TR - 41. kapitola

Překlad: Trish

Kor.: Terez

RYAT

 

             Nenáviděl jsem, že jsem jí musel vnutit rozvodové papíry. Nikdy bych jí to neřekl, ale jedna moje část si myslela, že je podepíše. Byla na mě naštvaná a Lordi to věděli. Chtěli ji vyzkoušet a já jim nemohl říct ne. Musela mi dokázat svou loajalitu, stejně jako jsem ji musel dokázat já jim. Tak jsem řekl jedinou věc, kvůli které jsem si myslel, že se mnou bude chtít bojovat. Potřeboval jsem ji naštvat. Blakely má ráda boj. Potřeboval jsem, aby v sobě našla páteř a postavila se mi.

 

            Poté, co jsem vyrazil z domu, jsem ujel kilometr po silnici, zastavil a sledoval ji na mobilu pomocí kamer v obýváku. Ani nedokážu vysvětlit, jak jsem na ni byl hrdý, když jsem sledoval, jak odhodlaně hází ty papíry do ohně. Bylo to spíš ve stylu donutím tě, abys mě miloval, než že bych tě milovala, ale beru to.

 

            Upřímně řečeno, nejsem si jistý, co bych dělal, kdyby je podepsala. Ale říkal jsem jí pravdu, když jsem říkal, že ji nikdy nenechám odejít. Nejspíš bych je hodil do ohně a spálil všechny důkazy o jejím podpisu.

 

            Poté, co jsem byl svědkem toho, jak je zapálila, jsem se přestal dívat a zamířil do Blackoutu. Musel jsem se setkat s Tyem. To je nový problém, který musím řešit.

 

            "Ryate," zašeptá nervózně. "Řekni mi to." Její ruce se přiblíží k mému tričku a uchopí látku. "Nemáš problém mě donutit, abych se před Lordy osvědčila, ale nedovolíš mi, abych to dokázala tobě."

 

            "Už jsi to dokázala," řeknu a rukou jí zajedu do dlouhých tmavých vlasů a cítím, jak jsou hebké.

 

            Její tvář poklesne a oči jí klesnou k podlaze. Odstoupím od ní a otočím se, abych se šel osprchovat, když mě její slova zastaví. "Věděla jsem, že jsi s ní nespal."

 

            Otočím se a podívám se na ni. "Jak to víš?"

 

            Roztřeseně se nadechne. "Protože nejsi jako Matt."

 

            "To máš pravdu." Zavrčím: "Nejsem."

 

            Přistoupí ke mně, natáhne se ke mně, obejme mě kolem krku a přitáhne si mě k sobě. "Teď máš šanci, Ryate. Dokázat mi, jak moc mi věříš."

 

            Odvrátím od ní zrak, oči mi sjedou k velkým francouzským, z nichž je výhled na dvorek a les, a vím, že skrývají moje tajemství. "Co když to nezvládneš?" zeptám se a můj pohled se vrátí k jejímu. "Nemůžeš se rozhodnout odejít, když uvidíš něco, co se ti nelíbí," řeknu upřímně. Nedovolím to.

 

            "Kdo řekl, že odejdu?" zeptá se a nakloní hlavu na stranu. "Nechtěl bys mít raději ženu, která ví, kdo skutečně jsi, a rozhodne se zůstat, než tu, která předstírá, že jsi někdo jiný?"

 

           Dlouze vydechnu a přemýšlím o jejích slovech. Má pravdu. Byl bych mnohem raději, kdyby věděla, kdo jsem. Lord je mocný, ale je také sám ve světě plném lidí. Vyvolené znají jen sex a večírky. Dámy vědí víc, ale pořád málo. Většina však raději zůstává v nevědomosti. Můj otec před matkou nikdy neskrýval, kým je, ale zažil jsem, že odešla z místnosti a odmítla poslouchat rozhovor, který vedl s někým jiným. Nemám jí to za zlé. Někteří prostě nechtějí vědět, jaké zlo chodí po zemi.

 

            Cindy by byla stejná - chtěla by být v nevědomosti. Jediné, co by ji zajímalo, by byla moc a životní styl, který by nám mohl zajistit můj majetek. Proto jsem ji nechtěl.

