LEO - 16. kapitola

Překlad: Lusesita

Leo

S Kingstonem jsme na sebe byli vážně hrdí, že jsme stihli zařídit byt ani ne za týden a ještě před školou. Rodiče nám pomohli vybrat nějaký nábytek a začalo to do sebe zapadat. Chtěli jsme začít žít jako dospělí a nechtěli jsme to zařídit stejně, jako na koleji, ze které jsme právě odešli.

Zatím jsme spolu vycházeli. Jsem velmi nadšený, že můžu žít se svým mladším bratrem. Pomáhá mi zůstat motivovaný. King byl vždycky ten chytřejší a mít ho kolem sebe mi vážně pomáhá vydolovat ze sebe to nejlepší ve škole.

Podíval jsem se na svůj rozvrh v mobilu při cestě metrem na moji první hodinu jako druháka. Bude to obtížný rok. Hodiny obchodu jsou čím dál těžší a já vím, že na zkoušky a úkoly nesmím prdět, jak jsem to dělal během prvního ročníku.

Vylezu z metra a jdu na hodinu statistiky. Listí už začíná měnit barvu a teplé letní dny už jsou za námi. Miluju léto, protože je to období odpočinku. Změna ročního období je důvod k tomu být více produktivní. Nechci dostávat ty samé průměrné známky, jako v prváku. Sotva jsem byl na hodinách a nakonec se mi podařilo složit všechny zkoušky a odevzdat eseje. Pokud chci být dobrým studentem, vím, že musím dřít.

Dorazím do velkého přednáškového sálu. Už tu musí být nejméně tisíc studentů. Univerzita v Torontu se považuje za prestižní, ale nemůžu vystát, jak velké jsou některé ze tříd. Cítím se tu jen jako číslo. Vše, díky čemuž jsem na střední vyčníval, mi tady nepomáhá. Býval jsem hvězdou. Hvězdný quaterback. Hvězdný centr na ledové ploše. Opravdu jsem tvrdě dřel, abych se těmito věcmi stal.

Rozhlédnu se, abych zjistil, kam se můžu posadit. Nechci být jeden ze studentů, co sedí vepředu, ptá se a zpomaluje průběh hodiny. Taky nechci být mezi flákači vzadu, kteří vypadají, jako by stále měli opici z víkendu. Tak se posadím doprostřed. Je tu až nepříjemně teplo, protože lidi sedí blízko u sebe. Vytáhnu zápisník místo laptopu, abych nebyl v pokušení surfovat po sociálních médiích.

Vejde profesor. Je to velký chlap s brýlemi a bílou košili má pomačkanou. Vypadá, jako by se právě vykutálel z postele. Když ztlumí světla a zahájí přednášku, moc se snažím zůstat vzhůru. S potemnělými světly a vedrem se snažím soustředit na probíranou látku, ale je pro mě těžké udržet oči otevřené. Každých pár minut klimbnu, neustále sleduju hodiny na zdi, kdy už konečně uběhnou tři hodiny. Jako by se tu zastavil čas.

Snažím se zůstat vzhůru, nemůžu si pomoct a pomyslím na Gravese. Od chvíle u bazénu, jsme se neviděli. Celou tou věcí jsem zmatený, nechtěl jsem mu posílat smíšené signály, že jsem na chlapy.

Graves je skvělý chlap. Škrtněte to. Je vážně skvělý chlap. Každá osoba by byla šťastná, kdyby s ním mohla být, a už jsem mu to i řekl, ale já tou osobou nejsem. Je toho tolik, na co se těšit a co prozkoumat a nebylo by k němu fér, kdybych ho nechal, aby si myslel, že má se mnou šanci.

Cítím s ním spojení? Samozřejmě. A to je ta nejtěžší část. Chci s ním prozkoumávat dál. Chci prozkoumat svoji sexualitu s jiným mužem… starším mužem. Vždycky mě to přitahovalo ke starším, než jsem já. Je to jeho zralost, která mě vzrušuje. Je tak moudrý a má znalosti z tolika oborů, ale také vím, jak rychle mě začnou nudit lidi, se kterými randím. Nikdo neudrží moji pozornost na více, než pár týdnů, možná měsíců, jestli jsou vážně zajímaví nebo sexy.

Kdybych chtěl prozkoumat svoji sexualitu s jiným mužem, je lepší, abych to udělal s někým jiným, protože Graves je můj domácí a profesor na této univerzitě. Nechci, aby to mezi námi bylo divné, kdyby to nefungovalo.

