Hale - 10. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Kylie

MOJE OČI SI JEŠTĚ stále zvykají na tlumené světlo v klubovně, když zaslechnu známé pištění z druhého konce místnosti.

„Panebože!“ Cyndi vypískne. „To je legrace, že jsi tady!“ Vyšvihne se na své obvyklé vysoké podpatky a vrhne se mi kolem krku, pak se odtáhne. „I když,“ pokračuje kriticky, „co to máš na sobě? Proboha, vypadáš, jako bys právě skončila se sekáním trávníku nebo tak něco.“

„Jé, díky,“ řeknu sarkasticky. Rozpačitě se podívám na Halea a cítím, jak se červenám. Nevypadám zas tak špatně, že ne?

Hale se ke mně nakloní. „Musím si jít promluvit s Axelem. Nevadí ti počkat tady na chvíli?“

Přikývnu. „Jistě. Počkám s Cyndi, než bude moje auto hotové. Myslíš, že přijdou dovnitř a dají mi vědět?“

„Asi jo.“ Provede průzkum místnosti, která se zaplňuje muži z Ironwoodu. „Kdyby se někdo dostal příliš blízko, řekni mu, že jsi se mnou,“ zamračí se. „Jinak se tu chovej jako doma. Jestli chceš, dej si něco k pití u baru.“

Dívám se, jak odchází, a v myšlenkách mám zmatek. Neměla jsem čas zpracovat všechno, co se za posledních pár hodin stalo. Vysazení je jedna věc a jsem určitě ráda, že už je to za mnou.

Ale to není věc, kvůli které se cítím divně a zmateně.

Víc, než cokoli jiného se snažím pochopit, jak na tom teď s Camem jsme. Ještě před šesti hodinami mě nenáviděl – a já nebyla daleko od toho, abych k němu cítila totéž. Ale od té doby mi nejen pomohl překonat těžkou zkoušku, která mě upřímně řečeno děsila k smrti (ne že bych ho o pomoc žádala), ale také jsem se mu svěřila s něčím, co jsem mu neměla v úmyslu říct.

Téměř s nikým jsem nemluvila o tom, že je táta nemocný – natož o našich finančních problémech a o tom, jak zoufale jsem mu chtěla pomoci. Sakra, Cyndi se vydává za mou nejlepší kamarádku v Ironwoodu a já jí o tom nic neřekla. Teď jsem najednou Camovi vyprávěla celý svůj smutný příběh, včetně toho, proč muluju pro klub.

Absurdně mě napadá, že je teď svým způsobem mým nejbližším důvěrníkem na tomto světě. Vyjde ze mě vysoký smích nad absurditou toho všeho.

„Jsem tak ráda, že jsme tu konečně ve stejnou dobu!“ Cyndi je nadšená a zřejmě si můj smích plete s nadšením. „Ale proboha, holka, proč jsi přede mnou tajila, co máš s Halem?“

„Moje věc s… Ale ne, to jsi špatně pochopila,“ namítnu a zvednu ruce, jako bych tu myšlenku odháněla. „Hale mi jen… s něčím pomáhá. To je všechno. Čistě platonicky, přísahám.“

Teď je na řadě Cyndi, aby se zasmála. „Ale prosím tě, holka!“ zachichotá se a zavrtí hlavou. „Nejsem hloupá. Viděla jsem, jak se na tebe dívá. Samý šmudla a podobný sračky!“ Pohybuje obočím nahoru a dolů. „Ale nevím, proč to chceš držet pod pokličkou. Hale je sex na dvou kolech. Bože, kdybych do toho praštila já, tak to budu vykřikovat ze střech, sakra!“

„Cyndi!“ Rozhlédnu se kolem, ale v doslechu naštěstí nikdo není. „Přísahám Bohu, že mezi námi nic není!“ Posadím se přímo před ni a bez mrknutí oka se jí podívám přímo do očí. Její úsměv pomalu mizí, jak na mě zírá. Pak se zamračí a zakroutí hlavou.

„No, do prdele,“ zeptá se pomalu. „Proč ne?“

„Protože…“ Bože, jak na to mám sakra vůbec odpovědět? „Protože za prvé, ten doutnající pohled, který jsi viděla, jak se na mě dívá? To je ve skutečnosti nenávist. A za druhé, máme špatnou minulost. A za třetí si opravdu myslím, že nejsem jeho typ. Chci říct…“ Odmlčím se a podívám se na své oblečení. „Neřekla jsi mi zrovna, že vypadám, jako bych právě skončila s kosením něčího trávníku? Jsem si docela jistá, že Haleův typ je víc… no… blýskavý nebo tak něco.“

„Jo, ale takhle nevypadáš vždycky,“ odmítne to Cyndi mávnutím ruky. „Chci říct, jasně, mohla by ses oblékat trochu lépe, než se oblékáš. Ale jak jsem říkala, on na tebe zírá, když se nedíváš. Třeba takhle!“ Přimhouří oči, což asi musí být její představa, že mě Cam svléká očima. „Líbí se mu, co vidí, holka.“ Moudře se na mě podívá. „Stačí, když na ten balíček dáš trochu třpitivého papíru.“

„Já…“ Začnu, ale odmlčím se, protože přemýšlím, jak odpovědět. Tenhle rozhovor mi nijak nepomáhá pochopit posledních šest hodin. Vlastně si jen nepříjemně uvědomuju, že Hale je skutečně objektivně sexy. Vždycky byl, ale teď, když je starší… páni. Když přemýšlím o tom, jak jsem s ním právě strávila většinu dne zavřená sama v kabině mého auta, jsem zpětně vděčná, že byl na mě naštvaný většinu dne a já na něj. Jinak by se mi v hlavě mohly objevit některé představy, které se mi honí hlavou poslední dva dny. Představy, které jsem o Haleovi neměla od střední školy – a které byly naprosto nevhodné, protože jsem chodila s jeho nejlepším kamarádem. A teď jsou ještě nevhodnější.