 

            Ale Blake? Líbí se mi, že chce být součástí mého světa. I když jí nikdy nedovolím, aby se dostala příliš blízko. Nemůžu riskovat její život, ale můžu s ní sdílet ten svůj.

 

            Rozhodnu se a přikývnu. "Dobře."

 

            Tvář se jí rozzáří a ona se kouše do spodního rtu, aby se neusmála, ale nedaří se jí to.

 

            "Ale…“ Dodám. "Kdybych si kdykoli myslel, že to nezvládneš, můžu tě stáhnout zpátky."

 

            "To je…“

 

            "Taková je dohoda." Přeruším ji dřív, než ten argument dokončí.

 

            Zakoulí očima a řekne. "Fajn. Je to dohoda."

 

            "Pojď," řeknu, vytáhnu ji z posuvných skleněných dveří a sejdu po schodech dolů.

 

            "Ryate, venku je tma," zašeptá, jako by nás někdo slyšel. Nejbližší soused je tři míle daleko.

 

            "To je v pořádku. Vím, kam jdeme." Mlčí, zatímco nás vedu do lesa po cestě, kterou jsem si za ta léta vytvořil. Vytáhnu z kapsy telefon a použiju baterku, jakmile jsou světla na zadní verandě příliš daleko, abych našel dveře, které se nacházejí v úbočí svahu před námi.

 

            Přistoupím k nim, vyťukám kód a zatlačím na ně, aby se otevřely. "Dávej pozor, kam šlapeš," řeknu jí a nechám ji vstoupit první, ale držím ji za ruku. Jakmile se za mnou dveře zavřou, zastavím ji a rozsvítím světlo.

 

            Osvětluje schodiště do bunkru pod námi. Tentokrát se postavím před ni a scházím po schodech s ní za zády.

 

            Jakmile se dostaneme na schodiště, pustím její ruku a rozsvítím druhé světlo, abych osvětlil místnost, a otočím se, abych se na ni podíval. Zastaví se a její tiché zaúpění naplní velký prostor. Její široce rozevřené oči prohlédnou stěnu vzadu - na háčcích visí řetězy, nože a zbraně leží na policích. Napravo je klec, která je momentálně prázdná. Její pozornost však upoutá židle uprostřed místnosti. Sedí na ní přivázaná Cindy s černou kuklou na hlavě. V poutech se vzpírá a její mumlání za roubíkem nedává příliš smysl.

 

            Opřu se o stůl, zkřížím ruce na prsou a pozorně svou ženu sleduji. Její široce rozevřené oči se upírají na Cindy. "Jak...?"

 

            "Tvůj otec mi pomohl dostat ji sem dolů, zatímco ty ses převlékala," informuji ji. Musí pochopit, že nejsem jediný, kdo ji bude chránit. Vyjádřil se jasně, když se mnou mluvil na zadní verandě, než s otcem odešli.

 

            Eliminovat jakoukoli hrozbu pro jeho dceru. Neměl jsem problém s tím souhlasit.

 

          Pomalu se otočí a její oči se konečně setkají s mými. "To všechno jen proto, že lhala o tom, že s tebou spala?"

 

            Zdržím se úsměvu nad její nevinností. To byl jeden z důvodů, proč jsem jí to nechtěl ukázat. Někdy se mi líbí, jak nevinná byla, když na mě poprvé narazila. "To byla její výmluva, proč se tu objevila, Blake."

 

            "Věděla jsem, že lže... ale nechápu to." Olízne si rty.

 

            Odstrčím se od stolu a otočím se k ní čelem. Zvednu černou značkovou tašku, otočím ji dnem vzhůru a vysypu z ní obsah. "Tohle si přinesla k nám domů."

 

            Blake ke mně přistoupí a všechno si prohlíží. Zvedne injekční stříkačku plnou čiré tekutiny. "Ale… říkala, že tam byla za tebou."

 

            "Byla tam, aby ti ublížila."

 

            Podívá se na mě a zamračí se. "Jak to myslíš?"

