Duty - 8. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Evudar

Safe Haven bylo nabité – vlastně tam bylo pravděpodobně víc lidí, než dovolovaly maximální obsazenost uvnitř klubu požární předpisy. Bylo to tam zaplněno do posledního místa, a to bylo teprve něco málo po půlnoci. Do zavírací hodiny zbývalo ještě pár hodin. Normálně by to Haven vůbec nevadilo. Spousta lidí byla pro byznys dobrá věc a ona měla peníze ráda. Měla ráda, když ji práce zaměstnávala a pohybovala se od jedné věci k druhé.

Dnešní noc nebyla zcela stejná.

Díky nedostatku personálu, kdy jí dva lidé na poslední chvíli odpadli, si právě teď uvědomovala, že pro všechny případy potřebovala dalšího člověka – nebo dokonce dva. Barmana, který uměl pracovat za barem, a dívku na parket. Zatímco nalévala řadu panáků whisky pro pár frajírků, kteří se stále snažili upoutat její pozornost svými polokošilemi a úsměvy s dolíčky, v duchu si to poznamenala. Pro jinou ženu by mohli představovat vítanou úlevou po rušné noci. Trocha neškodné zábavy a flirtování, ale ne pro ni.

Nejste mým typem, sorry.

Alespoň, že nebyli dotěrní nebo panovační. Každopádně nic, co by nezvládla. Jen trochu opilí a až příliš hlasitě se bavící, zatímco nalévala jejich drinky. Pro ni nešlo o nic nového.

„Tady to máte, chlapci,“ řekla, v ruce otočila láhev whisky a zasunula ji zpátky pod bar. „Užijte si drinky.“

„Dej si panáka s námi!“

Podívala se na blonďatého frajírka na konci. „Omlouvám se, ale v práci nepiji.“

„Ach, no tak, nebuď tak –“

„Hej, Haven!“ ozval se výkřik od baru. „Potřebuji další.“

Max – štamgast – už ukazoval na prázdnou sklenici od drinku a díval se přímo na ni. Nezáleželo na tom, že ani nebyl v její části baru a druhá dívka, která připravovala drinky, k němu byla blíž. Vypadal, že dával přednost tomu, aby ho obsluhovala ona.

„Omlouvám se,“ řekla frajerovi, „možná jinou noc.“

Ale bylo to nepravděpodobné.

Nechala jejich skupinku, aby si dali svou whisky a sama sklouzla pod bar, aby pro Maxe připravila jeho drink. Zatímco ho míchala, povídala si se štamgastem – navzdory jeho zájmu o ni byl z valné většiny zcela neškodný. Sotva s ním skončila, už si její pozornost přitáhl někdo další a pak se vrátila zpátky ke třem servírkám, které dorazily k baru s vlastními objednávkami drinků pro lidi na parketu.

Jo, rozhodně potřebuje jednoho nebo dva další lidi.

Nestěžovala si. Šlo o známkou toho, že se její firmě daří… dokonce více než skvěle, ale to neznamenalo, že by si nerada oddechla. To rozhodně ano. Pět minut, kdy by nebyla na nohou, by dokázalo zázraky, ale nemohla si dovolit vzít ani tak málo času.

„Hej, Haven!“

Znovu Max.

Právě se odvrátila od hosta, kterého obsluhovala, aby řekla Maxovi, aby se na okamžik zklidnil, a přitom dokončovala přípravu objednávky na druhé straně baru, ale známý hlas, který se ozval, ji okamžitě umlčel. A také ji rozpálil krev, nemluvě o tom, jak se jí v ten samý okamžik zároveň zatraceně sevřela kundička.

„Mám to – žádný strach, bella.“

Ten hlas.

Ten Ital.

Ten muž.

Už ho našla přímo za svým barem, jak se natahuje po lahvích, jako by přesně věděl, co dělal, a ani trochu mu nebyli nepříjemní všichni ti lidé, nemluvě o tom, že na sobě měl oblek za tři tisíce dolarů a míchal drinky ve striptýzovém klubu. Prostě tam jen tak stál a dělal to, co dělal. Vypadal jako obrovský rozpor. Ale znovu, všechno na něm tak nějak v té či oné chvíli tak vypadalo.

Jeho úsměv se prohloubil.

