LEO - 17. kapitola

Překlad: Lusesita

Graves

Mám na sobě hnědý kostkovaný oblek se shodujícími se kalhotami a bílým rolákem.

Shawn mě obejme, než jdeme do kuchyně. „Měl bys utrácet častěji, tedy vážně, když jsi vložil tolik úsilí do svého vzhledu, musí to být kvůli Leovi.“

Jakmile zmíní jeho jméno, cítím, jak se červenám, jako bych byl znovu puberťák, který se zamiloval.

„No podívejme se, i rudneš, když zmíním jeho jméno.“ Popichuje mě.

„Přestaň. Už jsem vynervovaný dost.“

Vytáhnu skleničku, abych mu mohl nalít víno.

„Jak se máš?“

„Dobře. Jack tento týden povýšil a byl vážně šťastný, což znamená, že jsme měli hodně sexu.“

„To mu gratuluju. Ty musíš být taky šťastný.“

„Jsem nadšený. Byl hrozně nervózní, protože se necítil na novou pozici dost kvalifikovaný, ale tlačil jsem na něj, ať do toho jde a na konci to fungovalo.“

Jsem za Shawna šťastný, protože vím, jak těžký jeho život byl a jak tvrdě musel makat, aby dosáhl svých cílů. Ušel dlouhou cestu od dní strávených na univerzitě, kdy svoji orientaci stále tajil a bál se, že to ostatní lidé zjistí. Tehdy byla jiná doba a on nechtěl být zavržený svými kamarády na univerzitě. Dnes se studenti, které učím, vyjadřují svobodně a otevřeně. Shawn a lidé jako on museli tvrdě bojovat, aby mohli milovat, koho chtěli.

„V kolik to rande máš?“

„Ve skutečnosti to není úplně rande. Prostě jdeme na večeři.“

„Myslím, že se jedná o víc, než jen o večeři. Neoblékal by ses takhle, kdyby šlo jen o večeři.“

„No, já nevím, jak to kvalifikovat, ale nechci na sebe moc tlačit. Naposledy, když jsem to udělal, moje rande ani nepřišlo.“

„Což pro tebe bylo požehnáním, protože se ukázal Leo.“

Shawn má pravdu, ale já zůstanu zticha, protože to nechci zakřiknout.

„Mimochodem, kde je Slate?“

„Možná, že ví, že jsi tady, abys ho odvezl na víkend pryč. Obvykle u dveří vítá lidi jako první.“

„To pravděpodobně znamená, že je tu šťastný.“

„To doufám. Dokonce jsem ho vzal i do psích lázní, aby mu ostříhali drápky, a pak jsem se rozhodl mu dopřát celý balíček. Vykoupali ho a vyčesali.“

„Je rozmazlený.“

Právě, když o něm mluvíme, běží ze schodů a klouže po tvrdém dřevě, jak se běží s kostí v tlamě přivítat se Shawnem.

„Tady je. Možná jen nahoře spal.“

Slate, Leo a Kingston vstoupili do mého života ve stejnou dobu. Díky psovi a novým nájemníkům je můj život mnohem rušnější, ale nevadí mi to, protože všichni učinili můj život plnějším.

Připravil jsem pro štěně tašku plnou nezbytností a podal ji Shawnovi.

„Užij si s ním víkend. Vyzvednu si ho v neděli večer, nebo až se mi po něm bude příliš stýskat.“

„Jasně. Užij si večer. O Slata neměj strach. A navleč si ochranu, pokud budete mít sex.“

„Díky a udělám –“ zmlknu, když si uvědomím, co řekl. „Bože, někdy jsi fakt na ránu.“

„Taky tě miluju.“ Řekne s úšklebkem.

Jdu s ním k předním dveřím a čekám, dokud neodjede.

Jdu zpět do kuchyně a pustím si hudbu, zatímco si užívám dopíjení vína. Pak se ozve zaklepání na zadní dveře a já tam uvidím stát Lea. Křečovitě se usmívá.

„Jsi tady.“ Otevřu mu dveře.

„Jo, trvalo mi věčnost najít tvůj dům.“ Mrkne na mě.

Má na sobě pěkný šedý pletený svetr a šedé kostkované kalhoty, které se hodí k mému obleku. Vlasy má sčesané dozadu. Když mě obejme, uctím jeho kolínskou, která není příliš silná. Cítím, jak se mi otře boulí v klíně o nohu.

