TR - 56. kapitola

Překlad: Trish

Kor.: Terez

RYAT

             PÍP ... PÍP ... PÍP ...

 

            Zasténám, ruce mi vyjedou k hlavě a přitisknou se na ni ve snaze zastavit bolest hlavy, která mi buší za očima.

 

             Píp ... píp .... píp ...

 

            "Vypne někdo ten zasranej zvuk?" žádám, hlas mi drhne a v krku mám pocit, že jsem spolkl šmirgl papír.

 

            "Ryate?" nějaký hlas zalapá po dechu.

 

            "Jo." Otevřu oči a vidím před sebou rozmazaný tvar. "Blake?" Natáhnu po ní ruku, ale má ruka se nedotkne ničeho jiného než vzduchu.

 

             Píp ... píp ... píp ... píp ...

 

            "Vypni to!" vyštěknu a při zvuku vlastního hlasu se zarazím, jak se ozývá v mé hlavě.

 

            "To nemůžeme. Je to jediná věc, která nám říká, že jsi naživu," rozpoznávám, co říká Gunner.

 

            "Já mluvím, ne?" zavrčím.

 

            "Už týden jsi nepromluvil," prohlásí.

 

            Přitisknu si dlaně na oči a znovu si je protřu. Jsou teď o něco zaostřenější. Vidím Gunnera na pohovce, Pricketta stojícího u okna a pak Sarah sedící na kraji mé postele.

 

            "Kde je Blake?" ptám se a rozhlížím se kolem.

 

            V místnosti zavládne ticho.

 

             Píp ... píp ... píp ... píp ...

 

            Zvuk přístroje nabírá na obrátkách, když ji nevidím. "Kde sakra je?"

 

            Sarah ode mě odvrátí pohled a já slyším, jak si odfrkne. Chce vstát, ale já ji chytím za předloktí a škubnu s ní zpátky k nemocničnímu lůžku. "Kde kurva je?" křičím.

 

            "Je... pryč."

 

            "Sarah!" Gunner na ni vyjede.

 

            Zakryje si obličej rukama a začne vzlykat.

 

            "Co tím sakra myslíš, že je pryč? Kam se poděla?"

 

            " Matt ..." Sarah se rozpláče. "Unesl ji."

 

             Píp. Píp. Píp.

 

            Pustím ji a ona s pláčem vyběhne z místnosti. Posadím se a ignoruju nával v hlavě a rozmazané vidění. Začnu si z těla a rukou trhat hadičky.

 

            "Ryate," začne Gunner. "Nemůžeš odejít. Čtyřikrát tě postřelili..."

 

            "Jsem v pořádku."

 

            "Ne, nejsi," namítne Prickett. "Potřebuješ si odpočinout. Tvé tělo se potřebuje zotavit."

 

            "Potřebuju Blake!" vykřiknu. "Kde je?"

            Gunner si povzdechne, zatímco Prickett si prohrábne vlasy.

 

            "Kde je?" Panika mi sevře hruď jako svěrák. Tohle se přece nemůže dít. Říkal, že jsem tu už týden?

 

            "To nevíme." Prickett mluví tiše. "Přijeli jsme k chatě zrovna ve chvíli, kdy odjíždělo další vozidlo... vešli jsme dovnitř a našli tě ležet mrtvého v hale. Gunner prováděl resuscitaci, zatímco Sarah zavolala záchranku, a já jsem se vydal za autem. To už ale bylo pozdě. Bylo pryč. Když jsme prohledali dům, uvědomili jsme si, že musí být v autě. Podle šmouhy tvé krve na podlaze jsme usoudili, že ji odtáhli pryč."

 

            Odhodím obě nohy z postele a pokusím se vstát, ale kolena se mi podlomí. Upadnu, ale zachytím se o okraj postele.

 

            "Ryate..." Gunner ke mně přiběhne a uchopí mě za ruce, aby mi pomohl vstát.

 

            Odstrčím ho. No, snažím se, ale on se ani nehne. "Potřebuju svůj telefon. Musím si pro něj dojít..."

 

            "Ne."

