Duty - 5. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Evudar

„Tak jsme tady,“ řekl Andino a hladce zastavil svůj Lexus před vchodem do klubu. Navzdory tomu, že Snaps skočil dopředu, aby se opřel svým velkým tělem o středovou část mezi jejich sedadly – kdykoli se mohl dostat do jednoho z klubů, byl vždycky nadšený – stále viděl, jak se Haven rozšířily oči. „Něco se děje?“

„Myslím, že ta fronta.“

Ach, jo.

Řada stále čekajících lidí – navzdory času stále vždy cítili svrbění dostat se do oblíbeného nočního klubu – se táhla přes polovinu bloku.

„Nemůžu uvěřit, že si myslíš, že při tak dlouhé frontě se skutečně dostaneme dovnitř,“ řekla se zavrtěním hlavy. „Než vejdeme dovnitř, bude už den.“

Hlasitě zasmál. „Já nečekám ve frontách.“

Nikdy.

Nic dalšího neřekl, vypnul motor a otevřel dveře u řidiče. Počkal, až ho Snaps bude tiše následovat. Při každém kroku jeho tlap se ozýval cinkot jeho kovového obojku. Znovu se na něj se svraštěným obočím podívala a pak konečně vystoupila z auta i ona. Svoje klíče dá ochrance vepředu, aby jeho auto zaparkovali. Jednoduché.

Konečky prstů zajel do krátkých, tuhých chlupů na Snapsově hlavě a Haven si přitáhl ke svému boku. Ani když jí položil ruku na záda a ukázal na klub, který čekal před nimi, nic neřekla.

„Dámy mají přednost,“ doplnil.

S potutelným úsměvem se na něj podívala. „Kdo to vlastně vlastní?“

„Vlastně já.“

„Kéž by mě to překvapovalo.“

Hříšně se usmál. „Co mě prozradilo?“

„Ach, já nevím. Různé věci.“

„Mmhmm. Změní to tedy něco na věci?“

Zvedla obočí. „Co by to mělo změnit?“

„Předpokládám, že vlastnictví klubu – i když technicky mezi tímhle místem a Chicagem vlastním pět klubů,“ řekl, „by ze mě svým způsobem dělalo tvou konkurenci, ne?“

Zasmála se, skoro vyzývavě. A k čertu s touhle ženou, protože ten zvuk sám o sobě stačil k tomu, aby ji respektoval a zároveň mu penis ztvrdl ještě víc. Kde se tahle žena celou dobu schovávala?

Naklonila se k němu blíž, rukou se dotkla jeho široké hruď, aby ho pohladila na místě přímo nad bušícím srdcem, a pak se ústy přiblížila k jeho uchu tak blízko, že zatímco mluvila, se měkkými rty dotýkala jeho kůže. „Ach, nemyslím si, že spolu soutěžíme, Andino. Alespoň ne v tomto směru.“

Nedala mu příležitost odpovědět. Místo toho od něj úplně odstoupila a zamířila ke vchodu klubu. Se zhoupnutím na patách – kdy mu krevním řečištěm koloval obdiv a chtíč – sledoval, jak se jí přitom v těch přiléhavých kožených kalhotách pohupoval zadeček, nemluvě o pokušení krémové, potetované kůže, kterou předváděl její crop top.

A byl to pohled, který stál za to.

Našel další hvězdičku.

Tentokrát růžovou.

„Dvacet čtyři,“ zamumlal sám pro sebe.

Snaps se vedle něj zachvěl, jako by mluvil přímo s ním. Andino, na druhé straně, měl stále zájem co nejlépe si zapamatovat tvar jejího těla a to, jak se pohybovala. Byl to skvostný pohled – kdo by mu to mohl mít za zlé?

Bože.

Tahle žena byla něco zcela jiného. Penis se mu už snažil prorazit zkurvenými kalhoty ven. Tak zatraceně moc byl těžký.

Bude to zábavná noc.

„Jdeš?“ zavolala na něj přes rameno.

Modré oči se jí třpytily.

Bouřlivé jako nebe po pořádném dešti.

Bláznivě nádherná.

Vyrazil vpřed a řekl: „Jak bych mohl říct ne?“

***

Hudba bušila.

Světla blikala.

Lidé tančili.

Drinky tekly proudem.

Andino to všechno vnímal bystrým okem obchodníka, který oceňuje svou tvrdou práci.

I Haven sledovala klub zaplněný na maximum své kapacity oceňujícím pohledem a řekla: „Možná bych měla v tomhle byznysu svou hru zlepšit, co?“

Ušklíbl se. „Co, otevřít pár klubů?“

„Ta myšlenka je lákavá, ale možná ne.“

„Proč?“

„Klubová scéna je riskantní záležitost. Je tam spousta proměnných. Co se obchodu týče, dávám přednost jistotě. Na tom, abych se dostala tam, kde teď jsem, jsem neuvěřitelně tvrdě pracovala a nechci to zničit tím, že udělám špatné rozhodnutí jen proto, že mi v tuhle chvíli něco připadalo jako dobrý nápad.“

Měla pravdu.

