neděle 8. prosince 2024

TR - 21. kapitola

Překlad: Trish

Kor.: Terez

BLAKELY

Stojím v koupelně a připravuji se, když Ryat vejde už oblečený ve svém oblečení ze včerejšího večera. "Dneska nemáš školu," řeknu mu. V pátek žádnou nemá. Když o tom tak přemýšlím, vlastně ho nikdy nevidím chodit na žádné hodiny nebo mluvit o školních úkolech. Možná je v kampusu, ale nikdy tam vlastně nic nedělá. Přiměje mě to přemýšlet, jestli tam Lordi opravdu musí chodit.

"Musím někde být, než mi ráno odletí letadlo," řekne tajemně a přistoupí ke mně. Plácne mě po zadku a přitom se na něj zadívá. Jsem pořád nahá a vlasy mám mokré. Právě jsem vylezla ze sprchy. "Kurva, ten zadek-"

"Ty vyber." Přeruším ho.

Stoupne si za mě a natáhne se ke mně. Jemně mi odhrne vlasy z hrudi a ramene, aby mi ležely na zádech, a skloní se, aby mě políbil na krk, zatímco jeho oči najdou v zrcadle ty moje. "Vybrat co?" Znovu mě políbí na krk.

"Fantazii," zašeptám nervózně.

Jeho volná ruka se zvedne a obtočí se mi kolem krku, zatímco druhou mi obejme a masíruje prsa. "Co s ní?"

"Včera večer jsi mi řekl, abych ti řekla, co chci, abych si mohla zahrát svou fantazii." Něco z našeho včerejšího rozhovoru mi sejmulo tíhu z ramen. Probudila jsem se a cítila se lehčí - jistější sama sebou a tím, co chci.

"To jsem udělal," souhlasí a jeho zuby se mi zarývají do kůže.

Spolknu zasténání a soustředím se na to, co se snažím říct, než ztratím nervy. "Teď ti říkám, že chci, aby sis vybral."

"Jak to bude?" potvrdí.

Přikývnu. "Jo."

Usmívá se a setkává se s mým pohledem v zrcadle. "Poslední šance."

Zamračím se. "Na co?"

"Aby sis to rozmyslela." Chystám se zeptat, co tím myslí, když vtom pokračuje: "Protože bys mi možná nechtěla dát takovou moc."

Nervózně polknu, ale přikývnu. "Jsem si jistá." Neustupuji. Moje mysl rozeznává dobro od zla, ale tělo touží po zlu. A jakkoli toho o Ryatovi vím málo, vím, že mu můžu věřit. Moje tělo reaguje na jeho doteky, jeho rty, jeho dominantní chování. Jediné, po čem jsem kdy toužila, bylo, aby mě Matt ovládal. Byla bych hloupá, kdybych Ryata nevyužila, když mi právě tuhle možnost nabízí.

"Limity?" zeptá se. "Je něco mimo hru?"

Kousnu se do rtu a napadne mě jediná věc. "Žádný anál." Očividně má slabost pro zadky. Tohle bych si ráda trochu zpříjemnila.

"Tak jo." Znovu mě políbí na krk a odtáhne se ode mě. "Uvidíme se v neděli." Plácne mě po zadku, otočí se a odejde z koupelny.

"Počkej. Kdy to uděláme?" zeptám se.

Zastaví se, otočí se ke mně čelem a nakloní hlavu na stranu a přemýšlí o tom. "Chceš to vědět? Nebo se chceš raději nechat zaskočit?"

Při pomyšlení, že bych to nevěděla, se mi rozbuší srdce a mravenčí mě kůže. Jen mi to bere další možnost volby, kterou jsem si neuvědomila, že chci, aby měl. "Překvap mě."

Přikývne a pak se otočí k odchodu.

RYAT

Zastavím své auto na parkovišti u domu Lordů. Vcházím do dvojitých dveří a kontroluju čas na hodinkách. Mám dvě hodiny, než má otcovo letadlo odletět do New Yorku. Nerad chodím pozdě, ale nehodlám to odkládat.

"Ahoj, kde jsi byl?" ptá se Prickett, když mě vidí vcházet. V jedné ruce drží jablko, v druhé mobil. Je jasné, že ho Gunner neinformoval o tom, co jsme včera večer dělali v Blackoutu. Ale ani jsem to od něj nečekal. S Lordy to nesouviselo. Jen dva přehnaně žárliví muži, kteří udělají cokoli, aby si dokázali svou pravdu.