„Bílá na tobě vypadá dobře.“

„Díky.“

„Jsi připravený vyrazit?“

Přikývnu. „Mám hlad.“

„Kam půjdeme tentokrát?“

„Napadla mě restaurace na výškové budově, ze které je skvělý výhled na město.“

„Jestli tam mají dobré jídlo, tak jsem pro.“

„Pojedeme Teslou?“

„Doufal jsem, že to řekneš.“

Leo vypije zbytek mé skleničky vína z pultu. Jdeme do garáže a vlezeme si do auta.

„Jaký byl tvůj první týden ve škole?“

„Pěkně nudný, ale pracoval jsem na něčem, z čeho jsem velmi nadšený.“

„Proč byla škola nuda? Měla by být zábavná.“

„No, měla by, ale hodiny, které tento semestr mám, jsou tak nezáživné, že se v nich někdy cítím jako vězeň.“

Otočím se k Leovi a usměju se nad jeho dramatičností.

„A co vy, pane profesore?“

Líbí se mi, když mi tak říká.

„Bylo to dobré. Učím nový předmět Etiky a Technologie, z čehož jsem nadšený. Je vždycky zábava vymýšlet novou sérii hodin. Dá mi to šanci se taky vzdělávat.“

„To, co děláš, nenudí studenty k smrti? Protože já cítím, jako by se někteří mí profesoři přesně o to snažili.“

Zasměju se. „No, já učím jen to, co mě zajímá. Hledám nejzajímavější příběhy, které jsou relevantní k tomu, co učím a používám je jako případové studie. Pak mě napadají různá zajímavá témata k esejím, o kterých by moji studenti mohli psát.“

„Tvoji studenti jsou šťastní, že tě mají za profesora. Možná bych měl přejít na etiku.“

„Ještě není pozdě.“

Zastavíme u budovy, kde je poslíček. Vezme mi klíče a odveze auta na parkovací místo. S Leem vyjedeme výtahem až do restaurace. Jsem šťastný, když vidím, že střešní terasa je stále otevřená, i když už není léto.

„Druhé kolo.“ Řekne Leo, když se usadíme k našemu stolu.

„Co tím myslíš?“

„No, tohle je podruhé, co jsme šli spolu na večeři.“

„Nemyslel jsem si, že se to poprvé počítá, když jsme to neplánovali.“

„To je pravda, ale někdy se nejlepší věci stanou neplánovaně.“

Nejsem si jistý, co tím myslí, ale zatím se chová, jako bychom byli na rande. Doufám, že mě jen netahá za nos, jako všechny ženy, se kterými jsem za poslední dobu mluvil.

Objednám nejlepší láhev červeného vína, které v menu poznám. Je z vinařství na jihu Francie a měl jsem to štěstí ho navštívit. Restaurace se jmenuje Osmdesát-Jedna a nepřekvapivě je zde rušno, protože jsme tu v pátek večer. Jsem rád, že jsem udělal rezervaci.

„Takže dnes večer nemáš v plánu žádný večírek?“

„Pár se jich našlo, ale odmítl jsem je. Věděl jsem, že půjdeme na večeři, protože jsem netušil, kdy skončíme.“

Rád slyším, že se mnou chtěl strávit čas, i když mohl dělat jiné věci.

Tohle všechno je pro mě stále nové, užívat si společnost jiného muže. Přesto, čím víc času s Leem trávím, tím víc ho chci pro sebe. Je to ode mě sobecké., ale jeho úsměv, energie a charisma je něco, co nechci sdílet s nikým jiným.

Zaměstnanci restaurace jsou všichni v černém, díky čemuž jsou snadno rozpoznatelní. Náš číšník má tmavé vlasy, snědou pokožku a pihy na tváři. Vezme si naši objednávku a projde davem zpět do kuchyně.

„Chci znát tvůj názor na něco. Pracuju na novém projektu se svým spolužákem.“ Řekne Leo a nakloní se blíž, abych ho mohl přes všechny ty lidi slyšet. „Jde o aplikaci, díky které bys mohl jít s náhodným cizincem na oběd.“

Leo zní zapáleně, když mi celý nápad popisuje.

„Zní to, jako by jí bylo třeba. Vždycky vídám sedět lidi samotné během oběda. Lidi, co jsou moc zaneprázdnění, aby se sešli s přáteli na oběd. Myslím, že ta aplikace bude dobrá pro lidi, kteří se sejdou na oběd s někým, s kým by třeba jindy vůbec nemluvili.“

„Ta aplikace spojí tolik různých druhů lidí dohromady a tak dojde k inovaci.“

„Jsi připravený se stát velkým?“

„Velkým? Jak to myslíš?“

„No, chystáš se k něčemu, co se může stát potencionálně obrovským, pokud ji všichni na světě začnou používat. S takovým druhem moci přichází hodně problémů a zodpovědnosti.“

„Jsem na to připravený.“ Tře si ruce. „Jsem osoba s velkými sny, a když v něco věřím, jdu do toho.“

Ode dne, kdy jsem ho poznal, vím, že je Leo speciální. Přesto si nejsem jistý, jak by naše životy mohly zapadnout do sebe. Žiju prostý život a jsem většinou spokojený, ale nechci držet Lea od splnění si svých snů.

