Bullet - 6. kaspitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Bullet

O deset minut později jsme uprostřed kola hry Osmý míč. Navrhl jsem hru s jednoduchými pravidly, protože nechci, aby se celou dobu strachovala, jestli něco nepokazí a netrefí špatnou kouli ve špatném pořadí.

Zdá se, že můj nápad funguje. S rozptýlením hry se nakonec trochu víc rozpovídá. Během hry ji přiměju, aby mi řekla, jak moc se jí líbí práce v Rebel Ink a že to byla Hannah, její první kamarádka v Tanner Springs, kdo přiměl Chance, aby jí tu práci dal. Six se ve hře daří slušně. Omylem nepotopí osmičku, a nakonec se mnou prohraje, když má na stole jen o dva proužky víc. Má docela dobrý postřeh na to, kam dát ránu, a já se snažím nechat ji jen hrát a neradit jí. Ze zkušenosti vím, že holky tyhle kecy nemají vždycky rády.

Když hra skončí, všimnu si, že dopila pivo. Jdu k baru a naznačím Jewel, že potřebuju ještě dvě. Když se vrátím, Tank a Striker se zatoulali ke kulečníkovému stolu a klábosí s ní.

„Snažíte se mi vlézt na rande, vy zmrdi?“ Zavrčím.

Tank se ušklíbne. „Jen se snažím zjistit, co jsi musel udělat, abys přesvědčil takovou kočku, aby ti věnovala čas.“

Six přijímá pivo, které jí podávám, a přehazuje si hromadu blonďatých vlasů přes jedno rameno. „Hlavně vytrvalost. Už několik týdnů mě zve na rande. Nakonec mě to asi přestalo bavit.“ Věnuje mi nesmělý pohled.

Striker hvízdne. „To je nejspíš jediný způsob, jak se tomuhle ošklivému ksichtu podaří získat nějakou akci. Určitě to není jeho jiskřivá osobnost.“

Six se zachichotá. „Není tak špatný, když si na něj zvykneš.“

„To si myslíš ty,“ opáčí Striker. „Když je opilej, prdí jako sviňa, to je férový varování.“

„Nepomáhá to, Striku.“ Střelím po něm podrážděným pohledem.

Ale Six se ve skutečnosti tváří pobaveně. „Je to pravda?“ zeptá se a oči jí vesele blýskají.

„Ne, dělá si z tebe prdel.“

„To si piš, že jo,“ vloží se do toho Tank. „Ti prďolové by dokázali vykouřit skunka z díry, přísahám bohu.“

„Drž hubu, brácho,“ upozorním ho, když Six propukne v smích.

Chystám se je poslat do prdele, aby nás nechali na pokoji, když se na druhém konci baru, u dveří, ozve křik. Všichni čtyři se otočíme směrem ke zvuku. Drsně vypadající chlapík, který vypadá, jako by to s alkoholem přehnal, dá pěstí jinému, který se jí vyhne a vrhne se na něj, vrazí mu do trupu a přitlačí ho ke zdi. První chlap znovu zařve a odstrčí se od zdi, čímž oba spadnou na zem. Kolem nich se začne tvořit malý dav, který křičí a huláká.

Tank zasténá. „Zasraní idioti. Vypadá to, že tu máme rvačku, kterou musíme rozpustit.“

Striker na mě zvedne bradu a mrkne na Six. „Dávej si na něj pozor,“ řekne jí. „A nezapomeň na ty prdy.“

„Zachránila mě barová rvačka,“ zabručím, když odcházejí. „Ježíši Kriste, ti dva jsou otravní jak sviňa.“

„Jsou vtipní,“ namítne a trochu na mě protočí oči. „Líbí se mi. Myslím, že toho s dlouhými vlasy jsem už viděla v obchodě.“

A pak, jen tak, na mě blýskne lehkým, bezstarostným úsměvem, který mi málem rozpustí moje zkurveně studené černé srdce.

No, chtěl jsem ji přimět, aby se uvolnila. Vypadá to, že mi ti dva zmrdi přece jen pomohli. Radši se nedívej darovanému koni na zoubek.

I když Striker za tu prdící poznámku zaplatí.

