BH - 17. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Gaston

Pamatuj si: tohle je napořád

„Jsem doma,“ volám, zavírám za sebou dveře a pak vhodím klíče do mísy na stole u dveří a křičím: „Chrissie!“ Když ji neslyším odpovídat zpátky, ať už je kdekoliv, sejdu po dvou schodech do obýváku, už si nevšímám barevných obrazů na zdech, zářivých polštářů a přehozů pohozených na gauči, ani fotek a toho, čemu Chrissie říká „tretky“, rozmístěných na každém volném místě.

Oficiálně se nastěhovala před půl rokem, asi měsíc a půl poté, co se ji Georgia pokusila zdrogovat a místo toho zdrogovala mou mámu. Zjistil jsem, že řekla jedné ze servírek, že má v plánu zdrogovat Chrissie, umístit ji do kompromitující pozice k nějakému chlapovi a pořídit si fotky, které mi později ukáže. Byla přesvědčená, že pokud bych uviděl důkaz, že mě Chrissie podvádí, přišel bych si k ní pro útěchu. Servírka si myslela, že Georgia žertuje, když jí ten plán řekla, takže za mnou nepřišla a neřekla mi to, čehož litovala poté, co viděla, jak mou mámu nakládají na nosítka.

Zjistil jsem také, že za zmizelým alkoholem stojí Georgia. Když policie šla do jejího bytu hledat důkazy, našla lahve s alkoholem. Protože věděli, že vlastním klub a dva bary, podívali se na věci a uvědomili si, že ukradla alkohol z klubu a bokem ho prodávala za poloviční cenu – což zřejmě nějakou dobu dělala, ale nikdy jsme ji nechytili, protože nikdy nebrala víc než lahev najednou.

Dokud jsem neudělal objednávku před Novým rokem. Tehdy začala být chamtivá a myslela si, že by mohla vydělat pořádný balík peněz, kdyby zboží prodala. Nepomyslela na to, že většina lidí nepije prvotřídní alkohol a téměř nikdo není ochoten utratit pár stovek dolarů za alkohol, o kterém si ani není jistý, že je pravý.

Setřesu ty myšlenky a rozhlédnu se kolem sebe. LeFou a Chrissie nejsou v kuchyni ani v obývacím pokoji, a tak se zastavím u balkonových dveří, abych se podíval, jestli sedí venku, kde občas ráno nebo večer najdu Chrissie schoulenou do klubíčka s knížkou nebo sklenkou vína.

Nevidím ji tam, ale vím, že je doma, protože její auto stálo na místě vedle mého, jdu zpátky kolem kuchyně a přes obývací pokoj do ložnice na konci krátké chodby. Chodby, která je teď lemovaná fotkami nás, našich přátel a našich rodin. Dojdu do ložnice a otevřu dveře, a zjistím, že pokoj je prázdný. Mé útroby se sevřou, když se rozhlédnu, dokud neuslyším trysky vany a nevšimnu si, že dveře do koupelny jsou zavřené. S úplně jiným druhem sevření v útrobách si sundám přes hlavu tričko a jdu přes pokoj.

Jakmile vstoupím do tlumeně osvětlené místnosti, vím, že se něco děje. Chrissie je ve vaně a jako normálně, když má trysky zapnuté, LeFou je vedle a ujišťuje se, že je v pořádku. Přiblížím se, a když to udělám, otevře oči a její překvapený pohled se střetne s mým. V tu chvíli si všimnu, že brečí.

„Jsi doma.“

„Ty brečíš.“ Cítím, jak se mi svírá srdce při pohledu na její vlhké tváře, a hlavou mi víří myšlenky, jak se snažím vymyslet, co by ji mohlo rozčílit, ale vůbec nic mě nenapadá. Posledních šest měsíců bylo v našich životech všechno dobré. Víc než dobré. Anna, Chrissiina nová vedoucí obchodu, se do své role vžila bez jakýchkoliv problémů a Chrissie si každý týden mohla vzít volno.