Její názor respektoval.

„S tím já problém nemám,“ připustil.

Podívala se na něj. „Myslím, že se považuješ za jednoho z těch mála šťastných.“

Ano, bylo to tím, nebo možná tím, že mnohé své byznysy udržoval velice bohatými díky svým dalším nelegálním aktivitám. O tom se jí samozřejmě nechtěl zmínit.

„Dáš si drink?“ zeptal se, a zatímco ji vedl k baru, položil ji ruku na záda. „Mohou připravit cokoli, co chceš.“

„Vlastně by byla skvělá jen whisky.“

Nedokázal potlačit zasténání, které mu uniklo ze zkurvených úst. „Žena podle mého srdce – sakra.“

Její smích zněl sladce, povzneseně a až zatraceně sexy. „Jsem plná překvapení.“

„To se učím.“

Když se dostali k baru, jedna ze dvou žen – a jeden muž – která tam pracovala, se doširoka usmála. Žena odhodila hadr, kterým otírala láhev, rukama se opřela o desku baru a zvedla se tak vysoko, aby se přes ni mohla podívat na jeho druhou stranu. Snaps při pohledu na jednoho ze svých oblíbených lidí znovu zavrtěl svým tlustým ocasem.

„Á, tady je,“ řekla Candace s úsměvem. „Hádej, co pro tebe mám, Snapsi? Hádej.“

Pitbul barmance odpověděl hlasitým zaštěkáním. Muž, který seděl na stoličce o pár míst dál, s vytřeštěnýma očima vyskočil ze svého místa. Při tom pohledu se Andino sám pro sebe zasmál, ale stejně rychle se podíval dolů na svého psa.

„Jako bys už tak nebyl dost rozmazlený, co?“ zeptal se Snapse.

Když kývl hlavou ke straně – jeden z jeho mála povelů, aby pokračoval – pes rychle oběhl bar. Candace už měla jeho dvířka otevřené a v ruce držela jednu z jeho oblíbených lyofilizovaných masových pochoutek. Psa nakrmila pamlskem a pak se s otázkou podívala zpátky na Andina. „Dneska pracuješ?“

Pokrčil rameny. „Tak nějak.“

Pohled barmanky se přesunul k Haven, který právě sledovala tanec DJe za bezpečím svého proskleného pultu. „Aha. Chceš, abych stáhla z parketu jednu dívku, aby se ujistila, že jste oba šťastní, nebo…?“

„Dneska večer ne. Jen pro mě dohlédni na Snapse.“

„Udělám.“

„A dvě whisky – ať nás s nimi někdo najde na parketu.“

Candace přikývla. „Máš to mít, šéfe.“

Teď, když bylo postaráno o jeho štěně, svou pozornost vrátil zpátky tam, kde ji dneska večer opravdu chtěl mít – na Haven. Ta však stále sledovala Dje. Nebyl si jistý, zda se mu to příliš líbilo. Byl by mnohem raději, pokud by dívala na něj.

Přistoupil za ni, rukou vklouzl kolem jejího pasu a pevně ji sevřel. Cítil, jak jí při tom nečekaném dotyku nadskočily svaly, a jak se zachvěla, když se k ní se zamumláním do ucha sklonil: „Našla jsi něco, co se ti líbí?“

„Byla to žárlivost, co jsem slyšela?“

Usmál se. „Měla bys odpovědět na mou otázku.“

„Má skvělý vkus na dobrou hudbu.“

„Mmm a problém s pitím.“

Zašklebila se. „Jo, tak to to kazí.“

„Chceš, abych tě představil, nebo –“

„Přestaň být za kreténa, Andino.“

„Většina lidí mi říká Andi,“ řekl.

Ze strany se na něj podívala, zuby se kousala do rtu. „Ano?“

„Tuším, že každý, kdo mě zná dost dobře – pokud pro mě nepracuje.“

„Líbí se mi Andino.“

„Ach?“

„Mmhmm,“ zamumlala se sexy úsměvem. „A neviděl jsi, jak jsem se ptala tam tvou barmanku a na to, jak moc zbožňuje tvého psa.“

Bože.

Byla nádherná.

Rázná.

A rychlá.

Všechno, co měl rád.

„Fér je fér,“ připustil.

Zamrkala. „Přesně tak – chci tančit. Tak pojďme k tomu, Andino.“

„A také náročná,“ zamumlal.

„Jen když nejsem na kolenou.“

Jo.

Jsem tak v prdeli.

„Tak pojďme tančit,“ řekl chraplavě.

Vedla ho na parket a za ní se nesl její smích. Začínal zjišťovat, že se mu zvuk jejího smíchu líbil stejně tak, jako všechny její nejrůznější polohy. A to se o téhle ženě začínal věci teprve učit – co si bude myslet, až bude vědět všechno?

Usoudil, že na tom nezáleželo.

Každopádně ne teď.

