LEO - 13. kapitola

Překlad: Lusesita

Graves

Nečekal jsem, že strávím večer s Leem, ale jsem rád, že tu je, nebo bych vypil těch několik láhví vína sám. Číšnice se vrátí s naším jídlem a já toho objednal tolik, že se to ani nevejde na stůl.

„Nechám to v kuchyni, dokud nesníte nějaké jídlo.“ Drží prkénko s uzeninou.

„Děkuju.“ Řeknu.

Otočí se k Leovi. „Taky vím, že tam máte schované štěně, budu předstírat, že jsem ho neviděla.“

Leo se na ni usměje a zvedne ubrus, aby se mohla podívat na Slata.

„Není nejroztomilejší?“

„Je rozkošný.“ Pohladí ho. „A má vaše oči.“

„Děkuju.“ Řekne Leo hrdě, jako by mu Slate patřil.

Číšnice se vrátí do kuchyně.

„Bože, jak to, že jsi takový magnet na ženské?“

„O čem to mluvíš?“

„Nehraj to na mě. Stejně tak ti ho mohla na místě vykouřit.“

„Měla zájem jen o Slata.“

Odkašlu si a napodobím hlas servírky. „Je tak rozkošný a má vaše oči.“

Uvědomím si, jak žárlivě vyznívám, ale jsem příliš rozrušený, abych se staral.

„Jsi směšný, navíc na mě je moc mladá. Víš, že jsem na starší.“

Proč jsem najednou začal žárlit? Nejsem naštvaný, protože mi servírka nevěnovala žádnou pozornost, ale protože Leovi jí věnovala až moc. Potom, co jsem s ním strávil celý den, jsem si uvědomil, že není nafoukaný vysokoškolák, jak jsem si myslel. Leo má vážně velké srdce. Poznám to podle toho, jak se stará o Slata a taky z toho, jak dlouho mi pomáhal s přípravou na rande. Pro Boha živého, dokonce mám na sobě i jeho košili a spodní prádlo, které mi půjčil, abych se cítil sebevědoměji. A taky to fungovalo… dokud se na mě nevyprdlo moje rande a ani nebyla ta ženská natolik slušná, aby mi zavolala nebo odpověděla na zprávu.

Jaký mělo smysl se celou dobu připravovat, když jsem místo toho mohl zůstat doma? Přeju si, abych mohl prospat zbytek týdne, dokud znovu nezačne škola a já se mohl ztratit v práci, abych otupil svoji osamělost.

S Leem sníme celého tuňáka ahi a servírka nám donese další jídlo.

„Můžu dostat telefon zpět, nebo si ho necháš po celý zbytek noci?“

„Nechám si ho, dokud odtud nevypadneme, abys na něj pořád nečuměl. Já jsem tady mileniál, ne ty.“

Zasměju se. „V tom případě bys mi měl dát svůj, aby ses na něj nedíval ani ty.“

Leo vytáhne svůj telefon z kapsy a podá mi ho. „Mě je to jedno. Tady.“

Jak ho přesune ke mně, uvidím, že dostal zprávy od tří různých holek, zatímco já ani jednu odpověď na svoje zprávy. Žárlivost v mém srdci začne znovu narůstat a já se ji snažím spláchnout dalším vínem.

Podívám se na Lea, který vypadá v pohodě ve svém obnošeném bílém tričku, zatímco všichni ostatní v restauraci mají alespoň košili.

Vytáhne můj telefon z kapsy a snaží se ho odemknout.

„Řekni mi své heslo.“

Pozvednu obočí. „To myslíš vážně? Neřeknu ti své heslo. Mám v něm soukromé věci.

„Jako co? Porno?“

Zrudnu. „Ne. Proč ho chceš?“

„Chci se na něco podívat.“

Nevím, co se chystá udělat, ale mám pocit, že to nebude nic dobrého, přesto mu ho nadiktuju. „6626.“

Leo nacvaká heslo a podívá se do historie hovorů.

„Potřebuju svůj telefon.“

Vrátím mu ho a sleduju, jak vytáčí číslo mého rande.

„Och Bože, tohle bude zlé.“

Zvedne si telefon k uchu a čeká, až to vezme.