Chrissie si také znovu vybudovala vztah se svým tátou, který dbal na to, aby jí zavolal, nebo se ukázal v obchodě a strávil s ní nějaký čas. Dokonce jsme s ním a jeho ženou Tammy zašli na večeři. Její máma je pořád šťastná; začala randit a hodně cestuje. Její bratr a Sam se vzali před čtyřmi měsíci a dva měsíce poté, co si řekli „ano“, jim uprostřed noci zavolala jejich pracovnice na adopci a oznámila jim, že v jejich místní nemocnici bylo opuštěno dítě. Vysvětlila jim, že matka dítěte bere drogy, což znamená, že by museli být otevření k péči o novorozence závislého na drogách, který by to nemusel zvládnout. Ani na okamžik nad tím nepřemýšleli; hned ten večer jeli do nemocnice a rychle se do své dcery zamilovali. Zpočátku to nevypadalo dobře, ale holčička, kterou pojmenovali Destiny, bojovala, zatímco jsme se všichni modlili. Po šesti týdnech si ji mohli vzít domů. Zrovna minulý týden jsme za nimi letěli, abychom s nimi strávili pár dní, a stejně jako oni, jsme se do ní s Chrissie zamilovali na první pohled. Moje máma je pořád moje máma – divoká, šílená a pořád na nějakém dobrodružství, ale zdravá a žije svůj nejlepší život. Moje sestry si vedou skvěle. Před pár měsíci jsme s Chrissie letěli na Floridu, aby se s nimi mohla setkat, spolu s mojí nevlastní mámou. Byl to skvělý výlet a bylo hezké mít možnost sdílet s Chrissie kousek táty, i když tam nebyl.

Pak je tu Chrissie a já. Pořád se do sebe zamilováváme a každý den se o ní dozvídám něco nového, díky čemuž ji miluju ještě víc, což se zdá nemožné.

„Ne, nenabrečím.“ Její šeptaná slova mě vytrhnou z myšlenek a já sleduju, jak si utírá tváře.

Ignoruju její absurdní lež a odsunu LeFoua z cesty, abych si klekl vedle vany. „Proč pláčeš?“ Ptám se a dotýkám se hřbety prstů její tváře. Nenávidím její slzy.

„Nebrečím. Trysky jsou puštěný, takže mi voda cáká na obličej, takže to vypadá, že pláču.“

„Co se stalo?“ Ptám se a přejíždím prsty po její tváři.

„Nic.“

S vědomím, jak umí být tvrdohlavá, vstanu, abych se svlékl, abych mohl do vany za ní. Začnu si sundavat boty, když mou pozornost upoutá taška s malou bílou krabičkou uvnitř. Neměl bych si toho ani všimnout, ne s tím množstvím věcí, které leží na pultu, ale stejně si toho všimnu. Bez přemýšlení tašku zvednu a nepřítomně slyším, jak vyslovuje mé jméno, když vytahuju otevřenou krabičku, abych se na ní podíval.

„Jsi těhotná?“ Otočím se k ní a ona si zakryje obličej rukama a vzlyká. Nejsem si jistý, co mám v této situaci dělat, odložím krabičku a dokončím svlékání. Vlezu za ni do vany, obejmu jí paže kolem hrudi a pak jí přiložím rty k uchu. „Mluv se mnou, miláčku.“

„Mám opožděnou menstruaci.“ Její ruce se ovinou kolem mé paže na její hrudi. „Udělala jsem si test, jen pro jistotu, a myslela jsem si, že bude negativní, protože beru antikoncepci.“

„Nebyl?“

„Ne.“ Skloní hlavu k hrudi. „První test, který jsem si udělala, mi řekl, že jsem těhotná, tak jsem si udělala další a ten říkal to samé.“

S náhle přeplněným srdcem si opřu stranu hlavy o její a zhluboka se nadechnu. „Budeme mít dítě.“

„To říkají testy, ale nevím, jak je to možné. Nevynechala jsem ani jednu pilulku. Antikoncepce má být účinná na devadesát devět celých devět procent.“

„Když jsi těhotná, tak to tak očividně má být,“ říkám jí a sjíždím rukou po její mokré kůži, abych se jí opřel o břicho. Nikdy jsem neuvažoval o tom, že bych potkal ženu, která pro mě byla ta pravá, takže by mě nemělo překvapovat, že se stalo něco, co se mělo stát. „Tahle věc mezi námi měla být a zítra zavoláš svému lékaři, jestli byl test, který jsi dělala, správný. Jestli je, budu šťastný a vím, že ty taky.“

„Nejsme ani manželé,“ vzlyká a mně se chce smát. Možná nejsme manželé, ale dva lidé nemohou být oddanější než my.

„Vezmeme se.“

„Proč? Protože jsem těhotná?“ ptá se roztřeseným hlasem.

„Ne, protože tě miluju a nedokážu si představit, že bych zbytek života strávil bez tebe,“ říkám jí a myslím na zásnubní prsten, který jsem si koupil a který mi leží týdny v šuplíku, když jsem se snažil vymyslet perfektní způsob, jak ji požádat o ruku.

„Zrovna jsme se k sobě nastěhovali. Sakra, zrovna jsme spolu začali chodit. Tohle je –“

„Tohle jsme my. Od začátku děláme věci trochu jinak.“

„Myslíš rychle,“ řekne a já se usměju a pak ji políbím na rameno.

