TR - 52. kapitola

Překlad: Trish

Kor.: Terez

RYAT

             Ležím na zádech v naší ložnici. Musí být už po půlnoci a je tu tma jako v pytli. Spolu s hřměním venku je slyšet zvuk roztočeného stropního ventilátoru.

 

            Blake se tulí k mému levému boku a já si jednou rukou podepírám hlavu, zatímco druhou držím mobil. V aplikaci sleduji kamery, které obklopují dům uvnitř i venku. Ukazují déšť stékající z okapů a části země, které už jsou zaplavené. A sem tam udeří blesk.

 

            "Ryate," zašeptá. "Nejsi unavený?

 

            "Ne," řeknu a můj pohled se zaměří na část předního dvora, která vypadá podezřele. Jako by něco nebo někdo stál na konci příjezdové cesty. Podívám se na druhou kameru, která mi poskytuje lepší výhled, a povzdechnu si, když vidím, že je to odpadkový koš, který tam kvůli mně postavil Gunner.

 

            Pak se mi vysmekne z rukou. "Blake ..." Slyším, jak dopadla nohami na podlahu.

 

            Odhrne přikrývku a rozkročí se mi kolem boků. "Jestli jsi vzhůru, tak mi věnuj pozornost." Pomalu mi přejíždí rukama po hrudi nahoru a dolů a špičkami nehtů mi jemně přejíždí po kůži, až se zachvěju.

 

            Položím jí ruce na nahé boky a stisknu je. Vždycky spíme nazí. Dávám přednost tomu, aby se oblékala ven, jako by bylo dvacet pod nulou, ale vevnitř - nic.

 

            Nakloní se dopředu a přitiskne mi rty na krk. Za oknem udeří blesk a přes závěsy osvětlí místnost. "Blake," upozorním ji a rukama se přesunu k jejím bokům, nahmatám jí žebra.

 

            "Co je?" zeptá se nevinně.

 

            "To nemůžeme," řeknu jí a nenávidím, že už teď cítí, jak jsem tvrdý.

 

            "Proč?" zašeptá, políbí mě až na špičku ucha a moje ruce se přesunou po jejích zádech a zamotají se jí do vlasů.

 

            "Protože tě právě pustili z nemocnice." Jakmile ta slova opustí mé rty, začne na mně vlnit boky.

 

             Kurva!

 

            "Budeš na mě něžný?" Její teplý dech mi dopadá na kůži, když zašeptá, a já vím, že za chvíli prasknu.

 

            "Ne," řeknu a přetočím se a vezmu ji s sebou.

 

            Překvapeně vypískne a já ji přitisknu pod sebe. "Dobře."

 

            Blesk znovu udeří, rozzáří místnost a já vidím úsměv na její tváři. "Nechci ti ublížit," řeknu a skloním se, abych jí přitiskl rty na krk. Dokud jsem nahoře já, můžu kontrolovat, co a jak děláme.

 

            "Odkdy?"

 

            Drsně se zasměju. Moje žena se na mě snaží tlačit. "Takhle to nepůjde, Blake."

 

            "Chci být tvoje hodná holka."

 

            Zasténám při zvuku jejího hlasu - tak dychtivě mě chce potěšit. "To jsi," řeknu jí.

 

            "Tak mi řekni, ať tě ošukám," řekne tiše.

 

            "Blakely," vyhrknu její celé jméno a doufám, že pochopí, že to myslím vážně.

 

            "Ryate," oponuje, prsty mi zajede do vlasů a lehce mě za ně zatahá. "Ošukej mě." Zoufale rozkáže a zvedne boky, aby se setkala s mými.

 

            A já cítím, jak se zlomí i ta trocha zábran, která mi zbyla. Sáhnu mezi naše těla, popadnu ptáka a vklouznu do její mokré kundy. Už na mě byla připravená, stejně jako já na ni.

 

            Prohýbá se v zádech a vydává zvuk, který může být jen vítězný, zatímco já si slibuji, že na ni půjdu pomalu a opatrně. Dokážu se milovat se svou ženou.

 

             BLAKELY

             Od mého pobytu v nemocnici uplynuly už tři týdny. Zdá se, že se život konečně vrací do normálu. Tedy tak normální, jak jen to jde. Od té doby, co jsem utekla, není nic jako dřív. Je zvláštní, že teď nechodím do Barringtonu.

 

            Ryat to odmítá připustit. Přísahá, že člověk, kterého najal, aby mě nahradil, má samé jedničky. Když jsem se ho zeptala, jak chce odstátnicovat, když vynechává všechny předměty, odpověděl: "Jsem Lord. Nemusíme se tam ukazovat. Ať se děje, co se děje, projdeme."

 

            Myslím, že to dává smysl. Musí plnit úkoly - zůstat věrní své přísaze - a někteří se zdržují celé dny, dokonce i týdny. Barrington je na výplatní listině Lordů. Vždycky jsem věděla, že univerzita je zkorumpovaná. Jen jsem se musela stát Dámou, abych zjistila, jak moc.

 

            Ryat měl pravdu - můj obličej se konečně zahojil a není to ani poznat. Pořád mě často bolí hlava a Ryat mě na začátku týdne vzal ke Gavinovi na další testy, aby to prozkoumal, ale ten vše vysvětlil. Říkal, že snad časem budou bolesti čím dál menší.

