ABS - 26. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Ethan

Představte si ten šok v mé tváři, když jsem uviděl sedět Aubrey u stolu. Ona byla ta poslední osoba, na kterou jsem čekal, že narazím, natož abych vedle ní seděl u večeře. Nechovala se ke mně hezky a já ji neviním. Tuhle její stránku jsem ještě neviděl, a abych byl upřímný, vzrušila mě. Jízda k ní domů byla tichá, protože jsem věděl, že to tak chce. Uvnitř se trápím. Trápí mě, že jsem ji tak moc ranil. Harry zaparkuje u její budovy, já rychle vystoupím, otevřu jí dveře a natáhnu ruku.

„Prosím, přijmi moji ruku a nech mě ti pomoct vystoupit.“

„Nepotřebuju pomoc, Ethane. Dokážu z auta vylézt sama.“

„Já vím, že můžeš, ale –“

„Tak mě nech.“

Skloním ruku, ona vyleze z auta a skloní hůlku před sebe.

„Dobrou noc, Ethane.“

„Dobrou, Aubrey.“

Sleduju ji, jak vchází do budovy a zatínám ruce v pěst tak moc, jak jen můžu. Zhluboka se nadechnu, protože vím, co musím udělat.

„Máš zbytek noci volno, Harry. Chytnu si domů taxi. Je něco, co jí musím říct.“

„Hodně štěstí, Ethane.“

Vběhnu do budovy a strčím ruku do dveří výtahu zrovna, když se začnou zavírat.

„Aubrey, potřebuju s tebou mluvit.“

„Ethane, co tady sakra děláš? Myslela jsem, že jsi odjel.“

„Nemůžu, aniž bych to s tebou urovnal. Prosím, jen mě vyslechni.“

Chvíli stojí tiše a hledí do země. Vím, že bojuje s rozhodnutím, zda mě vyslechnout, nebo ne.

„Prosím, Aubrey.“ Řeknu tiše.

„Dobře, vyslechnu tě, ale pak odejdeš.“

„Jistě, slibuju.“

Vystoupíme z výtahu, a jakmile se přiblížíme k jejímu bytu, dveře přes chodbu se otevřou a vyjde z nich muž se ženou.

„Och, ahoj Aubrey.“ Promluví starší žena a pak pohlédne na mě.

„Ahoj teto Charlotte, zdravím pane Morrisi.“

„Ahoj mladá dámo.“

„Teto, ráda bych ti představila Ethana Kleina. Ethane, to je moje teta Charlotte a pan Morris z 1C.“

„Rád vás poznávám, Charlotte.“ Natáhnu ruku.

Přimhouří oči, ale váhavě vsune ruku do mé, aniž by něco řekla.

„Rád vás poznávám, Ethane.“ Pan Morris mi potřese rukou.

„Nápodobně.“ Usměju se.

Aubrey otevře dveře svého bytu a oba vejdeme dovnitř.

„Bavte se vy dva.“ Usměje se a zavře za sebou dveře.

„Nemyslím si, že mě má tvá teta zrovna v lásce.“

„Ne, vlastně nemá. Poslouchá městské drby a ty k tobě nejsou zrovna lichotivé.“

Stojím s rukama v kapsách a mírně přikývnu.

„Zasloužím si to.“

Aubrey přejde do obývacího pokoje a posadí se na pohovku.

„Co jsi mi chtěl říct, Ethane? Nemám na to celou noc.“ Její hlas je tvrdý.

Cítím, jak se mě zmocňuje úzkost, tak se zhluboka nadechnu. Jsem zatraceně nervózní, protože tohle je něco, co nedělám.

„Můžu se posadit vedle tebe?“

„Jak chceš, prostě řekni, co musíš.“

Posadím se vedle ní, tvrdě polknu, zatímco mi srdce prudce buší.