„Všechno může být rychlé, ale nemůžeš popřít, že tohle je správné. Od chvíle, kdy jsme se potkali, jsem od tebe chtěl víc – víc času, víc polibků, víc toho, jak vedle mě usínáš, víc toho, jak se směješ, a mnohem víc té tvé lásky. Nemůžu se tě nabažit. Takže ano, co se stalo, stalo se rychle, ale to, co se stalo, bylo správné, od samého začátku.“

„Dítě,“ zašeptá a já vím, že je vyděšená. Chápu to, protože je to děsivé. Sakra, trochu vyšiluju, ale vím, že všechno bude v pořádku.

„V okamžiku, kdy poprvé podržíš našeho syna nebo dceru, slibuju ti, že to bude přesně ten správný okamžik.“

„Leah a Tyler ještě nečekají mimčo,“ řekne a já si uvědomím, kvůli čemu je většina jejích slz. Ano, jsem si jistý, že má strach, ale miluje svou nejlepší kamarádku a viděla, jak je Leah každý měsíc ve stresu, když dostala negativní výsledek testu.

„Zlatíčko, kdyby to bylo naopak, byla bys šťastná za Leah, kdyby ti řekla, že je těhotná?“

„Samozřejmě, že bych byla.“ Zalapá po dechu, zní to uraženě, že bych si myslel něco jiného, a já se bráním smíchu.

„Bude šťastná i za tebe. Takže než začneš hledat problémy tam, kde žádné nejsou, postarejme se o to, že budeš příštích devět měsíců bezpečně nosit naše dítě, o to, že se vezmeme, a o všechny ostatní věci, které se stanou, než se naše dítě narodí.“

„Nehledám problémy.“

Ani se neobtěžuji reagovat na její prohlášení, protože vím, že ji to jen povzbudí k tomu, aby bojovala o poslední slovo.

„Nehledám problémy.“ Odfrkne si, zkříží ruce na prsou a tentokrát se opravdu zasměju. „To není legrace.“

„Já vím.“ Políbím ji na rameno. „Protože máš náladu se hádat, myslím, že bys taky měla vědět, že nebudeš pracovat tolik jako teď.“

„Prosím?“ Otočí hlavu, aby se na mě zamračila.

„Nosíš naše dítě. Potřebuješ si odpočinout, pracovat patnáct hodin denně pro tebe není dobré a určitě to není dobré ani pro dítě.“

„Ty prostě… no to nemyslíš vážně.“

„Najala jsi Annu a já vím, že je dobrá ve své práci a že si s věcmi poradí i v tvé nepřítomnosti. Musíš ji to nechat udělat.“

„Každý týden si beru den volna.“

„Jo, ale mohla by sis vzít dva, zkrátit si pracovní dobu a nechat ji, ať se o všechno postará.“

„Rachelle a Aubrey jsou pryč,“ řekne smutně.

„Jo, a od té doby, co odešly, se s jejich výměnou potýkáš.“

„Proč jsi teď otravný?“

„Ty si myslíš, že jsem otravný jenom proto, že víš, že mám pravdu. Už nemůžeš myslet jenom na sebe.“ Dotknu se rukou jejího břicha pod vodou a jí se zadrhne dech. „Jsi těhotná. Vím, že jsi to právě zjistila a že ti bude chvíli trvat, než se s tím srovnáš, ale chci, abyste byly ty i naše dítě zdraví. Takže jestli tě budu muset dalších devět měsíců přivázat k posteli, abych se ujistil, že je o tebe postaráno, tak to udělám.“

„Proč ti to vůbec nevadí?“ Skloní hlavu a položí ruku na mou.

„Nevadí mi to, protože vím, jaký je to zázrak, a protože už jsem věděl, že s tebou jednou chci mít děti,“ řeknu a ona si povzdechne, pak zakloní hlavu, aby se opřela o mé rameno.

„Moje máma bude šílet.“

„Tvoje máma bude nadšená, stejně jako všichni ostatní.“

„Víš, je opravdu frustrující, že nevyšiluješ, zvlášť když jsi chlap a měl bys to být ty, kdo teď bude šílet.“

„Je to někde napsané?“

„Ne, vesmírný muži, je to prostě normální pozemské mužské chování,“ zabručí, já se uchechtnu a pak ji políbím ze strany na hlavu.

„Jsi připravená vylézt z vany?“

„Ani ne, ale mám hlad, takže budu muset vstát,“ otočí se na břicho, a v okamžiku, kdy se její měkké břicho dotkne mého péra, mezi námi ožije.

„Pojď sem.“ Vytáhnu ji nahoru po těle a její nohy se rozevřou, aby se mohla uvelebit po obou stranách mých boků.