 

            "Ano. Nemůžu tu být." Ne, když je venku. Někde sama. Ztracená. Vyděšená. Měl bych být s ní. Měl bych ji chránit. "Můj telefon..."

 

            "Ryate!" Gunner vyštěkne, když Prickett vyběhne z místnosti.

 

            Vytrhnu si z paže kapačku a na postel vystříkne krev.

 

            "Ryate, vrať se do postele!" Gunner se dožaduje.

 

            "Ne. Potřebuju svůj zatracený telefon." Proč mě neposlouchají? "Měl jsem ho v džínách..."

 

            Dveře se s bouchnutím otevřou, narazí do vnitřní stěny a dovnitř vstoupí Prickett s dvojicí sester. Ani mi nedají šanci to vysvětlit.

 

            Prickett mi vrazí loket do zad a donutí mě ohnout se přes okraj postele, když ucítím píchnutí v kyčli. Pak se mi zavřou oči s jejím jménem na rtech.

             _______________

 

             "Co ...?" Hlava se mi opět zamlží. Světlo mě oslepuje. Zamrkám a nakloním hlavu na stranu. Chci si protřít oči, ale uvědomím si, že mám zápěstí připoutaná k nemocničnímu lůžku.

 

            S povzdechem zamumlám: "To si ze mě děláte prdel."

 

            "Obávám se, že je to jediná možnost, kterou jsi jim nechal."

 

            Otevřu oči a vidím, že vedle postele stojí táta.

 

            "Musím odejít," řeknu a cítím, jak se mi jazyk lepí na patro úst.

 

            "Potřebuješ se zotavit," namítne.

 

            "Proč to pořád všichni říkají. Blakely..."

 

            "My ji najdeme."

 

            Otevřu oči a vidím tchána, jak vchází do mého pokoje se dvěma šálky kávy. Je to ten poslední člověk, kterého bych chtěl vidět, ale možná je jediný, kdo ji bude chtít najít stejně jako já. "Vím, kde je," zavrčím. "Kdyby mi někdo dovolil vzít si ten zatracený telefon."

 

            "Mám ho." Táta ho vytáhne ze zadní kapsy. "Když ti dali sedativa, Gunner odběhl do chaty a vytáhl ti ho z džínů. Myslím, že když přijeli záchranáři, museli ti je přestřihnout. Pořád jsi ho měl v kapse."

 

            Chystám se pro něj sáhnout, ale ta zatracená pouta mi v tom zabrání. Zabořím hlavu do placatého polštáře a zatnu zuby, abych nekřičel. Nechci, aby mě znovu uspávali.

 

            "Otevři ho," zavrčím. "Mám tam aplikaci, která ji sleduje."

 

            Otec se podívá přes postel na tchána, který stojí po mé levici. "Ehm," začne otec. "Ryate, její mobil tam zůstal. Nemůžeš ho sledovat."

 

            Zavřu oči, nenávidím, že musím vysvětlovat, co jsem udělal, ale zároveň jsem rád, že jsem to udělal.

 

             Gavin si povzdechne. "Musím se zeptat Ryate. Ta zranění jsou od tebe?"

 

             "Ne," odseknu. Při sexu jsem na Blake hrubý, ale nikdy jsem ji fyzicky nebil. Matt ji praštil obličejem do volantu, ne já.

 

             Povytáhne obočí.

 

             "Proč bych o tom lhal?" Ne že bych měl problémy, kdybych to udělal. Lordi speciálně zařazují své členy do právního systému. Bohužel, zmlátit manželku není trestný čin. Nechtějí, aby Lord seděl ve vězení za napadení nebo případy domácího násilí, když ho potřebují pro nějaký úkol.

 

             "Během mého vstupního vyšetření," pokračuje za mého mlčení. "Všiml jsem si nápisů na jejím těle - psaných fixou. Napadlo mě, že se to možná vymklo kontrole."

 

             Nezlobím se ani na to, že si myslí, že jsem to udělal já, ale při pomyšlení, že ji viděl nahou, se mi sevřou pěsti. "Ne," opakuji. "Já jsem svou ženu nebil."