"Je tady Matt?" zeptám se Pricketta a vyhnu se jeho otázce. Vlastně jsem raději zůstal v bytě Blake. Není to tam tak odlehlé, jak bych si přál, ale je to lepší než tohle místo plné nadržených zasraných chlapů.

"Jo, je v tělocvičně." Vymění si s Gunnerem pohled.

Vyběhnu po schodišti a ve druhém patře zahnu doprava. Pak se prodírám chodbou až ke dvojitým dveřím na jejím konci. Strčím do nich a všimnu si, že Gunner a Prickett jsou za mnou.

Tělocvična je velká a je v ní všechno, na co si vzpomenete, spousta stanovišť, abychom mohli pohodlně cvičit všichni najednou. Když skoro stovce chlapů řeknete, že nemůžou šukat, zjistíte, že spousta z nich cvičí, aby se zbavila myšlenek na to, co doopravdy chtějí. Naštěstí je v tuhle dobu většina z nich už na přednáškách nebo ještě spí.

Matt je tu momentálně jediný. Zahlédnu ho v rohu, jak cvičí s volnými váhami. Usměje se, když se jeho oči setkají s mými v zrcadlech od podlahy ke stropu. "Jsem si docela jistý, že tyhle činky jsou na tebe moc těžké," zažertuje.

Přistoupím k němu, zvednu třicetikilovou činku z lavičky vedle něj a rozmáchnu se, přičemž ho udeřím do hlavy.

Zapotácí se a upustí činku, kterou držel. "Kurva…" zasténá a rukou si sáhne na ránu, která mu teď krvácí ze strany hlavy. Doufám, že teď vidí hvězdy, sakra.

Gunnerovi se rozšíří oči, zatímco Prickett upustí jablko na zem. Oba je ignoruju, chytnu Matta za vlasy a škubnu s ním k lavičce. Hodím ho na ni obličejem dolů.

"Naložte to," přikážu Prickettovi a Gunnerovi. Když jim chci předvést show, můžu je taky zapojit do práce.

Matt je ještě pořád dost omámený z úderu do hlavy, takže ještě úplně nechápe, co se děje. Jeho tělo je zpomalené a těžko se zvedá. Hlava mu visí na konci a ruce mu visí ze stran a dotýkají se podlahy.

Prickett a Gunner na každý konec tyče položí padesát kilo a pak tyč zvednou. Přitisknou mu ji k zádům, přimáčknou dolů, ale drží ji pevně na obou stranách, takže Matt sténá pod tíhou.

Přikrčím se před jeho obličejem, který visí z konce lavice. "Včera jsem tě viděl, jak mluvíš s mojí holkou." Je jasné, že Blake si náš rozhovor před tím, než včera večer omdlela, nepamatuje, protože se o něm dnes ráno nezmínila. A já jí to nehodlám připomínat, ale taky ji nehodlám prásknout. Matt si musí myslet, že jsem to viděl, ne že mi řekla, co řekl a udělal. Protože vím, že kdybych ji nedonutil, nikdy by mi to neřekla. A to se mi nelíbí.

Gunner a Prickett přitlačí svou vahou na oba konce tyče, zatlačí mu ji ještě víc do zad a donutí ho vycenit zuby při jeho mlčení. Odkašle si, tvář mu zrudne, ale plně si uvědomuje, co se právě děje. "Není tvoje." Mattovi se podaří vypravit ze sebe skrz zaťaté zuby. "Nezáleží na tom, co kurva uděláš! Bude moje!"

Nemůžu proti tomu nic namítat, protože je to pravda. To ale neznamená, že se mi to kurva líbí. "Jde o tohle, Matte. Je mi to úplně u prdele. Teď je moje. A já se o ni kurva nedělím. Takže pro připomenutí…" Vstanu a chytím ho za zpocené vlasy. Trhnu mu hlavou nahoru, přitisknu mu koleno na obličej, uslyším prasknutí a on vykřikne. Jeho tělo sebou škubne a kluci musí pevněji sevřít tyč, aby ho udrželi na místě.

Držím ruku zaťatou v jeho vlasech, tentokrát se přikrčím zpátky vedle něj a zašeptám mu do ucha. "To bylo za to, že jsi jí dal ten svůj zasranej jazyk na obličej. Udělej to ještě jednou a já ti tu zatracenou věc vyříznu." Pustím ho a jeho zkrvavený obličej spadne a visí přes lavici.