„Jo,“ ušklíbnu se, ale spíš pro formu. „Jsou vtipní jako sexuálně přenosná nemoc.“ Pohnu lahví směrem ke kulečníkovému stolu. „Tak co, zahrajeme si další kolo?“

Six se na vteřinu odmlčí, pak zkříží ruce a spekulativně se na mě zadívá.

„Co?“ Zeptám se a zamračím se.

„Chceš si zahrát One Pocket?“ zeptá se s drzým nakloněním hlavy. Na rtech jí zacuká nepatrný náznak úsměvu. Je to zatraceně roztomilé.

A něco ve mně se málem utrhne ze řetězu.

Protože poznám, když mě někdo přitahuje. Dokonce i tahle holčička, která se snaží hrát tak klidnou, jako by ji nic a nikdo nerozhodil. I když to sama tak úplně neví. Nebo to možná ví, ale snaží se předstírat opak. Ať tak či onak, nebudu to zpochybňovat. Když vidím příležitost, vím, kdy ji využít.

„Jedna kapsa?“ Ptám se a snažím se ignorovat fakt, že mi péro právě ztvrdlo jako tágo na kulečník. „Ty jsi ale plná překvapení, záhadná holko.“

Zakroutí na mě hlavou. „Vážně mi tak budeš říkat?“

„Cože, tobě se ta přezdívka nelíbí?“

Six si odfrkne. „Neměly by být přezdívky kratší než skutečné jméno?“

„No, já vlastně tvoje jméno neznám,“ namítnu. „Možná ano.“

Našpulí rty. „To beru,“ připustí.

„Takže, One Pocket. Jsi si jistá, že na to máš?“

„Jasně,“ pokrčí rameny. Zvedne pivo ke rtům a napije se. „Cítím se dost zahřátá. Mám dobrý pocit ze svých šancí.“

„Je to tak? Takže se chceš vsadit, co?“ Zvednu obočí. „Udělat to trochu zajímavější?“

„Dobře,“ usměje se. „Co třeba…“ Na pár vteřin se odmlčí a poklepe si prstem na bradu. „Co kdyby vítěz měl na poraženého jeden požadavek? Bez otázek.“

„Jednu žádost?“ Smích, který se mi vydere z hrdla, zní i mně jako vlčí.

„Jeden požadavek.“

„Cokoliv?“

„No…“ zaváhá a pak trochu pokrčí rameny. „Myslím cokoli legálního. Ale jo, cokoliv.“

Co to sakra je? Během pár minut udělala úplnou obrátku. To z ní mluví to pivo? Ale nevypadá, že by byla opilá. To zdaleka ne. Její oči vypadají jasně a naprosto střízlivě – a trochu drze. Jako by si mě dobírala. Vyzývá mě, abych jí skočil na návnadu.

Tahle holka má v sobě bezohlednost, kterou jsem nečekal.

Jestli si myslí, že tuhle výhru promarním tím, že se jí zeptám, jak se doopravdy jmenuje, tak je blázen.

„Jsi si jistá, že se nechceš vsadit o něco jiného?“ Zeptám se a dám jí poslední šanci, aby vycouvala. „Protože si zahráváš s ohněm, holčičko.“

„Ještě jsi mě neporazil,“ podotkne a natáhne se, aby si přehodila blonďaté kadeře na záda.

„Tak jo,“ přikývnu s nedůvěřivým smíchem. „Vsadila ses. Hra začíná.“

 

No, do prdele.

Mělo mě napadnout, že tahle holka se nevsadí o něco tak riskantního, pokud si nebude jistá, že má navrch. Ukázalo se, že Six je nějaký zatracený kulečníkový žralok, a první hru si ze mě dělala prdel. Obvykle jsem dobrý v tom, že tyhle sračky dokážu odhadnout, ale sakra, jestli si se mnou prostě nehrála.

Každý si vezmeme jednu z rohových kapes na stole, tu její šikmo naproti mojí. Nechávám ji, ať si udělá přestávku, a říkám si, že jí dám náskok. Pak se pustí do prohánění prvních čtyř svých koulí a jen těsně mine pátou, čímž hru otočí ke mně.

