Reckoning - 10. kapitola

Překlad: Kerris

Kor.: Evudar

Bones se opatrně přibližoval ke zvuku tlukotu srdce a dával pozor, aby nezaznamenal jakýkoli náznak blížícího se útoku. Zatím nikoho neviděl, ale všechny jeho vnitřní alarmy zvonily. Past byla tam, kde byla Becca, to ano, ale nemohl ji tam jen tak nechat. Koneckonců, byla to jeho vina, že ji Delphine unesla.

Tlukot srdce vycházel z místnosti na konci chodby. Mezi ním a místností stály čtyři hrozivé otevřené dveře. Bones vytáhl z kabátu dva nože, jeden ocelový a jeden stříbrný. Vzal jeden do každé ruky, zůstal v podřepu a postupoval vpřed. Vylez, vylez, ať jsi kdekoli…

Všechno v něm se napnulo, když se plížil k prvním dveřím, nervy napnuté v očekávání náhlé bolesti od nože nebo jiné zbraně. Bones vtrhl do místnosti, připravený čelit útoku – ale nic tam nebylo. Jen další nábytek pokrytý prachem a odporný zápach balzamování, který mu znemožňoval sledovat cokoli podle pachu.

Jedna hotová, tři zbývají.

Bones zopakoval stejný postup u dalších dveří. Tentokrát ho do obličeje zasáhla pavučina, ale nic hrozivějšího se nestalo. Třetí místnost byla prázdná, stejně jako čtvrtá, ale v té byla krev. Hodně krve.

Bones si klekl k jedné z velkých kaluží a zhluboka se nadechl. I přes chemický zápach v místnosti poznal, že to byla Becčina krev. To znamenalo, že kosti rozházené téměř nedbale v rohu patřily také jí.

Vstal a vlna vražedného hněvu v něm ho uklidnila, neznemožnila. Bones se přiblížil k poslední místnosti se srdcem tlukoucím stejně pomalu a opatrně jako k ostatním. Pokud si LaLaurieovi mysleli, že ho pohled na zbytky jejich oběti donutí vrhnout se dovnitř, aby ji zachránil, mýlili se.

V místnosti nebyl žádný nábytek kromě jedné dlouhé, tmavé rakve, odkud vycházel tlukot srdce. Bones před vstupem počkal, smysly nastražené na sebemenší zvuk nebo pohyb. Nic. Ale ghúl nedýchal a v případě potřeby dokázal zůstat nehybný jako socha. Delphine a Louis mohli být oba uvnitř a čekat na něj.

Bones vletěl do místnosti a okamžitě se odvalil, aby se vyhnul čelnímu útoku, čepele v rukou hledaly maso, do kterého by se mohly zabodnout. Nic. Ani šepot, kromě toho pravidelného tlukotu srdce. Skříň v místnosti neměla dveře, takže se tam nikdo neskrýval, a pokud Delphine nebo Louis nezískali Ralmielovu schopnost dematerializace, nebyli v této místnosti.

Přiblížil se k rakvi a znovu se zhluboka nadechl. Cítil vůni balzamovací tekutiny, Becčinu krev a ještě něco jiného. Kovový pach, ale příliš slabý, aby ho rozeznal přes zápach chemikálií. Z rakve se ozývaly tlumené zvuky „mmph, mmphh!“, proložené nepravidelným dýcháním. Někdo tam byl naživu. Podle zvuků to vypadalo, že má roubík.

Bones přejel rukou po víku rakve. Bylo to příliš snadné. Byla tam Delphine s Beccou a čekala, až Bones zvedne víko, aby mu vrazila stříbro do srdce?

Pokud ano, brzy zjistí, jak je to zbytečné.

Otevřel víko, uslyšel slabé cvaknutí – a v okamžiku před výbuchem se odhodil pryč. Stříbrné úlomky ze speciální bomby se mu zabodaly do zad. Stejně tak i části těl nešťastníků, kteří byli v rakvi. Jen kevlarová vesta Bonese zabránila roztrhaným stříbrným kouskům, aby mu roztrhaly srdce. Na chvíli zůstal ležet na zemi a v duchu počítal svá zranění. Pak do místnosti vtrhli Delphine a Louis a mávali stříbrnými noži.

