TR - 55. kapitola

Překlad: Trish

Kor.: Terez

RYAT

             Zkoušel jsem si to vymluvit. Na to, že chce mít na těle erb Lordů, jsem pyšný. Je to jen další způsob, jak si na ni udělat nárok. Další způsob, jak ukázat, že je moje. Takový, který časem nevybledne ani se nesmyje ve sprše vodou a mýdlem jako ten fix, který jsem použil ve sklepě Blackoutu.

 

            Leží u ohně, deku má omotanou kolem hrudi, rukama svírá látku. I když po tom touží, pořád je nervózní. Což je pochopitelné.

 

            "Sundej tu deku."

 

            Rozevře ji, ukáže mi své nahé tělo a já se zdržím, abych při pohledu na svou nahou ženu nezavrčel. Pořád má na sobě halloweenský make-up a ukazuje mi falešnou krev na krku a obrácený kříž mezi prsy.

 

            Vytáhnu svůj prsten z ohně, přistoupím k ní a pokleknu vedle ní. Pak se natáhnu a zvednu její tanga z dřívějška. "Vlož si je do pusy. Zakousni se do látky." Rozkazuji.

 

            Popadne mi je z ruky a udělá, co jí řeknu. Položím jí levou ruku na hruď a přidržím ji. "Propleť prsty za hlavou a zhluboka se nadechni."

 

            Podepře si rukama hlavu a můj pohled klesne na její tělo, sleduji, jak se jí rozšiřuje hrudník, a já ji nijak neupozorním a vtisknu jí svůj prsten do kůže přímo pod levým prsem na hrudním koši. Prohýbá se v zádech a křičí do roubíku. Její tělo se začne třást, zatímco ho tam několik vteřin držím, než ho odtáhnu.

 

            Odhodím kleště i prsten stranou a sundám ruku, kterou jsem ji přitiskl k zemi. Zatáhnu za její tělo, zvednu ji do náruče a zbavím ji kalhotek. Oči má pevně zavřené a po tváři jí stékají slzy. "Vedla sis dobře, Blake." Říkám jí.

 

            Její dlouhé tmavé řasy se zachvějí a její uslzené oči se setkají s mými.

 

            Přitisknu své rty na její a ochutnám její slzy. Otevře se mi a já polibek prohloubím, znovu nás oba položím na zem a umístím se mezi její nohy a široce je roztáhnu, zatímco ona leží pode mnou. "Tak kurevsky dobře." Pochválím ji a ona zakňučí, její ruce mi sjedou do vlasů a nehty mě škrábou do kůže na hlavě, až zasténám.

 

            Volnou rukou zajedu mezi naše těla a zasunu do ní ptáka, přičemž sykne a nadechne se. Mé rty najdou její a já je nepustím. Držím je v zajetí, zatímco se moje boky pohybují dovnitř a ven z ní - vlastním ji.

 

            Chci, aby věděla, že se mi neoddala jen tak pro nic za nic. Budu si od ní brát, ale také jí dám všechno, co mám. Stejně jako ji vlastním, tak ji kurva potřebuju. "Miluju tě." Odtáhnu své rty od jejích na dost dlouho, abych mohl promluvit, a pak se vrátím zpět na její a beru jí dech.

             BLAKELY

             Od halloweenské noci uplynulo šest týdnů. Bylo to přinejmenším vzrušující. Sledovala jsem Tysona, jak v lese šuká s nějakou ženou. Nechala jsem se označkovat manželem, jako bych byla kus dobytka, který mu patří. Ale nelituju toho. Chtěla jsem, aby pochopil, kam až moje láska k němu sahá.

 

            Všechno šlo skvěle. Vstoupili jsme do rutiny, díky které mám skoro pocit, že jsme normální. Chodíme do kina, na večeře. Jako bychom byli skutečný pár, který nežije v tajné společnosti. Což je šílené, protože jsme vlastně manželé. Někdy si musím připomínat, že je to můj manžel, protože mi to připadá příliš dobré na to, aby to byla pravda.