„Vším, co jsem ti řekl, jsem tě chtěl odstrčit a většina z toho byla pravda. Mám pravidla. Ohledně žen. Nezůstávám po sexu, protože nic necítím, takže nemá smysl někoho vodit za nos, ale s tebou jsem chtěl zůstat a to mě zasraně vyděsilo. Poprvé za mnoho let jsem po sexu nechtěl odejít. Krátce po Sophiině smrti jsem začal mít noční můry ohledně té noci, které přestaly poté, co jsem nějakou dobu chodil na terapie. Pak po první noci s tebou se vrátily. Musíš pochopit, že jsem zničený muž. Pohřbil jsem každou emoci a pocit hluboko uvnitř. Proto ty noční můry přestaly a proto jsem nikdy k žádné ženě, se kterou jsem byl, nic necítil. Pak jsem poznal tebe a najednou se věci začali dít a já je nemohl kontrolovat.“

„Jaké věci?“

„Možná to bude znít šíleně, protože se neznáme moc dlouho, ale hned jsem k tobě začal něco cítit a dělal jsem věci, které jsem nikdy předtím nedělal. Každý den jsem ztrácel něco ze své kontroly a byl jsem znepokojený, že je pro mě tak obtížné to zvládnout. Chtěl jsem tě odstrčit, protože kdybych to udělal, pak už bych tyhle pocity nemusel cítit. Když jsi mě prosila, abych zůstal, naštvalo mě to, protože jsem nedokázal kontrolovat skutečnost, že jsem nechtěl odejít.“

„Co se stalo tu noc, co Sophie umřela?“

„Jen pár lidí ví, co se tu noc stalo. Ani rodiče neznají celou pravdu.“

Dotkne se rukou mého stehna.

„Můžeš mi věřit, přísahám.“

„Máš něco k pití? Něco silnějšího, než víno?“

„Ve vrchní skříňce nad ledničkou je láhev Jacka Danielse. Můžeš si dát.“

„Díky.“

Vstanu z pohovky, jdu do kuchyně a popadnu láhev whisky.

„Ve skříňce vedle sporáku jsou skleničky.“

Natáhnu se po skleničce, naliju si panáka a kopnu ho do sebe. Pálí mě, když protéká krkem. Naliju si další a vrátím se do obývacího pokoje.

„Se Sophií jsme se poznali v osmnácti na svatbě přátel rodičů. Pamatuju si, že jsem tam stál a mluvil s Charlesem a pokaždé, když jsem se na ni podíval, ona hleděla na mě. Tak jsem k ní šel, představil jsem se a strávili jsme zbytek večera mluvením a vzájemným poznáváním.“ Hodím do sebe dalšího panáka a položím skleničku na stůl. „Další večer jsem ji pozval ven a další tři roky jsme spolu strávili každou volnou chvíli.“

„Musel jsi ji vážně milovat.“

„To ano, nedokázal jsem si bez ní život představit. Asi po třech měsících, co jsme spolu chodili, jsem zjistil, že bere drogy. Řekla mi, že je užívá jen příležitostně, ale slíbila, že je přestane brát, protože věděla, jak se ohledně toho cítím. Její příležitostné užívání se změnilo na každodenní. Asi po roce a půl našeho vztahu jsem ji přemluvil, aby vyhledala pomoc. Přihlásila se do rehabilitačního centra a byla čistá.“

„Jaké drogy brala?“

„Kokain. Zůstala čistá šest měsíců a toho půl roku bylo vážně dobrých. Pak se její sestra zabila při autonehodě a ona to nezvládla. Takže znovu začala brát kokain spolu s amfetaminy.“

