byla stopa tak silná, že to muselo být úmyslné. Delphinin pach tu předtím nebyl, když Bones kolem tohoto domu procházel mnohokrát. A teď slyšel tlukot srdce uvnitř obvykle prázdného domu.

Becca. Přijď na večeři, řekla Delphine a ujistila se, že Bones ví, kde se večeře bude konat.

Hořký úsměv mu zkřivil ústa. Ne, Delphine. Tak snadné ti to neudělám. Ghoulové jsou přes den silnější, zatímco upíři slabší. Počkám až po setmění, než přijmu tvé pozvání. Stejně nemáš v úmyslu nechat Beccu odejít, jakmile dorazím, ty vraždící děvko.

Bones se otočil na podpatku a odešel, přemýšlející, jestli ho Delphine nebo Louis sledují.

 

Bylo po deváté, když se Bones vrátil. Pod kabátem měl schovaných několik nožů, ocelových i stříbrných. Nedalo se říct, jestli Delphine a Louis mají upíří pomocníky, takže bylo lepší být připravený na všechno. Pod košilí měl stále kevlarovou vestu, i když mu trochu omezovala pohyby. Její výhody však převažovaly nad nevýhodami.

Bones zíral na starý dům LaLauriesových. I přes všechen hluk kolem něj, který způsobovali účastníci oslav posledních dnů Mardi Gras, dokázal Bones, když se soustředil, slabě rozeznat tlukot srdce uvnitř domu. Je pravda, že ten tlukot nemuselo být Beccino srdce, ale mohla být ještě naživu.

Teď už zbývala poslední součást jeho plánu.

Bones se otočil a vnořil se do veselého davu, vytáhl první lidi, na které narazil, vytáhl je z hloučku oslavujících a upřel na ně svůj pohled. Pomáhal mu v tom alkohol, který vypili, protože nikdo z nich v tu chvíli nemohl tvrdit, že má výjimečnou sílu vůle. Bonesovi bylo jedno, jestli se někdo diví, proč mu září zelené oči. Ať si myslí, že je to speciální efekt masky Fantoma opery, kterou měl na sobě, pokud se nad tím vůbec zamyslí.

Poté, co dal třem očarovaným lidem pokyny, Bones se vrátil do davu a vytáhl další tři, a postup opakoval. A pak další tři, pak další, až měl více než tucet poslušných kolemjdoucích. Nakonec se Bones vrátil ulicí zpět a postavil se na roh před dům.

Stíny kolem něj byly nyní tmavší a pulzovaly vzpomínkami na potlačený hněv z dávných století. Bylo to, jako by ty stíny věděly, že se jejich bývalí mučitelé vrátili. Bones sundal masku a otočil hlavu na krku.

„Teď,“ řekl mužům a ženám, kteří čekali za ním, a vyskočil do vzduchu.

Pod ním se začali přibližovat k domu a házet na něj různé předměty. Pivní láhve, boty, masky – házeli všechno, co jim přišlo pod ruku. Okna v prvním a druhém patře se rozbila, ale zvuk byl přehlušen křikem a výkřiky lidí. K domu se však nepřiblížili na víc než pár metrů. Ne, zůstali v dostatečné vzdálenosti, aby k nim musel vyjít každý, kdo je chtěl zastavit.

Cílem nebylo vylákat Delphine nebo Louise. Cílem byl hluk, který dělali, když rozbíjeli dům. Bones se schoval za komínem na nedaleké střeše a čekal na svou příležitost. Když se rozbila dvě okna současně, Bones vyskočil vpřed, zvedl se do vzduchu a vrhl se do oken druhého patra.

Jakmile dopadl na podlahu, převalil se, zůstal nízko a prohledával místnost, opatrně, aby z jeho očí nezasvítila zelená barva. Nechtěl jim usnadnit hledání, pokud usoudili, že ten hluk, který právě slyšeli, byl on, a ne další předměty házené okny.

V místnosti nebylo nic kromě nábytku. Bones se nadechl a snažil se Beccu vystopovat podle pachu, a pak zaklel. Místnost páchla balzamovací tekutinou, odporným zápachem, který přebíjel téměř všechno ostatní. Chytří bastardi, pomyslel si. To nevadilo, stále mohl zachytit tlukot srdce jako maják, i když teď, když byl uvnitř, znělo to, jako by tloukly dvě srdce. Obě v opačných směrech.

Vybral ten silnější. Vzhledem k tomu, že Becca byla jejich poslední obětí, dávalo smysl, že ten druhý, slabší tlukot srdce patřil někomu, koho LaLaurieovi získali před ní. I když Bones cítil lítost k té neznámé osobě, jeho hlavní starostí byla Becca.

Plížil se vpřed v nízkém podřepu. Světla byla zhasnutá, ale ghúlové k vidění osvětlení nepotřebovali. Uvnitř nebylo slyšet nic kromě tlukotu srdcí, jeho vlastních tichých pohybů a občasného nárazu nějakého předmětu, který někdo házel na okna.

Přesto Bones cítil energii v domě. Delphine a Louis byli tady. Čekali. Ať už nastražili jakoukoli past, spustila se, jakmile Bones vstoupil do domu. Teď už mu nezbývalo než to dotáhnout do konce. Každý jednou umře, pomyslel si Bones s ponurým odhodláním. No tak, vy parchanti. Uvidíme, jestli máte na to, aby dnešní den byl mým dnem.