Grow with Me

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Krátký příběh Willa a Meg

Meg

Nemyslela jsem si, že někdy budu mít děti. Aspoň to nebylo v žádných mých plánech nebo snech, když jsem byla malá holka. Koneckonců pocházím z té nejhnusnější mámy, jakou kdy vymysleli, a poté, co jsem prošla systémem pěstounské péče a viděla tolik dětí odložených, jako by to byli toulaví domácí mazlíčci, no, nechtěla jsem mít s vlastními dětmi nic společného.

Jako zdravotní sestra v Dětské nemocnici mám spoustu dětí, o které se musím starat a které miluju.

Moje práce je úžasná a byly doby, kdy mi to stačilo.

A pak jsem potkala Willa.

Den, kdy Will Montgomery vstoupil do mého života a zatřásl s ním jako se sněhovou koulí, byl ten nejlepší den vůbec. Ten chlap je prostě… no, je kurevsky úžasnej. Nejen ve fotbale. Nejen v tom, že je slušná lidská bytost, nebo že mi dává ty nejlepší orgasmy v životě.

Je na mě úžasnej. A není to se mnou lehký, to ti povím.

Vždyť se na něj podívej, jak mi maluje můj oblíbený růžový lak na prsty u nohou. Will mi lakoval nehty na nohou od doby, co jsme spolu začali chodit, ale v dnešní době je to nezbytné. Už si na prsty u nohou nedosáhnu.

Už si na prsty skoro nevidím.

Ale vidím jeho. Celých šest a půl stopy jeho, se světle hnědými vlasy a těma úžasnýma modrýma očima. Široká ramena.

Nejvíc sexy paže na planetě.

Jsem těhotná snad celou věčnost a chci na něj vylézt jako na strom.

„Na co myslíš?“ zamumlá, aniž by vzhlédl od úkolu, který ho čeká.

„Na tebe,“ odpovím a vyskočím, když ucítím, jak mě dítě kope do žeber. „To dítě se mě snaží zabít.“

„Prostě jí dochází místo,“ řekne s tím svým nafoukaným úsměvem, ze kterého se mi pořád ježí kolena.

„Bude hrát fotbal.“

„Není třeba být zlá,“ odpoví a foukne mi na prsty u nohou, lechtá mě.

„Na fotbale není nic špatnýho,“ připomenu mu a nechám se od něj přitáhnout do náruče, přitulená na gauči. „Co když bude mít fotbal ráda?“

„Je mi úplně jedno, jestli bude hrát fotbal,“ řekne Will po dlouhé odmlce. „Jen chci, aby byl zdravá a šťastná.“

„Jestli něco naznačuje to, jak mě kope, tak je naprosto v pořádku,“ odpovím a zvednu se, abych ho políbil na hladkou tvář. „Načasování není skvělé.“

„Tým to chápe,“ pokrčí rameny. Will je rozehrávačem profesionálního fotbalového týmu v Seattlu a právě začal tréninkový kemp. „Nikdo z nás nemůže ovlivnit, kdy se rozhodne ke svému velkému debutu.“

„To je pravda.“ Přitisknu si dlaň ke straně břicha a usměju se, když ucítím, že mě zatlačí zpátky. „Kdo mohl tušit, že tady skončím?“

„Jak to myslíš?“

„Jsem za tebe vdaná. Patřím do největší, nejhlasitější, nejbláznivější a nejbáječnější rodiny, jaká existuje. A budeme mít dítě, Wille.“

„Slyšel jsem tu zvěst,“ řekne s úsměvem. „Doufám, že bude moje.“

Zalapám po dechu a praštím ho do ruky, ale on se směje jen víc. „Do prdele.“ „Nikdy jsem netvrdil, že ne,“ pokrčí rameny. „Ale škádlím.“

„Měla tu být už před týdnem,“ řeknu a kousnu se do rtu. „Co když se se mnou nebude chtít setkat?“

„Je to mimino a máma říká, že miminka se rodí podle vlastního rozvrhu. Je tam šťastná. Je to hezké místo. Já jsem v tobě rád.“

„Jsem si toho dobře vědoma.“ Povzdechnu si a opřu se mu o hruď. Je pevný a teplý a pokaždé, když jsem v jeho náručí, je to, jako bych byla vítaná doma.

Will je můj domov.