 

            Ryat odemyká vstupní dveře do chaty. Vejdu do předsíně, ale zarazím se, když vidím Matta sedět uprostřed hnědé kožené pohovky v obývacím pokoji. Je opřený a vypadá uvolněně, ruce má rozhozené na horní části polštářů.

 

            "Zítra máme večeři s Tyem," připomene mi Ryat, když vejde za mnou. "Nesmím zapomenout přinést tu láhev skotské, kterou má rád."

 

            Kdybych nebyla tak vyděšená, začervenala bych se nad tím, že máme plány s mužem, kterého jsem otevřeně sledovala při sexu. Místo toho polknu. "Ryate?" Přes uzel v krku se mi podaří vyslovit jeho jméno a podívám se přes rameno na něj, jak zamyká vchodové dveře.

 

            "Takže bude párty." Slyším Matta, jak vesele říká.

 

            Ryat vzhlédne a také se zastaví vedle mě. Jeho oči se upírají na Matta. "Co tady kurva děláš?" dožaduje se Ryat.

 

            Jak se dostal přes kamery?

 

            Matt se nakloní dopředu a položí si lokty na kolena. "Přišel jsem si pro to, co mi patří." Jeho oči se upírají ke mně.

 

            Zavrtím hlavou, moje ruka nedokáže udržet kabelku, a ta mi spadne k nohám. "Ne." To jediné slovo se zlomí a proklouzne mi mezi rty.

 

            Ryat mi položí ruku na hruď, aby mě postrčil za sebe, ale Matt vyskočí na nohy, vytáhne z opasku džínů pistoli a namíří ji na mě. "Nehýbej se, nebo ji zastřelím," varuje.

 

            "Matte," vyhrkne Ryat jeho jméno a zvedne ruce před sebe. "Nech ji jít. Tohle je jen mezi námi. To já jsem ten, na koho jsi naštvaný. To já jsem ten, koho chceš."

 

            "Ne... prosím..."

 

            "Má pravdu, Blakely. Chtěl jsem tebe. Ale ty sis vzala jeho, kurva!" křičí a zbraň se mu třese v ruce. "A i když se mi to hnusí..." Tělo se mi chvěje, ale nedokážu se pohnout. Bez ohledu na to, jak hlasitě na mě moje mysl křičí. Nemůžu Ryata opustit. "Když tě nemůžu mít já, tak tě nemůže mít nikdo."

 

            Zasáhne mě něco, co mi připadá jako náklaďák Mack. Síla mě srazí zpátky do vchodových dveří. Mé tělo se otřese jako při zemětřesení, když se v dálce ozvou hlasité rány. Nemůžu dýchat. Mé tělo je rozdrcené. Zvedám ruce a cítím měkký materiál. Otevřu oči a vidím před sebou bílou šmouhu. Když vzhlédnu, setkám se se zelenýma očima. "Ryate... co?"

 

            Uvědomím si, že Ryat je ten, kdo mě tiskne ke dveřím. Jeho tělo mě k nim přišpendlilo. Na hrudi cítím vlhkost. "Co?" Podívám se dolů a moje tričko je nasáklé krví.

 

           "Jsi v pořádku," ujistí mě a přerývaně nasaje dech. "Jsi v pořádku," opakuje, jako by nás chtěl oba přesvědčit.

 

            Podívám se na jeho bílé triko a vidím, že ho pokrývá krev. "Ach, Bože." Zalapám po dechu. "Ryate." Byl postřelen.

 

            "Blake." Natáhne se ke mně a chytí mě za obličej, ruce má studené a lepkavé. "Je mi to líto..."

 

            Do očí mě bodají slzy, zatímco se snažím popadnout dech. "Ne... Nedělej to."

 

            "Miluju tě, Blake." Zašeptá.