Jeho zelený pohled potemněl.

Při pohledu na něj se usmála. „Andino – ty mícháš drinky?“

Pokrčil rameny. „Naučil mě to táta. Vlastnil spoustu klubů, a i když většinu z nich asi před deseti lety, kdy se přestal tolik angažovat v byznysu a nechtěl, aby bylo jeho jméno spojováno s ničím, kdy by mohl někdo selhat nebo cokoli jiného, prodal. Každopádně o víkendech, kdy jsem musel pracovat v klubu, jsem to s ním dělal.“

„Aha.“

„Vypadala jsi, že by se ti hodil extra pár rukou navíc,“ dodal.

Při nalití panáka vodky do šejkru zaváhala. Jak dlouho byl v klubu a zpovzdálí ji sledoval? Neměla čas o tom moc dlouho přemýšlet – kuřátko, která čekalo na svůj drink si odfrklo a podívalo se po ni tak, jako by si myslelo, že ten drink nikdy nedostane.

„Díky, Andino,“ řekla.

Přikývl. „Není zač, mé děvče.“

Mé děvče.

Neuniklo jí to. Měla až moc práce, než aby odpověděla. Byli tu další dva zákazníci, řada frajírků se vrátila na další kolo panáků a k tomu servírka s deseti objednávkami drinků. Všechno to musela vyřídit, než se konečně dostala k němu a měla možnost znovu si s ním promluvit.

Sundal si sako a někam ho odložil. Jeho krvavě červená vesta a kravata jasně kontrastovaly s černou hedvábnou košilí, jejíž rukávy měl vyhrnuté až k loktům. Na minutku se přistihla u toho, jak zírala na jeho paže – svalnaté, silné a ostře rýsované. Při každém pohybu se mu ve svalech vyboulily všechny velké žíly.

Byl něco zcela jiného.

Vypadal až příliš dobře.

Až trochu moc arogantně.

Vlhký sen každé ženy, když na sebe hodil oblek, svůj úšklebek a jen velice málo jakékoli další snahy. Zkombinujte všechno tohle dohromady a u muže to vytvořilo zatraceně nebezpečnou kombinaci. A to všechno ještě dřív, než ji vůbec ovládla jeho vysoká, temná a tajemná přitažlivosti. Když přišlo na Andina Marcello, šlo o zcela jiné monstrum.

Věděl to i on sám.

Pravděpodobně.

„Máš něco na srdci?“ zeptal se.

Z místa, kde zírala na jeho paže, vyjela výš a zjistila, že se na ni šklebil. Kretén. Až na to… že se jí to tak trochu líbilo. Možná s ní opravdu něco nebylo v pořádku. Protože co za normální ženu toužilo po muži, kterého neznala, ale který stále zas a znovu dokazoval, že byl pravděpodobně špatnou zprávou a vzhledem k tomu, jak často mizel, tak trochu riskantním úletem?

Muselo to být jí – musela být tou zlomenou.

Jo, to znělo správně.

Možná.

„No?“ zeptal se.

Natáhla se za ním po láhvi likéru s příchutí cukrové vaty, aby připravila sladký drink, ze kterého by někoho dokázaly rozbolet zuby, a zeptala se: „Děláš tohle často s dalšími ženami, že s nimi šukáš?“

Ať už míchal jakýkoli drink, málem se netrefil do šejkru, nicméně dost rychle se vzpamatoval. Ne že by jí unikl pohled, kterým po ní střelil – neunikl. Mužovi, který čekal na svůj drink, se ani neomluvil, ale v tu chvíli to bylo Haven jedno.

Chtěla jen odpověď na svou otázku.

Žádné vyvracení.

Žádné popření.

Žádné vyhýbání.

Ne, skutečnou a upřímnou odpověď.

Žádala příliš mnoho?

„Prosím?“

Vrátila se na své místo, ale dál mluvila. „Víš, tohle, Andino. Na dva týdny zmizíš z radaru a pak se vrátíš zpátky do jejich života, jako bys vůbec nebyl pryč. Stěží jim poskytneš jakoukoli informaci o sobě nebo svém životě, ale v jejich byznysu a životě se chováš jako doma. Děláš to s kýmkoli jiným, s kým chodíš? Myslím tím kromě mě. Nebo jsem jen speciálním případem?“

„Přijel náklaďák!“

Jacksonův výkřik ze zadní chodby dorazil až k Haven na její místu v baru. Na parketu našla svého manažera, který na ni nad hlavami pohybujících se lidí mával. Na znamení, že ho slyšela, zvedla svou vlastní ruku.