Také vím, že mám zodpovědnost za svého bratra a část z ní je taky o tom postarat se, abychom měli střechu nad hlavou. Potřebujeme místo, kam se oba můžeme vrátit a prostě si odpočinout. Jsem si vážně blízký se svojí rodinou a vím, že máma i táta se mnou počítají, že udržím Kingstona v bezpečí.

Uběhne hodina a půl a profesor nám dá desetiminutovou přestávku. Popadnu batoh a zamířím ven. Posadím se na schody před přednáškovým sálem, abych se nadýchal čerstvého vzduchu. Někdo mě poplácá po rameni, otočím se a uvidím svého kamaráda Erica, kterého jsem poznal v prvním ročníku. Je na tom samém oboru, jako já a narazili jsme na sebe, když jsme byli na Halloweenské party. Eric má světlehnědé oči a tmavé vlasy. Vždycky má na sobě nějakou konzervativní košili.

„Podívejme, kdo to tu je.“ Řekne a posadí se vedle mě.

Obejmu ho a jsem šťastný, že vidím známou tvář. „Jak ses měl?“

„Dobře. V létě jsem hodně pracoval, abych ušetřil prachy na tento školní rok.“

„Oh, tak asi proto jsem tě neviděl na žádném večírku v létě.“

„Je vtipné, že tě tu vidím sedět, protože jsem o tobě právě přemýšlel.“

Usměju se. „A o čem?“

„Mám nápad pro nové podnikání, ale potřebuju pomoc a myslím, že ty jsi ta správná osoba, která by mi mohla pomoct.“

Pozvednu obočí. „Nápad na nový podnik?“

„Je těžké to vysvětlit. Možná bychom se mohli po hodině sejít a promluvit si o tom.“

Jsem zvědavý, co je to za nápad a rád bych s Ericem pracoval, vycházíme spolu.

„Tak po vyučování zajdeme na oběd.“

„To zní skvěle.“

Podívá se na telefon. „Měli bychom se vrátit na hodinu, ne? Desetiminutová přestávka skoro skončila.“

Povzdechnu si. „Jak to, že čas doteď ubíhal tak pomalu a teď tak rychle?“

Erik se zasměje. „Myslel jsem na to samé. No, aspoň teď máme jeden druhého, abychom si dělali společnost, takže se neunudíme k smrti.“

Zamíříme zpět na hodinu a já se posadím vedle něho. Mít zde kamaráda mi pomáhá více udržet pozornost. S něčím, na co se můžu po hodině těšit, nemám nutkání zavírat oči.

Když hodina konečně skončí, jdeme do blízkého obchodu na sendvič. Obchod je v přízemí studentského centra a je to skrytý klenot kampusu.

Poté, co dostaneme jídlo, najdeme si stůl.

„Chceš, abych ti řekl, co mě napadlo?“ řekne Eric.

„Jasně.“

Natáhne se do své tašky a vytáhne zápisník. Otevře ho na stránce s poznámkami.

„Chci vytvořit aplikaci, spojující lidi, kteří hledají společnost při jídle. Řekněme, že chceš jít ve středu s někým na oběd. Zadáš datum a čas, kdy máš volno a místo, kam chceš jít. Aplikace ti náhodně vybere někoho, s kým můžeš jít.“

Předkloním se fascinovaný jeho nápadem.

„Takže je to něco jako randící aplikace?“

„No, může být, ale zaměřující se spojení lidí kvůli obědu. Ať už chceš zapojit romantiku, nebo se jen spřátelit je na tobě. Účel to má takový, jít se najíst s člověkem, se kterým bys normálně nešel.“

„To je brilantní. Už se stalo mnohokrát, že jsem chtěl jít mezi hodinami na oběd a nemohl jsem najít nikoho, kdo by šel se mnou.“

„Rozhlédni se. Je tu tolik lidí, co koukají do svého telefonu a sedí sami. Představ si, že bychom jim někoho přivedli. Každý by byl mnohem šťastnější.“

„Souhlasím. Myslím, že je to skvělý nápad, ale co potřebuješ ode mě?“

„Chci, abys byl mým obchodním partnerem. Když jsem přemýšlel o někom, kdo by mi s tímhle nápadem pomohl, věděl jsem, že potřebuju někoho otevřeného a optimistického. Potřebuju někoho, kdo je chytrý a společensky důvtipný, aby vyvážil moji tichou introvertní povahu.“

„Rád do toho s tebou půjdu.“

Něco takového jsem měl v hlavě, když jsem šel na obchodní školu, seznámit se s kreativními lidmi, kteří mají velké nápady. Není to o sezení na tříhodinové přednášce o statistice, o učení věcí, které nebudu moct aplikovat v reálném světě. Vím, že tento semestr budu mít hodně práce, ale nemůžu se téhle příležitosti vzdát. Chci Ericovi dokázat, že si vybral tu správnou osobu, která mu pomůže s jeho nápadem.