 

            "Ne. Ne. Ne. Ne!" křičím a chytám ho za zakrvácené tričko. "Proč?" Proč by nám to dělal? Mně?

 

            "Myslíš, že bych pro tebe zabíjel, ale neumřel pro tebe?" Mírně zavrtí hlavou. "Hloupá holka." Jeho slova jsou stále mírnější. Přes krev, která mi buší v uších, je sotva slyším.

 

            "Ryate..." vzlyknu.

 

            "Zasloužila sis něco lepšího," zašeptá.

            Po tvářích mi stékají slzy a já si olíznu mokré rty.

 

            "Mrzí mě, že jsem se nechoval lépe."

 

            "Ryate?" vykřiknu. "Prosím. Neopouštěj mě." Z nosu mu začne téct krev. "Prosím..." Prosím ho, aby to přestalo, a hlas se mi láme.

 

            Usměje se a já sleduji, jak se z jeho pohledné tváře začíná vytrácet barva. Slábne a on si položí čelo na mé.

 

            Obejmu ho kolem ramen a snažím se ho udržet, ale kolena se mu podlomí a já s ním padám na zem. Nakloním se nad jeho tělo a vidím, jak se kolem nás na dlaždicích začíná hromadit krev. Zvedne ruku k mému obličeji. "Proč jsi to udělal?" zeptám se a rukama mu sevřu tričko.

 

            "Protože... tě miluju," řekne přes kašel a pak mu ruka spadne na zem k boku.

 

            "Ryate?" vykřiknu. Moje ruka mu buší na hruď. "Ry-ate?" zlomí se mi hlas, když mi tělem projede vzlyk.

 

            "Vstávej!" Matt mě popadne za vlasy a začne mě od manžela tahat.

 

            "Ne, já ho neopustím!" křičím a kroutím se v jeho sevření.

 

            "Zvedni zadek z podlahy!" požaduje, skloní se a obtočí mi ruku kolem krku. Trhne se mnou dozadu a moje ruce ztratí sevření na Ryatově tričku.

 

           Zvedá mě z nohou, škrtí mě a já kopu. Tiše křičím, zatímco se dívám na Ryatovo mrtvé tělo ležící na podlaze. Oči má teď zavřené a hlavu nakloněnou na stranu, čelem ke mně.

 

            Matt se mi nakloní k uchu. "Dobrovolně mi tě dal, Blakely. Dát za tebe život bylo kurevsky zbytečné. Alespoň pro něj. Pro mě to bylo všechno." Pak mě vytáhne z domu.

 

            Prsty se mi zaryjí do jeho předloktí, které mě škrtí. Moje nohy vykopávají hlínu a kamení a vytvářejí kolem nás prachovou bouři. Nastupuje do auta a táhne mě s sebou. Někdo jiný zavírá dveře, zatímco on mi pouští krk. Zalapám po dechu, když mě hodí zády na sedačku. Pak mi přitiskne koleno na hruď a drtí mě.

 

            Snažím se křičet, ale nic ze mě nevyjde. Vytáhne z kapsy injekční stříkačku a zuby odstraní uzávěr. Tiše pláču, když mi sevře obličej a tlačí ho na stranu. Pak ucítím bodnutí na krku. Tělo mi okamžitě znecitliví, ruce a nohy mi klesnou jako mrtvá váha. Sundá mi koleno z hrudi a já se přerývaně nadechnu. Jeho ruka položená na mé tváři ji posune tak, že se na něj musím dívat vzhůru, jak se nade mnou vznáší. Usmívá se na mě.

 

            "Já vždycky vyhraju, Blakely. A ty jsi měla být vždycky moje." Pustí mě a přejede mi klouby prstů po tváři.

 

            "Už je mimo?" V dálce slyším hlas.

 

            Zamrkám a s vypětím všech sil je znovu otevřu.

 

            "Skoro," odpoví.

 

            "Trvalo ti to dost dlouho," odsekne hlas.