 

            "Ten dům jsem koupil před dvěma lety, Blake. Cindy tam nikdy nebyla. Chtěla, abys věřila, že tam se mnou několikrát byla, ale to byla lež. Jejím jediným záměrem bylo ublížit ti, když jsem byl pryč."

 

            Její zamračený výraz se prohloubí a ona odloží injekční stříkačku. "Tak jak věděla, kde dům je?"

 

            Usměju se. "To je dobrá otázka. Zeptáme se jí." Přistoupím k ní sedící v židli a sundám jí z hlavy kuklu.

 

            Okamžitě sebou začne házet. Ruce má provazem přivázané ke každé opěrce a nohy doširoka roztažené, připevněné ke každé noze stahovacími páskami. Strhávám jí lepicí pásku z úst.

 

            Hodí hlavou dozadu a křičí, až mi z toho zvoní v uších.

 

            "Nikdo tě nemůže slyšet," říkám jí.

 

            Nakloní se dopředu, jak nejlépe umí, aby se podívala na Blakely. "Pomoz mi. Prosím," žadoní. "Je to zasranej blázen."

 

            Blake si jí nevšímá a zvedá ruličku lepicí pásky, která byla v Cindyině tašce. "Co jsi s tím chtěla udělat?" zeptá se jí.

 

            "Slyšela jsi mě?" Cindy se rozkřičí. "Chystá se mě zabít." Po tvářích jí stékají slzy, jak zoufale tahá za provaz.

 

            Blake položí pásku na zem a zvedne injekční stříkačku. "Co je v tom?"

 

            "Zasraná děvko," zasyčí Cindy. "Poslouchej mě!"

 

            "Tak se na to podíváme." Blake k nám přistoupí a Cindy začne vzlykat. Zastaví se a Blake se na mě podívá. "Záleží na tom, kam ji zapíchnu?"

 

            Pokrčím rameny. "Pochybuju." Nejspíš je to nějaké sedativum. Nedokážu si představit, že by Cindy měla schopnosti zdravotní sestry, aby napíchla žílu. Zvlášť pokud by se Blake v té době chystala bránit.

 

            "Dobře." Blake s ní bodne Cindy do ramene, palec se jí vznáší nad pístem.

 

            "Počkej. Počkej. Počkej, já ti to řeknu," vyhrkne. "Jen to nedělej. Prosím. Řeknu ti to. Cokoli, co chceš vědět," říká přes slzy, které jí stékají po tváři.

 

            "Poslouchám," řekne Blake, ale jehlu ze Cindyiny ruky nevyndá.

 

            "Matt mi řekl, kde bydlíš," pláče.

 

            "Jak to věděl?" dožaduju se. "Nikdo tu nebyl." Blake byla první osoba, kterou jsem sem kromě otce přivedl. No, a teď pan Anderson.

 

            Odfrkne si. "Neřekl mi to. Akorát věděl, že jsi ji sem přivedl, když jsi měl být v New Yorku."

 

            "Jak sakra věděl, že jsem nezůstal v New Yorku?" vyštěknu, až sebou cukne.

 

            "Já nevím," zakňučí. "Prosím, vytáhni to."

 

            Blake jehlu vyndá a Cindy se svěsí do křesla a tiše pláče. Začínám přecházet. Jak sakra mohl vědět, že jsem neodjel? Byl snad…?

 

            "Sledoval mě," promluví Blake.

 

            Zastavím se. "Co tím myslíš? Jak jsi na to přišla?"

 

            Nasadí uzávěr na jehlu. "Tu noc na večírku v domě Lordů - ve tvém pokoji - mi řekl, že ten víkend, kdy jsi přijel domů dřív, když jsi měl být v New Yorku, jsi mi zablokoval příchozí hovory a esemesky od Sarah, abych nešla do domu Lordů." Její oči se setkají s mýma. "Co když mě sledoval a viděl, jak ses vrátil a přivedl mě sem?"

 

            Ruce se mi sevřou v pěst při představě, že by ji sledoval. Přišel jsem domů, abych ji překvapil její představou, ale co kdybych se nevrátil? Co by udělal?