Jakmile byli na tanečním parketu a hudba trochu zrychlila, bylo pro něj těžké soustředit se na cokoli jiného než na to, jak její pevný zadeček dokonale seděl na jeho tříslech. Pod blikajícími světly vypadala jako anděl hříchu, který se pohupoval a brousil do rytmu písně, kdy se jí rty pohybovaly slovy známé melodie.

Nedalo se skrývat, jak zatraceně tvrdý byl. Žádné předstírání, že tuhle ženu nechtěl – nejlépe ohnutou přes nějaký rovný, pevný povrch, jakmile ji tam dostane. Žádal příliš mnoho? To si sakra rozhodně nemyslel.

Čím blíž si ji k sobě přitahoval, tím víc se usmívala. Čím více bloudil rukama po jejích křivkách a pak se jimi vplížil pod její crop top, aby pod konečky prstů cítil krajku její podprsenky, tím temnější oči měl. Pod jeho rukama byla tak jemně hedvábná a horká.

Vsadil by se, že někde jinde byla mokrá.

Zpod tmavých, dlouhých řas ho sledovala pohybem. Tančila, aniž by vynechala jediný krok. Když se k ní dostal blíž, šeptal jí do ucha.

Byla škádlivou nemesis.

Možná sirénou.

Až příliš sexy pro své vlastní dobro, a to ho k ní neustále přitahovalo zpět. Nevadilo mu to – alespoň ne pro dnešní noc.

Zadečkem se znovu otřela o jeho slabiny. Zasténal a její smích zabarvil jeho smysly čímsi hustým a plným příslibu. Prsty se pevně zaryl do jejích boků s tím, že pokud bude pokračovat v téhle zkurvené sračce, sliboval jí sám něco vlastního.

„Nepředstírej, že necítíš můj penis,“ zamumlal do jejího krku.

Zachvěla se. „Právě proto to dělám dál.“

Samozřejmě.

Naklonila hlavu ke straně tak akorát, aby zachytil tvar jejích nádherných úst, která se stočila do jednoho z těch potutelných úsměvů – a to pro něj bylo víc než dost škádlení. Chtěl ochutnat, takže si to vzal. Své rty přitiskl na její a zároveň se pohnul vpřed. Otočila se k němu plně tváří v tvář. Přitáhl si ji ke svému tělu. Rukama se zaťala do jeho hedvábné. Nebyla stydlivá – jakmile jazyk narazil na šev jejích rtů s tichým požadavkem otevřít, okamžitě je pro něj rozevřela.

Bože.

Chutnala jako máta.

Horko.

Sex.

Alespoň ten příslib.

Slyšel klub kolem sebe a v podrážkách cítil dunění basů do podlahy, ale na ničem z toho vlastně nezáleželo. Nic z toho nevypadalo důležitě, když ho tato žena políbila, jako by nepotřebovala nic jiného než ho cítit na svém jazyku.

Píseň se změnila a Andino konečně zlomil jejich polibek. Vyplázla špičku růžového jazyka, aby ho slízla ze svých rtů – a kurva, z toho pohledu samotného ho bolel penis.

„Pořád chceš tu whisky?“

„Myslím, že ne,“ řekla. „Teď mám náladu na něco jiného.“

Kurva jo.

Byl pro.

Pro všechno z toho.

***

Pokud si myslel, že když ji líbal na tanečním parketu, chutnala jako hřích, byl na omylu. Když ji posadil na okraj svého stolu v kanceláři klubu a z jejích skvěle tvarovaných nohou ji sundával kožené kalhoty, zatraceně pomalu po jednom centimetru po druhém, opravdu chutnala jako kandovaný hřích. Konečně jí je sundal a odhodil je někam na zem.

Přísahal by, že se mu těmi vyzývavými úsměvy a tím, jak si olízla rty, když se odtáhl od jejich polibku, doslova vysmívala. Nemluvě o tom, jak zatraceně vypadala, když tam prostě jen seděla a čekala, až něco udělá.

S roztaženýma nohama.

Kdy měla černé krajkové kalhotky vystavené pro něj.

Ani trochu stydlivá.

Rukama ji sevřel za nahá stehen, hrubě je stiskl a naklonil se k ní tak blízko, až na své tváři mohl cítit teplo jejího dechu. „Jsi zatraceně nebezpečná žena, víš to?“

Znovu si přejela jazykem po spodním rtu.

Bože.

Pokud v tom hodlá pokračovat, bude jí muset naplnit ústa něčím jiným. Soustřeď se, Andino. Kurva jedna věc po druhé, člověče.

„Jak to?“ zašeptala.

Bez dechu.

Horce.

Připraveně.

„Jsi prostě… všeho až moc,“ řekl a ta slova mu rachotila z hrudi.