Bones se potácel na nohou a svíjel se bolestí v nohou, kde mu bomba odtrhla kusy masa. V hlavě mu zvonilo a pulzovalo; do lebky se mu muselo zabodnout nějaké stříbro. Otočil se a Louisův nůž, který mířil na jeho srdce, se mu zabodl do ramene. Byla to ale chyba, protože čepel se mu zabodla hluboko do kůže, zatímco by se jinak odrazila od kevlaru na jeho hrudi. Bones zavrtěl hlavou, aby si ji pročistil, a v duchu se seřval. Přestaň být hloupý, nebo nebudeš mít dlouho čas litovat.

Při výbuchu ztratil nože, které držel v rukou. Než se mu podařilo uchopit čepel a zaútočit, dostal ještě dvě hluboké rány. Louis LaLaurie byl rychlý, čepeli se vyhnul a kopl Bonese do stehna, kde uvízl obzvláště velký kus stříbra.

Ztratil krok, když se znovu otočil, aby se vyhnul Delphinině útoku zezadu. Její nůž se mu zabodl do paže místo do krku. Řez byl však hluboký a téměř mu uřízl končetinu. Delphine byla silná a nebojovala jako nováček. Sekala po něm, zatímco Louis útočil zepředu. Veškeré stříbro v jeho těle mu ubíralo síly, protože se jeho tělo automaticky snažilo se uzdravit – a uzdravit nové zranění, která mu byla způsobována jedno za druhým.

Delphine a Louis ho zatlačili zpět, až téměř zakopl o kus trosek. Jeho levá ruka, visící na několika vazech, potřebovala několik vteřin, aby se uzdravila, ale ty vteřiny byly drahé. Bones nemohl ruku použít k boji a Louis s Delphine využívali své převahy. Další stříbro ho sekalo, až každý centimetr jeho těla hořel a jeho krev stříkala na zem kolem nich, což ho ještě více oslabovalo.

Delphine cítila, že vítězství je na dosah, a vyskočila mu na záda, kde ho zuřivě trhala zuby a noži. Bones ji nedokázal odtrhnout a udržet Louise na uzdě. Nemohl ani vytáhnout další nože, protože Delphine mu v zuřivém útoku strhla kabát. Nemohl se ani dostat k nožům připevněným k nohám, protože Louis by mu uřízl hlavu, jakmile by se Bones sehnul.

Louis se usmál, divoce a spokojeně, když Bonese zasáhl hluboko do břicha a ten se instinktivně skrčil pod náporem bolesti. Delphine zdvojnásobila úsilí a soustředila se na sekání do jeho krku, protože si uvědomila, že nepronikne kevlarem na jeho zádech a hrudi.

Rozmazaný pohyb v rohu místnosti donutil Bonese pokleknout na jedno koleno. Louis se triumfálně zasmál, ale Bones neklečel v porážce. Viděl totiž něco, čeho si Louis, který se otočil zády a soustředil se na Bonese, nevšiml.

Delphine to také viděla. Začala křičet, když Bones vyskočil a oba je mrštil proti zdi za sebou – zatímco dlouhá, zakřivená čepel prošla Louisem LaLauriem a prořízla mu krk.

Louisova hlava se otočila doprava a pokračovala v pohybu. Odvalila se z ramen, zatímco on se skácel dopředu, a na místě, kde byla předtím jeho hlava, zůstala tmavá, lepkavá díra. Ralmiel za ním držel čepel pokrytou krví.

Delphine znovu vykřikla, pronikavým výkřikem vzteku a smutku. Bones nezaváhal. Sáhl do bot a vytáhl dvě podlouhlé nádobky, které v nich měl, odtrhl víčka a vrazil je jí do hrudi.

Světlice vzplanuly a zapálily její šaty, zatímco ji spalovaly zevnitř. Bones je držel a nemilosrdně je zatlačoval hlouběji. Tělo ghúla nemělo dost krve, aby je uhasilo. Delphine začala křičet jako šílená, nohy a ruce se jí zmítaly, když se snažila uniknout. Bones ji přitlačil k podlaze a ignoroval plameny, které ho olizovaly, zatímco hořela dál. Před dnešní nocí se dobře najedl, takže ho tak snadno neupálila. Oheň se šířil Delphininým tělem, rozpaloval a černil její kůži rychleji, než se stačila hojit.

Něco divokého v Bonesovi ho nutilo to protahovat. Chtěl do Delphine dál strkat zápalné šipky a pálit ji, dokud z ní nezůstane jen popel, ale na to už nebyl čas. Sirény řvaly čím dál hlasitěji. Policie tu bude každou chvíli. Ta bomba, i když relativně malá, nezůstala bez povšimnutí.