 

            A já se snažím namáhat svůj zamlžený mozek, abych si ho zařadila. Zní tak povědomě...

 

            "Práci jsem odvedl," odsekne.

 

            Když tentokrát zavřu oči, už se neotevřou.

             _______________

 

             Probudím se, převalím se na bok. Chytám se za hlavu a za břicho, je mi špatně. Zvedá se mi žaludek.

 

            Otevřu ztěžklé oči a vidím, že ležím na posteli v neznámém pokoji. Je velký, bílofialově vyzdobený. Odvalím se z postele a zamířím do vedlejšího pokoje. Díky bohu je to koupelna. Padám k záchodu a objímám ho, zatímco zvracím, a slyším, jak se otevírají dveře do ložnice. Sedám si na zadek a rukou si utírám zvratky z úst.

 

            "Ale, ale, ale, ta kurva je vzhůru."

 

            Udělá se mi znovu špatně. Už když si myslím, že jsem skončila, padám zpátky na zadek, zády narážím na bok vany s vířivkou a zvedám oči, abych viděla, že v koupelně stojí Matt. A osoba, která stojí vedle něj, je moje matka. "Ty..." vyhrknu. "Tys mu to pomohla udělat?" Věděla jsem, že mi ten hlas zní povědomě. Byla to moje zasraná matka?

 

            "Dal jsi jí toho moc," vyjede na něj a ignoruje mě.

 

            "Dal jsem jí míň, než bylo navrhováno," namítne. "Potřebuje něco jíst." Odchází z koupelny a za pár vteřin se vrací s tácem, který už musel být v ložnici. Na talíři s míchanými vajíčky leží kus toastu. Všechno to vypadá staře.

 

             Jak dlouho už jsem tady?

 

            A Ryat? Bože, Ryat. Ta vzpomínka mě zasáhne jako rána pěstí do obličeje. Zabili ho! Moje matka možná nestiskla spoušť, ale byla tam, aby Mattovi pomohla. V očích mě štípou slzy a hrdlo se mi svírá.

 

            Matt položí talíř na pult a hodí po mně kus toastu. Ten spadne na podlahu přede mnou. "Sněz to," nařídí mi.

 

            Pomalu se na něj podívám skrz uslzené řasy a přeju si, abych mu mohla nakopat zadek. "Jdi do prdele!" zavrčím skrz zaťaté zuby.

 

            Usměje se. "K tomu se ještě dostaneme. Ale nejdřív se najez."

 

            "Ne!" řeknu mu. Ryat je mrtvý. Moje matka pomohla Mattovi ho zabít a mě unést. Proč bych měla dělat něco, co mi řekne?

 

            Vydechne.

 

            Matka si povzdechne. "Musíš jíst..."

 

            "Jdi do prdele!" křičím a přeruším ji. Pálí mě v krku a zvoní mi v uších.

 

            "A dost." Matt ke mně přibíhá a sbírá toast z podlahy. Jednou rukou mě chytne za vlasy, trhne mi hlavou dozadu a strčí mi toast do pusy, až do krku.

 

            Dusím se jím, kousky mi odlétávají od rtů.

 

            "Přestaň s tím," zasyčí máma a odtáhne ho ode mě.

 

            Vydrápu se zpátky na záchod právě včas, abych se znovu pozvracela.

 

            "Potřebuje doktora." Slyším, jak Matt zavrčí.

 

            "Já vím, co jí je," prohlásí máma.

 

            "Jo, je už dva dny mimo. Potřebuje jíst."

 

            "Ne," nesouhlasí máma.

 

            Posadím se na zadek a otřu si slinu z brady.

 

            "Je těhotná."

 

            Oficiálně jsem to nepotvrdila. Chtěla jsem ještě pár dní počkat, než si udělám test, protože už dřív jsem měla zpoždění. Dokonce, i když jsem brala antikoncepci, a nechtěla jsem si dělat naděje. Sklopila jsem oči k podlaze.