Zamrkala. „Cože?“

„Příliš sebevědomá. Příliš nádherná. Příliš ty. Je to stejně znepokojující jako úžasné, ale ty si nic z toho ani neuvědomuješ, že? Většina žen potřebuje muže, který by je nějakým způsobem podržel – pohladil jejich zatracené ego, zabavil je nebo se postaral o jejich nejistotu. Tobě jsou tyhle věci naprosto ukradené, že?“

Široce se usmála. „Proč bych potřebovala, abys mi hladil ego nebo se o mě postaral? Vím, co a kdo jsem, Andino. Tohle ze mě neudělal žádný muž – udělala jsem to já.“

Přesně tak.

A proto byla dokonalá.

„Neměň to,“ řekl jí.

Pokrčila rameny. „To jsem nikdy neměla v plánu.“

„Dobře.“

To pro něj bylo docela dost povídání. Zejména když zajela mezi ně a obrys tvrdého penisu, který se mu rýsoval přes kalhoty, pohladila, čímž si vysloužila další z jeho drsných zasténání.

„Kurva,“ zamumlal.

„Vsadím se, že až tě budu sát, i to se ti bude líbit,“ řekla a její slova na jeho kůži nepředstavovala nic víc než jemný šepot. „Nechceš mě kvůli sobě vidět na kolenou, Andino?“

Kurva jo. To a ještě víc.

Pevným dotekem ho dlaní stiskla tak, že si byl dost jistý, že by se mohl udělat, pokud by v tom pokračovala – ale to nebylo v plánu. Znovu uzavřel vzdálenost mezi nimi a svými ústy narazil do jejích. Nemohl se nabažit toho, jak ho tato žena líbala; naprosto divoce a nestydatě. Jako by ho nemohla dostat dost a byl vzduchem, který se snažila nabrat do plic, aby mohla dýchat.

Mezi jejími stehny našel její kundičku, přes krajkové kalhotky byla horká a vlhká. Klouby přejel po její štěrbině. Trhaně se nadechla. Pak, když dvěma prsty vklouzl pod krajku, aby našel její pohlaví, vydala ten nejsvůdnější sten.

Mokrá.

Hedvábná.

Horká.

Těsná.

Prsty zajel do její kundičky. Boky vyklenula vůči jeho ruce, vnitřními stěnami ho sevřela a celé tělo se jí rozechvělo. A Bože… modré oči rozevřela dokořán. Byl trochu překvapený, jak úžasně vypadala, zatímco se dívala dolů mezi svá stehna a sledovala, jak jí rukama šukal.

„Kurva, jsi tak promočená,“ zamumlal.

„Líbí se ti to?“

Kurva.

Předklonil se a třikrát ji políbil, aby zdůraznil každé své slovo. „Tak. Zatraceně. Moc.“

„Tak mi to ukaž. Ochutnej mě.“

Její slova zněla tak zatraceně vysoko a bez dechu. Byla pro něj jako ten nejlepší druh hudby. Naklonil se trochu blíž, aby se ujistil, že to jediné, co viděla, byl on, a nic jiného… „Jak budeš znít pak, co? Když budu mít tvář mezi tvými stehny a pusou nasaju tu sladkou kundičku? Budeš kvůli mně křičet?“

Tato žena ho nikdy nepřestávala ohromovat.

Bylo to prostě tím, kým byla.

Tohle nebyla výjimka.

„Záleží na tom, jak talentovaná jsou tvoje ústa,“ opáčila.

Sakra.

„Vyzývat mě je nebezpečné, Haven,“ varoval ji.

Zvedla obočí. „Kdo řekl, že chci bezpečí? Jsem si dost jistá, že pokud mě tu nepřišpendlíš k tomuto stolu, kdy až tu skončíme, nebudu celá rozbolavělá a neschopná mluvit, budu příšerně zklamaná, Andino.“

Dobře, tedy.

„Požádej a dostaneš to, miláčku.“

Políbil ji ještě jednou – tvrději a déle. Než se odtáhl od jejích sladkých úst, kousl jí do spodního rtu tak silně, až zalapala po dechu. Očima ji probleskl oheň, ale jen mrkl a celou dobu svými prsty dráždil mokrou kundičku. Teď se celá chvěla; třes začínal od konečků prstů na nohou a čím déle v ní pohyboval prsty, tím víc se to šířilo.

Neměla šanci zareagovat, protože zvedl ruku a popadl jí za krk. Zády ji v mžiku přitlačil na stůl a donutil ji, aby na něj dívala. Zvedla ruce a pevně ho objala kolem zápěstí. Oheň v očích ji ještě zesílil Zazubila se, blýskla po něm zuby a zavrtěla boky, protože pohyb jeho prstů v její kundičce trochu zpomalil.

„Požádej mě, abych tě ochutnal,“ řekl.

Vydala tiché zasténání. „To není –“

„Požádej mě, nebo nic nedostaneš.“

„Andino.“

Jeho prsty zpomalily ještě víc – už byla tak blízko, aby vyvrcholila. Cítil to v tom, jak zatínala vnitřní svaly, i v tom, jak mokrá byla. Nedostane tenhle orgasmu. Ne, dokud sám jako první nedostane to, co chtěl.

