Yool - 15. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Brooke

„Na sněhových vločkách jsme možná dosáhli kritického množství.“ Prohlédla jsem si hromádku bílého hedvábného papíru nastříhaného do různých vzorů.

Dani zvedla prst. „Sněhových vloček nemůže být nikdy dost.“

Její dojem z mého hlasu byl přesný, i když jsem si to nechtěla připustit. „Takhle nemluvím.“

Všichni, kdo se mnou seděli kolem stolu, se rozesmáli. Bylo jasné, že jsem mluvila přesně takhle. Ignorovala jsem svého druhého pilota a vzala jsem do ruky papírovou dekoraci. „Tohle všechno ještě musíme pověsit.“ Pak jsem otočila hlavu, abych se rozhlédla po místnosti, protože mě napadlo, že se Yool před chvílí omluvil. Předpokládala jsem, že si bere něco k zakousnutí nebo jde na záchod, ale vedle stolu s občerstvením nebyl a nikdo netrávil v koupelně tak dlouho. Alespoň jsem upřímně doufala, že ne. Nebyla jsem příliš zběhlá v tělesných návycích Zarblingů.

Dani zvedla cívku. „Mám provázek.“

Provázek byl dobrý, ale potřebovali jsme výšku. „Neviděla jsi náhodou, kam šel Yool, že ne?“

Dani svraštila obočí, jako by si poprvé všimla, že mimozemšťan už s námi nesedí. Pak natáhla krk. „Copak si nedal skleničku?“

„Ne.“ Nervy mi drnčely a vzadu v mozku se mi rozezvučely slabé poplašné zvonky. Nikdy jsem neměla v úmyslu dát pašerákovi volný průchod základnou rebelů. Ne že bych si myslela, že napáchá nějakou škodu nebo se pokusí získat informace, které by neměl, ale hosté nebyli na naší tajné základně běžní. Podařilo se mi velitele přesvědčit, že je to jednorázový návštěvník, který odejde hned po večírku, ale s tím, že za Yoola jsem zodpovědná já.

Když jsme spolu byli v posteli, nepřipadalo mi to jako tak náročný úkol, ale teď, když jsem ho neviděla, jsem si uvědomila, že můj plán může mít díry. Jistě, neřekla jsem Yoolovi, že se musí pořád držet v mém zorném poli – to se mi zdálo trochu moc – ale oklamala jsem se a myslela si, že nebude chtít odejít po mém boku. Zvlášť po…

Nebuď idiot, Brooke. Skvělý sex neznamená, že je tebou posedlý.

Z toho, co mi barman na předsunuté hlídce řekl, Yool padal do postele s ženami stejně často, jako já skákala do kokpitů. I když jsme se v mé ubikaci zdáli být propojeni, pro něj to asi nebyl žádný velký problém.

Dani vyskočila a udeřila mě rukou do ramene. „Já ho najdu.“

Nezastavila jsem ji, i když sledovat Yoola nebyla její práce. Nechtěla jsem, aby mě někdo viděl, jak honím svého předstíraného přítele, a rozhodně jsem nechtěla, aby někdo slyšel, jak mu nadávám za to, že se zatoulal.

„Vypadáš, že se potřebuješ napít.“

Při zvuku Gregorova hlasu jsem ztuhla, ale vzala jsem si vysokou sklenici, kterou mi podal, zvědavá, že obsah je jasně zelený. „Co je to?“

„Cerillianský rumový punč na večírek.“ Ukázal hlavou směrem k baru, kde byly vyrovnané lahve, a několik pilotů míchalo obsah do větších džbánů. „Myslel jsem, že bys to měla být ty, kdo vyzkouší naši směs.“

Nerada jsem přiznávala, že je od něj hezké, že mi přinesl trochu na ochutnání, a trochu jsem si usrkla. „Díky.“

Přehodil nohu přes ocelovou lavici, aby mohl sedět vedle mě s jednou nohou na každé straně dlouhé lavice. „Tak co si o tom myslíš?“

Nedokázala jsem vysvětlit, proč mi mužova pozornost vadila, ale asi to bylo tím, jak troufale se kolem mě choval. Od té doby, co se přidal k odboji a dorazil na základnu, se na mě zaměřil a choval se, jako bychom byli nevyhnutelní. Seděl trochu moc blízko, zíral na mě příliš upřeně a ukazoval na to, aby se mě jemně dotýkal – jako když se teď jeho koleno otřelo o moje.