„Celý týden mám kontrakce a nic. Možná to nedělám správně.“

„Jo, jen jsi na to všechno líná. Tak typické.“ Uchechtne se a políbí mě na čelo a já mu vrazím loket do žeber, až se rozesměje ještě víc.

„Buď na mě hodný. Nosím tvoje dítě.“

Najednou mi připadá, že je něco… mokré.

S hrůzou se podívám dolů a vidím, jak mám promočené kalhoty.

„Nepočůrala jsem si právě kalhoty?“

„Jestli se musíš ptát, tak odpověď zní ne. Myslím, že ti právě praskla voda.“

„Ach, Bože.“

S Willem na sebe několik okamžiků zíráme v čiré hrůze a pak se vrhne do akce.

„Tašku máš v autě,“ řekne a hledá mobil a klíče. „Posílám zprávu Calebovi a on upozorní všechny ostatní.“

„Nemocnice se nedozví, co to do ní vjelo,“ říkám s úsměvem. Na celý Montgomeryho klan, který se sjíždí do nemocnice, bude pohled.

„Jak se cítíš?“

„Křečovitě,“ odpovím ve chvíli, kdy se mi sevře celé břicho. „Bože. Už je to tady.“

„Ty to rozjedeš, Megan.“ Vezme mou tvář do dlaní a pevně mě políbí.

„Máš na to.“

„Potřebuju drogy.“

Rty mu cuknou. „Vezmeme tě do nemocnice.“

„Výborný nápad.“

Will

Ježíši Kriste, jsem v háji. Ne, že bych to nechal Meg vidět, ale panebože, tohle je horší než Super Bowl.

Žena mých snů čeká moje dítě. Bude ji to bolet a krvácet a já s tím nemůžu vůbec nic dělat.

Na to nejsem zvyklý. Mít kontrolu je to, co dělám. Udržovat Meg v bezpečí, to kurva dělám.

„Krok za krokem,“ šeptá vedle mě, když ujíždím po I-5 k nemocnici. „Děláš si starosti.“

Samozřejmě, že to ví. Meg ví všechno.

„Jsem v pohodě,“ odpovím a odkašlu si, pak se ohlédnu a uvidím, jak se na mě šklebí a rukama si tře kulaté bříško.

„Vždycky jsem si myslel, že jsi ta nejvíc sexy věc, co jsem kdy viděl,“ říkám, když měním pruh. „A pořád tomu věřím. Ale Meg, to, jak vypadáš těhotně, mi bere vzduch z hrudi.“

„Ano, protože jsem kulatá a tlustá a –“

„Ne,“ řeknu přísně a vezmu její ruku do své, abych jí mohl políbit prsty. „Ty záříš. Jsi tak krásná.“

„Budu mít dítě,“ řekne a dlouze, zhluboka se nadechne. „Do prdele, už jsme tam?“

„Skoro.“

„Jeď rychleji. Panebože, ona je na mě naštvaná.“

Usměju se na ni, pak sebou trhnu, když mi zaryje nehty do stehna a drží se jako teriér.

„Když mi sundáš nohu, nebudu moct řídit.“

„Ježíši, to bolí.“

„Dýchej.“ Jak probíhala dechová cvičení v té pitomé porodní hodině, na kterou jsme chodili?

„Pamatuješ? Prostě dýchej.“

„Co kdybych ti zakroutila ptákem a řekla ti, ať prostě dýcháš?“

„Tak dobře.“ Dohoupu se na nemocniční parkoviště, vytáhnu ji z auta a rychle ji odnesu dovnitř. Už jsme se zaregistrovali v nemocnici, takže dostat ji dovnitř a usadit do pokoje jde hladce. Je to jen otázka minut, než bude v županu, v posteli, a já budu sedět vedle ní a sledovat monitor, který je připevněný k jejímu bříšku a ukáže nám tlukot srdce dítěte.

„To je úžasné.“

„Myslím, že jsem si to rozmyslela,“ řekne zčistajasna.

„Co tím myslíš?“

„Možná bychom přece jen neměli mít dítě.“ Oči má divoké, jak pevně svírá mou ruku a naklání se ke mně. „Myslím, že v tom nebudu moc dobrá, a to bolí, Wille. Opravdu, opravdu to bolí. A to je teprve začátek.“

„Megan, na tohle jsi trénovala.“

„Jebni se, Wille.“

„No, to nás dostalo do téhle šlamastyky.“

***

O třináct hodin později sedím na posteli vedle Meg, která je umytá a dívá se dolů na nejdokonalejší růžové miminko, jaké jsme kdy viděli.

