úterý 17. září 2024

ABS - 27. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Aubrey

Natáhnu se po něm a obejmu ho. V srdci cítím tolik smutku z jeho příběhu, že mám co dělat, abych se nezhroutila. Teď ho vidím v jiném světle. Obviňuje se za Sophiinu smrt a nosí tu zátěž celé roky. Až moc dobře rozumím vině a jak převezme váš život. Pustím ho a položím mu ruce na tváře.

„Díky, že jsi mi to řekl. Vím, jak těžké to pro tebe muselo být.“

„Chtěl jsem, abys věděla, proč jsem, jaký jsem.“ Sundá mi ruce z tváře a drží je ve svých. „Po její smrti jsem se zabral do své práce a založil Klein Technology a zasvětil jsem tomu celý život. Žiju, jím a dýchám pro firmu. Nevyhrazuju si čas pro nic a nikoho jiného. Mám tě rád, Aubrey. Vážně a už tě nechci dál zraňovat. Nezasloužíš si to. Vše, co chci je milovat tě víc, než cokoli jiného, ale nedokážu se k ničemu zavázat a vím, že ty chceš víc.“

I poté, co mi vyprávěl o Sophii, je stále vyděšený. Chci odstranit tu bolest, ale spokojila bych se jen s nezávazným vztahem? Bylo by sobecké pokračovat v sexu s ním, s nadějí, že třeba časem změní názor? Nebo bych se řítila ještě do většího zármutku? Nejsem ten typ osoby, nebo jo? Nevím, protože jsem ještě nikdy nebyla v takové situaci. Vše, co vím je, že v tuto chvíli ho chci a on chce mě. Mohl by odejít a mít sex s jinou ženou, kterou by chtěl, ale byl tady, se mnou.

Pustím jeho ruce, chytnu dolní okraj svého trička a přetáhnu si ho přes hlavu. Natáhnu ruce za sebe, rozepnu si podprsenku a upustím ji na zem. Jeho prudký nádech jen umocní mé vzrušení, vezmu ho za ruce a umístím si je na prsa.

„Jsi si jistá?“ Zašeptá.

„Ano.“

Zatímco jednou rukou pevně svírá mé ňadro, druhou ruku mi položí na tvář. Cítím teplo jeho dechu, které se mi rozlévá po tváři.

Místo toho, aby se naše rty poprvé setkaly, přejíždí mi jazykem po krku. Je to tak dobrý pocit, když se mě znovu dotýká. Položí mě na gauč, zatímco si razí cestu k prsům, rukou mi klouže po trupu a rozepne mi kalhoty. Posadí se, sundá mi je a prsty obkresluje obrys mých záhybů přes hedvábnou látku mých kalhotek. Než se naděju, mám jeho hlavu zabořenou mezi nohama a mé kalhotky jsou ve vteřině pryč. Jeho ústa neztrácí čas, pohlcují mě a já vyklenu záda a přiměju ho zajít ještě hlouběji. Vychází z něj hrdelní bručení, jak zkoumá můj vchod, strká jazyk dovnitř a ven a krouží kolem klitorisu. Rozkoš ve mně narůstá.

Zatahá mě za ztvrdlé bradavky, čímž posílá mé tělo do obrovského orgasmu. Unikne mi tichý sten a srdce mi buší rychleji, než je rychlost světla.

Nepromluví ani slovo, když si sedá a přitáhne si mě na sebe, obkročím ho. Pomalu se spouštím na jeho tvrdého ptáka, zalapám po dechu, stejně jako on, když se do mě dostane celý.

„Bože, je tak dobrý pocit být v tobě.“ Zašeptá mi do ucha.

Jeho ruce mám pevně na bocích, zatímco se na něm pomalu pohybuju, nechci, aby tento okamžik skončil. Stejně jako si to užívám, chci, aby mě políbil. Potřebuju cítit jeho rty na svých, ale nechci na to tlačit, nebo na něj. Má své důvody, proč mě nikdy nepolíbil. Buduje se ve mně další orgasmus, pevněji mu sevřu ramena a on mě boky.

„Udělej se pro mě, zlato. Potřebuju cítit, jak se mi uděláš na ptákovi.“ Zalapá po dechu a pronikne ještě hlouběji do mě.

Vyjde ze mě zvuk extáze a mé tělo zaplaví příval tepla způsobený jeho penisem.

„To je ono, Bože, ano.“ Napíná se a drží mi boky na místě, když ve mně vrcholí.

Obejmu ho kolem krku a položím mu hlavu na rameno, zatímco on mě pevně drží. Přála bych si, aby zůstal přes noc. Věděla jsem, že je to něco, co neudělá, ale ve světle našeho nedávného rozhovoru jsem doufala, že změní názor. Postaví se, řekne mi, abych počkala, a vezme mě do ložnice. Zůstane stát u postele. Odtáhne deku a já si vlezu pod ní a vytáhnu ji přes své nahé tělo. Jsem nervózní, že se chystá odejít, ale místo toho vleze do postele z druhé strany, obejme mě a přitáhne k sobě.

„Nevadí ti, když zůstanu přes noc, že ne?“

Na rtech se mi objeví potěšený úsměv. „Vůbec ne,“ odpovím a přitulím se k němu.

Ležíme, on mě hladí ve vlasech, zatímco mu přejíždím prsty po hrudi. Nikdy jsem se necítila tak v bezpečí, jako v tuto chvíli.

„Jak se cítíš? Jsi v pořádku?“

„Jsem, Aubrey. Díky, že jsi mě vyslechla.“ Políbí mě do vlasů.

„Nemáš zač. Můžu se na něco zeptat?“

„Samozřejmě.“

„Proč jsi mě nepolíbil?“

„Čekal jsem, že se zeptáš.“ Povzdechne si. „Mám pravidlo nelíbat. Nedokážu ho vysvětlit. Prostě je to něco, co nedělám. Od Sophie jsem nikoho vášnivě nepolíbil. Doufám, že to chápeš.“

Lhala bych, kdybych řekla, že jo. Něco mezi námi je. Cítím to a vím, že on také. Můžu to cítit, vnímat. Možná jen potřebuje ještě čas. Přeci jen, právě mi všechno o ní řekl. Přitisknu rty k jeho hrudi a pak zavřu oči. Když se ráno vzbudím, jsem sama v posteli, ale cítím vůni čerstvé kávy vycházející z kuchyně a slyším otevírání a zavírání skříněk. Úlevně si oddychnu, pořád je tady.

„Dobré ráno.“ Usmívám se a utahuju si pásek od županu po cestě do kuchyně.

„Dobré ráno, doufám, že jsem tě nevzbudil.“

„Ne. Co to děláš?“

„Chtěl jsem nám udělat snídani, ale nemůžu najít pánvičku na vajíčka.“

Zlehka se usměju a přejdu ke skříňce vedle sporáku. Sáhnu dolů a vytáhnu pánev.

„Tuhle jsi hledal?“

„Jo, ale přísahám, že jsem se do té skříňky podíval.“

„Běž se posadit, udělám snídani.“

„Och ne, neuděláš. Já vařím. Běž se posadit a já ti přinesu hrnek kávy.“ Trvá na svém.

„Vážně, Ethane –“

Ani se nenaděju a mám jeho ruce na ramenou.

„Běž se posadit. Já vařím snídani. Konec diskuze. Rozumíš?“ Vede mě k barové židličce.