Hale - EPILOG

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Hale

„JAK VYPADÁM?“

Kylie se na mě nervózně dívá a otočí se ve své nové barmanské uniformě. Je to přiléhavé černé tílko se všemi těmi malými háčky vepředu, a džínová sukně, která jí obepíná zadek na těch správných místech. Na nohou má černé vysoké tenisky Converse. Za ty dva měsíce, co je tady v Tanner Springs, přibrala asi pět kilo a většina z toho šla rovnou do prsou. Což jsem přivítal.

Vypadá dost dobře k sežrání. A rozhodně dost dobrá na šukání.

Nejsem si jistý, co si o tom mám myslet.

„Bude ti v tom zima,“ zavrčím.

„Cože?“ Zakroutí hlavou a pak se na mě vědoucně podívá. „Nebudeš dělat jeskynního muže, že ne, Came? Je to motorkářský bar. Nemůžu se tam zrovna ukázat ve viktoriánských šatech a s límcem, který mi sahá až ke krku.“

„Jo,“ zamumlám. „Já vím.“

„Kromě toho,“ uklidňuje mě a přistoupí ke mně. Sklouzne mi na klín a obejme kolem krku. „Vyhazovači v klubu Smiling Skull jsou dobří. Jewel se o to postarala. Nikdo si se mnou nebude zahrávat.“

„To by kurva neměli,“ zamračím se. „Možná bych se o tom měl přijít přesvědčit.“

Ale ona se jen směje. „Nemůžeš jít se mnou pokaždé, když pracuju, Came. Přestaň si dělat starosti. Budu v pohodě.“

Vím, že má nejspíš pravdu, ale stejně se mi to nelíbí. V duchu si poznamenám, že zavolám do Skull a řeknu vyhazovačům, že jestli nechají někoho, aby se dotkl Kylie, budou se muset zodpovídat mně.

„Bože, doufám, že to dneska zvládnu,“ uleví si a na chvilku mi položí hlavu na hruď. „Nikdy předtím jsem neobsluhovala, věřil bys tomu? Ze všech různých zaměstnání, co jsem kdy dělala. A slyšela jsem, že o víkendech bývá ve Skull opravdu rušno.“ Zvedne hlavu a protočí oči. „Uff, zním hloupě, co?“

„Jo, protože to zabiješ,“ řeknu jí a dám jí pusu na čelo.

Vím, že chce tuhle práci dělat dobře, i když neví, jak dlouho ji bude mít. Smiling Skull je bar za městem, který vlastní naše MC. Jewel, Angelova stará, je jeho manažerkou. Najala si Kylie jako výpomoc, když je na mateřské dovolené. Je to slušná práce – na plný úvazek, dobré spropitné. Navíc se Jewel postarala o to, aby jako asistentka vedoucího měla na nějakou dobu flexibilní rozvrh a mohla se starat o svého tátu při léčbě rakoviny.

Kylie vzhlédne a láskyplně se na mě usměje. „Nechceš jít navštívit Jewel a nové miminko do nemocnice, až mi skončí směna?“ Zeptá se a začne se mi vykrucovat z klína. „Dneska končím ve čtyři. Lola mi dává na první den jen lehkou práci.“

Využívám příležitosti a plácnu ji po zadku, když se postaví. Zaječí a odskočí ode mě. „Jo, to zní dobře,“ řeknu jí. „A potom tě vezmu na rande.“

„Rande? Jak romantické!“ Stáhne si z háčku u dveří péřovou bundu a oblékne si ji. „Dobře, radši půjdu. Uvidíme se kolem půl páté!“

Kylie prakticky vyskočí ze dveří. Zasměju se a zavrtím hlavou, ale pravdou je, že si připadám jako zatracený král, když ji takhle vidím. Je šťastnější, než jsem ji kdy znal. Dokonce, i když její táta stále podstupuje chemoterapii. I když stále řešíme, jak přesně zaplatit jeho léčbu. I když je spousta věcí stále ve hvězdách, moje holčička se každé ráno probouzí s úsměvem na tváři.

A já se samozřejmě snažím, abych jí tam každý večer nějaký dal.

Nastěhovala se ke mně hned poté, co jsem jí řekl, že už bez ní nebudu ani vteřinu. Poslední měsíc jsme pracovali na tom, abychom sem přestěhovali i jejího tátu. Jednak je tu dobrá nemocnice. Dvě ze sester, které tam pracují – Lucy a Thornova stará dáma Isabel –, jsou napojené na MC. Snažily se Charlieho dostat do programu, který pomáhá nepojištěným lidem platit za léčbu. Sice se nepostará o všechny náklady, ale některým pomůže. A my už nějak vymyslíme, jak zaplatit zbytek.

