Reckoning - 8. kapitola

Překlad: Kerris

Kor.: Evudar

To odpoledne Bones otevřel boční dveře svého městského domu, aby vpustil Jelaniho dovnitř. Prošel předsíní a poslouchal klapání Jelaniho plastových a kovových nohou, které ho následovaly. Bones se zastavil ve vnitřním dvoře domu. Byl krásný, uprostřed stála velká fontána obklopená květinami, které byly speciálně vysazeny tak, aby kvetly i v zimě.

„Velmi pěkné,“ pochválil Jelani a rozhlížel se kolem.

Bones mlčel. Jelani čekal několik minut, ale pak ho přemohla netrpělivost.

„Říkal jsi, že máš nějaké novinky?“ pobídl ghoul.

Bones se na něj slabě usmál. „To mám. O tobě.“

Pak Bones překonal vzdálenost, popadl Jelaniho a zvedl ho několik metrů nad zem.

„Tohle je tvoje jediná šance, abys mi řekl pravdu. Lži mi a zabiju tě na místě. Od chvíle, co jsem přijel, mě pronásleduje Ralmiel, aniž by se bál Marieiny odvety. Zvláštní. A tvoje výpověď nesedí. Myslel sis, že ti prostě uvěřím a nebudu to vyšetřovat? Neexistuje žádný záznam o tom, že by LaLaurieovi někdy byli v domě v St. Francisville, takže tam nemohli zavraždit tvou ženu. Co to hraješ za hru?“

Jelani se ani nesnažil bránit. Jeho falešné ruce a nohy ho činily proti Bonesovi stejně bezmocným, jako kdyby byl člověk.

„Byl jsem otrokem LaLauriesových,“ vyprskl. „Mě i mou ženu koupili krátce po tom, co se přestěhovali do čtvrti. To, co se říká o tom, co dělali svým otrokům, není ani z poloviny pravda. S ženou jsme se pokusili utéct. Chytili nás a mě mučili. Uřízli mi ruce a nohy a snědli je přede mnou, ale to nebylo to nejhorší.“

Jelani odvrátil pohled. Z jeho těla se linula vůně čistého utrpení, ale Bones ho nepustil.

„Pokračuj.“

„Delphine mě proměnila v ghúla,“ pokračoval Jelani a hlas se mu chvěl vzpomínkami. „Pak mě držela řetězy v té pekelné podkrovní místnosti celé dny, až jsem z hladu zešílel. Nakonec přivedla moji ženu a také ji spoutala, aby nemohla utéct. Tu noc jsem svou ženu zabil. Zabil jsem svou ženu a snědl ji.“

Bones ho pustil. Jelani se na chvíli zakolísal na svých protézách, než našel rovnováhu. Pak Bonese odstrčil.

„Je mi to líto, kamaráde,“ řekl Bones tiše. „Ale víš, že to nebyla tvoje vina. Je to jejich zločin, ne tvůj.“

Jelani hořce odfrkl. „Oh, já vím, že jsou vinni její smrtí. Ale pokaždé, když jdu spát, slyším ve snech její křik. Po více než sto letech ho stále slyším.“ Jelani se Bonesovi upřeně podíval do očí. „Chci, aby to skončilo. Chci, aby to všechno skončilo.“

Bones pomalu vydechl. „Marie netuší, že LaLaurieovi jsou tady, že ne? Proto po mně Ralmiel tak bezostyšně jde. Nebojí se, že by se mu nějak mstila.“

„Když Delphine a Louis před desítkami let lovili ve městě, Veličenstvo mi řekla, abych nic nedělal, dokud se nevrátí. Nechtěla, aby se to někdo dozvěděl, protože se bála, že by to oslabilo její moc. Ale LaLaurieovi utekli, než se vrátila. Tentokrát jsem nemohl riskovat, že znovu utečou. Proto jsem ti lhal, když jsem tě sem přivedl.“

Bones si frustrovaně projel rukou vlasy. „Marie tě za to zabije. Ale to už asi víš.“

Velký muž sklonil ramena. „Nemůžeš vědět, jaké to je, žít mezi našimi, takhle zmrzačený. Veličenstvo to učinila snesitelným, ale jakmile LaLaurieovi zemřou, chci také zemřít. Mou jedinou nadějí je, že Veličenstvo bude natolik laskavá a za mou zradu mě potrestá smrtí, místo aby mě vyhnala bez své ochrany.“

Bonesův pohled znovu sklouzl po pahýlech, které tvořily Jelaniho ruce a nohy. Jelani nemohl použít nůž k obraně svého života ani Marie, což se očekávalo od každého člena nemrtvé linie. Nemohl ani chodit, kdyby mu někdo sebral protézy – a to by byla první věc, kterou by udělal každý nepřátelský upír nebo ghúl.

Když se na to podíval chladně, jediné, co Jelani mohl Veličenstvu nabídnout na oplátku za její ochranu, byla jeho loajalita, a tu právě ztratil, když za jejími zády jednal s LaLaurieovi. I kdyby Marie chápala, proč to udělal, neměla by jinou možnost, než ho za to zabít. Ne, pokud nechtěla být považována za slabou vůdkyni.

A pokud byl Bones praktický, teď když věděl, že nic z toho nebylo schváleno Marií, opustil by město ještě dnes v noci. Jakmile by byly Jelaniho činy odhaleny, Bones by mohl pravdivě tvrdit, že o jeho zradě nevěděl.

Ale pokud tak neučiní, jakékoli další kroky, které podnikne, budou posuzovány královnou města. Bones byl vetřelec, lovil na Marieině území bez jejího svolení. Věděl, že by to neviděla ráda. Navíc, dokud byl tady, byl pro Ralmiela zatraceně dobrým terčem, protože se nemohl schovávat a zároveň lovit na tak malém území.

Stejně tak ani LaLaurieovi. Ale už ne na dlouho.

Byla jen jedna možnost, že?

Bones se zadíval na Jelaniho a nedal na sobě znát žádné emoce. „Myslím, že už se neuvidíme, kamaráde, ale slibuju ti jedno – pomstíš se.“

Jelani se na něj křečovitě usmál. „Nebude to jen moje pomsta. Bude to pomsta mé ženy a všech ostatních, kteří zemřeli jejich rukou.“

Bones odešel, aniž by na to odpověděl. Smrt mu mohl dát, ano. Ale v tu chvíli si přál, aby mohl dát i naději, i když pro Jelaniho žádná nebyla a možná ani pro něj samotného.