Yool - 14. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Yool

„Takže tohle stvoření Santa se obléká do červeného obleku a létá vzduchem poháněným…?“ Podíval jsem se na Brooke, jak mě vede chodbami s visícími papírovými dekoracemi, které se mi otírají o temeno hlavy.

„Sobi.“

„A sobi jsou kouzelná stvoření?“

Napůl pokrčila rameny. „Asi ano, ale nikdy není specifikováno, jak mohou létat. Prostě mohou.“

Zavrtěl jsem hlavou nad jejím fantastickým příběhem. „A jsi si jistá, že ten Santa, není starý Carvolian? Mají také bílou srst a jezdí na létajících stvořeních.“

„Jsem si jistá, že Santa není Carvolian. Je ze Země.“ Pak na mě naklonila hlavu. „Copak Carvoliani nemají srst pokrývající celé tělo?“

„Jakmile dosáhnou dospělosti.“

Brooke se zasmála a zavrtěla hlavou. „Santa je elf, ale ne jedna z těch sexy blonďatých verzí, které to umí s lukem a šípem.“

Její vysvětlení nic neobjasňovalo. „Ale dokáže doručit dárky po celé vaší planetě v rozpětí jednoho pozemského spacího cyklu? To mi připadá jako lepší dovednost než mrštnost se zbraní.“

Zahákla mi paži za paži. „Jak jsem řekla, je to mýtus.“

„Ale mnoho mýtů je založeno na nějakém prvku pravdy nebo přírodního jevu. Třeba vaši planetu navštívili Hexlingové už dávno.“

„Pochybuji. Žádný jiný druh nepřišel do kontaktu se Zemí celá tisíciletí.“

„Aspoň o ničem takovém jsi nevěděla.“

To ji přimělo k překvapenému pohledu, ale pak už jsme procházeli širokými, otevřenými dveřmi do většího prostoru, než jaký jsem zatím viděl na základně, kromě hangáru. Podlahy byly stále ocelové, ale strop byl tak vysoký, že mi nehrozilo, že bych do něj narazil hlavou. Kovové stoly byly rozházené – některé dlouhé a obdélníkové a některé malé a kulaté, ale všechny byly odřené a pomačkané. Bojovníci Valoxu v tmavých uniformách seděli u stolů nebo se opírali o bar, který vedl podél zadní stěny, a v místnosti se vznášela charakteristická vůně alkoholu.

Když jsme vstoupili, lavice a židle skřípaly o podlahu, hlavy se natahovaly, aby nás vystopovaly. Poznal jsem některé Valoxy, kteří se mnou byli v kuchyni, ale žádného ze samců, kteří se narovnali.

„Jsme tady, abychom pomohli s přípravou večírku,“ řekla Brooke Dani, když k nám přistoupila její kopilotka s náručí plnou šňůrových světel.

Dani si nás oba prohlížela, tmavé obočí se jí lehce zvedlo. „Už bylo na čase. Co se stalo s královnou večírkové výzdoby?“

Brooke se tváře zbarvily do slabého růžového odstínu. „Teď jsem tady.“ Otočila hlavu a zamračila se, když si prohlížela těch několik papírových výřezů, které se houpaly u stropu. „Kde je ten stromek?“

„To jsi myslela vážně?“ Žena se světle žlutou kůží, která byla v ostrém kontrastu s jasně modrými kadeřemi vlasů, které jí padaly po ramenou, k nám přistoupila s nůžkami v ruce.

„O tom vánočním stromku?“ Brooke střelila po Dani pohledem. „Samozřejmě, že jsem to myslela vážně. Musíme mít vánoční stromek.“

Dani položila ruku Brooke na paži. „Drahoušku, jsme na skalnaté planetě s nulovou vegetací.“

Vrhla na mě váhavý pohled, jako by přemýšlela, kolik mi toho má prozradit o poloze základny rebelů. Ne že by zjištění, že planeta, na které se momentálně nacházíme, je skalnatá, zúžilo pole možných lokalit. Vesmír byl plný skalnatých planet zbavených života. Ne že bych se vůbec chtěl dozvědět polohu základny Valox. Nikdy bych se nevrátil.

„Vánoční večírek bez stromku?“ Z jejího splasklého tónu bylo patrné Brookeino zklamání.