Dopiju kávu a vyrazím do garáže pro motorku. Na ježdění je trochu zima, vzhledem k tomu, že je skoro prosinec. Podle předpovědi má dokonce později možná sněžit. Ale ke klubovně je to kousek a je jasný den. Ideální pro pozdně podzimní vyjížďku.

Rozkročím se nad motorkou a nastartuji. Když vyjíždím z příjezdové cesty, v hlavě se mi honí události posledních měsíců. Ne poprvé přemýšlím o tom, jak démoni Kyliina otce spustili řetězec událostí, které skončily Scottyho smrtí.

Tehdy jsem si říkal, že dělat někomu laskavost z lásky je ta nejhloupější chyba, jakou můžete udělat. Ale teď, když se ohlížím zpátky, si myslím, že jsem se možná mýlil.

Scotty skončil fyzicky mrtvý. Ale já byl mrtvý uvnitř.

Ale to už je pryč. Kylie je se mnou. Svým způsobem mi vrátila život. A teď, co je moje, je její, a co je její, je moje.

Pomáhat jejímu tátovi není laskavost. Není to možnost.

Je to to, co děláte, když někoho milujete.

Láska tě zachrání. Udělá z tebe celistvého člověka. Dokonce i ze smutného, naštvaného bastarda, jako jsem já.

Trvalo mi dlouho, než jsem na to přišel. Ale teď už to vím.

A Kylie je ta, která mě to naučila.

 

KOSTEL JE DNES VÍCEMÉNĚ formalita. Alespoň co se týče vážných klubových záležitostí. Beast nás svolává k pořádku jako viceprezident, protože Angel je s Jewel v nemocnici. Mluvíme hlavně o té obrovské zasrané párty, kterou pořádáme na oslavu Angelova a Jewelina nového syna. Samozřejmě až se dítě a máma trochu zotaví.

Timothy James Abbott, budoucí Lord of Carnage, se narodil včera večer, dva dny po Dni díkůvzdání. Už dnes ráno se Lordi a jejich rodiny střídali v cestě do nemocnice, aby se na novou rodinu podívali. Podle toho, co Beast a ostatní říkají, je Angel na to, že je otcem, hrdý jako hovno. Už se chlubí, že to dítě má stisk jako šampion.

Klubové staré dámy se už zorganizovaly, aby pro novou rodinu připravily jídlo a další věci, až se Jewel a Timothy dostanou z nemocnice. Celá jejich parta, včetně Kylie, se k nim dokonce zítra chystá jít vyluxovat, vyprat a doplnit zásoby v lednici, takže se vrátí do čistého domu s dostatkem jídla.

Všichni v klubu se spojíme jako rodina, kterou jsme, abychom se ujistili, že je o našeho prezidenta a jeho starou dámu dobře postaráno. A já jsem zatraceně šťastný, že Kylie je teď součástí té rodiny.

Trávím víc času, než bych chtěl, vysedáváním v klubovně a hovorem s bratry. Odcházím právě včas, abych se v půl páté vrátil k nám domů, a motorku táhnu do garáže právě ve chvíli, kdy Kylie přijíždí autem.

„Skvělé načasování,“ pozdravím, když jí jdu naproti. „Jaká byla směna?“

„Oh, bylo to fajn!“ Rozzáří se. „Vlastně se mi to docela líbilo, abych řekla pravdu.“

„To je dobře. Převleč se a vyrazíme do nemocnice. Vezmeme si tvoje auto.“

„Náklaďák?“ Podiví se. Obvykle, když někam jedeme spolu, jedeme buď na motorce, nebo v Mustangu. „Jak to?“

„To se dozvíš.“

Rozzáří se jí oči. „Má to něco společného s tím rande?“

„Možná.“

Přehnaně si povzdechne. „Ty jsi tak otravný,“ řekne, ale zamíří do domu, aby se převlékla.

Možná strávím pár vteřin sledováním jejího zadku, když odchází, možná ne.

 

„MŮJ BOŽE,“ VYDECHNE Kylie a nakloní se dopředu, aby se podívala na uzlíček radosti v Jewelině náručí. „Jen se na něj podívej! Je nádherný!“

„Silný a hezký, přesně jako jeho táta.“ Jewel se blaženě zadívá na svého syna. „A nakonec nejspíš stejně tak vzteklý. Ale zatím je tak tichý a klidný.“ Spokojeně si povzdechne.

„Už se na něj byl podívat Jude?“ Kylie se zeptá a má na mysli Jewelina bratra.