„Stačí říct jednu jednoduchou větu, Haven,“ vysmíval se jí. „Prosím, ochutnej mě. To je ono, zlato – lehké.“

„Já –“

„Řekni to.“

Zakňučela, protože i když pohybovala boky, nedokázala přimět jeho prsty vrátit se zpátky k rychlosti, kterou chtěla uvnitř cítit. Měla dokonce tu drzost, že když ty prsty z místa mezi jejími stehny zcela vyndal, otevřeně se na něj zamračila. Ubohost. Do očí se jí znovu vrátila její divokost. Všechna syrovost a neskrývanost. Kurva s ním, že od ní chtěl toho pohledu víc.

Stačilo to k tomu, aby testovala jeho sebeovládání.

Každý poslední kousek.

„Ach, můj bože,“ vydechla, „prosím… prosím, prostě mě ochutnej. Dostaň ústa na mou kundičku a –“

„A je to, lásko. Vidíš, nebylo to teď tak jednoduché?“

Pevně ji svíral kolem krku, aby se ujistil, že zatímco poprvé ochutnal její kočičku, se nemohla nijak pohnout. Přesunul se mezi její rozevřené nohy, odsud zvedl hlavu a zjistil, jak ho v té pozici sledovala.

„Zvedni se,“ přikázal, když sevřel klínek jejích kalhotek v pěst. Udělala to a nadzvedla záda ze stolu jen o tolik, aby jí mohl stáhnout kalhotky a odhodit je stranou. Naklonil se k ní blíž, nosem přejel po straně jejího stehna a vnímal její jedinečnou vůni. Pohledem zajel k její štěrbině. Jeho sténání bylo silné, tvrdé a plné chtíče. „Kurva, takhle vypadáš tak skvěle.“

Opravdu velice dobře k jídlu.

Takže přesně to udělal.

A bože, na jeho jazyku byla tak horká, sladká a zasraně skvělá. První ochutnání pro něj bylo jako dávka heroinu vpíchnutá přímo do žíly. To jediné, co přitom udělal, bylo to, že vyplázl jazyk a přejel jím po té štěrbince její kundičky až ke klitorisu. Pod drsnosti jazyka byla zcela jemná a její chuť mu zaplavila ústa jako nic jiného.

Nebyla to ale jen její chuť.

Ne, byla to také ona. Zlomené zasténání. Chvění. Rukou zajela do jeho vlasů a přitáhla si ho zpátky ke své kundičce. Stehna ho sevřela kolem hlavy. Pod konečky prstů cítil její srdeční tep. Všechno na ní bylo tak zatraceně návykové.

Vrátil se pro víc – rychlý tah jazykem proti jejímu nejcitlivějšímu místu, naprosto neúprosný, a jim oběma dal jistě to, co chtěli. Prsty vklouzl do její těsné kundičky a zároveň tvrdě sál její klitoris. Na prsty si nabral to mokro, a zatímco slízával každičkou kapku jejího vzrušení, kterou jen mohl dostat, všechno to slyšel.

Stejně tak i její slova.

„Bože, ano… nepřestávej, kurva, prosím.“

Nemohl takhle mluvit. Vlastně ani nechtěl. Teď jen chtěl vědět, jak zněla, když se udělá. Do její kundičky přidal i třetí prst a naposledy nasál její klitoris, jen aby ji dostal přes okraj.

Ani ona nezklamala.

Hlasitě, bez dechu a celá rozechvělá zněla jako anděl, který se vracel sem dolů pro něj. Kůži měla horkou, kundičku ještě promočenější, a byl si zatraceně jistý, že by po zbytek svých dnů dokázal poslouchat to, jak křičí jeho jméno, zatímco mu v ústech stále ještě přetrvávala chuť jejího pohlaví. Tak by rozhodně zemřel jako zatraceně šťastný muž.

„K čertu,“ zavrčel. Cítil, jak se mu s každým dalším pulzováním penis snažil prorazit díru skrz kalhoty. To, co teď potřeboval, bylo zabořit se celých osmnáct centimetrů hluboko přímo do ní a přimět ji, aby znovu vydala ty zvuky. Kalhoty si stáhl přes boky dolů a osvobodil se z boxerek ještě dřív, než se přestala chvět. Očima plnými chtíče sledovala, jak si na svou délku natahoval kondom. „Až se budu příště honit, chci, aby sis hrála sama se sebou.“

Bez dechu se zasmála. „Příště, jo?“

„Nemůže to být jen jednou.“

„Dobrá poznámka.“

Mrkl na ni. „Teď se kurva ohni.“

Natáhl se po ní a bleskově ji na stole otočil. Nohama dopadla na zem a ve stejný okamžik se už znovu skláněl nad jejím masem na stole. Jednou rukou ji pevně sevřel zezadu kolem krku a držel ji tak přišpendlenou na místě, druhou směřoval svůj penis tak, aby ho podél jejího zadečku dostal přímo mezi její mokré záhyby.

Dokonce ji ani nevaroval – prostě do ní zajel.

Zcela.