"Drž se od ní kurva dál, Matte. Tohle bude tvoje jediné varování. Už jsem ti ji jednou vzal a můžu to udělat znovu." S tím kluci pustí své konce a tyč sklouzne napravo od jeho zad. Váha zachytí jeho tělo a strhne ho s sebou na podlahu.

Otočím se a jdu k dvoukřídlým dveřím, abych vyšel z tělocvičny, když slyším, jak křičí: "Ona ti nepatří! Bude to moje žena!" řve, zatímco se za mým odchodem zavírají dveře. Sejdu po schodech do prvního patra a zamířím do svého pokoje, abych si sbalil tašku na cestu domů.

"Co to kurva mělo znamenat?" Prickett vtrhne do mého pokoje a za ním Gunner.

"Nic," zalžu. Nemám náladu to s nimi řešit. Celé tělo mi teď vibruje, protože jsem na Matta strašně naštvaný. A taky na Blakely. Vím, že to není její vina, ale fakt, že jsem se to nemusel nikdy dozvědět, mi nesedí. A ani jí to kurva nemůžu říct, protože pak by se dozvěděla, že mi to včera večer řekla. Kurva!

"Co to má kurva znamenat, Ryate? To nebylo nic." Gunner je ten, kdo vyletí z kůže.

Hodím tašku na postel a otočím se k nim čelem. "Nepotřeboval jsem vaši pomoc. Takže příště za mnou nechoďte a nepleťte se do toho."

Gunner si odfrkne a Prickett si prohrábne vlasy.

"Poslouchej…" Prickett se do mě pustí. "Od té doby, co jste se loni s Mattem vrátili z Chicaga, to není jako dřív. Všichni to víme. Všichni jsme to viděli. Nevím, co se tam kurva stalo, ale musíš se dát dohromady. Hádat se v Lordech kvůli vyvolené?" Zavrtí hlavou. "To je to poslední, co bys chtěl, aby tě viděli dělat."

Postavím se proti němu, nehodlám ustoupit. Mám Pricketta rád jako bratra, ale ještě jsem mu nezlomil tu jeho zasranou čelist. "Tak ať dá ty svoje zasraný ruce pryč od toho, co je moje."

"Ježíši, Ryate. Ty ses do ní zamiloval?" Gunner se ptá s očima dokořán.

"Kurva, ne." Syknu na jeho pitomou otázku. "Tady jde o Matta a o to, že sahá na něco, co mu nepatří," vykřiknu. "Nedal jsem mu svolení-"

"Tady tě zarazím." Prickett mě přeruší, zvedne ruce a ustoupí, aby mi udělal trochu prostoru. "On ji ošukal?"

"Ne." Nejradši bych toho ubohého parchanta zabil přímo v posilovně a jeho tělo pověsil všem na oči, jen aby bylo jasno.

"Tak za ním nemůžeš jít, Ryate. Pokud neudělal něco s tvou vyvolenou bez tvého svolení, nebudou Lordi tvůj záchvat vzteku považovat za oprávněný."

"Záchvat?" Drsně se zasměju.

"Jak jinak bys to nazval?" Gunner pokrčí rameny.

Zuby mi zatraceně drkotají, protože bych jim to mohl vysvětlit milionem různých způsobů, a stejně by to nepochopili.

Někdo zaklepe na dveře mé ložnice a já vyhrknu: "Co je?"

Otevřou se a dovnitř strčí hlavu Sarah. Její oči přejdou ze mě na Pricketta a pak na Gunnera. "Jdu do školy," řekne mu.

Podívá se na ni a pak zpátky na mě. Po dlouhé vteřině si povzdechne. "Doprovodím tě." Pak mě nechá s Prickettem o samotě.

"Já…"

"Odejdi, Prickette." Tenhle rozhovor už mě nebaví.

Svěsí hlavu a tře si zátylek. "Jen doufám, že víš, co děláš, Ryate. Nerad bych, abys došel tak daleko a přišel o to kvůli kusu zadku." Pak se i on otočí a odejde, zanechávaje mě naštvaného.

O hodinu později nastupuju do otcova soukromého letadla, když mi v kapse zazvoní mobil. Posadím se do bílého koženého křesla a vidím, že je to číslo, které není uložené a neukazuje žádné jméno. To není nic neobvyklého.