S tím s rozhovorem s Andinem skončila. Pro teď. Měla na práci jiné věci – další věci, které musela řešit. Andino bude muset počkat. Ne, že by se záměrně snažila dostat z tohoto rozhovoru s ním. Ve skutečnosti to bylo přesně naopak. Pokud by vzala v úvahu všechny okolnosti, měla pocit, že tento rozhovor mezi nimi dvěma se chystal už zatraceně dlouho.

Přes rameno po něm střelila omluvným pohledem a řekla: „Myslím, že tenhle rozhovor bude muset počkat, co?“

Jeho nafoukaný úšklebek byl pryč. „Haven, počkej –“

„Musím pomoct Jacksonovi vyložit dodávku. Díky za pomoc s barem. Vážím si toho, Andino. A pokud chceš dokončit tento rozhovor, který jsem začala, pak bys měl zůstat do doby, než zavřu.“

Tak.

Dala mu šanci.

Mohl být zbabělec a utéct, nebo mohl zůstat na místě a počkat, až pro tu noc skončí svou práci. Do zavíračky zbývalo ještě pár hodin, ale na tom nezáleželo. Velká její část chtěla, aby zůstal – aby dostal příležitost opravit mylné představy a závěry, ke kterým o něm dospěla, protože jí nenabídl nic jiného.

Chtěla, aby zůstal.

„Zůstaň,“ řekla mu znovu.

Jen přikývl.

Z baru odešla.

***

„Jo, bez obav, zbytek mám pod kontrolou,“ řekla Haven a ve dveřích Jacksonovi zamávala. „Poslední zametení parketu a zamykám. A je to.“

„Pokud jsi –“

„Jsem si jistá.“

Obvykle by tak rychle neodmítla pomoc, když jí jeden ze zaměstnanců nabídl, že zůstane déle, ale opravdu prostě potřebovala pět minut o samotě, aby se po noci, jako byla ta dnešní, nadechla. Jakmile Jackson ze dveří zcela zmizel, zamkla za ním a pak zavřela i velké ocelové dveře a jejich závory. Sama odejde později.

Cestou kolem stolů popadla zmačkaný kus papíru, který zůstal na jednom z nich a zastrčila si ho do zadní kapsy. Ještě poslední zametení podlahy, aby se ujistila, že místo bylo celé připravené, a mohla jít.

Na jedné z vyvýšených plošin – té se středovou tyčí – uviděla na podlaze sponu do vlasů. Pravděpodobně jedné z tanečnic. Nebylo nic neobvyklého, když při tanci něco malého ztratily. Nejčastěji šlo o šperky, ale téměř vždy je našly a zvedly dřív, než odešly z pódia.

Zamířila na pódium, aby sponku zvedla a jakmile se znovu narovnala, ucítila na sobě jeho oči. Samozřejmě, že nezapomněla, že tam byl – celou noc ji zpovzdálí pozoroval.

Jak by mohla zapomenout?

Cítila ho, když ji sledoval. Jeho přítomnost pro ni byla hmatatelně zkurvená věc – skutečná, pulzující a děsivá. Přesto ne ve zlém slova smyslu. Nezáleželo na tom, jak moc byla zaneprázdněná svou prací, protože stále věděla, že tam někde byl a že ji v pozadí sledoval.

Ani na okamžik s tím nepřestal.

„Věnuješ mi tam nahoře malý tanec?“

Když se otočila a našla ho sedět na baru, bokem se opřela o lesknoucí se stříbrnou tyč. V rukou si hrál s nízkou sklenku s něčím – ze své vzdálenosti nedokázala rozeznat, co za alkohol to bylo.

Ale k čertu s ním.

Protože když tam takhle seděl – s rozvázanou kravatou, vlasy sčesanými dozadu, jako by si jimi projel prsty, a vyhrnutými rukávy, kdy tak vystavoval své silné paže, vypadal zatraceně dobře. Navzdory rušné noci a skutečnosti, že se do toho vložil, aby jí a ostatním zaměstnancům pomohl, nevypadal zatraceně ani o jedinou kapičku vyčerpaněji.