„Do prdele.“

Zalapala po dechu. „Sakra.“

Rozhodně nebyl nijak malým mužem – a penis měl zatraceně úměrný své velikosti. A přesto do sebe pojala každý tlustý centimetr a pak se proti němu zatlačila… Jako by se sakra snažila získat víc.

Dobrý Bože.

„Dvacet pět a dvacet šest,“ řekl a každé slovo přerušil tím, že se vytáhl a znovu do ní zajel. Tak tvrdě, až se zvedla na špičky. „Kolik jich ještě najdu, až ti sundám tu košili?“

Znovu se zasmála tím svým vysokým, zadýchaným způsobem. „Ty v dolíčkách na mých zádech?“

„Jo, zlato. Modré hvězdičky.“

„Moje první tetování – bylo mi tehdy šestnáct a moji rodiče brečeli.“

Uchechtl se. „Chudáci.“

„Sklapni a šukej mě.“

Udělal to – drsně, syrově a tvrdě. Při každém jeho přírazu zas a znovu narážela do stolu. Byl si jistý, že jí na stehnech a břiše zůstanou stopy, ale nevypadala, že by jí to vadilo. Pokud něco, naopak ho jen pobízela o víc a pevně se držela okraje stolu, protože jeho tempo se stalo ještě rychlejší a brutálnější.

Nebylo nic jako sex.

Zvuky.

Vůně.

Pocit.

Všechno to bylo jedinečné a návykové. Sex s touto ženou však byl něco úplně jiného. Od toho, jak vyslovovala jeho jméno, až po její tiché žadonění, kdy věděl, že už brzy vyvrcholí podruhé. Všechno to bylo oslavné.

Když zaťal ruku zezadu do jejích vlasů a pevně za ně zatáhl, jednou rukou se natáhla dozadu a sevřela ho za zápěstí. Byl lapen v pocitu, kdy v ní byl pohřbený, zatímco sledoval pot, který jí klouzal po tetování na kůži.

Plácl ji po zadečku tak silně, že po sobě zanechal červený otisk dlaně. Tehdy se rychle udělala. A pak, když dvěma prsty zajel do jejího zadečku a nazval ji courou, udělala se ještě silněji. Kurva, přestala se ovládat.

To zbožňoval.

Teprve tehdy, kdy už sotva mohla mluvit a věděl, že byla rozbolavěná, a žadonila, aby se udělal i on, konečně popustil svou kontrolu, které se držel. Stáhl ji ze stolu, položil ji na kolena a trhnutím si stál kondom. Pak už měla jeho penis přímo v krku. Vysála ho do sucha – až ho bolely koule a od jiskřiček, které mu létaly za očima, mu znecitlivěla páteř.

Na jeho penisu pracovala zuby, jazykem i rty.

Tím vším.

A když se konečně udělal, neslyšel nic než krev, která mu zurčela v uších. Také vzala každou jeho kapku. Všechno to pojala do úst a spolkla.

Právě popadal zatracený dech, když se před kanceláří ozval hluk. Nadávky a křik. Dopad něčeho těžkého a hned za tím následovalo sténání bolestí. Z místa na kolenou vytřeštila oči.

Chtěl ji ukonejšit – říct jí, že to všechno bylo v pořádku.

Problémem bylo, že ty hlasy znal.

Strážci.

Marcello strážci.

Tohle byl byznys a nemohl nic říct. I když možná by to mohl ztišit. To bylo to nejlepší, co mohl udělat.

„Někdo dostává nakládačku? Běž jim pomoci!“

„Ne a také ne,“ řekl rychle a zastrčil se zpátky do kalhot. Když od ní odstoupil a zamířil ke dveřím, Haven byla stále na kolenou. Otevřel dveře na štěrbinu a uviděl, jak některý z jeho mužů zatraceně mlátil dealera, který vklouzl do jeho byznysu v klubu – to byl setrvalý problém. „Hej!“

Strážce zastavil.

Andino zvedl obočí. „Vezmi ty sračky ven, cafones. Tenhle byznys se neodehrává uvnitř klubu. Pravidla znáš.“

Ani jeden z obou mužů se ho na nic nezeptal. Zakrvácený muž na zemi vypadal tak, jako by oteklýma očima snad ani neviděl.

„Máš to mít, bossi.“

Zavřel dveře.

Když se otočil, Haven se už oblékala. „Měla bych jít.“

„Nenech se tím obtěžovat,“ řekl.

Zavrtěla hlavou. „Neobtěžovalo mě to.“

Až na to, že ano.

Mohl to vidět.

Kurva.

***

„Kurva konečně,“ zabručel jeho boss – a strýc – když Andino prošel dveřmi kanceláře v Danteho domě, „se rozhodl zvednout zadek z postele a přijít se podívat na malé staré já, když ho zavolám. Dobré ráno, Andino. Posaď se.“

Andino s přikývnutím míjel v rohu svého tátu, nicméně většinu pozornosti věnoval Dantemu. Bylo jasné, že strýce tak či onak nasral, a když na to přišlo, rozhodně to nebylo dobré pro byznys.