„Doufám, že víš, jak velké tohle bude.“

„Och, věř mi, sním o tom celý den. Jsem šťastný, že do toho jdeš se mnou. Myslím, že vytvoříme něco neuvěřitelného.“

Znovu si kousnu do sendviče, i když už nejsem hladový. Jsem příliš natěšený z nového začínajícího projektu s Ericem.

„Už vím, kdo by nám mohl pomoct tu aplikaci vytvořit.“

„Kdo?“

„Můj bratr Kingston je druhákem na IT oboru. Je génius a pomůže nám ten nápad posunout ještě dál.“

„To je skvělé. Už teď mu důvěřuju, protože je tvým bratrem.“

Vím, že Kingston do toho půjde taky.

„No, dáme mu to vědět hned.“

Pošlu mu zprávu a zjistím, že je doma, protože dnes nemá žádné hodiny. S Ericem dojíme a metrem jedeme k nám domů. Když se tam dostaneme, Kingston sedí u našeho stolu a zírá do laptopu. Po bytě máme stále krabice, které jsme nevybalili.

„Kingstone, tohle je můj kamarád, Eric.“

Potřesou si rukama a trochu si popovídají. Já nám udělám kafe, Eric se posadí a vysvětlí svůj nápad bráchovi, který zdá se je stejně zaujatý, jako já.

„Jak tu aplikaci nazveme?“ zeptám se a přinesu kafe na stůl.

„To je něco, nad čím dumám. Potřebujeme něco chytlavého.“

„Co něco jednoduchého, jako Luncher. Je to jako Tinder, ale s platonickými rande na oběd.“

Eric se usměje. „Věděl jsem, že jsem vybral tu správnou osobu. Luncher je perfektní. Jasné a prosté.“

„Mám kamaráda, který je grafický designer, který nám může pomoct s logem.“ Řeknu.

Je dobré spojovat dohromady ty správné lidi, kteří převedou vizi do reality. Tělo mi bzučí nadšením. Tohle je mnohem zábavnější, než sedět na nudných hodinách statistiky.

Eric, Kingston a já sedíme kolem stolu a sdílíme své nápady. Hodiny ubíhají a není ani náznak, že bychom zpomalili. Objednáme pizzu a křidýlka, abychom mohli pracovat i večer.

Už je po půlnoci a my pořád jedeme na plné obrátky. Podívám se z okna ven a všimnu si Slata na zahradě. Už je to nějakou chvíli, co jsem si s ním naposledy hrál, a chybí mi. Rozhodnu se proto zamířit ven za ním.

Když otevřu dveře, Slate běží přímo ke mně a já ho zvednu do náručí.

„Vyrostl jsi.“ Políbím štěně na čumák.

„Myslím, že už má skoro osm kilo.“ Řekne Graves.

Čte si knihu, zatímco sedí na okraji bazénu a má nohy ve vodě.

Posadím se vedle něj a také ponořím nohy do studené vody.

„Jaký byl první školní den?“ zeptá se a vloží záložku do knihy.

„Vyučování byla nuda, ale narazil jsem na kamaráda, který mi sdělil svůj nápad, takže jsem ho pozval sem.“

„Uvažoval jsem, proč jste stále vzhůru.“

„A proč ty?“

„Zítra neučím, tak tady odpočívám, než půjdu do postele.“ Nevšimnul jsem si skleničky vína vedle něj.

Je pěkné být sám na zahradě s Gravesem a Slatem. Byl jsem tak zaměřený na práci na nové aplikaci, že je pěkné dostat se na čerstvý vzduch.

„Chyběl mi tenhle maličký.“ Řeknu a znovu ho políbím.

„A já jsem ti nechyběl?“

Nečekal jsem, že se na to zeptá.

„Trochu.“ Což je pravda. „Náš společný večer byl zábavný.“

Graves se usměje. „Bylo by pěkné ho zopakovat.“

Stejně tak, jako jsem se mu snažil vyhýbat a moc se s ním nezaplétat, je těžké mu říct ne. Jeho osobnost mě uklidňuje a chybí mi se k němu v posteli tisknout.

„Tak něco v týdnu podnikneme,“ což je způsob, jak mu říct, že mám zájem, ale nedat mu najevo, že jsem až příliš dychtivý.

„To by se mi vážně líbilo.“