Cool.

Chladný.

Soustředěný.

To byl Andino.

„Chceš, abych pro tebe zatančila?“ zeptala se.

S hlavou nakloněnou ke straně se hříšně usmál. „Dobře, není tu žádná hudba.“

Navlhčila si spodní ret a dlaní přejela po chladném kovu tyče, načež se na pódiu rychle otočila. Na nohou měla balerínky, protože musela celou noc stát na zatracených nohou, ale to jí jen usnadnilo vyhoupnout se ze země, na tyči se přetočit vzhůru nohama a zaháknout nohu kolem kovu. Tak zůstala viset zavěšená hlavou dolů, kdy se držela v klidu jen pomocí kolena a lýtka.

Podívala se na něj, vědoma si toho, jak blízko měla hlavu k zemi, a věděla, že kdyby jen o zlomek povolila sevření tyče, spadla by dolů. A tvrdě by narazila.

„Omlouvám se,“ řekla a usmála se, když si prsty prohrábla volně visící vlasy, „myslel sis, že k tanci potřebuji hudbu?“

S chraplavým smíchem se odtáhl od baru. Neslyšně dopadl na zem, až se jí zatracený žaludek sevřel. S každým krokem, který se přiblížil k pódiu, se jí po celém těle začalo šířit spalující teplo. Hluboko v kostech a zuřící ve šlachách. Krev jí houstla a všechny nervy měla napjaté.

Na tomto muži něco bylo.

Něco…

„Haven,“ zamumlal.

Zamrkala.

Teď stál na okraji pódia. Když se naklonil, dlaněmi se dotýkal LED světel, která lemovaly platformu, tváří se zastavil jen pár centimetrů od té její. Jak byla přetočená a zavěšená za nohy, to jediné, co viděla, byl on.

A to bylo to jediné, co v tuto chvíli chtěla vidět.

„Ano?“ zašeptala.

„Ten rozhovor – chceš ho dokončit teď?“

Zasmála se. „Právě teď?“

„Můžeš se dostat zpátky na nohy, jestli chceš. Chci říct… nehodlám ti říkat, abys přestala tančit nebo cokoli jiného. Líbí se mi to.“

Zasmála se. „Samozřejmě, že se ti to líbí.“

Jen pokrčil rameny. „Proč to popírat?“

Mrkla na něj a pak rychle zvedla horní část těla, oběma rukama popadla tyč a spustila nohu dolů. Půvabně přistála na nohou a pak se ještě jednou otočila, aby k němu byla tváří v tvář. Chtěl vést tenhle rozhovor, takže byla připravena mluvit.

„Hodláš sejít dolů?“ zeptal se.

Z výšky se na něj dívala. „Ne, myslím, že se mi tu teď líbí.“

„Volba dámy.“

„Mluv.“

„Mám protinávrh,“ pronesl, ukázal na ni prstem a zatočil jím, „ty budeš tančit a já budu dál mluvit.“

„Ach, takže to máš vymyšleno takhle – postaráš se o to, abych byla dostatečně rozptýlená, abych neslyšela, co mi chceš říct?“

„Tancuj, ženo.“

S našpulením rtů zamířila k okraji pódia, aby se z něj dostala dolů. „Hmm.“

„Než jsem s tebou tu noc v klubu šukal, neměl jsem sex dva měsíce.“

Zaváhala. „Vážně – dva měsíce?“

„Mám období sucha.“

Řekl to tak defenzivně, až se musela zasmát.