„Omlouvám se,“ řekl, „dlouhá noc.“

Nebyla to lež. Skoro dva týdny byl v neustálém pohybu. Byznys nabíral na obrátkách a mezi sračkami, které se snažil zvládnout – jako pašování zbraní a udržení podrobností dobře skrytých před strýcem, aby nezjistil, že tím, kdo je pro jejich rodinu pašoval, byl muž, kterým Dante pohrdal – a skutečností, že měl celý řadu nových povinností pro Cosa Nostra, to prostě nikdy nekončilo.

Kurva, od té noci tehdy ve svém klubu Haven ani neviděl. Neměl čas a nevypadalo to, že by to stihl. Teď byl konec zkruveného srpna a ta ženská si pravděpodobně myslela, že mu na ní nezáleželo.

Giovanni při tom prohlášení zvedl hlavu. „Práce?“

„Vždycky je to o práci; nedělej si s tím starosti.“

Táta zvedl obočí, ale nic neřekl.

Dante se naopak zamračil. „Ignorovat moje hovory se ti nepodobá.“

„Neignoroval jsem ho. Neslyšel jsem ho.“

Bože.

Spal jen tři hodiny.

„Prostě… ušetři mě dneska ráno těchto věcí,“ zamumlal a rukou si přejel po neoholené čelisti. „Už se to nestane.“

Dante přikývl. „Dobře – ale k byznysu. Mám otázky a ty máš odpovědi. Takže potřebuji, abys mi je dal, Andi.“

Zamrkal. „Cože?“

„John.“

„A co s Johnem?“

Protože pokud věděl, bratranec byl v pohodě. Od doby, co byl propuštěný, držet hlavu skloněnou tak, jak mu bylo řečeno, v pohodě zvládal své povinnosti capa a bral léky i život bez problémů.

„S Johnem není žádný problém,“ řekl. „Má se dobře.“

Dante se s odkašláním podíval se na Andinova tátu. „Na povrchu to tak rozhodně vypadá. Tak jako tak to je to, co mi všichni stále říkají.“

„Takže ho nech být v klidu.“

„V tuto chvíli to nemůžu udělat.“

Andino se zasténáním zaklonil hlavu dozadu, aby se zadíval do stropu. „Na tyhle sračky jsem dneska ráno moc unavený, jo?“

„Prosím?“

Kurva.

Byl tam ten tón.

Ten, kterým byl strýc proslulý – studený, drsný a kousavý. Byl příslibem násilí, aniž by ve skutečnosti musel pronést jedinou výhrůžku.

„Andino,“ varoval ho Giovanni tiše „Zkus to znovu.“

S povzdechem se v židli napřímil a znovu věnoval pozornost Dantemu. „Omlouvám se.“

„Děkuji.“

„Jen si myslím –“

Dante na něj s přimhouřenýma očima ukázal prstem. „Je mi jedno, co si právě teď myslíš, Andi. Záleží mi na tom, abys poslouchal a udělal, co se ti řekne, dokud se neposadíš na mé místo. A vzhledem k tvé nově nalezené pozici bosse, který to po mně převezme, od tebe teď očekávám zatraceně mnohem víc. Jsi dobrý muž – takže vůči mně nebuď tak kurva líný. Pochopil jsi?“

Bože.

„Jo, rozumím. Co je s Johnem za problém?“

„S někým se vídá. Nebo to tak možná může být. V tuto chvíli si tím nejsme zcela jisti.“

Ach, to.

Dante přikývl. „Podle výrazu tvé tváře mohu s jistotou předpokládat, že už jsi to věděl a není to pro tebe žádná novinka.“

„Pokud myslíš Sienu Calabrese, tak jo, něco jsem o tom věděl. Ne moc, ale dost na to, abych si hleděl kurva svých vlastních věcí. Stejně tak, jako by to měli dělat všichni ostatní.“

Dante přimhouřil oči. „Začni si dávat pozor.“

Andino pomyslel na něco jiného.

„Počkat,“ zarazil se, „jak víš o Sieně a Johnovi?“

Protože onehdy potkal Sienu jen jednou v restauraci jejího bratra, kde se ho zeptala na Johna. Bratranec mu ještě neřekl, že se s někým zapletl, natož že to bylo se Sienou. Andino ani nevěděl, zda se tomu dalo říkat vztah.

Pochyboval, že by bratranec tuto informaci volně nabídl svým strýcům nebo dokonce svému tátovi. John prostě nebyl tím typem; neměl rád, když se mu lidé pletli do jeho věcí.

„Dobře, musel jsem na něj dohlédnout, jak jistě chápeš, abych se ujistil, že dodržuje pravidla, která jsem mu stanovil,“ začal Dante.

Aha.

Pochopil to.