 

             "Víš, jak je to s Lordy a jejich vyvolenými," dodá. "Za posledních dvacet let, co jsem vystudoval Barrington, jsem jich tady viděl dost." Pak položí její rentgenové snímky na stěnu a otočí vypínačem světla za ní, čímž snímek rozsvítí. Vidím všechny její kosti od hrudníku nahoru. A Gavin vezme konec propisky a ukáže na místo mezi jejím pravým ramenem a krkem. "Je to to, co si myslím?"

 

             "Ano." Zavrčím a dodám. "Nech to tam."

 

             Jednou přikývne. "Jen jsem ti taky chtěl říct, že jsme provedli těhotenský test. Byl negativní."

 

             Ani jsem nečekal, že to přijde tak rychle, ale rozhodně se budu snažit dál.

 

             "Je to standardní postup," dodá.

 

            "Když jsem ji po útěku dostal zpátky, implantoval jsem jí mezi krk a rameno sledovací zařízení." Podívám se na jejího otce. "Takže pokud na to Matt nepřišel a nevyřízl ho, je tam pořád." Nikdo to nevěděl.

 

            Phil si prohrábne rukou vlasy a přikývne sám pro sebe. Nejspíš bojuje s tím, že jsem udělal něco tak morálně špatného, ale zároveň je to jediná věc, která jí teď může zachránit život. Už nikdy jsem ji nechtěl nechat utéct.

 

            "Dobře, jo, dobře," souhlasí nakonec. "Vystopujeme ji a já si pro ni dojdu."

 

            "To teda ne," posadím se a zatáhnu za pouta. "Jdu s tebou."

 

            "Neodejdeš z nemocnice, dokud tě nepropustí," odsekne otec.

 

           "Beze mě neodejdete!" hádám se s ním. Chci ji obejmout, vzít ji do náruče a vědět, že v tu chvíli je v bezpečí. Nechci, aby mi někdo kurva zavolal, že ji našli, a abych s ní musel mluvit po telefonu. Nebo hůř, co když najdou její tělo? Ne, tomu nevěřím. Není mrtvá. Je naživu a já se o tom přesvědčím na vlastní oči.

 

            "Ztrácíš čas! Sundejte mi to a pojďme." Kdo ví, co jí Matt dělá? Ale já mám sto nápadů, co udělám jemu. Žádný z nich se mu nebude líbit.

 

            Otec mi položí ruku na rameno. "Ne, dokud se tvoje tělo neuzdraví."

 

            "Je těhotná," prohlásím.

 

            V místnosti se rozhostí ticho.

 

            "Řekla ti to?" zeptá se otec.

 

            "Ne."

 

            "Takže si nejsi jistý..."

 

            "Já to kurva vím, jasný!" vyhrknu. Poprvé jsem si to uvědomil před pár týdny. Myslím, že se to stalo o halloweenské noci. Tu noc jsme spolu spali třikrát, než jsme konečně šli spát. Byly tam nějaké náznaky. Nejsem si jistý, jestli je vůbec viděla, ale byly tam. Znám tělo své ženy lépe než ona sama.

 

            Otec si povzdechne a přejede si rukou po tváři. "Manipuloval jsi s její antikoncepcí?"

 

             Moje žena se rozkročí, zatímco já ležím na zádech v našem hlavním apartmá na chatě a rukama si podpírám hlavu. Přejede mi prstem po erbu Lordů, který mám vypálený na hrudi, a lehce ho obkresluje. "Do půl roku bychom se měli rozvést. Moje matka by se z toho zbláznila."

 

             Při té myšlence si odfrknu. "To se nestane."

 

             Její prst se zastaví a její oči sledují mou hruď a tvář, aby se setkaly s mými. "Chápu, proč jsme to udělali, Ryate."

 

             "Jo? Osvětli mi to." Chci slyšet její myšlenky o tom, proč jsem ji navždy učinil svou.

 

             "Ty mě nemiluješ." Pokrčí rameny. " Já nemiluju tebe. Chtěl sis mě vzít, abys to Mattovi vmetl do tváře. Řekla jsem ano, protože jsem ho nechtěla a jako bonus to naštve mou mámu. Pochopila jsem, že ani jeden z nás to dnes na radnici nemyslel věčně." Zívne a položí si hlavu na mou holou hruď.