 

            "Zkurvysyn!" Matt zasyčí. "Nechala ses od něj zbouchnout, ty blbá krávo!" křičí na mě. "Zatraceně, ten zasranej hajzl!" Kopne do skříňky.

 

            Podívám se na něj skrz uslzené řasy a zvracím tak silně, až mě to rozbrečí. "Je to můj manžel!" křičím na něj zpátky. Pak se mi na rtech objeví úsměv a dodám: "Může si se mnou dělat, co chce."

 

            Jeho tvář zrudne vztekem. "Je kurva mrtvý, Blakely. Stejně jako to dítě, které brzy bude." Začne si vyhrnovat rukávy. Pak sevře ruce v pěst a přistoupí ke mně.

 

            Máma mu položí ruku na hruď a zastaví ho. "Co si sakra myslíš, že děláš?"

 

            "Zbavuju se toho," odpoví s odfrknutím.

 

            Odstrčím se od záchodu, znovu se přitisknu zády ke stěně vany a přitáhnu si kolena k hrudi. Sleduji, jak se s široce rozevřenýma očima dívají jeden na druhého. Ryat je možná mrtvý, ale já jim nedovolím, aby se dotkli našeho dítěte. Najdu způsob, jak se odsud dostat. Získám si trochu času.

 

            "Nedotkneš se jí." Zvedne bradu.

 

            "To nemyslíš vážně." Ukáže na mě. "Je kurva těhotná. Nechci jeho dítě! Neříkej mi, že chceš, kurva, Archerovo dítě?"

 

            "Samozřejmě že chci." Zkříží ruce na prsou. "Dá mi to druhou šanci. Abych tentokrát udělala všechno správně." Podívá se na mě a znechuceně stáhne rty.

 

            "Ne." Zavrtí hlavou.

 

            "Ano," zasyčí. "Ještě to na ní není vidět, takže nemůže být tak daleko. Vydržel jsi bez ní jednadvacet let. Můžeš to vydržet ještě sedm měsíců."

 

            Odfrkne si. "To přináší další komplikace."

 

            "Já to zvládnu. Přivedu kuchaře na speciální dietu. Doktora, potřebuje prenatální vitamíny, ultrazvuk. Bude to v pořádku..."

 

            "Zbláznila ses, jestli si myslíš, že ti předám svoje dítě," procedím skrz zuby. Proto přede mě Ryat skočil? Protože věděl, že čekáme dítě? Možná jsem dávala znamení, která jsem neviděla, ale on ano. "Zvlášť když ani nejsi moje biologická matka."

 

            Čekala jsem, že ji to naštve, ale jen se na mě usměje, zatímco Matt si odfrkne. "Bůh ti žehnej, zlato," řekne blahosklonně. "To dítě z tebe vyříznu sama a to, co z tebe zbyde, pak nechám Mattovi."

 

            Při jejích slovech se mi sevře žaludek. Uslzenýma očima těkám po koupelně, jestli tam není něco, co bych mohla použít proti nim. Budu muset zkontrolovat ložnici. Muselo jim uniknout něco, co bych mohla použít k útěku.

 

            "Fajn." Matt sklopí oči. "Může si ho nechat, ale až se narodí, Blakely a já zmizíme."

 

            Přikývne. "Platí."

 

            Oba se otočí a vyjdou z koupelny. Slyším, jak se zavírají dveře do ložnice, následované zvukem několika zámků, což mi dává najevo, že ať už jsme kdekoli, jsem zavřená v těchto dvou místnostech.

 

            Začínám plakat a myslím na Ryata. Jak mi to mohl udělat? Dobrovolně zemřít, aby mě tu nechal. Proto to udělal? Protože věděl, že jsem těhotná? Jak si myslí, že budu žít bez něj? Znovu se ve mně začne zvedat žluč a já se vyškrábu zpátky na záchod.