Bullet - 5. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Bullet

Druhý den večer vyzvedávám Six po skončení směny na motorce z Rebel Ink. Má na sobě malou sexy sukni s černými kozačkami a obyčejné bílé tričko pod koženou bundou, která je jí o dvě čísla větší. Její vzhled vypovídá o nevinné dívce a sexy drzé ženě v jednom. Blonďaté vlasy jí divoce splývají a volně se jí rozprostírají kolem ramen. Ježíši Kriste, Six to vždycky sluší. Ale dnes večer vypadá doslova tak dobře, že by se dala sníst.

A já doufám, že než tenhle večer skončí, udělám přesně to.

„Budeš v pohodě jezdit na motorce v téhle sukni?“ Zeptám se a všimnu si, že můj hlas zní trochu ochraptěle. Ona se jen usměje a zvedne stydlivě rameno.

„Budu v pohodě,“ řekne mi a jeden koutek úst se jí taky zvedne. „Když můžu jezdit na kole v sukni a punčocháčích, jsem si docela jistá, že zvládnu sedět na Harleyi.“

Nejsem si jistý, jak moc jí motorky vyhovují, ale když jí podávám helmu, kterou jsem přinesl pro ni, vezme ji ode mě a beze slova si ji připne. S uspokojením si všimnu, že nepatří k těm holkám, které se jejímu nošení brání, protože se bojí o vlasy nebo podobnou blbost.

Ptá se mě, kam jedeme, když nastartuju motorku, ale já jí řeknu, že je to překvapení. Smiling Skull je kousek odsud, o pár měst dál, a já nechci, aby se zarazila a požádala mě, abych ji vzal někam blíž. Je zatraceně hezký večer a já mám náladu na volnou cestu.

A taky mám náladu cítit její prsa, jak se mi na chvíli přitisknou na záda.

Od chvíle, kdy jsem Six poprvé potkal, jsem věděl, že má pro mě slabost. Bůh ví, že je sexy jako sviň, a já bych na to v mžiku skočil. Ale jak jsem říkal, vyzařuje z ní taková uzavřená atmosféra – ostražitost, která z ní sálá skoro jako silové pole. Mohl jsem říct, že když na ni půjdu přímo, nikdy se nedostanu tam, kam bych chtěl. Takže zpočátku, kdykoli jsem přišel do tetovacího salonu, jsem to hrál v klidu. Abych se takříkajíc rozkoukal.

Postupně se mnou začala polevovat v ostražitosti – tu a tam, jen na chvilku. Začal jsem s ní trochu flirtovat, abych ji uvolnil. Párkrát jsem na ni příliš zatlačil a ona se zase uzavřela jako květina v noci. Tak jsem se stáhl a zkusil to později. Nakonec jsem ji přiměl k tomu, že se mnou dokonce začala trochu žertovat.

Někdy se mi dokonce podařilo ji rozesmát. Když jsem ji poprvé uslyšel, to tiché, sexy skřehotání v jejím hrdle, se dostalo přímo k mému ptáku. Její medově blonďaté vlasy jí při zaklonění spadly dozadu z obličeje a já si mohl naplno prohlédnout, jak je zatraceně nádherná.

A někdy v té době jsem si dal za úkol dostat tuhle holku do postele.

Six se nikdy nezmínila o příteli – nebo přítelkyni – a jednou nebo dvakrát prohlásila něco o tom, že žije sama. Takže jsem si řekl, že mám dobrou šanci, když budu správně kombinovat vytrvalost a vědomí, kdy jí dát prostor k nadechnutí.

Ale musím být upřímný. I když jsem ji na posledních tří návštěv obchodu požádal, aby šla se mnou ven, překvapilo mě, že nakonec řekla ano. Říkal jsem si, že mám ještě aspoň měsíc nebo tak nějak, než povolí obranu a podvolí se. Ale včera, když mi dělala nové tetování, se v té její hlavě asi něco pohnulo. Protože když skončila, byla celá tichá, zamyšlená. A pak, když jsem ji pozval na rande – spíš ze zvyku než z čehokoli jiného – nakonec řekla ano.

A já nejsem ten typ chlapa, který by promarnil zkurvenou příležitost, když se naskytne.

Nasedla na motorku za mnou a položila nohy na kolíky, aniž bych jí něco řekl. Když mě však objímá kolem ramen, dělá to s váháním – jako by tuhle část možná neměla úplně promyšlenou. Ale nakonec se usadí. Trochu protůruju motor, aby se mě musela pevněji držet kvůli rovnováze. Můj penis se pohne, když ucítím, jak se mi její prsa tisknou na záda.

Nemůžu zastavit chechot, který mi při tom uniká z hrdla. Kurva jo.