 

             Pořád mi stojí. Mohl bych ji šukat celou noc, ale nechám ji odpočívat. Koneckonců mám na šukání se svou ženou zbytek života. Protože ať si myslí, co chce, když jsem dnes složil slib, bylo to navždy. Po několika minutách ticha jí ruce spadnou z boku mého těla a její dech se vyrovná.

 

             Odpadla.

 

             Uvolním prsty zpoza hlavy a několikrát jí jimi projedu zvlněnými vlasy. Pak se opatrně přetočím a položím ji vedle sebe. Vstanu z postele a zamířím do koupelny. Vyndám jí antikoncepční pilulky a pak balíček, který jsem měl schovaný v tašce vzadu ve skříni. Vypíchnu datumy, které už použila, a ty s placebem uložím zpátky do šuplíku. Blakely se nikam nechystá. I kdybych ji měl udržovat zbouchnutou každý den našeho života, udělám to.

 

            "Ano-ne," vyplivnu. S povzdechem dodám: "Utekla a nevzala si ji s sebou." Hned následujícího večera se konal obřad v domě Lordů, kde mě opustila. Když jsem ji přivedl zpátky, ani jsem se neobtěžoval s tím, že bych jí dal tu falešnou blbost. Moje žena už to nehodlala dál brát.

 

            Pan Anderson položil šálek kávy na tác vedle mé postele a rozepnul mi levé zápěstí.

 

            "Co to děláš?" vyštěkne můj otec, když rozepíná druhé.

 

            "Copak jsi ho neslyšel? Moje dcera je těhotná. Musíme ji hned najít. Sledovací zařízení nás dovede přímo k ní."

 

            "Potřebuje lékařskou pomoc," namítne otec.

 

            "Najmu doktora. Gavina. Zaplatím mu, aby s námi cestoval."

 

             Konečně! Někdo to pochopil!

 

            "Podej mi mobil," nařizuji tátovi, zatímco tchán odchází z místnosti a nechává nás o samotě.

 

            Přitáhne si ho zpátky. "Ryate..."

 

            "Nevykládej mi tady nějaký kraviny!" vyštěknu a ucuknu. Volnou rukou si teď tlačím do boku, abych se pokusil zmírnit palčivý tlak, který cítím. Nefunguje to.

 

            "Jak ji chceš kurva zachránit?" dožaduje se. "Ryate, jsi zraněný. Vím, že ji miluješ, ale riskovat svůj život, abys zachránil její, vás oba jen ohrožuje. Znovu."

 

            Vycením zuby a zadívám se na něj. "Podej mi můj zatracený telefon."

 

            Dveře se otevřou a vrátí se tchán s Gavinem. "Musím ti doporučit, aby-"

 

            "Já kurva jdu," přeruším doktora. Místnost naplní můj těžký dech a já se kousnu do vnitřní tváře, abych nezakňučel bolestí v boku. Kurva, nemůžu dýchat.

 

            "Pošlu ti prášky proti bolesti, ale Ryate... nemůžu jít s vámi," informuje mě Gavin.

 

            "To je... v pořádku." Podaří se mi dostat ven, sním je jako bonbón. Dostatek léků vám může dát pocit nepřemožitelnosti.

 

            Táta si agresivně prohrábne vlasy a zasyčí nadávkami. "Zatraceně, Ryate. Vždyť ani nevíš, jestli je naživu."

 

             A je to tady. Důvod, proč nechce, abych riskoval svůj život pro její - protože si myslí, že to nebude stát za to. "Riskoval jsem svůj život pro Lordy znovu a znovu," řeknu a zhluboka se nadechnu. "Pro svou ženu neudělám o nic méně. Ona si to zaslouží!" To všechno kvůli mně. Já jsem ji dostal do tohoto života, do této situace. To já ji z ní zachráním.