"Haló?" zvednu telefon.

"Zdravím, Ryate."

Okamžitě poznávám jeho hlas a na sedadle se posadím rovněji. Nemluvil jsem s ním od chvíle, kdy jsem ho potkal uprostřed noci v jeho kanceláři, když mi řekl, abych si vybral Blakely. "Pane?"

"Slyšel jsem, že dnes ráno došlo v domě Lordů k nějakému problému."

Zuby mi zaskřípou. Jak to sakra ví? Prickett a Gunner možná nechápou, co jsem udělal, ale nejsou to krysy. V tělocvičně nikdo jiný nebyl. A já vím, že Sarah neví, co se stalo. Takže zbývá jen jedna možnost. Matt! Ten už si pustil pusu na špacír před svým tátou. Možná si myslí, že když mě zbaví Lordů, dostane Blakely rychleji. Možná to měl celou dobu v plánu. Jít za Blake, vyhrožovat jí a myslet si, že za mnou uteče, a já ho napadnu. Kurva, jestli to byl jeho plán, tak jsem mu to přímo nahrál a dal mu přesně to, co chtěl.

"Ano, pane. Už se to nestane," zalžu. Matt se musí poučit. Jestli to budu muset udělat znovu, budiž. Až přijde čas, budu čelit následkům.

"Není třeba," řekne odmítavě.

Zamračím se a zopakuji to. "Není třeba?"

"Ano. Neznám podrobnosti, a ani mě to nezajímá. Ale jen abychom si rozuměli." Odmlčí se a odkašle si. "Uděláš, cokoliv bude třeba, abys ho od ní udržel dál. A já se postarám, aby se o těch otravných drbech nikdy nikdo nedozvěděl."

Na tváři se mi rozhostí úsměv. Co Matt sakra udělal, že tohohle člověka tak naštval?

"Je to jasné?" zeptá se na mé mlčení.

"Ano, pane."

Cvak.

Posadím se zpátky, když motory letadla ožijí, a ten úsměv se ještě zvětší, až mě zabolí tváře. Tahle hra se právě stala mnohem zábavnější.

_______________

Auto přijíždí před viktoriánské sídlo ve státě New York, kde jsem vyrůstal.

Vystoupím, popadnu tašku a zamířím po schodech nahoru. Ještě než dojdu k poslednímu, dveře se otevřou dokořán. Máma vykřikne, přikryje si rukama ústa a běží ke mně.

"Ryate!" křičí mi až příliš hlasitě do ucha, když mě pevně objímá.

Pouštím tašku, abych ji objal zpátky. "Ahoj, mami."

"Panebože, jsem tak ráda, že jsi doma." Odtáhne se a oběma rukama mi sevře obličej. "Jsi tak dospělý muž." Vidím, jak se jí v jemných modrých očích začínají hromadit slzy.

Nikdy se nevracím domů. Není to kvůli ní ani kvůli tátovi. Prostě jsem se rozhodl být někde jinde. "Jsem tu jen na víkend," připomenu jí.

Usměje se na mě. "Já vím. Ale brzy tu budeš zase bydlet."

Na to nereaguji.

"Synu," zavolá na mě otec zevnitř domu.

"Čekal na tebe," řekne tiše.

Políbím ji na tvář, natáhnu se a vezmu si tašku, než vejdu dovnitř.

"Vezmu to." Vytrhne mi ji z rukou. Když se pro ni chystám natáhnout, dodá: "Dám ti ji do tvého pokoje." Pak se otočí a prakticky vyskočí po schodech nahoru.

Zhluboka se nadechnu, projdu chodbou a vejdu do jeho pracovny napravo. Sedí za stolem a píše na počítači.

"Jsem rád, že jsi dorazil domů, synku," řekne, podívá se na mě a pak se vrátí k obrazovce.

Padám na hnědou koženou pohovku. "Říkal jsi, že je to důležité."

Zazvoní mu mobil a on vstane. "Dej mi chvilku." Odchází z místnosti a zvedá ho.

Vytáhnu svůj a zadám přístupový kód, než načtu aplikaci, která mi ukazuje vnitřek bytu Blake. Leží v posteli. Určitě si šla po první hodině zdřímnout. Vím, že je unavená. Po včerejší opilosti plus probuzení po snu toho moc nenaspala.