Přitom odvedla poměrně dobrou práci a umístila dvě ze svých dalších čtyř koulí blízko své kapsy. To mi brání v tom, abych provedl nějaké menší rány. Ani já však nejsem v kulečníku žádný zasraný břídil, takže první ze svých koulí snadno potopím. Druhá je o něco složitější, protože musím provést střelu z banku, která by se mi mohla vymstít. Když se skloním a koukám na ni, Six se zatoulá do mého zorného pole a předvádí se, jak křídou mrská tágem, vrtí zadkem přímo za koulí a způsobí, že můj penis zpozorní.

„To děláš schválně,“ zavrčím a všimnu si, že mi ochraptěl hlas.

Ohlédne se přes rameno a vrhne na mě vědoucí pohled. „Funguje to?“

„Zatraceně, holka,“ zamumlám si pod nosem. „Doufej, že nevyhraju.“

Chtěl jsem si jako výhru říct jen o polibek, abych ji pustil z řetězu. Ale její drzost mi začíná vnukat nápady na pomstu.

Nakonec mě však předběhne a potopí svou poslední kouli, zatímco já mám na stole ještě dvě. Teprve když koule zapadne do kapsy, odhodí masku chladné odtažitosti, kterou nosí od první rány. Udělá malý skok do vzduchu a zapumpuje pěstí, přičemž tanec zakončí dalším vrtěním zadkem. Je to směšné a zatraceně roztomilé a sexy k tomu. Jsem v pokušení vyprsknout smíchy, ale taky ji hned tady a teď ohnout přes kulečníkový stůl, ať se ostatní propadnou. Můj penis potřebuje úlevu po tom, co jsem celou tuhle hru sledoval, jak se přede mnou promenáduje její sexy tělíčko.

Nic z toho ale neudělám, protože jsem taky naštvaný, že jsem právě prohrál. Už je to sakra dlouho, co mě někdo porazil v kulečníku. Jsem si sakra jistý, že nade mnou ještě nikdy žádná ženská nevyhrála. Snažím se to brát s nadhledem, ale nedaří se mi to. Zvlášť proto, že jsem taky právě prohrál sázku, o které jsem si byl ještě před patnácti minutami sakra jistý, že ji vyhraju.

„Dva ze tří?“ Zavrčím.

Six se zasměje a zavrtí hlavou. „Ne. Taková nebyla dohoda.“

„Tak dobře,“ pokrčím rameny. „Seru na to, nebudu se hádat. Vyhrála jsi férově. I když jsi mě vzal na hůl, ty podvodnice. Mělo mě napadnout, že jsi lepší, než jsi dávala najevo.“

„To si piš, že jsem byla,“ řekne samolibě.

„Dobře, dobře,“ zamumlám. „Nemusíš se o to otírat. Pojď, koupím ti panáka a ty mi řekneš, co požaduješ. Říkala jsi přece něco legálního, ne?“

Jsem pekelně zklamaný, ale snažím se to nedat najevo, když se belháme k baru. Jewel nám každému nalije panáka – mně Jack Daniels Tennessee Rye, jí tequilu. „Na účet podniku,“ řekne Jewel s úsměvem. Kývne na mě a mrkne na Six, než se vzdálí.

„Díky, zlato,“ zavolám za ní a otočím se k Six. „Dobře, takže. Vyhrála jsi férově.“ Zvednu sklenku k přípitku a zasalutuju. „Gratuluji. Proč mi neřekneš, co jsi vyhrála?“

Zvedne skleničku a hodí do sebe panáka tequily jako profesionál. Sleduju její dlouhý krk jak polyká, a péro mě bolí při pomyšlení, co by mi s tou pusou mohla udělat.

A pak se k mému naprostému úžasu nakloní a zašeptá mi do ucha.

„Nechám tě, abys mě vzal ke mně domů, kovboji,“ zašeptá a slabá vůně agáve mě polechtá v nozdrách. „To je to, co jsem vyhrála. Pokud budeš souhlasit, že se mě jednou provždy přestaneš ptát, co znamená moje jméno.“

„To jsou dvě žádosti.“ Podaří se mi zadusit slova, zatímco můj pták řve: Sakra, jo!

„Nedělej chytrého,“ řekne udýchaně. „A teď odsud vypadneme, než si to rozmyslím.“