 

            Po dlouhé vteřině mi podá mobil a já si ho vezmu. Dlouze vydechnu a modlím se, aby Matt nenašel sledovací zařízení. Není běžné, aby je Lordi používali. Podle mě by to mělo být povinné. Ale na druhou stranu, já svou ženu vlastně miluju.

 

            Pak se beze slova odvrátí od postele, sebere z pohovky bundu a vyjde z pokoje.

 

            "Ryat-"

 

            "Dej mi stovku," přeruším Gavina. Po dlouhé vteřině souhlasí.

 

            "Budu potřebovat hodinu."

 

            "Máš dvacet minut!" vyhrknu. Lehnu si zpátky na postel a on se taky otočí a vyrazí z pokoje a tchán ho následuje.

 

            Odemknu telefon a přejdu do aplikace. "Prosím, prosím, prosím," skanduju. Když uvidím červenou tečku, začnou mě pálit oči a vydechnu, ani jsem nevěděl, že zadržuji dech. Položím si hlavu na polštář a odfrknu si. "Mám tě, Blake. Už jdu." Pak vyhledám příslušný kontakt a zmáčknu volat.

             

BLAKELY

             Sedím uprostřed postele a kolébám se sem a tam. Jsem si jistá, že začínám šílet. Brečela jsem, až se mi dělalo špatně od žaludku. Několikrát. Nad tím, že Ryat přede mě skočil a přibouchl mě ke dveřím, aby mi dělal lidský štít. Teď jsem na něj naštvaná. Tak strašně naštvaná, že nechal Matta vyhrát a mě nechal za sebou.

 

            Vstávám z postele a jdu do přilehlé koupelny, abych si odskočila. Tohle je můj život. Samota a nuda.

 

            Napadne mě, jestli se takhle cítil Ryat v těch dnech, kdy byl ve vězení. Ale přece jenom on věděl, že ho propustí, až skončí jeho práce.

 

            Já? Já jsem tu na doživotí. A moje matka má v plánu vyrvat mi dítě nejen z náruče, ale i ze skutečného těla. To nemůžu dopustit. Nedovolím to. Mám plán, ale nejsem si jistá, jak ho provedu. A když se o to pokusím a selžu? Co mi pak udělají?

 

            Dokončím cestu do koupelny, jdu k umyvadlu a umyju si ruce. Osuším si je a vrátím se do ložnice, kde mě čeká další dlouhé odpoledne plné zírání do zdi. Nemám ani televizi. Asi proto, abych neměla ponětí, co se děje ve vnějším světě.

 

            Když vycházím z koupelny, vyjeknu, když vidím Matta, jak stojí u postele a prohlíží si mou snídani. Musela jsem si ji pěkně nacpat do krku. Nemám hlad, ale přece nebudu své dítě trápit hlady.

 

            Otočí se ke mně čelem a já o krok ustoupím do koupelny. Uchechtne se a přejde ke dveřím, aby se postavil do dveří, jeho velký rám mi teď blokuje jediný východ.

 

             Skvělé, Blake! Opravdu chytrý. "Co chceš?" dožaduji se.

 

            Jeho modré oči padnou na mé holé nohy a přejíždějí mi po stehnech, dokud nedosáhnou na spodek šortek. Pak přes tričko. "Myslím, že přesně víš, co chci."

 

            Zavrtím hlavou. "Moje matka..."

 

            Natáhne se, obtočí mi ruku kolem krku a zatlačí mě zády ke zdi napravo. Jeho tělo se přitiskne k mému a z toho, že v džínách cítím jeho tvrdé péro, se mi chce znovu zvracet. "Tvoje máma tady kurva není!" Usměje se na mě. "Navíc se do tebe můžu udělat a nemusím se bát, že tě zbouchnu."

 

            Zakňourám, rukama se snažím odtrhnout jeho, která se mi omotává kolem krku, ale nedaří se mi to.

 

            Nakloní se ke mně, mokrým jazykem mi přejede po tváři a já se dávím, až mě v očích štípou slzy.

 

            "Víš. Předstíral jsem, že mě odpuzuje tvoje posedlost znásilněním."