„Je tak hezká,“ říká Meg a něžně hladí překvapivě dlouhé tmavé vlasy na hlavičce miminka.

„Jako její máma.“

„Jsou tu všichni?“

„Ale ano,“ přikývnu a pak se zasměju. „A už se nemohou dočkat, až se sem vrátí. Matt ukázal odznak a řekl, že s tebou má oficiální jednání, ale nezabralo to. Byl trochu naštvaný.“

Meg se uchechtne a políbí miminko na hlavičku. „Tuhle velkou, bláznivou, úžasnou rodinu, maličká, si zamiluješ.“

„Opravdu ji musíme pojmenovat,“ navrhnu a usměju se, když mi sevře svou drobnou pěstičku kolem prstu. „Má skvělý úchop.“

„Řekla jsem ti, jak ji chci pojmenovat, ale ty to pořád vetuješ. Vytlačila jsem ji ze svého těla. Měla bych si to jméno vybrat sama.“

„Taky to musím říkat každý den po zbytek života,“ řeknu.

„Francie?“ řekne.

„Ne. Jane.“

„Ani náhodou. Chci něco jiného.“

„Moje rodina zaklepe na dveře, aby se sem brzy dostala,“ varuju ji. „Můžeme ji pojmenovat později.“

„Pojmenujeme ji a pak může přijít rodina,“ kontruje. Možná je vyčerpaná, ale pořád má kuráž, což je jedna z věcí, které na ní miluju.

„Nechci něco příliš odlišného, jako Stargazer nebo něco takového.“ Zahihňá se.

„Jméno Erin se mi vždycky líbilo pro dívku.“

„Erin,“ opakuju. „Erin je milá. Jaké by mělo být její prostřední jméno?“ „Erin Louise?“

„Erin Margaret,“ opáčím.

„To se mi líbí víc.“ Meg přikývne a políbí miminko na nos. „Je mi potěšením, že tě poznávám, Erin Margaret.“

„Dobře, pustím sem rodinu, ale jen na minutku, a jen pár najednou. Ještě nejsem připravený se o vás dělit.“

„Milují nás,“ řekne Meg s úsměvem. „A já se s ní chci trochu pochlubit.“

„Cítíš se dobře?“

Nakrčí nos a pokrčí rameny. „Přežiju to. Dokud nebudu muset v dohledné době běžet nějaký maraton, je mi skvěle.“

„Neutíkáš, pokud tě něco nepronásleduje, pamatuješ?“

„Přesně tak.“

Meg

Bolí mě všechno a jsem strašně unavená. Nikdy jsem nebyla tak unavená. A jsem šťastná, vyděšená a vzrušená, všechno najednou. Jsem jen velká změť emocí, kterým ani nerozumím.

Děsí mě pomyšlení, že bych měla plakat před naší rodinou, ale myslím, že by se to mohlo stát.

Jsem sentimentální troska.

Will prostě odešel, aby pustil prvních pár členů rodiny dovnitř, a já tu můžu jen ležet a zírat na Erin. Je dokonalá ve všech směrech. Má dlouhé, chomáčovité tmavé vlasy, velké modré oči jako její tatínek a dlouhé prsty na rukou i na nohou na tak malou holčičku.

Teď spokojeně spí, po vydatné večeři. Bude z ní dobrý jedlík jako její tatínek. Oči má ještě trochu vlhké od sajrajtu, který na ně dávají hned po narození dítěte.

Je trochu vrásčitá a chápu, proč někteří lidé říkají, že novorozenci vypadají jako staří mužíčci.

„Ahoj, Meg-koláčku,“ řekne Leo, když vchází dovnitř. „Sam se k nám za chvíli přidá, ale nejdřív jsem chtěl něco říct.“

„Budeš z toho kašlat?“ Ptám se a slzy už mi vyhrožují. Leo je jediná opravdová rodina, kterou jsem v životě měla, dokud jsem nepotkala Willa. Je to můj bratr ve všech ohledech, které se počítají, a já ho miluju celým svým srdcem.