„Nevezme ti to. Už jsem jí zkoušel vo –“

„Zdravím. Dovolal jsem se Heidi?“

Tlumeně slyším její hlas, což mě nasere ještě víc, když vím, že je v pořádku a jen ignoruje moje telefonáty.

„Nedělej si starosti s tím, kdo jsem. Jen jsem ti chtěl zavolat a říct ti, jak moc můžeš litovat svého dnešního rozhodnutí nedorazit na schůzku s jedním z nejlepších mužů ve městě. Teď tě nechám, aby ses vrátila ke své mizerné existenci. Nashle.“

Leo ukončí hovor a položí svůj telefon zpět na stůl.

„Nemůžu uvěřit, že jsi to právě udělal.“ Zavrtím hlavou, ale nemůžu si pomoct a usměju se.

„Co? Ty jsi nechtěl definitivní odpověď?“

„Jo, ale ne takhle.“

„Teď vidíš, jaký typ osoby to je a můžeš na ni zapomenout. Ve skutečnosti ti hned zablokuju její číslo, pro případ, že bys na to zapomněl. No tak, Gravesi, jsi lepší, než toto.“

Sleduju ho, jak se mi znovu dostane do telefonu a vymaže veškerou konverzaci, co jsem s ní vedl. Úlevně vydechnu a cítím, jak se mi zvedá tíha z ramen. Leo má pravdu. Neměl bych investovat čas do někoho, kdo mi neprojevuje žádný respekt.

Na konci večeře jsme ve dvou vyžahli dvě lahve vína.

„Teď už rozhodně nemůžeš domů řídit. Myslel jsem si, že máš být můj osobní řidič.“

Leo je tak opilý, že už Slata ani neschovává a krmí ho sýrem.

„Budeme si muset zavolat Uber. Nemůžu uvěřit, že jsi mě přiměl pít dva večery za sebou.“

„Bože. Vrať mi zpátky telefon, ať nám můžu zavolat taxíka.“

Leo mi ho vrátí a já zavolám taxi.

„Vážně jsi právě zavolal taxi?“

Přikývnu. „Proč?“

„Protože nejsou devadesátky. Je tu taková věc, které se říká Uber, víš?“

„Jsem ze staré školy. Nikdy jsem Uber nepoužil.“

Leo vykulí oči. „No, musíš jít s dobou. Nejsi to ty, kdo má Teslu?“

Zasměju se. „Jo, ale mám ji jen proto, že si myslím, že je Elon Musk úžasný.“

Servírka se k nám vrátí s účtem a já vytáhnu kreditku.

Leo také sáhne pro peněženku. „Kolik to je. Můžeme se rozdělit.“

Zvedne účet a podívá se na něj předtím, než ho zase položí.

„Zatraceně, jak se nám podařilo utratit pět set babek za jeden večer?“

„Zase tu peněženku schovej. Tohle je na mě.“

„Co? Teď si mě vydržuješ?“

„Ne, ale vím, že jsi vysokoškolský student a nečekal jsi, že tu se mnou strávíš dnešní večer.“

„Bože, nesnáším lidi, co za mě platí. Cítím se díky tomu jako děcko.“

„No, můžeš zaplatit za další večeři. Jak to zní?“

Na chvíli o tom přemýšlí. „Dobře. Příště půjdeme do McDonaldu.“

Zasměju se. „Za mě v pohodě. Vlastně bych si dal ještě šest kuřecích nugetek.“

Číšnici nechám štědré dýško, kvůli tomu, že dovolila, aby s námi Slate zůstal celý večer.

S Leem vyklopýtáme z restaurace a přitom se objímáme. „Krok za krokem. Neupusť prosím Slata.“

„Neupustím tak drahocennou věc. Děláš si srandu?“

„Já vím, že bys to neudělal.“

Rozhlížím se po ulici, jestli už dorazil taxík. Leo zaparkoval auto u obrubníku před restaurací a vím, že se zítra budu muset vrátit, abych ho vyzvednul. Čekáme. Podívám se na nebe, které je jasné a dokonce můžu vidět hvězdy, což je ve městě vzácné. Letní noci v Torontu jsou krásné, i když trvají jen pár měsíců, než začne znovu sněžit.

Dorazí černé auto a my vlezeme dovnitř.