 

            "Říká se tomu fantazie o nuceném sexu..." procedím skrz zaťaté zuby. "Kreténe."

 

            "Ne." Jednou zavrtí hlavou. "Mluvím o znásilnění, Blakely. Protože tě rozbrečím." Jeho oči se na mých zúží. "Nebude se ti to líbit, ani tě to nebude vzrušovat. Ne tak, jako když jsem se díval, jak tě Ryat unáší z tvého bytu a pak znovu v lese." Odfrkne si. "Chystám se ti kurva ublížit, zmlátit tě a ponížit tě."

 

            Žaludek se mi sevře při pomyšlení, co mi udělá, až bude mít příležitost. A jak by to, co má v plánu, mohlo ublížit mému dítěti.

 

            "Ale dám ti náskok." Pustí můj krk a o krok ustoupí.

 

            Prohýbám se ke stěně, nasávám dech a přitom si ho třu.

 

            "Jen proto, že vím, jak moc máš ráda honičky." Jeho oči klesnou na mou hruď.

 

            "Nebudu..."

 

            "Deset minut," prohlásí, zvedne ruku a podívá se na hodinky.

 

            "Matte!" vyhrknu. "Nebudu..."

 

            Udeří mě zezadu do obličeje a srazí mi hlavu na stranu. Zalapám po dechu a rukama se opřu o zeď, abych do ní nenarazila.

 

            Chytne mě za vlasy a škubne se mnou k pultu, narazí do mě boky a já křičím o pomoc. I když vím, že tu nikdo nebude.

 

            Drží mě na místě, jeho volná ruka se zvedne a znovu mě chytne za krk. "Proč, Blakely?" Povzdechne si, jako by byl zklamaný. "Nechala jsi Ryata, aby si s tebou hrál." Třesu se a snažím se od něj odtrhnout. "Ale myslím, že..." Škubne mi hlavou na stranu a začne mě líbat na tvář. "Jestli si nechceš hrát, tak tě prostě ošukám tady a teď." A pak se na mě podívá.

 

            "Ne. Ne. Ne." Vyrazím ze sebe skrz zalapání po dechu. "Budu hrát." Snažím se kývnout hlavou a uslzenýma očima ho prosím, aby mi dal v zrcadle ještě jednu šanci. "Budu hrát."

 

            "Dobře." Ustoupí a strčí mě za vlasy do ložnice. "Běž. Hodiny tikají."

 

            Vyběhnu z ložnice a zabouchnu za sebou dveře. To, že je musí otevřít, mi možná dá vteřinu navíc. Budu ji potřebovat. Nemám ponětí, kde jsme, ale rozhodnu se sejít po schodech do spodního patra a doufám, že se mi podaří dostat ven. Když dopadnu na schodiště, zakopnu o okraj koberce a spadnu na obličej. Rychle vyskočím a běžím ke vstupním dveřím a snažím se je otevřít.

 

            Kurva! Jsou zamčené. Otočím zámkem a zkusím to znovu. Nic. Co to kurva je? Podívám se nahoru a vidím další zámek, který je příliš vysoký, než abych na něj dosáhla.

 

            "Mimochodem. Všechny dveře mají přidané visací zámky. A klíč mám jen já."

 

            Otočím se a vlasy mě plácnou do obličeje. Vzhlédnu a vidím ho, jak se sklání nad balkonem, v ruce drží nůž a pomalu si přejíždí ostřím po tváři a předstírá, že se holí. "A všechna okna jsou neprůstřelná." Věnuje mi mrazivý úsměv. "Měl jsem čas připravit tvůj návrat domů, zlato."

 

            Odstrčím se ode dveří a běžím dál do domu. Zvuk jeho zlomyslného smíchu se odráží od stěn a nese se celým domem. Uvidím další schody a rozhodnu se, že bych možná měla jít nahoru, jelikož si myslí, že jsem tady dole. Chytnu se dřevěného zábradlí, abych zastavila svou hybnost, a vrhnu se, abych vyběhla nahoru, když vtom narazím přímo na něj.

 

            Rána mě srazí k zemi. Vykřiknu, když se bokem dotknu neúprosné podlahy, a převalím se na břicho, abych se od něj odplazila.