 

            "Měli jsme sex venku. V lese," oznámí Blake nervózně. "Napsal jsi mi, abych tě našla a-"

 

            "O čem to mluvíš?" přeruším ji.

 

            Podívá se na Cindy, která stále tiše pláče, a pak zpátky na mě. "Když jsem ti volala. Lhal jsi a říkal jsi, že musíš běžet do Barringtonu."

 

            "Ta část o tom, že jsem ti psal," odseknu.

 

            Polkne a zopakuje to. "Po tom telefonátu jsi mi poslal esemesku. Řekl jsi mi, abych tě našla."

 

            "Blake." Vrhnu se k ní. "Ne, neposlal."

 

            "Ale ano, poslal!" namítne.

 

            "Ukaž mi to," odseknu.

 

            S povzdechem ukáže na schody. "Telefon mám v ložnici."

 

             BLAKELY

 

             Jak na tu zprávu mohl zapomenout?

 

            "Dojdeme pro něj," vyhrkne, chytne mě za ruku a škubne se mnou ke schodům.

 

            "To jsem byla já," vykřikne Cindyin tichý hlas.

 

            "Cože?" Ryat zakřičí, až sebou trhne.

 

            Podívá se na nás skrz uslzené řasy. "Byla jsem to já. Matt používal můj mobil. Napsal ti zprávu. Řekl mi, že Ryat zablokoval jeho číslo u Blakely. Jeho hovory a esemesky nechodily, tak mě požádal, aby mohl použít můj telefon. V tu chvíli jsem ještě nevěděla, co ti chce říct."

 

            "Ne." Zavrtím hlavou a odmítám tomu uvěřit. "Byl to Ryat."

 

            "Jaké bylo to číslo?" dožaduje se a otočí se ke mně čelem.

 

            "Bylo to…“ Srdce mi buší v hrudi, když se zarazím.

 

            "Jaké bylo, Blake?" vyjede na mě. Chytne mě za obě ramena a zadívá se na mě.

 

            "Bylo to zablokované číslo," zašeptám.

 

            "Ten hajzl!" vykřikne a odstoupí ode mě. "Proč si kurva myslíš, že jsem to byl já?"

 

            "Kdo jiný by to měl být?" zeptám se a olíznu si rty. "Už předtím jsi mi poslal tu svou fotku v knihovně." Pokrčím rameny a dodám: "Říkal jsi, že jsi pryč, ale já jsem viděla tvoje SUV na příjezdové cestě. Pak když jsem tě šla hledat do lesa a viděla jsem, že stojíš na verandě, tak jsem se na tebe podívala." Vím, že to byl Ryat. To on mě přefikl a odnesl do domu. Sundal si masku a šli jsme se osprchovat. Proč bych měla zpochybňovat tu esemesku? "Myslela jsem, že si jen tak hraješ."

 

            "Kurva!" vykřikne a otočí se na Cindy.

 

            Ta se krčí na židli a sklopí obličej. Chytne ji za bradu a donutí ji zaklonit hlavu, až zakňučí. "Věděla jsi, že je tady..."

 

            "Ne," vykřikne a po tváři jí stékají slzy. "Ten večer na večírku v domě Lordů mě požádal, aby mohl použít můj telefon. Zeptala jsem se, jestli můžu jít s ním, a on řekl, že ne, že bude dlouho pryč, ale ráno mi telefon vrátí."

 

            Jeho stisk se napne a ona si odfrkne.

 

            "Když mi ho vrátil, podívala jsem se a viděla, komu psal. Bylo tam i video…“

 

            "Co na tom videu kurva bylo, Cindy?" dožaduje se.

 

            S hlavou zakloněnou v podivném úhlu se jí podaří pokusit se na mě podívat a on jí křikne do obličeje. "Odpověz mi!"

 

            " Video… jak jste si to spolu rozdávali v lese." Vzlykne.

 

            Odstrčí jí obličej a přejde ke stolu, kde na něj položí obě ruce a skloní hlavu. Bílé tričko se mu napne přes široká ramena a záda a ukáže mi jeho napjaté svaly.