„Takhle to nazýváš?“

Povzdechl si. „Jsem zaneprázdněný. Můj život je chaotický.“

„Tomu rozumím.“

„Ano?“

Krátce přikývla. „Je to jako… všechno začne přicházet najednou. Všechno se to hromadí a na chvíli zapomeneš, že jsi vůbec skutečný člověk, který má své potřeby a chce se postarat i o ně.“

Vydechl. „Přesně tak, jo.“

„Takže dva měsíce přede mnou.“

„Dva, jo. A můj poslední vztah? Neexistoval.“

Zvedla obočí. „Co tím myslíš?“

„Pokud za vztah považuješ přítelkyni, kterou jsem měl na střední celkem tři týdny – než jsem se rozhodl, že drama dospívající dívky není nic pro mě, pak je to tvůj názor. I když já to tak neberu.“

„To byl tvůj poslední vztah? A myslím tím skutečný vztah, Andino.“

Zvedl svá široká ramena. „To bylo ono.“

„Takže, náhodný sex je –“

„Moje věc, když cítím tu potřebu. Na víc nemám čas.“

Otevřeně se zamračila. „Nechci nezávazný sex, Andino.“

„Já vím, že ne.“

„Tak proč –“

„S nikým se nescházím. Nemám po svém boku dívky. Nešukám s někým jiným, když tu nejsem, abys mě viděla. Je mi líto, že musím přicházet a odcházet, protože můj život je v takovém bordelu, který se snažím vyřešit. Ale jsem tady. Jsem tady – právě teď, Haven. Jsem tady s tebou, protože tu chci být, a protože tě mám rád. Nechceš příležitostný sex, takže dobře, nebudeme to dělat příležitostně.“

„Ani nežádám o celou tu věc s označením a tak.“

Zasmál se. „Chápu to – nechceš, abych když šukám s tebou, smáčel své péro do někoho jiného. To je v pohodě, děvče. Chápu to.“

Byl hrubý.

Drzý.

Zatraceně moc.

I když se jí to líbilo.

„A co zbytek?“ zeptala se tiše.

„Co tam je dalšího?“

„Všechno. Hlavně ty. Je toho hodně, co o tobě nevím, a mám pocit, že přede mnou něco tajíš.“

Naklonil hlavu ke straně a vydechl dalším z těch těžkých výdechů. „Nemůže to pro tuhle chvíli stačit – to, co spolu děláme? Nechme, ať to stačí, dobře?“

„Ale –“

„Prosím, nechme to pro teď stačit.“

Jedna její část chtěla tlačit dál. Alespoň do doby, než by dostala, co chtěla, a v tomto ohledu jí nedal něco víc než nic. Ale svým způsobem ji dal víc. Poskytl upřímný rozhovor, o který žádala, a odpověděl na některé její otázky. Bylo to lepší než absolutně nic.

Ta její část, která nechtěla říkat nic a jen si dál užívat tohoto muže, dokud ho měla, se rozhodla mlčet.

A nevadilo jí to.

„Teď,“ zamumlal nižším tónem hlasu a roztáhl rty do svého sexy, charakteristického úsměvu, „zatancuj pro mě, Haven.“

„Stále jsi u toho, co?“

Odlepil se od pódia a popadl si jednu ze židlí, které byly už položené na stolech. Přenesl si ji před pódium a následně se do ní usadil. S rukama založenýma na široké hrudi se na ni díval.

A čekal.

„Tancuj,“ řekl.

Měla jen jedinou otázku.

„Oblečená nebo –“

„Rozhodně bez oblečení. Nebo se můžeš svlékat při tanci. Nejsem kurva vybíravý.“

Bože.

K tomu, aby byla zcela promočená, stačil jen jeho hlas.

„Máš to mít,“ řekla a otočil se, aby se znovu zamířila k tyči.

Rychle z nohou skopla balerínky a pak ze sebe stáhla i těsné, tmavě seprané skinny džíny. Na pokusu svlékat si džíny nebylo nic sexy – nezáleželo na tom, jak dobře se dívka uměla pohybovat. Právě se ohýbala, aby kalhoty odložila, když sám pro sebe vydal temný zvuk.

Sexy.

Silný.

Drsný.

„Bože, máš tak nádherný zadek.“

Sevřela tyč a přes rameno po něm hodila šibalským úsměvem. „Já vím.“

Zatímco se pomalu pomocí rukou otočila kolem tyče, aby se udržela na místě, zatímco zvedala nohy ze země, crop top, který měla na sobě, se jí pohyboval kolem hrudi. Na sobě neměla nic než tanga – a pod crop topem malou krajkovou braletku – takže zatímco tančila tanec, který pro ni byl důvěrně známý a zábavný, většina jejího těla byla vystavena na odiv. Pár triků na tyči, zadeček vysoko ve vzduchu a pohupování boků do bezzvučné melodie. Pak měla chodidla znovu na podlaze.