„Vlastně tu byl včera večer,“ zasměje se Angel. „Celou dobu byl v čekárně. Byl první, kdo si malého pochoval, hned po mně a Jewel.“

„Myslím, že z něj bude velmi oddaný strýček. Kdo by to byl řekl?“ Jewel se usměje. Podívá se na Kylie a zeptá se: „Chtěla by sis ho pochovat?“

„Mohla bych?“

„Samozřejmě!“

Kylie se skloní a opatrně vezme spící dítě do náruče. Jakmile dítě drží, její tvář se promění v čistou blaženost. „Came,“ zašeptá polohlasně, očividně v úžasu. „Jen se na něj podívej!“

Udělám to, i když mi v podstatě připadá jako každé jiné dítě. Co ale opravdu upoutá mou pozornost, je Kylie. Když vrká a usmívá se na jeho drobnou tvářičku, mám pocit, že se mi naskýtá pohled do naší budoucnosti. Budoucnosti, která vypadá sakra podobně jako ta Angelova a Jewelina, s naším vlastním dítětem.

Neděsí mě to ani zdaleka tak, jak by mělo.

„Máme pro tebe malý dárek,“ zašeptá Kylie a lehce se zhoupne na podpatcích. „Came, můžeš jim to dát?“

Natáhnu se a vezmu dárek, který má zastrčený v tašce. Podávám ho Angelovi. On i Jewel se začnou smát, když dárek rozbalují. Je to plyšová motorka s vyšitými barvami Lords of Carnage MC na kapotáži.

„To byl Kyliin nápad,“ řeknu.

„Je to perfektní,“ ušklíbne se Jewel. „Už teď můžu říct, že to bude jeho nejoblíbenější plyšák vůbec.“

Zůstáváme ještě pár minut a pak přijdou Thorn a Isabel, takže se rozhodneme rozloučit. Vyjdeme s Kylie z nemocnice, její ruku držím v té své.

„Mám z nich takovou radost,“ zamumlá. „Nemůžu uvěřit, že jsou z nich rodiče.“

„Já taky ne,“ souhlasím. „Ale budou v tom zatraceně skvělí.“

Usadíme se v kabině náklaďáku a já nastartuju motor. „Takže tohle je teď začátek našeho rande?“ Usměje se a trochu poskakuje na sedadle.

Zapnu rádio. „Jasně, že je.“

Snaží se mě přimět, abych jí řekl, kam jedeme, ale já předstírám, že mám zamknuté rty, a ona kvůli tomu předstírá trucování. Místo, kam jedeme, je kousek za městem, ale není to dlouhá cesta. Venku už je tma, i když je sotva šest hodin večer. Noční obloha je většinou jasná, ale v dálce se stahují mraky.

„Možná se přece jen dočkáme toho prvního sněhu, o kterém mluvili,“ poznamenám.

Zpomalím na dálnici a odbočím na vedlejší silnici s velkou cedulí po jedné straně. Kylie Tanner Springs ještě moc dobře nezná, takže neví, kam ji vezu. Nakloní se v sedadle dopředu, aby si ceduli přečetla. Když se jí to podaří, trochu zapiští vzrušením.

„Farma s vánočními stromky?“ vykřikne. „Panebože, to je nejlepší! Tohle jsem ještě nikdy nedělala! Sakra, dokonce si myslím, že jsem ještě nikdy neměla opravdový stromek!“

„Říkal jsem si, že když to budou naše první společné Vánoce, měli bychom to udělat pořádně.“

Kylie je jako malé dítě, když se společně procházíme po farmě. Mají tu mošt a horké kakao a všude kolem nás jsou roztroušené páry a rodiny.

Chvíli procházíme řadami různých stromků a Kylie se rozhodne, že bychom měli koupit jeden z těch, které už jsou nařezané. Jdeme k té části a ona si prohlíží prakticky každý zatracený stromek, jako by šlo o životní rozhodnutí. Klábosí o tom, kam bychom ho měli dát a jak by měl být velký.

„Nemáme ale žádné ozdoby,“ říká a tváří se vážně, zatímco usrkává horké kakao. „Na tom budeme muset zapracovat.“

Nakonec vybereme jeden, který se jí líbí, a já za něj zaplatím. Zrovna když ho nakládáme do pickupu, začíná padat několik lehkých vloček sněhu.

Kylie se ke mně otočí a oči jí září. „Je to tak dokonalé,“ zašeptá. „Nemůžu tomu uvěřit.“

Natáhnu se pro její ruku a složím ji do své.

„Veselé první Vánoce, zlato,“ zašeptám.

„Veselé první Vánoce. Moc tě miluju, Came,“ vydechne.

„Já tebe taky, Ky,“ řeknu jí. „Navždy.“

 

Konec 8. dílu…