Leží na pravém boku, čelem k jedné z kamer. Přikrývky jsou přitisknuté k nohám. Na sobě má jen tanga. Její oblečení leží na podlaze vedle postele.

"Za tohle se omlouvám," oznámí mi otec, když vejde, a já zamknu mobil dřív, než si stihne prohlédnout, na co se dívám.

"To je v pořádku." Strčím si ho do kapsy a myslím na cokoli jiného než na ni, abych ignoroval svůj tvrdý penis.

Sedí zpátky za stolem, rozepíná si knoflík na saku od Armaniho a jeho zelené oči se setkávají s mýma. "Volal mi pan Williams."

Protočím oči. "Nemůžu říct, že by mě to překvapilo. Jsem si jistý, že taky vím, co chtěl."

Přikývne. "Cindy mu řekla, koho sis vybral, a on chtěl vědět proč."

"Řekl jsi mu, že mu do toho nic není," zavrčím. Bože, ta rodina je otravná. Z toho, že se do ní musím přiženit, mám migrénu. A oni pořád opomíjejí fakt, že si ji nikdo nevybral. To by měla být první nápověda. Už jsem viděl, jak Lordi válčí kvůli tomu, že chtějí stejnou vyvolenou, a přitom se o ni odmítají dělit s ostatními.

"No, ona bude tvoje žena-"

"Ne z vlastní volby," přeruším ho a postavím se.

Těžce si povzdechne. "Domluvené sňatky nejsou v našem společenském kruhu nic neobvyklého, Ryate."

Přistoupím k oknu a rozhlédnu se po pozemku. Je odtud vidět na stáje pro koně. Moje máma miluje koně. Jezdí na koni už od dětství. Jediný druh koní, který má můj otec rád, jsou ti, kteří mu vyhrávají peníze na dostihových závodištích. "Jo, no, pokud se v předmanželské smlouvě nepíše nic o tom, že bychom si měli zůstat věrní." Podívám se na něj ostře. "Ani pro jednoho z nás." Ona si může šukat, s kým chce, a já si budu šukat, s kým chci. Nehodlám se nechat přistihnout se spuštěnými kalhotami kolem kotníků a nechci, aby se mě pokusila připravit o všechno, co mám.

Přejede si rukou po tváři. "Williamsovi teď nejsou problém."

"Tak o co jde?" zeptám se a podívám se zpátky z okna.

"Matt."

Napnu se. Ví můj otec, co jsem dnes ráno udělal? Že Blakely dělá problémy? Ví, že jsem si ji musel vybrat, ale ví proč? Rozhodnu se, že nejlepší způsob, jak zjistit, co ví, je hrát hloupého o tom, co jsem Mattovi ráno udělal v tělocvičně.

Zachrčím. "On je vždycky problém."

"Myslím to vážně, Ryate. Začíná se bát. Nabídl mi, že zaplatí."

Ohlédnu se na něj a zavrčím. "Kolik?" Takže moje koleno do jeho obličeje ho přivedlo k zoufalství? Myslí si, že mám šanci mu Blakely vzít.

"Padesát tisíc."

Převrátím oči v sloup. "Winstonovi byli vždycky zatraceně lakomí."

"Chceš říct, že chceš nabídnout víc?"

Vrátím se k pohovce, posadím se a nakrčím obočí. "Odkdy to připadá v úvahu?" Musí si dělat legraci, ale uvidím, kam mě to dostane.

Pokrčí rameny. "Tady nejde o tebe. Jde o Matta." Předkloní se a položí si předloktí na stůl. "Takže se tě ptám… Kolik nabídneš?"

"Vezmu si Cindy," namítnu. "Proč bych dělal nabídku za ženu, kterou pak budu muset odhodit stranou?" Jeho logika nedává smysl.

"To ti nemůžu říct," odpoví prostě.

Převracím oči v sloup. "Samozřejmě že ne. Jak vůbec víš, že ji chce koupit hned teď?" Snaží se zajistit si budoucnost, kterou jsem mu hrozil, že mu ji vezmu. Nikdy ji nechtěl. Matt si Blakely vezme, protože mu to řekl jeho otec. Žádný jiný důvod za tím není. Teď mám z toho zmrda strach. Vzal jsem mu hračku a on ví, že až s ní skončím, nebude čistá a nevinná. Ne, bude špinavá a poskvrněná. Použitá všemi myslitelnými způsoby.