„Můžeme změnit téma, prosím?“ Najednou vyhrknu. „Víš co? Vážně bych si dala pivo.“ Popadnu Cyndi za ruku a napůl ji táhnu k baru, kde stojí ten samý prospektor, který tu byl první den, a tváří se znuděně. Vyšvihnu se na stoličku a Cyndi se vyšplhá na tu vedle mě. Představí mě prospektorovi, který se jmenuje Eddie. Požádám ho o pivo, zatímco ona si objedná rum s kolou.

Eddie se nakloní a položí pivo na pult. Natáhnu se po něm a dlouze se napiju chladné tekutiny. Bože, nikdy jsem pivo moc nepila, ale tohle mi teď tak chutná. Začnu ho pokládat zpátky a málem ho postavím na panáka plné hnědé tekutiny, který se přede mnou objevil.

„Co je to?“ Zeptám se.

„Promiň,“ usměje se Eddie. „To je reflex. Tady se piva podávají s panáky, pokud mi neřeknou jinak. Mám to odnést?“

„Ne, to je v pořádku.“ Opětuju úsměv. Vypadá jako milý kluk na to, že je prospektor MC. „Upřímně, docela by se mi to hodilo. Mám za sebou perný den.“

Cyndi na mě zvedne svůj rum s kolou a já zvednu panáka a připiju si s ní. Udělám si malý doušek: whisky. Pálí mě v krku, ale nějak mi to dělá dobře. Je to skoro očistné. Dám si další doušek.

„Takže.“ Cyndi se opře loktem o bar a podívá se na mě. „Chtěla jsi změnit téma? O čem bychom si měli promluvit?“

Chvíli přemýšlím a pak mě napadne něco, co je zároveň úplnou změnou tématu a co Cyndi schválí. „Dneska jsem byla nakupovat v Daytonu,“ řeknu. „A koupila jsem si moc hezké šaty a boty.“

„Ooh!“ Věnuje mi široký, nadšený úsměv. „Povídej!“

„Hm, ty šaty mají barvu šampaňského. A jsou roztomilé. A boty jsou tak nějak ve stejné barvě, jako nude, a na páskách…“ Snažím se vymyslet něco dalšího, co bych o svých nákupech řekla. Netrávím moc času přemýšlením o oblečení, hlavně proto, že na něj málokdy mám peníze.

„Jsou ty šaty bez ramínek? Bez zad? Jaký mají pas?“ Cyndi na mě naléhá.

„Bez rukávů, myslím. A já nevím… prostě mají pas.“ Pokrčím rameny. Nejistě dopiju zbytek panáka a ušklíbnu se. „Hodily by se to do klubu, ale není to moc přehnané.“

„Máš je s sebou?“ zeptá se. Když přikývnu, rozzáří se jí oči. „Měla bys pro ně dojít a ukázat mi je! A měla by sis je vzít na sebe!“

„Tady?“

„Hm, jo,“ protočí oči a upřeně se zadívá na to, co mám na sobě. „V těch šatech bys byla míň nápadná než ve svém farmářském oblečení. Kromě toho se rozhlédni kolem sebe. Za chvíli začne nějaký večírek. Ten je vždycky. Říkala jsi, že jsi měla těžký den. Proč si trochu neodpočineš a neužiješ si to?“

Otevřu ústa, abych odmítla, ale Cyndi mě zarazí. „Nedělej to,“ prosí mě. „Neříkej ne. No tak, vždycky říkáš, že se mnou půjdeš ven, ale nikdy to neuděláš! Prosím? Prosím, prosím, prosím?“

S tímhle bodem nemůžu polemizovat, protože to vlastně dělám. A upřímně řečeno, představa, že si obléknu své krásné nové šaty a na chvíli prostě nebudu na všechno myslet, zní úžasně.

Cyndi mi musí číst myšlenky ve tváři, protože se jí rozzáří oči a trochu poskakuje na stoličce. „Je to ano? To je ano, že ano?“

Zhluboka se nadechnu a vydechnu. „Dobře, je to možná. Nejdřív zkontroluji tátu. A jestli mě doma nepotřebuje, tak… Dobře.“

„Eeeeek! Jupí!“ Cyndi se usmívá tak široce a nadšeně, že mám pocit, že by jí obličej mohl puknout radostí. Nemůžu si pomoct, ale když vytáhnu telefon, musím se smát.

„Zavolám tátovi,“ usměju se na ni. „A jestli je v pohodě, tak se půjdeme podívat ven, jestli už v servisu skončili s mým autem. Mám tam ty šaty a boty.“