Číšník se k nám vrátí s předkrmem ve formě kalamárů.

„Chtěl jsem se tě zeptat na nás. Přemýšlel jsi o nás?“

Leo se napije vína a najednou vypadá nesvůj.

„Trochu. Vlastně docela dost.“

„A?“

„Jsme protiklady, ale myslím, že se od tebe můžu hodně naučit a tohle s tebou trochu prozkoumat. Chceš to taky?“

Předkloním se, protože nechci, aby nás lidé vedle od stolu slyšeli.

„To bych rád. Věř mi, když ti řeknu, že jsem nervózní. Tohle celé je pro mě nové, trávit čas s jiným mužem a dělat různé věci, ale chci, aby to bylo dobré pro nás oba, a nechci vkládat přílišná očekávání do našeho vztahu pro případ, že by to nefungovalo.“

„No, nemyslím si, že bys o tom měl takhle uvažovat. Pokud jsi připravený, že to nebude fungovat, tak je dobrá šance, že nebude, ale pokud to vezmeme tak, že se můžeme více naučit o sobě samém i sobě navzájem, myslím, že by to mohlo být úžasné.“

V tuhle chvíli chci Lea políbit, ale nechci, aby se ani jeden z nás cítil nepohodlně kvůli plné restauraci. Můžu říct, ze způsobu, jakým na mě hledí, že má o mě zájem, nebo prostě jen flirtuje stejně, jako se všemi a já jsem jen pod jeho kouzlem.

Dáme si úžasné jídlo a pár skleniček, než kolem desáté zamíříme domů.

„Slate tady přes víkend není?“

Zavrtím hlavou. „Je se Shawnem a jeho rodinou. Proč?“

„No, doufal jsem, že bych se s ním mohl večer pomazlit, ale hádám, že ty jsi druhý nejlepší v pořadí.“

„Uráží mě, že jsem až druhý za psem, ale úplně tomu rozumím, protože jde o Slata.“

Pomalu zastavím na červené a Leo mi položí ruku na stehno. Z jeho dotyku mi přeběhne zachvění podél páteře.

„Pozveš mě dnes večer k sobě?“

Podívám se do jeho modrých svůdných očí. „Chceš?“

„Samozřejmě. Máme jisté nevyřízené záležitosti, ke kterým se musíme vrátit.“

Vzpomenu si na tu noc, kdy jsme spolu spali. Je tu toho spoustu, co bych s ním chtěl dělat. Toužím po jeho sexy těle. Všimnu si jeho vzrušení, které se přede mnou ani nesnaží skrývat. Máme mezi sebou chemii. A i přes věkový rozdíl a skutečnost, že jsme oba na ženy, nemůžeme popřít přitažlivost jeden k druhému.

Řídím zpět do mého domu a zaparkuju v garáži. Jakmile zhasnu auto, Leo se ke mně nakloní a políbí mě. Dychtivě jeho polibek přijímám a přitáhnu si ho k sobě. Položí ruce na můj rolák a stiskne mi břicho. Zvedne rolák a prozkoumává mé tělo. Pak mi začne sát jednu z bradavek. Zvrátím hlavu a on přitiskne hlavu k mé hrudi ještě víc. Tesla se začne rychle zamlžovat. Stisknu tlačítko na zavření garážových vrat, aby sousedi neviděli, co tu děláme.

„Neměli bychom jít dovnitř?“ zeptám se, zatímco mi Leo dál saje bradavku.

„Jo, to je dobrý nápad.“

Vylezeme z auta a spěcháme do domu, neobratně klopýtáme po schodech a dotýkáme se jeden druhého. Nejsem zvyklý, aby se někdo ujal vedení, ale je jasné, že Leo je ten, co chce mít navrch.

Inicioval polibek, jakmile jsem zavřel dveře ložnice a zatáhl mě do mé vlastní postele. Cítím tlukot jeho srdce. Ačkoli jsme neprobírali, co spolu budeme dělat, mám pocit, že budeme dělat to, co jsem si nikdy nedokázal představit.

S Leovým klínem přitisknutým ke mně, vše, na co dokážu myslet je, jak moc chci, aby byl ve mně.