 

            Zůstávám stát jako přimražená na místě a snažím se pochopit, co říká. Matt nás tu noc v lese viděl při sexu, ale co když viděl víc? Seděl na parkovišti u mého bytového komplexu, když se tam objevil Ryat a unesl mě? Musel tam být, ne? Jak by jinak věděl, kde je ta chata? Pokud ano, má z toho video?

 

            "Nerozumím tomu," zašeptám přes její vzlyky. "Proč by mi říkal, ať ho jdu hledat, když věděl, že jsi tady se mnou?"

 

            Nikdo neodpovídá. Místo toho Ryat shodí ze stolu všechny její věci, které se odrazí od betonové podlahy a ona sebou trhne. V místnosti zavládne ticho a jsem si jistá, že právě teď zadržuje dech.

 

            Pomalu se otočí a znovu se o něj opře. Zkříží ruce na hrudi a upře své zelené oči na její. "Jedna šance. Jak jsi věděla, že tu dnes večer bude?"

 

            Skloní hlavu a ramena jí poraženecky poklesnou. "Matt mi zavolal, že je zpátky ve městě. Věděl, že vy dva jste v domě Lordů, a jestli mám mít nějakou šanci s tebou, tak je to právě tahle."

 

            "Co tím myslíš?" vyhrkne.

 

            Zvedne hlavu, uslzenýma očima ho prosí, aby se nad ní slitoval, ale i já vím, že se toho nedočká. "To znamená, že jsem se jí měla zbavit. Ale nechtěla jsem…“

 

            Odstrčí se od stolu a přikráčí k ní.

 

            "Ne, Ryate…" křičí a její tělo se zmítá na židli. "Prosím, musíš to pochopit…"

 

            Umlčí ji, když přejde za židli a omotá jí kolem krku provaz z tašky. Pevně ho utáhne, takže se na židli zmítá, ruce se jí svírají a rozevírají. Boky se jí zvedají, zatímco se snaží bojovat s provazem, který jí odřezává vzduch.

 

            Skloní se, rty má blízko jejího ucha, zatímco jeho zelené oči se upírají na ty moje. Dech se mi zrychlí, když jí zašeptá: "Podívej se na mou ženu, Cindy. Chci, aby byla tím posledním, co uvidíš."

 

            Nesnáším, že jsem právě teď vzrušená. Že i ten nejmenší kousek mého já chápe, že se chystá rozpoutat peklo každému, kdo mi chce ublížit. Měla bych s ní soucítit, ale není to tak. Věděla, že jí stojím v cestě za tím, co chce. A hodlala udělat cokoli, aby ho získala.

 

            Část mého já se jí nemůže divit. Udělala bych to samé.

 

            Její boj slábne, z obličeje se jí vytrácí barva a rty jí modrají. Sleduji, jak se jí oči stáčejí do týla a její tělo ochabuje, zatímco on drží provaz na místě a bere jí život. Pro mě už druhý, o kterém vím.

 

            Chci se zeptat, kolik jich musí zemřít, abych mohla žít, ale kdyby mi tu otázku položil Ryat, řekla bych, že tolik, kolik je potřeba.

 

            Odváže jí provaz z krku a její bezvládné tělo se jen sesune na židli. Přistoupí ke stolu a hodí ho na něj. "Jdi do domu. Za chvíli tam budu," nařídí mi zády.

 

            "Odmítám od tebe nadále přijímat rozkazy, Ryate." Podaří se mi říct a pokrčím rameny. Můj manžel mi právě ukázal, kdo ve skutečnosti je. Musím mu ukázat, kdo jsem já.

 

            Vypustí ze sebe zavrčení a otočí se. "Blake..."

 

            Přiskočím k němu, ruce mu položím na obličej, zvednu se na špičky, přitisknu své rty na jeho, čímž přeruším všechny kecy, které mi chtěl říct. Nezáleží na tom. Jsou situace, kdy mají slova na někoho větší dopad, a tohle není jedna z nich.

 

            Neváhá. Jeho ruce mě uchopí za stehna a zvedne mě. Otočí mě a položí mi zadek na stůl.