„Omlouvám se, Ethane, ale musím se zeptat. Proč jsi s ní zůstával?“

„Protože jsem jí miloval a nemohl jsem se k ní otočit zády. Byla v prdeli a jediné, co mi pořád opakovala, bylo, že jsem jediná stabilita v jejím životě. Tak jsem se s ní vypořádával nejlépe, jak jsem mohl a zkoušel, aby byla znovu čistá. Tu noc, kdy zemřela, jsme byli v Kalifornii na oslavě jednoho kamaráda v jeho plážovém domě. Celý den se chovala divně a já se jí ptal, co se děje, ale ona trvala na tom, že nic, ale mohl jsem říct, že jí něco trápilo. Později večer jsem odešel s Charlesem a dalším kámošem do obchodu pro další alkohol, a když jsem se vrátil, nemohl jsem ji najít. Když jsem šel nahoru už potřetí, právě vycházela z koupelny. Zeptal jsem se jí, proč neodpovídala na mé volání a ona řekla, že mě neslyšela. Byla v silném rauši. Vešel jsem do koupelny a na podlaze našel dvě injekční stříkačky. Právě si píchla heroin.“ Tvrdě polknu. „Nikdy nezapomenu, jak jsem se v tu chvíli cítil. Byl jsem rozzuřený. Vztek mě pohltil tak moc, že jsem nebyl schopný uvažovat jasně. Popadl jsem stříkačky ze země a hodil je ze schodů, popadl jsem ji za ruku a vedl ji pryč z oslavy. Zeptal jsem se jí, kdy začala brát heroin a ona odpověděla, že už ho bere nějakou dobu. Jak to, že jsem to nevěděl, mi hlava nebere.“

„Protože jsi ji miloval a nechtěl jsi to vidět. Víš, jak se říká, že láska je slepá.“

Zíral jsem na Aubrey, když to řekla a má pravdu. Všímal jsem si posledních pár měsíců, které vedli k její smrti, že se chová divně a každým dnem se mi mění před očima.

„Začal jsem na ni křičet a pak jí dal ultimátum. Buď drogy, nebo já, už jsem toho měl dost. Už jsem takhle nemohl žít. Řekla mi, že i když mě moc miluje, drog se nedokáže vzdát. Řekl jsem jí, že jsme skončili a jak jsem odcházel, běžela za mnou, chytila mě za paži a prosila, abych neodcházel. Otočil jsem se k ní, vzal ji za ruce a prosil jí, aby přestala s drogami. Řekl jsem jí, že jí druhý den odvezu na odvykačku a jestli nepůjde, odejdu. Podívala se mi přímo do očí a po pár okamžicích ticha souhlasila. Držel jsem ji pevně a pořád ji opakoval, jak ji miluju. Požádala mě, jestli bych nemohl zaběhnout do domu pro nějaký aspirin a skleničku vody. Když jsem se vrátil, nemohl jsem ji nikde najít. Stále dokola jsem na ni volal. Venku byla taková tma, až na světlo vycházející z lodí v dáli na moři. Přepadl mě strach a začal jsem panikařit, běžel jsem na pláž a našel jsem stopy jejího oblečení po cestě do vody. Stále jsem křičel její jméno, zbavil jsem se bot, strhl ze sebe košili a běžel do vody. Charles a pár dalších kluků mě slyšelo, jak na ni křičím, přiběhli za mnou a ptali se, co se děje. Nemohl jsem ji najít, prostě jen tak byla pryč. Charles zavolal 911 a policie tam byla do pár minut. Pátrání trvalo několik dní, ale nikdy nenašli její tělo.“

Aubrey se přiblíží a položí mi obě ruce na ramena.

„Je mi to líto. Nedokážu si to ani představit.“

„Zemřela kvůli mně. Kvůli ultimátu, které jsem jí dal. Kdybych jí neřekl, že odejdu, nikdy by nešla do oceánu a nezabila se.“

„To nevíš. Nemyslela jasně kvůli těm drogám. To, co se jí stalo, nebyla tvoje vina. Musíš tomu uvěřit.“

„To mi říká každý, kdo ví, co se stalo, ale nakonec to byla moje slova, která ji dovedla k vodě.“