„Možná,“ řekne a posadí se vedle postele. Jeho potetovaná ruka se natáhne a jemně jí přejede prstem po tváři. „Je tak malá.“

„Nepřipadala mi malá,“ odpovím a usměju se, když se přikrčí. „Promiň, nemohla jsem odolat.“

„Jsem za tebe tak zatraceně šťastný,“ řekne a pak se znovu přikrčí. „Promiň, budu si dávat pozor na jazyk kolem ní.“

„Myslím, že chvíli nebude opakovat nic z toho, co řekneš.“ Leo mě obejme a pevně stiskne.

„Miluju tě, Meg.“

„Já tebe taky.“

„Být rodičem je pro lidi jako my děsivá věc.“ Oči má jasné a zasmušilé, když mluví, nepřítomně si přejíždí kruhy po Erinině malé hlavičce. „Hodně děsivá.“

„Ale ty nejsi Sylvie, Meg.“ Těžce polkne. „Jsi mnohem víc. O tolik lepší než ona.“

„To doufám,“ zašeptám. „Ale co když to ve mně žije, Leo?“

„Není v tobě ani kousek z ní. Jsi ta nejmírnější, nejzábavnější žena, kterou znám, a bude z tebe úžasná máma. Kromě toho, s rodinou, jako je ta naše, nemůžeš prohrát.“

„Pravda,“ odpovím s vodnatým úsměvem. „Budu mít víc pomoci, než budu vědět, co s ní.“

„Chci pomoct,“ řekne Jules ode dveří. Zamává, když se oba ohlédneme.

„Můžu tě teď vyrušit? Vím, že se snažíš být milý a sentimentální, ale je to nové dítě, Leo. Musíš se podělit.“

„Pojď dál,“ řekne Leo s úsměvem a nakloní se, aby mě políbil na tvář. „Miluju tě, Meg-koláčku.“

„Přestaň mě rozbrečet,“ odpovím a pak zmírním svá slova tím, že ho vezmu za ruku a políbím mu klouby.

„Ach, to je ale drahocenná láska,“ řekne Jules, když se nakloní, aby se podívala na Erin.

„Jak jsi ji pojmenovala?“

„Will ti to neřekl?“

„Čekal jsem, až tu budou všichni,“ řekne Will, když se ke mně připojí. Celá rodina prochází dveřmi a shlukuje se kolem postele. Nate se připojí k Jules, mrkne na mě a obejme svou ženu kolem pasu. „A já jsem je nemohl nechat čekat, až na ně přijde řada. Ušlapali mě.“

Willova máma Gail si utírá slzy, když se přibližuje. „Můžu?“

„Samozřejmě.“ Podám jí dítě a něžně se usměju, když Gail líbá Erinino malé čelíčko.

„Vítej do naší rodiny, andílku.“

Natalie si tře kruhy na vlastním kulatém bříšku a opírá se o Lukea, který ji něžně líbá. Nat se každým dnem narodí dítě číslo tři.

„Má tvůj nos, Meg,“ řekne Samantha s úsměvem. „Díky bohu.“

„Hele, co mám s nosem?“ zeptá se Will.

„Je nakřivo,“ odpoví Caleb s úsměvem. „Ale ty, Meg, vypadáš fantasticky.“

„Jak se cítíš?“ Nic, Mattova manželka, se zeptá.

„Jsem unavená, ale v pohodě. Jsem šťastná, že je tady.“ Vzdychnu štěstím, když se miminko pohybuje po pokoji a setkává se se svou rodinou.

„Řekneš nám, jak jste ji pojmenovali?“ Nakonec se zeptá Dominic.

„Erin Margaret,“ odpovím.

„To je krásné jméno,“ řekne Alecia, když její manžel vezme Erin do svých velkých rukou a usměje se na ni. „Je opravdu krásná, lidi.“

„Má dobré geny.“ Usměju se a spokojeně si povzdechnu, když mi ji Will položí do náruče. „Jmenuje se po někom?“ Stacy se zeptá, když jí Isaac položí ruku kolem ramen.

„Ne, je to její vlastní malá osůbka,“ odpovím.

„Myslím, že je to perfektní,“ řekne Matt a přikývne. „Sluší jí to.“

„Nemůžu se dočkat, až ji Josie a Maddie poznají,“ řekne Brynna. „Budou z ní tak unešené.“

„Myslím, že se dá říct, že jsme z ní všichni unešení,“ řekne Luke.