„Promiňte, žádné psy.“ Ozve se řidič.

„Ale no tak, jen se potřebujeme dostat domů.“ Řekne Leo.

„Pravidla společnosti. Mohli by mě za to vyrazit.“

Leo zavrtí hlavou a podívá se na mě.

„Můžeme jet metrem.“ Řeknu.

Leo si povzdychne a já mu pomůžu vylézt z auta. Jdeme přes ulici, kde je zastávka, sejdeme schody, abychom chytili vlak do stanice St. Clair West. Lidé čekají a uvidí Lea držet Slata a chodí k nám si štěně pohladit.

Přijede metro a my si najdeme místa v přeplněném vagónu. Leo si sedne vedle mě. Zavře oči a položí mi hlavu na rameno. Pohlédnu na jeho zrůžovělé tváře a zarudlé rty od vína. Už je to dlouho, co si někdo položil hlavu na mé rameno. Nemyslím si, že to měl v úmyslu. Vagón je zaplněný lidmi a věnují nám ony pohledy. Je unavený a stejně tak já. Vše, co chci je dostat se domů, jít do postele a zapomenout na celý večer.

Když si zpětně přehrávám, co se stalo a stydím se, že Leo byl svědkem, jak mé rande nepřišlo. Jsem zahanbený a uvažuju, zda někdo se mnou bude někdy chtít být. Nevím, co jsem jí udělal, že ignorovala moje zprávy a telefonáty, ale to, co se dnes večer stalo, bylo vlastně požehnání. Nečekaně jsem strávil úžasný večer s Leem. Nebyl to jen krásný večer; strávili jsme spolu celý úžasný den.

Myslím na Shawna a jeho láskyplný vztah s manželem a uvažuju, jestli bych někdy mohl mít vztah s mužem. Mohl bych se stýkat spíše s muži, než se ženami. Po tolika neúspěšných pokusech se ženami uvažuju, zda bych s muži neměl větší štěstí. Nikdy předtím mě muži nepřitahovali, a když jsem uviděl Lea nahého, byl jsem překvapený, že mě vzrušilo mužské tělo, nebo to možná bylo jen Leovým vyrýsovaným tělem, kvůli kterému se tak cítím. Zatřesu mu ramenem, když se blížíme k naší zastávce a pomůžu mu vylézt z metra, abychom mohli jít domů. Zabere nám to dlouho, dostat se do mého domu, protože Leo pořád klopýtá.

„Kde máš klíč od bytu?“ zeptám se ho.

Pokrčí rameny. „Myslím, že jsem ho nechal v bytě.“

Posadím ho do jedné ze židlí na zahradě, zatímco jdu k jejich bytu, abych zjistil, zda není Kingston uvnitř. Světla jsou zhasnutá a já ho nevidím, takže musí spát, nebo tam vůbec není. Nechci ho vzbudit obzvláště, když je Leo opilý.

„Tak pojď. Dnes se vyspíš v pokoji pro hosty.“ Řeknu mu.

Pomůžu mu vstát ze židle a dovedu ho do svého domu. Nevím, jak se mu podařilo opít se víc, než já, když já jsem ten, komu se posralo rande. Pomůžu mu nahoru a Slate nás následuje.

„Potřebuju vodu,“ zamumlá a já ho odnesu do postele.

Povzdechnu si a otřu si pot z čela. Jak jsem se do prčič dostal do této situace? Už je to dlouho, co jsem se naposledy staral o opilého člověka, protože sotva kdy chodím ven a moji přátelé jsou dost staří, aby znali své limity. Otočím ho na bok, protože je opilý. Pak se rozhodnu nechat kýbl u postele, jen pro případ.

„Pokud budeš chtít zvracet, pokus se to zvládnout do kýble. Rozumíš? Prosím, nepozvracej mi perský koberec.“

Ale on už pochrupuje a já se rozhodnu jít prostě dolů, abych mu přinesl vodu a mohl jít do postele.

Zvednu Slata a vezmu ho sebou do kuchyně. Vezmu láhev vody z ledničky a vzpomenu si na steak, který tam je od včerejška. Nařežu ho na kousíčky a ty dám do misky.

„Hádám, že dnes si taky pošmákneš.“ Položím ji na zem ke Slatově radosti.