Odsunula jsem se. Chápala jsem, že je ode mě pokrytecké, že jsem otrávená Gregorovým dotekem, který mi připadal předčasný, ale že mi nevadí, že se Yool důvěrně dotýká každé mé části. Bylo mi to jedno. Na Gregorovi bylo něco, co mě děsilo, a dokonce i tohle zdánlivě sladké gesto mě ubíralo špatným směrem.

Přesto nebyl důvod mu tu ránu chrlit do obličeje jen proto, že si sedl vedle mě a přinesl mi pití. Kromě toho byl punč chutný. Byla to ta správná směs kyselého a sladkého, a co bylo nejdůležitější, rum jsem neochutnala.

„Je dobrý.“ Znovu jsem se napila. „Jsi si jistý, že je v tom alkohol?“

Přejel si rukou po boku sčesané vlasy a potutelně se na mě usmál. „Ach, je tam.“

Podívala jsem se na sklenici, kterou jsem napůl vypila. Přece by mi do sklenice nedal něco stranou do cerilliánského rumu, ne? Pak jsem sebou v duchu zatřásla. Gregor možná není můj typ, ale byla jsem si jistá, že to není žádný sexuální predátor. Hodila jsem do sebe zbytek pití a podala mu prázdnou sklenici. „Ještě jednou díky.“

Otočila jsem se zpátky ke stolu, který byl posetý útržky papíru a hotovými sněhovými vločkami, a doufala, že mu to dojde a odejde. Místo toho přehodil druhou nohu přes stůl, takže byl plně otočený ke stolu. „Tyhle mi moc nešly, a proto jsem přešel na práci s nápoji, ale možná budeš lepší učitelka než Velia.“

Velia seděla naproti nám u stolu, oči bez zornic přimhouřené. „Na mém učení nebylo nic špatného.“

„Myslím, že už jsem s výrobou sněhových vloček skončila.“ Začala jsem vstávat, ale Gregor mi položil ruku na paži, aby mě zastavil.

„Vím, co děláš.“

To mě zarazilo a srdce se mi zastavilo. „Co to dělám?“

Usmál se na mě, jako bych byla dítě. „Hraješ si na nedostupnou. Chceš, abych za tebe bojoval, Brooke.“

Spadla mi čelist. „Myslíš, že je tu Yool, abys žárlil?“

Pokrčil rameny. „Proč by ses jinak ukazovala s mimozemšťanem, který evidentně není tvůj typ?“

„Není můj typ?“ Možná má pravdu, že Yool není zrovna typ chlapa, se kterým bych se kdy představovala, ale neznal mě tak dobře, aby to mohl říct. „A kdo je můj typ? Ty?“

„No, jo.“ Přisunul se ke mně blíž. „Oba jsme bojovníci rebelů. Oba jsme lidé. Jakou budoucnost bys mohl mít s mimozemšťanem, který vypadá, jako by se živil kapsářstvím?“

Vstala jsem a zaťala pěsti vedle sebe. „Ty ho neznáš.“

„Vím, že není typ, který by se tu zdržoval.“

To mě zasáhlo do břicha. I když se mi to nelíbilo, Gregor měl pravdu. Nejen, že Yool nebyl typ, který by se tu zdržoval, ale naše dohoda také zajistila, že to neudělá.

„Mluvíš o někom, koho znám?“

Otočila jsem se a zaplavila mě úleva, když se ke mně Yool přitočil a ovinul mi ruku kolem pasu. Aniž bych o tom přemýšlela, nechala jsem své tělo, aby se do něj zabořilo. „Jsi zpátky.“

Jeho tmavé oči se blýskly, když jsem na něj zírala. „Samozřejmě, že jsem.“

V tu chvíli všechny mé předchozí pochybnosti zmizely jako chuchvalce kouře a já si připadala směšně, že jsem nechala svou mysl roztočit a představit si to nejhorší. Záleželo jen na tom, že je teď tady.

„Připravena k odchodu?“ Yool se zeptal, aniž by věnoval Gregorovi jediný pohled.

Srdce mi poskočilo, když jsem pomyslela na návrat do své kajuty. Byla jsem víc než připravená. Pak začaly kvílet poplašné sirény na celé základně.