„Co je to vánoční stromek?“ Zeptal jsem se. Její vysvětlení jejích oblíbených svátků mi zatím nedávalo moc smysl, ale zaujala mě představa, že vegetace je zásadní součástí svátků. „Vaříš větve nebo listy?“

Dani se na mě zlomyslně usmála. „Grilovaný vánoční stromek. To je novinka.“

Brooke se tvářila pohoršeně. „My ten stromek nevaříme. My ho zdobíme.“

„Proč?“

Přimhouřila na mě oči. „Protože je to opravdu stará tradice a vypadá hezky.“

Zvedl jsem dlaně na znamení, že se vzdávám. „Věřím ti.“

Žena se žlutou pletí podala Brooke nůžky. „I bez stromečku je toho dost na zdobení. Potřebujeme víc sněhových vloček a věcí na stoly.“

Brooke zhluboka vydechla a usmála se. „Máš pravdu, Velio. Chybějící vánoční stromeček párty nerozbije a sněhových vloček nemůže být nikdy dost.“

„Co párty rozjede nebo rozbije, je, když nám dojde cerillianský rum na punč.“

Naježil jsem se při hlase samce. Toho člověka jsem si pamatoval ze setkání na chodbě po našem příchodu a on byl důvodem, proč jsem zde byl.

„Ahoj, Gregore,“ řekla Dani s umělým jasem v hlase. „Přišel jsi pomoct?“

Muž s krátkými hnědými vlasy a neposkvrněnou uniformou se na Dani ani nepodíval. Jeho pohled byl pevně upřený na Brooke, což mě přimělo k tomu, abych ji objal kolem pasu a on se zamračil.

Brooke se napjala, uvolnila se jen o zlomek, když jsem ji objal kolem pasu, a já se posunul blíž k ní. „Myslela jsem, že ti na Vánocích nezáleží.“

Gregor sebou trhl, jeho pohled se přesunul z mé paže kolem Brooke a pak k její tváři. „Proč sis to myslela?“

„Nikdy jsi nevypadal, že by tě to zajímalo, když jsme o tom předtím mluvili.“

„Pamatuju si, jak ses smál, když jsme mluvili o uspořádání autentického svátečního večírku,“ dodala Dani.

Viditelně se zavrtěl, vrhl na Dani vražedný pohled a věnoval Brooke úsměv. „Asi jsem si to rozmyslel.“

„Skvělé.“ Brooke mu vrazila nůžky, které dostala ona. „Máš službu jako sněhová vločka.“

Otevřel ústa, očividně k odseknutí, ale žena s jasně modrými vlasy mu pokynula, aby ji následoval. „Ukážu ti, jak se dělají.“

Odtáhla ho od naší skupiny a on se na ni podíval s maskou lítosti a zmatku ve tváři. Pokud si myslel, že bude schopen Brooke sbalit, zatímco se s ní bude připravovat na večírek, moje přítomnost a jeho úkol od ní tomu učinily přítrž. Dani se k němu připojila a hlasitě mluvila, aby toho muže od nás ještě víc odvedla.

Jen pro případ, že by zprávu nedostal, nechal jsem ruku sklouznout tak, aby majetnicky spočinula na boku Brooke. Podívala se na mě s jedním tázavě zvednutým obočím.

„Už jsem ti říkal, jak sexy vypadáš, když se těšíš na vánoční stromky?“

Pokusila se na mě vrhnout přísný pohled, ale nedokázala se ubránit úsměvu, který jí rozťal tvář. Naklonila se ke mně a zašeptala: „Řekla bych, že to ve své roli přeháníš, ale před chvílí jsme to přešli.“

Ruka mi sklouzla k jejímu zadku a já na nás ucítil Gregorův zuřivý pohled, i když jsem ho viděl jen koutkem oka.

„Lituješ?“ Zašeptal jsem.

Chvíli váhala, než zavrtěla hlavou a rozesmála se mé otázce. „Samozřejmě, že ne. Jde to ještě lépe, než jsem čekala. Než odejdeš, všichni by měli být naprosto přesvědčeni, že jsme spolu.“

Připomínka, že odejdu, mě přiměla ji obejmout ještě pevněji. Poprvé v životě jsem nepočítal chvíle, kdy opustím samici. Vlastně jsem se toho děsil. „Vždycky si mě můžeš nechat.“

Řekl jsem to v žertu, ale slova ze mě vypadla dřív, než jsem si uvědomil, že to není tak úplně vtip.

Brooke se na chvíli přestala usmívat, než vydechla. „Na vteřinu jsem si myslela, že to myslíš vážně. Dovedeš si představit, že by se pilot Valoxu dal dohromady s pašerákem?“

Problém byl, že bych to dokázal, což mnou otřáslo až do morku kostí.