„Sleduješ ho? Protože tohle pro tebe neskončí dobře.“

Dante se opřel v křesle, prsty měl pevně propletené. „To je výhrůžka?“

„Ne, to je varování. Víš, jaký John je. Prostě ho nech, ať si svoje věci vyřeší sám. Nevstupuj do jeho osobních věcí. To je to jediné, o co žádá.“

„V tomto případě to nemohu udělat – žena Calabrese není přijatelná pro muže, jako je John, a ty znáš historii mezi našimi rodinami. Zlá krev, Andi. Nemůžeme jim věřit; nikdy jsme nemohli, a také z dobrého důvodu. Takže ano, informace. Potřebuji je. Předej je.“

„Žádné nemám.“

Dante si těžce povzdechl a zíral na něj. „Pokud se snažíš chránit svého bratrance –“

„Hele, abych ochránil Johna, nepotřebuji lhát, ale o tom Calabrese kuřátku nevím nic. Každopádně ne zatím.“

„Dobře, až budeš, musím to vědět.“

„Je to pravděpodobně neškodné. Roky byl pod zámkem. Nech ho, ať si kurva smočí svého ptáka.“

„Andino,“ zamumlal Giovanni z rohu místnosti. „Do toho. Hned.“

„Je to pravda. To jediné, na co myslí, je to, aby zůstal pod radarem, dokončil práci a ve správný čas si vzal své zkurvené léky. Tohle je neškodné. Je to žena. Nech ho, ať si ji ochutná, a pak se sakra pohne dál. Držel bych od toho ruce pryč.“

„To není možné,“ řekl Dante jednoduše. „A teď přejdeme k tématu tebe.“

„A co já?“

Giovanni si odkašlal, čímž přitáhl Andinovu pozornost na sebe. „Tvoje osobní záležitosti – je na čas zvážit, jak dát věci do pořádku, nebo to alespoň začít plánovat, aby přechod z Danteho underbosse na pozici úřadujícího bosse nikdo nezpochybnil.“

Slyšel, co táta neřekl.

Osobní záležitosti.

Boss potřeboval ženu.

Pravidla Cosa Nostra.

Tím vším se cítil dušený. „To může počkat.“

„Dlouho ne,“ oponoval Dante, „a pokud chceš, můžeme ten proces zahájit za tebe.“

„Co přesně to znamená?“

„Mohli bychom ti najít vhodnou manželku,“ vysvětlil táta, „pokud bys to chtěl.“

Bože.

Nepravděpodobné.

„Musí být vhodná pro tvoje postavení a pro la famiglia,“ připomněl mu strýc. „Nemůžu ti dát příliš času, abys to vyřešil sám, Andi.“

Jo, sakra.

Pravděpodobně ne.

Dante mávnutím zápěstí Andina beze slova ze schůzky propustil. Andino se odtamtud sakra chtěl dostat pryč a co nejdříve se vrátit do své postele. Cestou ven z kanceláře se ani nerozloučil. Snapse našel trpělivě čekat na konci chodby, tak jako vždy.

Giovanni ho následoval ven. „Nestresuj se kvůli sémantice, synu. Dante je v poslední době na hraně, to je celé.“

„Mmm – slyšel jsem fámy, že Catherine znovu spí s Crossem Donati. Co je na tom pravdy?“

Protože… to pro Andina svým způsobem znamenalo špatné zprávy. Možná dokázal udržet své záležitosti s Crossem v tajnosti, pokud Dante toho muže nehlídal, protože nebyl nikde poblíž Catherine. Ale pokud to Cross s Danteho dcerou posere, bylo nepravděpodobné, že by jejich dohoda, aby Cross pašoval zbraně, zůstala dál utajena.

Neměl víc než dost starostí s tím, co se týče věcí s bossem, aniž by to k tomu přidával něco dalšího? Kurva si to myslel.

„Podle toho, co jsem slyšel, je to pravda,“ řekl Giovanni. „A víš to podle toho, jak o tom Dante mluví. Jak jsem řekl, nestresuj se kvůli tomu všemu. Ty dělej své věci a starej se o svůj byznys tak, jak bys měl. To je to, na čem záleží.“

Správně.

Jako by měl.

Ne pracovat s mužem, kterého strýc nenáviděl, jen aby se ujistil, že dohoda bude splněna. Na tom by vůbec nezáleželo.

Správně.

Andino se sklonil, aby pohladil Snapse – právě teď svůj jediný zdroj klidu v životě. „Je těžké nestresovat se, to je celé.“

„Mohl bys nás nechat, abychom ti našli manželku, pokud –“

„Prostě… teď se neobtěžujte,“ zamumlal.

„Ale Dante má pravdu. Musí být vhodná tvého postavení. Italka, katolička, nejlépe z tohoto života nebo z podobné rodiny. Dobrá pověst. Úctyhodná manželka pro bosse.“

Andino se ušklíbl a potichu řekl: „Předpokládám, že neitalská bílá dívka, která občas tančí u tyče a je celá potetovaná, do toho popisu nezapadá, co?“

„Cože?“

Podíval se na tátu.

Kurva.

Opravdu si myslel, že to řekl tišeji.

„Nic,“ řekl. „Musím vzít Snapse na procházku.“

„Jo, dobře, synu. Udělej to.“