 

            "Není to legrace?" zasměje se. Jeho ruce se mi ovinou kolem kotníků a on mě začne táhnout po dlaždicích dozadu.

 

            Křičím a snažím se chytit čehokoli, co mi přijde pod ruku, ale jediné, co se mi podaří, je strhnout s sebou koberec a stůl, který byl opřený u zdi.

 

            Pustí mi nohy a já se snažím vstát, ale jeho ruce mě chytí za vlasy a vytáhne mě na nohy, než se mnou praští obličejem do zdi. Jeho velké tělo mě k ní zezadu přitiskne.

 

            "Matte," vzlykám, "prosím..."

 

            "Ššš, Blakely," řekne mi konejšivě do ucha. "To je v pořádku, zlato. Je to jen hra. Oba tady vyhrajeme."

 

            Pokusím se zavrtět hlavou, ale on mi ji ještě víc zakloní a donutí mě podívat se na vysoký strop. Pěstmi narážím do stěny a snažím se od něj odstrčit, aby mi dal trochu prostoru.

 

            "Tvoje matka má v plánu udělat cokoli, aby z tebe to dítě dostala." Přitiskne mi špičku nože na bok břicha a já ztuhnu, dech se mi zastaví. "Takže zatímco bude pryč, budeme si hrát. Takhle pořád dostanu, co chci. A ona taky dostane, co chce."

 

            "Valerie není moje máma. Moji matku jsi zabil ty," zavrčím a nenávidím, jak kurevsky bezmocná jsem. Nenávidím Ryata za to, že mi to udělal. Nám! Slíbil, že mě bude chránit.

 

            Matt se mi zasměje do ucha, což znovu vyvolá tu chuť zvratků, a já ji spolknu. "Jen jsem ji chtěl ochutnat. Chtěl jsem šukat její dceru po zbytek jejího života. Ležela tam, nahá a čekala. Prosila, abych ji ošukal. Který muž by si nechal ujít příležitost mít obě?"

 

            "Můj manžel." Zavrčím.

 

            Jeho smích sílí. "Neměl ani ponětí, kdo je. Ale kdyby to věděl, vsadím se, že by si to rozmyslel."

 

            "Jsi nemocný!" křičím. "Ty zasranej parchante!" Odtrhne mě od zdi a strčí do mě tak silně, že zakopnu a padnu na kolena.

 

            Pak na sobě ucítím jeho ruce. Hodí mě na záda a rozkročí se nade mnou. Vyhrne mi tričko, aby mi odhalil podprsenku, a já mu vlepím facku. Chytne mě za zápěstí a přitiskne mi je k bokům. "Víš, že tě rodiče museli zapsat mezi vyvolené, že?"

 

            "Ne," zakuckám se.

 

            "Ne jen tak nějaká žena se může oddat Lordovi. Můžeme vybírat jen z těch, které jsou na seznamu." Jeho ruce pevněji sevřou a já zakňourám. "Dokonce i oni poznali, jaká jsi děvka."

 

            Prohnu se v zádech a křičím o pomoc, ale mění se to ve vzlyk.

 

            "Nebreč, zlato. Tohle je tvoje fantazie. Tohle je to, co chceš."

 

            "Ne," vzlyknu a vlasy se mi lepí na mokrý obličej.

 

           "Ano, viděl jsem Ryata. Viděl jsem, jak tě nese svázanou a s roubíkem a jak tě nakládá dozadu do svého SUV, kde tě pak spoutal. Dokonce ti vyhrnul tričko a hrál si s tvým prsem. Pak ten les - no to bylo zajímavé. Chtěl jsem, abys mě našla, ale místo toho jsi našla jeho. Tak jsem se díval, jak si bere to, co mělo být moje. Viděl jsem, jak tě v lese ošukal," šeptá. "A víš, co jsem udělal? Udělal jsem si to, když jsem se díval, jak si užíváš, když tě šukal a škrtil. Milovala jsi každou vteřinu toho, že s tebou zacházel jako s děvkou, kterou jsi. Podcenil jsem tě, zlato. Ale to nevadí. Dokážu přiznat své chyby."

