TR - 36. kapitola

Překlad: Trish

Kor.: Terez

RYAT

 

             "Přeji ti hodně štěstí při svatbě, Ryate." Gregory ke mně přistoupí a podá mi ruku.

 

            "Děkuji, pane." Napiju se šampaňského.

 

            "Nezapomeň, co jsem řekl." Kývne na mě. "Když budeš něco potřebovat. Dej mi vědět. Dlužím ti to."

 

            Přikývnu a vytáhnu z kapsy mobil. Všimnu si, že Blake už je nějakou dobu pryč. Strčím ho do kapsy, zvednu oči a prohlédnu si dav. Ve vzdáleném rohu u baru vidím Sarah a Gunnera.

 

            Zamířím k nim a dám si další drink. "Hej, neviděli jste Blake?" zeptám se.

 

            "Ne." Sarah se zamračí. "Dvakrát jsem jí psala a žádná odpověď."

 

            Gunner zakroutí hlavou. „Mimochodem, to bylo vážně dobrý,“ kývne směrem k pódiu a malé show, kterou jsem předvedl.

 

            Usměju se, ale úsměv mi opadne, když na druhé straně místnosti zahlédnu Matta. Stojí zády ke zdi s drinkem v ruce. Z úsměvu, který mi věnuje, mi naskočí husí kůže. Rozsvítí se mi v hlavě varovné kontrolky, když tam jen tak stojí a zírá na mě.

 

            Zazvoní mi mobil a já ho vytáhnu, abych ho odmítl. Vidím, že je to blokované číslo, a tak se otočím, otevřu posuvné skleněné dveře a vyjdu ven. Stojím na zadní terase, dívám se na bazén olympijských rozměrů osvětlený plovoucími bílými světly a stisknu tlačítko pro příjem hovoru. "Haló?"

 

            Přivítá mě dlouhý okamžik ticha. "Haló?" zeptám se znovu a nic. "Kdo je to?" dožaduji se.

 

            "Tvoje žena."

 

            Z chladného tónu, kterým ta dvě slova zazní, mi přeběhne mráz po zádech a zamrazí mě na místě. "Blake?"

 

            "Jak jsi mohl?" Její slova se chvějí a říkají mi, že je rozzlobená.

 

            "Jak jsem mohl co?" Podívám se nahoru přes upravený dvůr. "Kde jsi?"

 

            Drsně se zasměje. "Chceš se ujistit, že dostaneš, za co jsi zaplatil?"

 

            Hlava se mi zvedne a s ní i tep. "Blake?"

 

            "Jak jsi mohl?" vyhrkne. "Víš, nikdy jsem nečekala, že mě budeš milovat. Ale byla jsem dost hloupá na to, abych si myslela, že si mě aspoň

vážíš."

 

            "Kde jsi?" zavrčím skrz zaťaté zuby. Otočím se, trhnu dveřmi a vejdu do tanečního sálu.

 

            "Už dávno jsem pryč, Ryate."

 

            "Kde?" žádám, proběhnu tanečním sálem a běžím chodbou.

 

            "Chceš hrát hry, Ryate? Já umím hrát. Můžu hrát celé dny."

 

            Dojdu ke své ložnici a zabouchnu dveře. Rozhlížím se kolem, ale nevidím ji. "Radši by ses-"

 

            "Co?" přeruší mě. "Měla vrátit a poklonit se ti? Ani náhodou, Ryate."

 

            Zahlédnu něco na posteli. Přistoupím k ní a vidím, že je to její snubní prsten, kabelka a mobil. Kurva! Utíká. "Já si tě najdu," vyhrknu. "Už jsem ti to jednou říkal… A Blake." Zhluboka se nadechnu, ruce se mi třesou. "Až to udělám, odtáhnu tě zpátky za vlasy, s kopáním a křikem." Udělám, co bude třeba. "Nenuť mě, abych ti ublížil."

 

            Tiše se zasměje, jako by mi nevěřila ani slovo. Ten zvuk po mně leze jako horká láva, pálí mě na kůži a ještě víc mě rozčiluje. "Nemůžeš najít to, co nemůžeš vystopovat, Ryate."

 

            Oh, ale já to dokážu. "Brzy se uvidíme, paní Archerová."

 

            "Ne, neuvidíme." Cvak.

 

            "Zatraceně!" zařvu, mrštím mobilem přes celou místnost, ten se rozbije o zeď a obrazovka se roztříští na milion kousků.

 

            Hrudník se mi zvedá a ruce se mi natahují, aby mi sevřely vlasy. Nezáleží na tom, jak k tomu prstenu přišla; ona patří mi. Tohle na tom nic nemění. Přivedu ji zpátky, ale nebude se jí líbit, jak to udělám.