Musela sama sobě připomenout, aby až k tomu bude mít příležitost, si z těla svlékla zbývající kousky oblečení, a zatímco tančila, neprováděla jen své triky na tyči tak, jak byla, tak zvyklá, když zůstávala v jednom ze svých kožených oblečků.

Teprve když už byla celá nahá v ničem víc, než jen ve své kůži a aktuálně byla na zemi na všech čtyřech, se zády prohnutými dolů a vysoko zvednutým zadečkem, ucítila, jak se jí dotkl. Ani si neuvědomila, že se zvedl ze židle – neřekl při tom jediné slovo.

Horkou dlaní ji sevřel za křivku zadečku a pak s ní sklouzl níž na zadní stranu stehna. Rukou ji pevně popadl za nohy. Když pak tou druhou pevně sevřel i její druhý bok, vydechla. Sotva se stačila zachytit a už si přitáhl zpátky.

„Už ne,“ zaslechla jeho chraplavé zavrčení, kterým šeptal ta slova do její odhalené kůže. „Teď jsem na řadě já.“

Nejprve ucítila jeho dech – přejel ji po zádech a pak podél štěrbiny.

„Tahle kočička,“ zasténal a nosem přejel po vnitřní straně jejího stehna. „Tahle tvoje zatracená kočička mě přivádí k šílenství, donna. „Každý zkurvený den – myslím na ni. Chci ji kurva jíst a šukat. Celou tu dobu.“

Palcem sklouzl po jejím zadečku a teď ucítila, jak vtiskl svůj prst do její mokré štěrbiny. Nejdřív pomalu, trocha zatlačení, aby ji roztáhl, a pak byl uvnitř. Palcem masíroval její vnitřní stěny na tom správném místě, aby se celá rozechvěla.

„Ach můj bože.“

„Tak zatraceně mokrá,“ zamumlal. „A taky horká. Bože, je to ten tanec, díky kterému jsi mokrá, nebo je to tancem pro mě, zlato?“

„Ty.“

Rozhodně tancem pro něj.

Kdokoli jiný a byla to práce.

Právě teď to bylo něco zcela jiného.

„Chci tě ochutnat, děvče,“ řekl.

Ruce, kterýma se opírala o zem, zaťala do pěstí. „Tak to udělej.“

Udělal.

Bože, udělal.

Nemohla by se na to připravit, ani kdyby to zkusila. Ústa měl na její kundičce ještě dřív, než vůbec dostala příležitost pořádně se nadechnout. Palcem ji hladil uvnitř, jazykem přitom pracoval proti jejímu klitorisu, a dlaní ji svíral za zadeček tak silně, že po sobě zanechal otisky prstů.

Zavrčel.

Zakňučela.

Neexistovalo nic víc sexy než zvuky muže, který si užívá chuť vaší kundičky – není nic žhavějšího, než když slyšíte udělat se ho jen díky tomu, že mu vyvrcholíte pod ústy.

Stiskl její zadek silněji a znovu si ji přitáhl zpátky do úst a k palci. Zavrtěla boky, jen aby dosáhla většího tření. Ten první orgasmus přišel silně a rychle. Ani necítila, že se blížil, a už tam byl a dostal ji přímo přes útes blaženosti.

Sakra, byl to dobrý útes, ze kterého skočit.

Z úst ji uniklo jeho jméno.

Ozývalo se všude kolem.

Ani trochu nepolevil. Ne, jen vyklouzl palcem ven z kundičky a zakroužil jím proti těsnému prstenu jejího zadečku. Jazykem stále pracoval na jejím již tak citlivém a pulzujícím klitorisu. Jeden kroužek, pak druhý a třetí. Při čtvrtém vklouzl palcem do jejího zadečku. Rty zároveň obkroužil její klitoris a nasál ho tak silně, až ji poslal do další spirály.

Lapání vzduchu.

Lapající po dechu.

Pryč.

Naprosto.

Teprve, když přestala křičet jeho jméno a celá se chvět, se od ní odtáhl. Pažemi ji objal kolem pasu a stáhl ji z toho pódia tak rychle, aby se zatracený klub kolem ní roztočil. Vlasy měla v obličeji a nedokázala ani myslet.