 

            Zakňučím.

 

            "Mám to pro tebe nalajnované." Olízne mi tvář a já se snažím otočit hlavu, ale nemůžu, jak mě má přitisknutou k zemi. "Dejte mé Dámě práci pro Lordy. Bude se o tobě mluvit jako o ..."

 

            "Ty nejsi žádný zasraný Lord!" překřičím ho. Slyšela jsem, jak někdo říká, že ho zbavili titulu. Na útěku poté, co Ryat zabil Cindy a Ashley.

 

            Jeho tvář se změní na rudou vztekem a on se nakloní k mé tak blízko, že se jeho čelo opře o mé, zatímco křičí: "JÁ JSEM LORD ..."

 

            Pohnu hlavou jen natolik, abych mu zabořila zuby do nosu. Tak nahoru, jak jen to jde, cítím, jak se trhá kůže a lámou kosti. Jeho krev mi naplní ústa, když sebou škubne a vyrve se mi ze zubů, a já mu přitom strhnu kůži. Pak ji na něj vyplivnu.

 

            Posadí se zpátky na kolena, přitáhne si třesoucí se ruce k obličeji a křičí v agónii.

 

            "Jdi do prdele!" Přetočím se na bok, abych měla lepší páku, podepřu se o levou ruku a vrazím mu nohu do obličeje, čímž ho srazím ještě víc dozadu. "Ty hajzle!"

 

            Hodí hlavou dozadu, ruce si natáhne do stran, zatímco se mu z obličeje valí krev, a řve tak hlasitě, až mi zvoní v uších.

 

            Postavím se na nohy, otočím se a vyběhnu z chodby, jen abych narazila na další. Jsou v ní dveře za dveřmi. Všechny je vyzkouším, potřebuju se někam schovat. Přeskupit síly. Umýt se. Teď jsem celá od jeho krve. Kape mi z brady na podlahu. Bude mě moct vystopovat. Navíc se mi z toho chce zvracet.

 

            Konečně se otevřou dveře a jsou tam schody. Zavřu za sebou a seběhnu po nich dolů, přičemž poslední tři přeskočím. Přistanu na nohou, zakopnu, ale tentokrát se mi podaří zůstat stát. Uvidím dveře napravo a otevřu je. Zavírám za sebou, zamykám a poslouchám, jak se nadechuju jeden dech za druhým.

 

            Je černočerná tma. Rukou kloužu po stěně u dveří a hledám vypínač, ale když ho najdu, zarazím se. Vidím světlo z chodby pod dveřmi. Nechám ho tedy zhasnuté, nechci se prozradit.

 

            "BLAKELY!" Slyším, jak křičí moje jméno.

 

            Přehodím si ruce přes ústa a snažím se umlčet svůj vzlyk, zatímco potmě couvám ode dveří.

 

            "Ty zasraná děvko!" pokračuje. "Budeš prosit na kolenou! Na kolenou, ty zasraná kurvo!"

 

            Udělám další krok zpátky, do něčeho tvrdě narazím a moje ruka naštěstí ztlumí výkřik, který vydám. Je to zeď.

 

            Hruď mi sevře panika a já se otočím, abych se jí postavila čelem. Moje ruce se horečně natahují v naději, že najdou nějakou kliku nebo jakýkoli způsob úniku. Ale myšlenka na jakýkoli únik se rozplyne, když se dveře do místnosti rozletí.

 

            Otáčím se a sleduji, jak do temné místnosti vstupuje zakrvácený Matt. Ve světle z chodby za ním jsou vidět jen jeho obrysy.

 

            "Našel jsem tě, ty mrcho."

 

            Snažím se popadnout dech, ale nejde to. Hrudník mi ztěžkne a z běhu mě bolí bok. "Věděl jsem, že máš ráda boj." Přistoupí blíž do místnosti, natáhne se za sebe, ze zadní kapsy vytáhne dva páry pout a mně v krku uvízne knedlík. Usměje se. "Uvidíme, jak moc se budeš prát, až je budeš mít na sobě."