„Co?“ zeptá se a opře si ruce o mou hruď.

„Miluješ mě?“ Ptám se a přejedu jí rukou po zátylku.

Obličej jí změkne. „Ano.“

„A ty víš, že já miluju tebe, že?“

„Ano,“ opakuje a pátrá mi v očích.

„Jsem tady. Jsme v tom spolu a slibuju, že všechno bude v pořádku.“

„Dobře,“ řekne tiše.

„Dobře,“ zopakuju a pak jí stáhnu obličej k polibku a zaúpím, když se překulí boky k mým, když hlava mého péra narazí do jejího vstupu.

„Chrissie,“ varuju a jednou rukou zachytím její bok.

„Gastone.“ Usměje se mi na rtech, než se ještě jednou otočí v bok a posune mě hlouběji.

„Kurva,“ zasyčím, když se její kundička zavlní.

„Ano,“ zakňourá, vezme mě celého a moje prsty se zaryjí do jejího masa, když se nehýbe a shlíží na mě. „Možná jsem vyděšená k smrti, ale jedno vím jistě – není nikdo jiný, s kým bych chtěla mít dítě, nikdo jiný, koho bych kdy milovala tak, jako miluju tebe. Takže máš pravdu – bude mi chvíli trvat, než si zvyknu na myšlenku, že se stanu mámou, ale vím, že si na to zvyknu, a udělám to, protože mám tebe.“

„Strávíš se mnou zbytek života?“ Zeptám se a její obličej změkne, zatímco kundička mě sevře jako svěrák.

„Ano,“ odpoví a já jí spustím ruku zpoza krku, pak ji oběma dlaněmi obejmu kolem pasu.

„Uhni, zlato,“ přikážu a cítím se přemožen emocemi. Nemůžu uvěřit, že tahle nádherná ženská je moje, že s ní strávím zbytek života a že čeká moje dítě. „Musíš uhnout, zlatíčko. Jinak tě ošukám a nemůžu slíbit, že budu něžný.“

„Tak mě ošukej,“ posmívá se a já zatínám zuby, abych ji neošukal.

„Chrissie.“

„Neublížíš mně ani dítěti. Tak mě, prosím, ošukej.“

Při jejích slovech nadzvednu boky, zatímco ji tvrdě stáhnu dolů, pak to dělám pořád dokola a poslouchám zvuky její rozkoše odrážející se od stěn a vodu šplouchající z vany. Vím, že je blízko, cítím její napětí a vidím, jak se jí oči napůl stočí, tak se předkloním, přitáhnu si její ňadro do úst a zakousnu se do špičky. Když se udělá, vykřikne a já si ji přitáhnu k sobě ještě třikrát, než se v ní ztratím.

Padne mi na hruď a já zavřu oči a cítím, jak mi divoce buší srdce. „Ublížil jsem ti?“

„Ne,“ vydechne a stiskne mi pas, „ale pochybuju, že se z téhle vany dokážu dostat sama.“

Usměju se její poznámce a počkám, až naberu dost sil, abych vstal, zatímco ji budu držet. Postavím ji na nohy těsně před vanou, potom popadnu ručník a zabalím ji, než si ten svůj zavěsím kolem boků. Odvedu ji do ložnice, a jakmile si sedne na kraj postele, sáhnu do nočního stolku a hrabu, dokud nenajdu krabičku, kterou hledám. Vytáhnu platinový prsten s velkým smaragdově broušeným diamantem a krabici hodím zpátky do zásuvky, pak jdu ke Chrissie a vezmu ji za levou ruku.

„Gusi.“

„Jestli si mě chceš vzít, zlatíčko, budeš potřebovat tohle,“ řeknu a navléknu jí prsten na prst. Ve chvíli, kdy je na místě, zvednu hlavu a její oči se střetnou s mýma.

„Jak dlouho ho máš?“

„Chvíli. Čekal jsem na správný čas, abych se tě zeptal. Zdá se, že teď není jen ten správný čas – je to perfektní čas.“

„Panečku,“ zašeptá a pak jí po tvářích začnou stékat slzy, když sklopí oči zpátky k ruce. „Děkuju.“

„Za co?“

„Za to, že jsi mě pronásledoval, že mě chceš navzdory mým výstřelkům a že mě miluješ.“

„Zlato, možná si to nemyslíš, ale okouzlila jsi mě a dostala do pasti tím, že jsi všechno, co jsi.“

„No, tak to je dobře, že jsem tak úžasná.“

„Jo, to je.“ Zasměju se, těsně předtím, než ji políbím, a pomyslím si, že mám štěstí jako hrom, že můžu prožívat tohle duševní štěstí až do konce života.