ABS - 28. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Ethan

Mávnu na taxi, které mě odveze domů, abych se připravil do práce. Stojím ve sprše, skloním hlavu a nechám na sebe dopadat vodu, zatímco myslím na Aubrey. Poprvé za dlouhá léta cítím, jako by mi z ramen byla sňata tíha. Říct jí o Sophii a přimět ji pochopit proč jsem, jaký jsem je příjemné. Byl jsem upřímný a řekl jí, že se nedokážu vázat a ona se přesto chtěla milovat. Což pro mě bylo znamení, že je s tím v pořádku. Pořád cítím strach, hodně. Vrátím se někdy k tomu, jakým jsem býval? Nevím, ale kousek po kousku odlupuje Aubrey poškozené vrstvy, které jsem měl uvnitř. Strávit s ní noc bylo skvělé a necítil jsem potřebu odejít. Aspoň to jsem pro ni mohl udělat, když seděla a poslouchala, co jsem musel říct. Znamená to, že jsme ve vztahu? Ne. Znamená to, že jsme dosáhli úrovně, kdy si můžeme užívat společnost toho druhého bez jakýchkoli omezení. Sedím v kanceláři a pracuju, když mi od ní přijde zpráva.

 

Ahoj. Vím, že jsi zaneprázdněný prací, ale dnes jdu lézt na stěnu a chtěla jsem vědět, jestli se nechceš přidat. Bude to zábava.

 

Lezení na stěně? To myslí vážně? Nemůže lézt. Při té představě se ve mně usadí nervozita. Může uklouznout, spadnout a možná se i zabít. V hlavě se mi honí různé scénáře.

 

Jde s tebou někdo?

 

Jen já a ty, jestli půjdeš.

 

Zatraceně. Neexistuje, že bych ji nechal jít samotnou.

 

Kdy tam jdeš a kam jdeš?

 

Ve tři, do Chelsea Pier Sport Centra. Mám kamaráda, co tam pracuje.

 

Úlevně vydechnu. Půjde do tělocvičny na stěnu. Díky tomu se cítím mnohem lépe, protože tam někdo bude s ní.

 

Vážně nemůžu, promiň. Mám moc práce.

 

V pohodě, jen jsem se chtěla zeptat.

 

Položím telefon a vrátím se k práci. Můj technický tým dnes pracuje na té aplikaci, co jsem jim zadal. Jdu dolů do jejich oddělení a najdu je natěsnané kolem stolu.

„Máte už něco?“

„Máme potíže s hlasem, je hotový jen na třicet procent.“

„Dobře, pokračujte.“

Podívám se na hodinky a všimnu si, že jsou tři. Proč pro všechno na světě by chtěla lézt po skalách? Zatraceně. Nemůžu dostat tu myšlenku z hlavy. Místo toho, abych se vrátil do kanceláře, vyjdu ze dveří a mávnu na taxíka, aby mě odvezl do sportovního centra.

Jakmile dorazím, zeptám se mladé atraktivní holky za recepcí, kde mají lezeckou stěnu.

„Až dozadu a doprava. Máte rezervaci?“

„Ne, jsem tu jen, abych podpořil kamarádku, která leze.“

„Och, dobře.“

Když najdu oblast, kde se leze, zatnu ruku v pěst, když uvidím chlapa s rukou kolem Aubriina pasu. Zůstanu na místě a sleduju ji, jak začne lézt po zdi. Ten muž, který jí pomáhá, se ohlédne a podívá se na mě. Přiložím si prst k ústům a ukážu mu, aby Aubrey neupozorňoval, že jsem tady.

„Hej, Alysso, dohlédni na Aubrey. Hned se vrátím.“

Přejde ke mně a poodejdeme.

„Můžu vám s něčím pomoci?“

„Jsem tu jen, abych se na ni podíval, ale nechci, aby to věděla.“

„Kámo, to je děsivé.“

Nemůžu si pomoct a věnuju mu poloviční úsměv.

„Jsem její blízký přítel. Dnes mě požádala, abych sem šel s ní, ale nemohl jsem. Jen jsem chtěl vidět, jak leze, abych byl upřímný, jsem trochu nervózní.“

„Proč? Není to poprvé, co leze. Už tu byla několikrát a je vážně dobrá. Jestli jsi tak blízký přítel, věděl bys to. Poslouchej, musíš jí dát vědět, že jsi tu, nebo tě budu muset požádat, abys odešel. Poté, co odejdeš, jí řeknu, že jsi tu byl, ale že jsi nechtěl, aby to věděla.“

„Fajn.“

„Jak se jmenuješ?“

„Ethan Klein.“

„Jsem Justin, rád tě poznávám.“

Protočím oči a jdu za ním směrem k Aubrey, která už je v polovině stěny nahoru.

„Hej Aubrey.“ Zavolá Justin.

„Jo?“ Otočí hlavu za jeho hlasem.

„Máš návštěvu. Říká, že se jmenuje Ethan Klein.

„Ethane.“ Na tváři se jí objeví úsměv. „Myslela jsem, že nemůžeš přijít.“

„Skončil jsem dřív, tak jsem si myslel, že se na tebe zajdu podívat.“

„Podívat? Ne, chci, abys lezl se mnou.“

„Nemůžu Aubrey, nemám na to oblečení, ani nic jiného. Příště.“

„Slibuješ?“ Zeptá se s úsměvem.

„Jo.“

Vyleze až nahoru a pak sleze. I když je zpocená, vypadá neuvěřitelně.

„Skvělá práce, Aubrey. Uvidíme se příští týden?“ Zeptá se jí Justin.

„Díky, Justine, budu tady.“

Vezmu jí za ruku a umístím si ji na paži.

„Nevěděl jsem, že lezeš.“ Řeknu, když zamíříme ven ze dveří.

„Je toho hodně, co o mě nevíš.“

Usměju se. „Jako? Co kdybychom dnes povečeřeli, a ty my můžeš říct víc o těch věcech, které nevím.“

„I když bych moc ráda, nemůžu. Jdu na večeři a drink s Penelope a tetou Charlotte.“

„Och, dobře, možná bychom se mohli vidět pak.“

„Nevím, kdy se vrátím, pravděpodobně až hodně pozdě.“

„Dobře, rozumím. Co kdybychom si vzali společně taxi?“

„To bych ráda. Dnes žádný Harry?“

„Ne, odjel na víkend pryč z města.“

Mávnu na taxi a vlezeme na zadní sedačku.

„Proč neřídíš své auto?“ Usměje se.

„Neměl jsem chuť řešit provoz.“

Zasměje se. „I když jsem vlastně nikdy dopravu v New Yorku neviděla, můžu ji cítit, takže chápu.“

„Dorazili jsme k tvému bytu. Chceš, abych s tebou šel na chvíli nahoru?“

„Přestože by se mi to moc líbilo, musím se osprchovat a připravit, takže nebudu moc společenská.“

„Dobře, bav se s Penelope a tetou.“

„Díky, Ethane, užij si večer.“ Vyleze z auta a zabouchne za sebou dveře.