 

            Odtáhne se, já zakloním hlavu a on mě políbí na krk, kde se mi zuby zaboří do citlivé kůže, až se zachvěju. "Ryate," vydechnu.

 

            "Kurva, Blake," zasténá a roztrhne mi tričko, čímž mi odhalí prsa. "Kurva, jsi dokonalá." Jeho ruka mě chytne za levé ňadro a stiskne mi ho, až zasténám. "Lehni si," nařídí mi a plácne mě do stehna, což mi nevadí uposlechnout.

 

            Ležím zády na studeném kovovém stole a chvěju se, když mi stáhne šortky a spodní prádlo z nohou a hodí si je přes rameno. Roztáhne mi nohy, přistoupí ke mně a rozepne si džíny. Když vytáhne penis, už mu stojí a já přemýšlím, jestli je to kvůli Cindy, nebo kvůli mně. Vzrušilo ho to, co jí udělal? Nebo je to tím, že mě vzrušuje to, co udělal?

 

           "Tebe, Blake!" Ryat zavrčí. "Vždycky budu šukat jen tebe." Dodá, jako by mi četl myšlenky, než do mě vnikne, doširoka roztáhne mou už tak citlivou kundičku, aby se přizpůsobila jeho velikosti, a já vykřiknu. Jeho ruka se zvedne a obtočí se mi kolem krku, ale nepřeruší mi přívod vzduchu.

 

            "Jsi ještě mokrá od mého semene, když jsem tě předtím ošukal," prohlásí a boky do mě vrazí.

 

            Ruce mi klesnou ke stolu, natáhnu se a chytnu se okraje po obou stranách, abych nás udržela na místě.

 

            "Zase tě kurva naplním spermatem, Blake. A pokaždé ti jím bude protékat tvoje zasraná kunda a smáčet ti spodní prádlo. Připomínka toho, že jsem tam byl a že mi patří."

 

            Chápu jeho potřebu ovládat mě po tom, co mu Cindy řekla o Mattovi, který mě sledoval. Sakra, proto jsem ho taky chtěla. Připomenout mu, že jsem jeho žena. Že bez ohledu na to, jak moc ho chtěla, patří mně. Ale já neberu antikoncepci. Když jsem utíkala, nevzala jsem si ji s sebou. A byla jsem pryč tři týdny. Snažila jsem se mu to předtím v ložnici připomenout, ale nepustil mě ke slovu. "Ryate, já ne…" Jeho ruka se mi sevře kolem krku, prsty se mi zaryjí do obou stran krku a tentokrát mi znovu odříznou slova i vzduch.

 

            Podívá se na mě a na rtech mu zaškube úsměv. "Já vím, Blake, a je mi to kurva jedno."

 

            Zasténala bych, kdybych toho byla schopná, ale jeho ruka kolem mého krku mi v tom zabrání. Zrychlí tempo a mně spadnou ruce z okraje, oči mi ztěžknou nedostatkem kyslíku. Pustím ho a nechám ho, aby si se mnou užíval. Svěřuji mu svůj život.

 

            Přiráží tak silně, až mi hlava spadne z okraje, a já vidím obrácený obraz Cindyina těla zhrouceného v židli. Obličej má mokrý od slz a vlasy rozcuchané. Její tělo se začíná rozmazávat, jak se mě zmocňuje závrať.

 

            Oči se mi zavírají a krev se mi hrne do uší a blokuje zvuk jeho vrčení. Moje tělo se vznáší, stoupá jako balon. Výš a výš k nebi. Bolest to činí ještě příjemnějším a volba svobodně mu přenechat kontrolu.

 

            Je to návykové, jako by to byla droga. Cítím se omámená, téměř sjetá. Moje kundička se kolem něj sevře a on sykne, když moje tělo zareaguje a já se mu udělám na celý penis. Ta vlna horka mě zalije a on pustí můj krk.

 

            Nadechnu se a začnu kašlat, ale jeho to nezpomalí. Cítím příval krve a ztrátu té trochy soustředění, která mi ještě zbývala. Ještě jednou do mě vnikne a já cítím, jak pulzuje. Udělá se do mě, přesně jak říkal, že udělá.