Když vyjíždíme z města, cítím, jak je její tělo za mnou napjaté a jak moc se snaží nepřiblížit se víc, než musí. Ale asi po pěti minutách se začne uvolňovat. Podle toho, jak se její tělo pohybuje, poznám, že se začíná rozhlížet po krajině, zatímco letíme po dálnici.

Zažít cestu na motorce vám dá pocit svobody jako nic jiného. Cítím, jak se její dech během jízdy prohlubuje – jako by se snažila do sebe vtáhnout všechny pohledy, zvuky a vůně a udržet si je.

Chápu to, holčičko.

Asi po půl hodině sjíždím ze silnice na parkoviště u Skull. Vypnu motor a čekám, až sestoupí. Sundá si helmu a podá mi ji. Vlasy má po jízdě rozcuchané a dodávají jí správně zježený výraz, který ve mně vyvolává touhu ohnout ji přes sedadlo a udělat to, co je přirozené. Můj penis při té představě vyskočí do pozoru.

K zemi, chlapče. Počkej si na to.

„Smiling Skull,“ přečte si a podívá se na nápis nade dveřmi.

„Už jsi tu někdy byla?“

Zavrtí hlavou. „Moc často se z města nedostanu.“

„Mám ten dojem.“

„Tohle je motorkářský bar?“ zeptá se a pohlédne k řadě motorek na vzdáleném konci parkoviště.

„Něco takového.“ Zvednu bradu směrem ke vchodu. Skull vlastně patří Lords of Carnage. Když vejdeme dovnitř, zvednu bradu a zamávám na Jewel, manažerku a hlavní barmanku, která stojí za barem. Jewel je stará dáma mého preze Angela. Kdysi dělala barmanku v naší klubovně, ještě v dobách, než se dali dohromady. Těm dvěma se právě narodilo dítě, kluk jménem Timothy.

„Ahoj, srdcaři,“ zavolá na mě Jewel lehce. Všimnu si, že jí oči uhýbají, aby si Six zvědavě prohlédla. Nedivím se jí. Ještě nikdy jsem sem nepřišel se ženou.

S jednou jsem odešel, ano…

„Ahoj, Jewel,“ zvednu na ni prst a pak ukážu směrem k zadní části baru. „Zabíráme stůl vzadu. Pošli nám pár piv, ano?“

„To udělám.“

„Jsi tu stálý host?“ Six se mě zeptá a dívá se na Jewel s něčím, co by mohlo být žárlivostí.

„Dalo by se to tak říct,“ zasměju se. „No tak. Pojďme se posadit. Pivo by mělo být za chvíli.“

Obsluha je pro nás Lordy ve Skull samozřejmě dobrá, protože nám to tu patří. Je to především motorkářský bar a my děláme, co je třeba, abychom ho udrželi na neutrálním území, jako to dělala stará majitelka Rosie. Chodí k nám všechny druhy, ale personál, který tu zůstal i poté, co nám Rosie podnik prodala, drží ty nejhlučnější zákazníky na uzdě. A čas od času sem přijdou i někteří Lordi, aby sloužili jako neoficiální vyhazovači. Tank a Striker, kteří právě teď stojí u šipek a popíjejí pivo, jsou dva z nich. Tank si mě všimne a já na něj zvednu bradu na znamení tichého uznání.

Six a já se sesuneme na židle u vysokého stolu poblíž arkýře s okny. Asi o minutu později k nám přijde jedna ze servírek, Kylie, s našimi nápoji. Je to Haleova stará. S Halem jsou spolu necelý rok, ale hádám, že se znají už od střední školy. Znovu se dali dohromady dole v Ironwoodu, kde je druhá pobočka našeho MC. Hale tam jel na pár týdnů za prací a nějak tam narazil na Kylie. Nejsou mi jasné všechny podrobnosti, ale když se vrátil do Tanner Springs, Kylie byla s ním a od té doby jsou spolu.

„Díky, drahoušku,“ kývnu na ni, když staví naše láhve na stůl.

„Žádný problém,“ usměje se. Její oči se se sotva skrývanou zvědavostí zabodnou do Six, stejně jako oči Jewel. „Ahoj,“ řekne a natáhne ruku. „Ještě jsem tě ve Skull neviděla. Já jsem Kylie.“

„Six,“ zamumlá, stydlivě se usměje a potřese si s Kylie rukou.

„Ty jsi odsud?“

„Ne.“ Six na vteřinu uhne očima, jak se posunuje na sedadle. „Teda původně ne. Pracuju v Rebel Ink, v Tanner Springs.“

„No jasně. To místo dobře znám. Tak jste se vy dva seznámili?“ Kylie se zeptá.

Six se znovu zalesknou oči. Kylie si toho zřejmě nevšimne, ale já rozhodně ano. Nejspíš proto, že už tuším, jak dokáže být v některých věcech skoupá na slovo. Vím, že se Kylie chová jen přátelsky, ale nechci, aby se ta holka zase začala uzavírat do sebe. Koneckonců hlavní důvod, proč jsem ji sem přivedl, byl ten, že jsem ji konečně přiměl, aby přede mnou polevila v ostražitosti.