Přičichne k němu a pak ho rychle zhltne. Posadím se vedle něj a sleduju ho jíst. Je to ta nejroztomilejší věc na světě, a čím víc času s ním trávím, tím víc si ho chci nechat. Nejsem v pozici, kdy bych se mohl starat o psa, ale vím, že on za to stojí a jsem ochotný udělat vše, abych se o něj postaral. Vím, že ani Leo mě nenechá se ho vzdát. Když dojí, podívá se na mě, jako by chtěl víc.

Zatím jsem vděčný, že se Leo s Kingstonem nastěhovali. S novými nájemníky necítím, jako by můj dům byl prázdný. Uvědomím si, jak osamělý jsem po rozvodu byl. Předstíral jsem, jako by všechno bylo v pořádku, když jsem ve skutečnosti byl smutný a osamělý. Můžu tak tvrdit podle toho, že bych byl z dnešního večera zničený, kdyby se neobjevil Leo. Je to dobrý kluk, i když moc nefiltruje věci, které si myslí.

Jdu zpět nahoru s lahví vody pro Lea a nesu Slata v náručí. Jsem nadšený, že se s ním budu moct dnes večer pomazlit, i když bych preferoval být v posteli se skutečnou osobou. Jdu do hostinského pokoje a rozsvítím. Leo tam není. Poškrábu se na hlavě, zmatený, kam asi šel. Všimnu si, že dveře do mé ložnice jsou otevřené. Jdu k nim a najdu Lea spát na mé posteli.

„Jak ses sem dostal?“

Všimnu si, že světla v mé koupelně jsou rozsvícená a pak zjistím, že nemá kalhoty. Jeho pták a zadek jsou odhalený a rozvaluje se na mé posteli, jako by mu patřila. Uvědomím si, že musel použít koupelnu a pak vlezl do špatné postele.

Zatřesu mu ramenem a velmi se snažím nehledět na jeho nahé tělo.

„Tvoje voda.“ Položím mu vodu na čelo.

Studená láhev na čele ho přiměje otevřít oči. Posadí se, aby se mohl napít.

Párkrát zamrká a rozhlédne se po pokoji, zatímco vypije polovinu láhve.

„Bože, cítím se, jako by mě přejel vlak. Ta voda rozhodně pomáhá. Teď už se cítím mnohem líp.“

Zasměju se. „Možná, že objednat tu poslední láhev vína nebyl až tak dobrý nápad.“

Podívá se dolů a všimne si, že je nahý. Rychle popadne polštář a zakryje se.

„Skvělé teď budu muset vyprat i polštáře.“

Posadím se na postel a začnu si sundávat ponožky. Ucítím jeho ruku na rameni.

„Prožil jsem s tebou skvělý večer.“ Řekne.

„Vážně tohle říkáš, zatímco sedíš na mé posteli bez kalhot?“

„Jen jsem ti to chtěl říct teď, když jsem pořád trochu opilý. Vím, že za střízliva bych to neřekl.“

Usměju se. „No, taky jsem se dnes večer bavil. Děkuju, že jsi byl mým řidičem.“

„Neodvedl jsem moc dobrou práci, když zvážíme, že to ty jsi mě přivedl domů.“

„No považujme to za poděkování za vše, co jsi mě dnes naučil.“

Otočím se k televizi, abych to mezi námi učinil méně divným, a sledujeme pár dílů Přátel. U třetího už jsem střízlivý.

Podívám se do jeho modrých očí a můžu říct, že nad něčím přemýšlí. Pak se ke mně nakloní a přitiskne ústa na má.  Stane se to tak náhle, že jsem nejdřív zmatený. Pak si uvědomím, jak dobrý pocit je ho líbat. Cítím, jak tvrdnu, zatímco mi přejíždí rukama po hedvábné košili a stiskne mi břicho. Voní tak dobře a mě dojde, že jsem ho cítil celý večer, protože mám na sobě jeho košili.

Odtáhne se a já vidím, jak má vytřeštěné oči.

„Och Bože. Nevím, proč jsem to udělal.“

„To je v pohodě. Nepřestávej.“

Nevím, co to kecám, ale nechci, aby ten euforický pocit skončil. Znovu se přiblíží a políbí mě.