Přesto jí to nevadilo.

Chtěla jedinou věc.

Dostat ho.

Mít ho.

Zatraceně právě hned teď.

Snadno ji otočil ve své náručí. Nohama ho objala kolem pasu. Zatímco mu rukama rozepínaly knoflíky na vestě a ústy se srazila s jeho, znovu dopadl do židle. Na jeho rtech stále cítila chuť své kundičky – dortovou, žhavou a skvělou. Díky tomu byla ještě vlhčí; kundička se jí znovu celá svírala potřebou mít ho v sobě, aby ji šukal tak, jak to dělal.

Zvedla se – seděla na něm obkročmo – jen na tak dlouho, aby mu pomohla rozepnout poklopec a osvobodit penis. Dlaněmi dráždila jeho délku, on si zatím připravoval kondom. Při pohledu na jeho celých silných, tvrdých osmnáct centimetrů se jí žaludek kroutil touhou a potřebou.

Kurva.

Penis byl penis.

Nemusel být nijak extra nádherný nebo něco takového. Splnil svůj účel a odvedl svou práci. A přesto jeho penis zbožňovala. Každý jeho centimetr – měkký samet pod konečky svých prstů a mokrý na špičce, kdy už mu začínalo unikat presemeno. V té hřídeli mohla cítit, jak mu bušilo srdce. Když ho sevřela pevněji, jeho penis s sebou v její ruce trhl.

„Kurva,“ zavrčel, „nech mě –“

Rukama nahradil ty její. Kondom byl nasazený. Pak si ji znovu přitáhl do klína. Jednou rukou mu rozepnula košili, aniž by řešila, že tři z nich utrhla a skončily někde na podlaze. Chtěla se ho jen dotýkat; mít své ruce na jeho hrudi a jeho ústa na svých, zatímco ji bude plně naplňoval.

Přesně to také dostala.

Kůže na kůži.

Jeho jazyk bojující s jejím.

A Bože, když do ní vklouzl, bylo to jako nebe. Naplnil ji a roztáhl. Byla tak mokrá, že když ji sevřel za boky a začal ji tvrdě šukat, jeho penis vydával ten nejlahodnější zvuk.

Rychlý rytmus.

Tvrdý a brutální.

Každým tahem těla proti jejímu se klitorisem otřela o tvrdé svaly jeho těla. To jen přidávalo tření, které ji dovádělo k šílenství. Stejně jako to, že se konečky prstů zaryl do jejího zadečku, až to štípalo. Přesto ta bolest byla jen dobrá. Rozplývala se v jejích nervech, jako by jí někdo polil páteř tekutým zlatem.

„Tady – cítíš toho ptáka, zlato?“

„J-jo.“

„Raději se pro mě udělej znovu, Haven. Sakra, dej mi to – chci ochutnat tu tvou kundičku, když jsem ji syrově ošukal, moje děvče. Dovolíš mě to?“

Bože.

Žadonila by, aby to udělal.

Každým svým slovem se dotýkal jejích rtů. A pak ji do toho spodního i kousl, až zasyčela, a přitom si ji znovu stáhl na svůj penis ještě tvrději.

Kurva, bylo to tam.

Ten orgasmus na okraji jejích smyslů.

Znovu ta blaženost.

Udělala se tak tvrdě.

Vidění měla rozmazané, hlas chraplavý. Přísahala by, že někde mezi tím, jak byl cítit jeho penis v její kundičce, a jeho zuby, které se jí znovu zařezávaly do rtu, viděla boha.

A on se jen uchechtl.

Když je oba zvedl a pak ji postavil nohama na zem, aby je oba pak otočil, ruce jí opřel o židli, ohnul ji a znovu s ní takhle šukal, uchechtl se. Jenomže tenkrát ji při tom tahal za vlasy, plácal po zadečku a nazýval děvkou.

I to zbožňovala.

Možná až moc.

Teprve, když znovu seděla na židli a dívala se, jak sám sebe vyhonil do konce, aby se jí udělal do krku a na hruď, zatímco si hrála se svou mokrou kundičkou s nohama doširoka rozevřenýma, aby ji mohl viděl, pomyslela…

Ne až moc.

Nebylo to ani zdaleka dost.

Nikdy nebude mít dost.