Bones vytáhl z boty dlouhou čepel a nechal Delphine vidět lesk kovu, když ji držel nad ní. Pak Bones prudce prořízl Delphine krk a necítil téměř žádné uspokojení, když její hlava dopadla na podlahu a zastavila se u Louisovy bezhlavé mrtvoly. Po všem zlu, které ti dva spáchali, to byl pro ně příliš rychlý a milosrdný konec.

Ale Jelani, konečně ses dočkal pomsty.

Ralmiel k němu přistoupil a podal mu ruku. Bones po chvíli váhání ji přijal a nechal se druhým upírem zvednout na nohy.

„Neměl bys mě zabít?“

Ralmiel se neusmál. Podíval se na strop a zavrtěl hlavou. „Přišel jsem přes podkroví a uviděl ji. Nemá moc času.“

Becca.

Bones vyběhl z místnosti a následoval zvuk druhého, slabšího tlukotu srdce. Výbuch mu v tom vlastně pomohl. Kus, který vyletěl z chodby, odhalil kovové schodiště uvnitř zdí, kde Beccino srdce bilo hlasitěji. Bones odhrnul část sádrokartonu, aby se protáhl, a pak vyběhl po úzkých schodech. Odhodil poklop na vrcholu schodiště, který se otevřel do malé místnosti ve tvaru krabice na střeše domu.

Becca ležela na lavičce. Bonesovi se zkřivil obličej, když jediným pohledem odhalil rozsah jejího mučení. Klekl si vedle ní a otočil jí hlavu, aby ho mohla vidět.

Byla při vědomí, ale v jejím stavu to bylo spíše prokletím než požehnáním. Bones na ni upřeně hleděl a nechal, aby síla v jeho očích ovládla její mysl. V jejím stavu to trvalo několik okamžiků. Čekal a šeptal: „To je v pořádku, zlato. Teď jsi v bezpečí.“ Až když z jejího pohledu zmizel strach a hrůza a přestala se snažit hýbat nebo mluvit, přestal.

Ale nemohla ani jedno. Rty měla sešité něčím, co vypadalo jako vlasec, a ruce a nohy jí chyběly. Jediný důvod, proč byla ještě naživu, byl ten, že Louis – nebo Delphine – použili část své krve, aby zacelili trhavé rány, které zůstaly po jejích končetinách. To, co bývalo jejíma rukama a nohama, byly teď odporně hladké pahýly.

Bones zavřel oči. Mohl Becce zachránit život… tím, že jí ho vezme. Nepřežila by přeměnu, kdyby se pokusil proměnit ji v upíra, ale mohl z ní udělat ghúla. Stačilo, aby před smrtí vypila trochu jeho krve, a to už nebude trvat dlouho. Byla už velmi blízko smrti.

Vzpomněl si na Jelaniho. Na ghúlovu upřímnou bolest z toho, že se snaží žít jako někdo, kdo bude vždy bezmocný i ve srovnání s těmi nejslabšími z jejich druhu. A Becca nevěděla, že na okraji jejího světa existuje ještě jiný svět. Jak by ji Bones mohl odsoudit k tomu, aby se probudila uvězněná v tom těle, proměněná v něco, o čem ani nevěděla, že existuje?

Pomalu vydechl a pak se přinutil k úsměvu. Jeho pohled se rozjasnil, zatímco soustředil veškerou energii na to, aby Becca uvěřila všemu, co se jí chystal říct.

„To je v pořádku,“ řekl Bones znovu a pohladil ji po tváři. „Jsi v bezpečí, Becco, a už tě nic nebolí. Nejsi zraněná. Ani nejsi tady. Jsi na krásném poli, obklopená květinami. Vidíš je, Becco?“

Přikývla a její rysy se uvolnily, což bylo v naprostém kontrastu s roztřepenými stehy kolem úst.

„…je ti teplo a ležíš na zemi a díváš se na oblohu… podívej se na ni, Becco. Vidíš, jak je modrá…“

Její pohled se stal upřenějším. Bones se naklonil a přitiskl ústa k jejímu krku. Její puls byl tak slabý, že ho sotva cítil na rtech.

„Teď spi, Becco,“ zašeptal Bones a hluboce se zakousl do jejího krku.