„Díky, Kylie,“ zavrčím. „Zatím je to všechno.“

Kylie po mně bleskne pohledem, jedno obočí povytáhne, ale netlačí na pilu. Místo toho nám věnuje poslední úsměv. „Kdybyste něco potřebovali, stačí zavolat,“ řekne nám a odejde, aby pomohla k dalším zákazníkům.

„Na zdraví,“ řeknu a zvednu pivo.

Six zvedne svoje a přiťukne si s mým. „Na zdraví.“

Dlouze se napiju a koutkem oka ji sleduju. Je tu trochu větší klid než obvykle, což je dobře. Někdy se tohle místo pro nováčka trochu vymkne kontrole. „Tak pověz mi něco o sobě, miláčku,“ řeknu, když položí pivo zpátky na stůl. „Řekneš mi někdy, proč ti říkají Six?“

„Neříkají mi Six,“ usměje se napůl a nakloní na mě hlavu. „Já si tak říkám.“

„Dobře. Říkáš si Six,“ opravím se. Zajímavý slovní obrat. Odložím to na později. „Asi jsem se tě nikdy nezeptal, jak se vlastně jmenuješ, Záhadná holka. Řekneš mi aspoň to?“

Chvíli čeká. Na vteřinu si myslím, že to udělá. Ale ne.

„Kdybych chtěla, aby to lidi věděli, neříkala bych si Six,“ řekne nakonec.

„Zaznamenáno,“ zamumlám.

Do prdele. Tahle holka mi nic neusnadní, co?

„Tak odkud jsi?“ Zkusím místo toho. Nudné, ale bezpečné.

„Hm…“ Podívá se na své pivo. „Vlastně odnikud. Narodila jsem se v západní Pensylvánii.“ Lehce pokrčí rameny. „Ale už tam nemám žádné vazby, takže… Není to tak úplně domov.“

Zamračím se. Zdá se, že to byla také špatná otázka. Celé její chování se najednou uzavřelo pevněji než trezor.

No, sakra. Myslel jsem si, že když souhlasila, že se mnou půjde na rande, znamenalo to, že se možná konečně začne uvolňovat. Začínám být trochu naštvaný, ale když se na mě podívá, má v očích něco, co mi říká, že to nedělá jen proto, aby si ze mě vystřelila. Je neurčitá z nějakého důvodu, ne proto, aby mě škádlila.

Mám pocit, že ať už přišla odkudkoli, chtěla při odchodu zpřetrhat všechny vazby.

Sakra, to je něco, co dokážu pochopit.

Ale sakra, jestli kvůli tomu nebude tohle seznamovací rande o dost náročnější.

Sakra, ještě nikdy jsem nemusel vynaložit tolik úsilí, abych se dostal holce do kalhotek. Když už nic jiného, tak mě ta hra začala pekelně nudit. Většina holek se podívá na můj inkoust a vestu, a to je všechno, co potřebuje. Venku je zatraceně hodně žen, které touží po procházce po divoké straně. A moje pověst dělá spoustu práce i za mě.

Ďábel, který mi sedí na levém rameni, mi šeptá do ucha: Co je s tebou, bejku? Proč se snažíš otevřít tuhle ústřici, když je v moři tolik jiných zatracených ryb?

A asi je to pravda.

Ale i když to nedokážu pojmenovat, mám pocit, že by se mi vyplatilo tuhle malou ústřici rozlousknout. Něco mi říká, že když na ní budu pracovat dost dlouho, mohla by v ní být nějaká perla.

Napiju se piva a rozhlédnu se po místnosti. Očima zabloudím ke kulečníkovým stolům a všimnu si, že je tam jeden volný. To mi vnukne nápad. Způsob, jak zaměstnat její příliš ostražitou mysl něčím jiným.

„Hraješ kulečník?“ Zeptám se a zkusím, co ona na to.

„M-hmm,“ řekne opatrně a usrkne ze své skleničky. „Trochu.“

„Tak pojď,“ řeknu a vstanu. „Pojďme se podívat, co v sobě máš.“

„Cože?“ Podívá se na mě s tázavým výrazem.

„Támhle je volný stůl,“ odpovím a mávnu tím směrem pivem. „Mohli bychom se na něj vrhnout, než ho zabere někdo jiný.“

Počkám, až se postaví, a nechám ji, aby se ujala vedení, když jdeme ke stolům, a snažím se potlačit úsměv na tváři. Takhle se aspoň budeme mít na co soustředit, zatímco si budeme povídat. Možná ji přiměju, aby se mi trochu víc otevřela.

A já jí mezitím můžu zírat na zadek.