 

            "Už jsem skoro hotová," oznámí mi Sarah, když zírám na strop Ryatovy koupelny v domě Lordů, zatímco mi upravuje krk.

 

            Je Halloween a oni pořádají velkou oslavu. Hotel se rozkládá na několika stech akrech a oni připravili strašidelný dům, projížďku lesem na seně a průchozí zrcadlové bludiště. Je to vlastně docela fajn. Musela jsem Ryata uprosit, aby přišel. Přísahám, že se vidím, jak šílí, když sedí v chatě a sleduje kamery. Matta jsem neviděla ani o něm neslyšela od chvíle, kdy jsem ho naposledy viděla v autě u Blackoutu. Jako by zmizel z povrchu zemského.

 

            "Hotovo." Sarah ode mě odstoupí.

 

            Skloním hlavu, abych se na ni podívala, a otočím se k zrcadlu. "Hezký." Usměju se na sebe.

 

            Jsem oběť. Je to tak zvrácené, jak jen si dokážu představit. Halloween má být děsivý. Nechtěla jsem jít cestou koukněte na mě, jsem roztomilá včelka. Vybrala jsem úplný opak.

 

            Nechápejte mě špatně, pořád jsem oblečená jako coura. Chci svého manžela tak vytočit, že až budeme později konečně sami, strhne ze mě tuhle věc, protože už ho nebaví, že mě v ní ostatní vidí. Ráda jsem jeho hodná holka, ale taky mě baví, když mě trestá. Dostala jsem se do bodu, kdy potřebujeme nějaké vzrušení. Potřebuje mě, abych ho zbavila myšlenek na Matta, a já vím, jak na to.

 

            Vím, co Ryat cítí k Lordům - zasvětil jim svůj život. Chtěla jsem mu ukázat, že to dokážu taky. Tolik toho obětoval, aby se dostal tam, kde je, a bude v tom muset pokračovat. I po Barringtonu. Takže já se obětuji pro něj.

 

            Matt podělal moje zasvěcení a Ryat mi minulý týden řekl, že mě Lordi nenechají to napravit. Jedna moje část byla zklamaná. Chtěla jsem mu ukázat, že dokážu být tím, co Lord potřebuje. Jiná část mého já si říkala, jestli to byl ve skutečnosti Mattův plán - zabránit mi v zasvěcení a doufat, že mě Lordi vyhostí. Ať tak či onak, prohrál.

 

            "Jsou hotovi," říká Sarah a čte si zprávu na mobilu.

 

            Lordi měli schůzku dole ve sklepě, jakmile jsme sem dorazili. Dalo nám to čas, abychom se připravily. "Dobře. Pojďme se s nimi setkat venku." Jestli mě Ryat najde takhle oblečenou a vypadající v jeho pokoji, tak z něj dnes večer neodejdeme.

 

            Popadnu mobil z pultu, zhasnu světlo a přeskakuju z nohy na nohu, přičemž si strkám nohy do podpatků a přitom kráčím přes jeho pokoj ke

dveřím.

 

            "Psala jsem Gunnerovi, že se s nimi sejdeme v tanečním sále," informuje mě, když za námi zamyká dveře.

 

            "Dobře." Vydáváme se na cestu hotelem. Na výzdobě si dali záležet. Stěny chodby jsou pokryté něčím, co vypadá jako pavučiny. Některé se snášejí nízko ze stropu a člověk se musí přikrčit. Na podlaze stojí kouřové automaty, které snižují viditelnost.

 

            "Nejdřív si dáme něco k pití," zavolá přes hudbu a já souhlasně přikývnu.

 

             Ano, prosím. S Ryatem jsme nepoužili kondom a já už neberu antikoncepci, ale žádné známky těhotenství se neobjevily. V nemocnici mi oznámili, že je to standardní postup, kdy mi udělali test, a ten byl negativní. Navíc mi minulý týden skončil cyklus. Upřímně mě to překvapilo. Ale strach si nedělám. Nejdřív bych chtěla alespoň dostudovat vysokou školu, a to je

ještě rok.

 

            Vstoupím do kuchyně a naleju každé z nás míchaný nápoj, který vypadá jako nějaký ovocný punč z čarodějnického kotlíku. Jakmile je hotovo, vydáme se zpátky přes hotel do tanečního sálu. Dýdžeje tu mají stejně jako ten první večer v rohu vepředu místnosti.

 

            Vidím, jak někteří z Lordů - neseniorů - chodí kolem a drží tácy a podávají nápoje a občerstvení. Dnes večer nejsou oblečeni v pláštích a maskách. Místo toho jsou oblečeni celí v černém a polovinu obličeje mají pomalovanou jako kostlivci.

 

            Ryatovi jsem předtím, než jsme odešli z chaty, namalovala obličej. Musela jsem zalhat a říct, že potřebuju, aby mi Sarah udělala ten můj, jakmile dorazíme. Mohla jsem to udělat sama, ale on nevěděl, co ze mě bude.

 

            Přiblížím si brčko ke rtům, napiju se a doufám, že mi to neodstraní rtěnku. Když ucítím, že vstoupil do místnosti, usměju se sama pro sebe.

 

            Ruka mě plácne přes zadek, až to píchne. "Chceš, abych ten zadek ošukal a připomněl ti, komu patří?" zavrčí mi do ucha.

 

            Ta myšlenka mě přiměje, abych silněji nasála brčko. Otočím se k němu čelem.