ABS - 30. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Ethan

Strávit den s Aubrey bylo něco, na co jsem se těšil. Poté, co jsem jí včera odpoledne vysadil u bytu a věděl, že půjde večer ven, jsem měl špatnou náladu. Chtěl jsem s ní strávit zbytek odpoledne a večer. Ten pocit mě úplně ovládnul a nedokázal jsem ji dostat z hlavy.

Když přišel Charles, dlouho jsme si povídali a byl příjemně překvapený, že jsem jí řekl o Sophii. Řekl, že je to krok správným směrem a čím víc jsem o tom přemýšlel, tak mi docházelo, že měl pravdu. Řekl jsem jí, že jí nemůžu ze sebe dát víc. Zdá se, že je s tím v pohodě, ale já se cítím neklidně. Chci změnit osobu, kterou jsem se stal. Přijedeme do přístavu a dovedu ji na loď.

„Dobré odpoledne, jsem Jacque a pro dnešek budu vaším kapitánem.“

„Dobré odpoledne. Jsem Ethan Klein a toto je Aubrey Callahan. Dneska budeme jen dva. Charles se snoubenkou to nezvládnou.“

„Jistě. Pokud byste si chtěli projít loď, jen do toho. Nahoře na palubě na vás čeká šampaňské, velký tác se sýrem a ovocem.“

„Děkuju vám Jacque.“

Aubrey mě chytí za paži a já ji vedu na prosluněnou palubu, kde se posadí na bílo modrou pruhovanou pohovku.

„Je pohodlná.“ Usměje se.

„Dala by sis šampaňské?“

„Ráda.“

„Přímo před tebou na stole je sýr a ovoce.“

„Děkuju.“

Podám jí skleničku šampaňského, posadím se vedle ní a přitáhnu si ji k sobě až tak, že mám její hlavu na hrudi.

„Nemíváš mořskou nemoc, že ne?“

„Nevím, nikdy jsem nebyla na lodi.“

„No, jestli jo, tak mi dej vědět. Mají tady léky, které si můžeš vzít.“

 

Sedět tu, zatímco ji pevně objímám, mi připadá správné. V hlavě se mi honí tolik myšlenek, že si s ní musím promluvit.

„Je tu něco, o čem s tebou musím mluvit.“ Řeknu nervózně.

„Dobře.“ Lehce mě pohladí po paži.

„Nejdřív ze všeho potřebuju, aby ses otočila tváří ke mně.“

Položí skleničku šampaňského na stůl a posune se tak, aby byla tváří ke mně.

„To zní vážně.“

Hřbetem ruky ji jemně pohladím po tváři.

„Vím, že už jsem ti to říkal, ale řeknu to znovu. Mám tě vážně rád, Aubrey a rád s tebou trávím čas. A nejen kvůli sexu. Teda rád se s tebou miluju. Díky tobě se cítím jinak, i tak, že s tebou trávím čas a dělám třeba věci, jako je tahle. Vím, že jsem ti řekl, ať ode mě nečekáš žádné závazky, ale chci to zkusit. Dostala jsi mě až do bodu, že když tě nevidím každý den, můžu se zbláznit.“

Lehce se zasměje.

„Chci, abychom se my dva spojili a stali se my. Tedy pokud chceš to samé. Pokud nejsi připravená, nebo si myslíš, že je příliš brzy, pochopím to. Pomalu se kvůli tobě měním Aubrey Callahan.“

„Oh, Ethane.“ Oči jí zalijí slzy. „Ráda bych, aby se z nás stali my.“ Zvedne ruku k mé tváři.

„Jsi si jistá? Někdy je těžké být kolem mě. Musíš si být opravdu jistá, protože jakmile budeš úplně moje, nemyslím, že bych tě někdy mohl nechat jít.“

Její krásnou tvář prozáří úsměv. „Jsem si jistá. Chci být celá tvoje a ty celý můj.“

Poté, co palcem obkreslím její rty, skloním se a lehce k nim přitisknu své. Odtáhnu se a hledím na úsměv na její tváři.

„Potřebuju, abys to udělal znovu.“

„Bude mi potěšením.“

Vezmu její tvář do rukou a vášnivě ji políbím. Chutná přesně tak, jak jsem si myslel, že bude. Sladce a nevinně. Naše jazyky se navzájem představují, jak polibek prohlubujeme. Emocionální spojení, které právě teď cítím je jako nic, co jsem kdy cítil. Ptáka mám v pozoru, stejně jako mysl. Jsem znovu šťastný a vděčím za to této krásné blonďaté ženě.