„Je to šťastná holka,“ odpovím tiše a pak vzhlédnu k těm lidem, kteří mě tak bez námahy učinili jejich součástí, jen proto, že mě Will miluje. „Nemůžu najít slova, kterými bych vám řekla, jak jsem vděčná za vás všechny. Je požehnání být součástí téhle rodiny.“

„Ach, milá holko,“ řekne Gail, vezme mou ruku do své a pevně se jí drží. „Myslím, že to máš obráceně. Jsme to my, kdo máme štěstí, že tě máme. Udělala jsi našemu Willovi takovou radost a teď máme milovat i tuhle maličkou. V téhle rodině je spousta lásky, kterou je třeba vypustit.“

„A láskou myslí hlasitý chaos,“ řekne Jules s mrknutím. „Ale je to ten nejlepší druh chaosu.“

Will

„Je mi líto, že jsem je odsud nemohl dostat dřív.“ Přitáhnu nemocniční křeslo k Megině posteli a posadím se, cítím se unavený, ale nebudu si stěžovat. Nedovedu si představit, jak je moje holka vyčerpaná.

„Chtěli se s ní pomuchlovat. To je v pořádku.“ Usměje se a gestem mi naznačí, abych si od ní Erin vzal. „Budeš ji chvíli držet?“

„Budu ji držet navěky,“ odpovím. „Měla by sis zdřímnout.“

„To je dobrý plán.“

Zavře oči a téměř okamžitě usne. Podívám se dolů a vidím Erin, jak je překvapivě úplně vzhůru a dívá se na mě, jako bych snad znal všechny odpovědi na světě.

„Trochu mě děsíš, víš,“ zašeptám a dávám si pozor, abych Meg neprobudil. Erin mi znovu sevře prst. „Jo, ty jsi taky sladká. Můžeš se mě držet za ruku kdykoliv, jasný? Ať se děje cokoliv.“

Erin si povzdechne a mlaskne drobnými rty, pořád mě upřeně pozoruje. Nejspíš má hlad. Já mám taky pořád hlad. „Třeba někdy se můžeš bát, z filmu, ve tmě nebo tak něco, a můžeš se mě prostě chytit za ruku. Třeba se budeš cítit líp. Budu mít pravidlo, že mě musíš držet za ruku, když přecházíš ulici. Aspoň do patnácti.“

Zhluboka se nadechnu. „Někdy to podělám, holčičko. Ne schválně. Nikdy schválně. Budeš šťastná, zdravá a nejspíš víc než jen trochu rozmazlená. Ale budou dny, kdy třeba řeknu něco špatně, nebo se naštvu, nebo prostě… Já nevím, podělám to. Ale pak mě můžeš taky držet za ruku a připomínat mi, abych se zhluboka nadechl. Jsme tým, víš. Ty, tvoje máma a já.“

Přejedu jí konečkem prstu po měkké tváři. Ježíši, ta je moje.

„Ty a tvoje máma jste ty nejdůležitější věci, které mě kdy potkaly, Erin. Nechci, aby sis myslela, že fotbal je důležitější. Teda, je důležitý, ale nikdy nebude důležitější než náš tým doma. Myslím, že se ti bude líbit chodit na zápasy. Možná budeš předstírat, že to nesnášíš, až budeš v pubertě, ale myslím, že tě to bude bavit.“

Zamračím se. „Počkej, budu ještě hrát, až budeš v pubertě? Nejspíš ne. To je v pořádku, sedneme si do obýváku a budeme se na to dívat společně.“

Erin zamrká a znovu mlaskne rty.

„Máš pravdu, nejspíš se budeš chtít bavit s kamarády. Ale žádní kluci, holčičko. Slyšíš mě? Zabiju je.“

Zašklebím se a vytáhnu ji nahoru, aby mi dala pusu na tvář. „Přesně tak, zabiju každýho malýho špinavýho sráče, kterej si jen pomyslí, že by na tebe vztáhl ruku. Já se vězení nebojím.“

„Vážně bude?“ opáčí Meg a ani neotevře oči. „Jsou jí tři hodiny. Máš na to čas.“

„Jsem připravený,“ odpovím a usměju se na svoje holky. Můj svět. Můj život. „Nikdy nebude dokonalejší chvíle, než je tahle.“

Ale Meg už zase spí, a když se podívám dolů, Erin taky. Takže se opřu, dítě bezpečně přitisknuté k hrudi, a dávám pozor na svoje holky.

 

Konec 8,4. dílu…