Přeruším polibek a ona mi přejede rukama po tričku.

„Co jsem?“ Usměje se.

„Jsi Aubrey Callahan, moje přítelkyně.“

„A ty jsi Ethan Klein, můj přítel.“

Přitáhnu si ji k sobě a pevně držím.

„Nejsem si jistý, že se to bude tvé tetě líbit.“

„O tetu se neboj. Bude v pohodě.“

Plavíme se několik hodin, dáme si večeři na lodi, a když zakotvíme, zamíříme zpět do New Yorku.

„Strávím noc u tebe, tak se stavíme u mě doma, abych si vzal nějaké oblečení a zítra mohl jít rovnou od tebe do práce.“

„Dobře, doufala jsem, že přes noc zůstaneš se mnou.“

***

Druhý den ráno Ian zaklepal a Aubrey mě požádá, abych otevřel, protože se stále připravuje. Oba máme zpoždění kvůli našemu rannímu dostaveníčku.

„Dobré ráno, Iane.“ Otevřu dveře s úsměvem.

„Um, čau Ethane.“ Zmateně se na mě mračí. „Zůstal jsi přes noc?“

„Jo, Aubrey, říkala, že bude hned hotová.“

„Takže předpokládám, že je to mezi vámi v pořádku?“

„Jo, jde to dobře. Jsem si jistý, že ti o tom řekne po cestě do práce.“ Mrknu na něj.

Vrátím se zpět do ložnice a políbím Aubrey na rozloučenou.

„Hezký den, miláčku. Uvidíme se později.“

„Tobě taky, budeš mi chybět.“

„Ty mě taky.“

Vyjdu ze dveří, nastoupím do limuzíny a Harry se na mě otočí s úsměvem na tváři.

„No?“

„Slečna Callahanová a já spolu chodíme, takže ji budeš vídat často.“

„Velmi dobře, Ethane. Jsem za tebe šťastný, kamaráde.“

„Díky Harry.“

Když jdu chodbou do své kanceláře, zastavím se u stolu Lucy.

„Dobré ráno, Lucy, jaký byl víkend?“

„Dobrý den, pane Kleine, dobrý a váš?“ Zeptá se podezřívavě.

„Fantastický. Holly má dnes ráno prohlídku u doktora, až přijde, pošli ji do mé kanceláře.“

„Dobře.“

„Och a mohl bych poprosit o kávu?“

„Hned ji přinesu, pane.“

„Děkuju ti.“ Usměju se a poklepu prstem na její stůl.

***

Lucy

Co to krucinál bylo? Pomyslela jsem si, když vešel do své kanceláře.

Vstanu od stolu a jdu do odpočinkové místnosti, kde mu naliju kávu a odnesu ji do jeho kanceláře.

„Tady máte, pane Kleine.“

„Děkuju, Lucy.“ Usměje se. „Udělej mi laskavost a pozvi vývojový tým na rychlou schůzi sem.“

„Hned jim dolů zavolám.“

Jdu zpět ke svému stolu, zvednu telefon a zavolám Robovi.

„Co se děje, Lucy?“

„Pan Klein by rád, abys i s týmem přišel do jeho kanceláře.“

„Kruci, hned teď?“

„Jo, něco se s ním děje. Je ve vážně dobré náladě, a abych byla upřímná, jsem vystrašená.“

„Nikdy nemívá dobrou náladu. O co jde?“

„Nemám tušení.“

„Budeme tam za chvilku.“

Právě pokládám telefon, když se vrátí Holly a položí si kabelku na stůl.

„Pan Klein tě chtěl vidět, až přijdeš.“

„Pamatoval si, že jsem u lékaře, že?“

„Jo a má vážně dobrou náladu. Popřál mi dobré ráno, zaťukal prsty na můj stůl a poděkoval mi.“

„Co? Co je to s ním?“

„Nevím, ale trochu z toho vyšiluju. Jeho nálada nemusí vydržet moc dlouho, tak bys tam měla rychle jít.“

Zhluboka se nadechne a vejde do jeho kanceláře. Po pár okamžicích se vrátí zpět se zmateným výrazem.

„Co? Co říkal?“ Zeptám se s očekáváním.

„Zeptal se mě, jak bylo u doktora a jestli se cítím v pořádku. Řekl mi, abych si nedělala hlavu s dalšíma prohlídkama, pokud na ně budu potřebovat ráno, můžu jít.“

„Divné. Něco se s tím chlapem děje.“

„Jo a měli bychom toho využít, dokud můžeme.“ Usměje se.