SF - 30. kapitola

Překlad: Lenuszka

Lexi

NFL draft, druhé kolo

Rádio City Music Hall, New York

O dva měsíce později…

 

„A za sanfranciské Devětačtyřicítky… Austin Carillo z týmu Alabama Crimson Tide!“

Austin zatěkal očima ke mně, když jsme všichni seděli vzadu v Rádio City Hall, držel mě za ruku a zvedl ji ke svým rtům. Ta jeho se třásla.

„Pix… kurva,“ vydechl, a já jsem se opřela do jeho náručí, když zavřel oči v modlitbě.

„Austine! Devětačtyřicítky!“ zaječel Levi a vyskočil ze svého sedadla. Austin pustil mou ruku a vstal, aby svého bratra objal, oba se k sobě přitiskli, užívali si velikost té chvíle.

Austin se odtáhl a napůl omámený odešel na pódium pro svůj dres.

Já jsem seděla a pozorovala ho na televizní obrazovce, přitom jsem se nemohla přestat usmívat.

„Jak se cítíš, zlatíčko?“ zeptala se Ally s obavami.

„Jsem v pohodě, trochu unavená, ale je mi fajn.“

Byly to dva měsíce od mé recidivy a už jsem přibrala devět kilo. Byl to pomalý proces, ale každým dnem jsem na tom byla lépe… s pomocí Austina. A i on se zlepšoval. Našel pro sebe a Leviho byt daleko od Westside Heights, a už nikdy o gangu neslyšeli.

Sedačka vedle mě se najednou prohnula, a Levi se na mě s úsměvem podíval. „Věříš tomu, Lexi? Jedeme do San Franciska!“

Poplácala jsem ho po ruce a usmála se taky. „To ano, zlato. Začnete znovu, v Kalifornii se vypracujete.“

Leviho úsměv opadl a naklonil hlavu na stranu. „Ty půjdeš taky, že? Budeš tam s námi?“

Sklopila jsem oči, než jsem se podívala na své přátele kolem. Všichni se rozhodli, že zůstanou tady v NYC. Rome, byl včera zvolen prvním hráčem draftu a mířil do Seattle Seahawks. Slavili jsme s ním celou noc. Ale dnes bylo vše o Austinovi.

Mí přátelé zúčastněně sledovali, jak bojuju s Leviho otázkou. Pravdou bylo, že jsem si nebyla jistá, jestli dokážu být kdekoli jinde než v Tuscaloose. Kruci, doktora Lunda jsem musela uprosit, aby mě sem pustil na pár dní. A navíc, Austin nikdy nezmínil, že bych měla jít s ním. Po osmi týdnech normálního život, jimž předcházely roky zvratů, jsem si nebyla jistá, že si chce vzít s sebou jako parťačku svou anorektickou přítelkyni. Už tak na něj byl vyvíjen přílišný tlak.

„Užijeme si dnešní den, zlato. Pak uvidíme, kam nás cesty zavedou.“

Leviho oči byly plné obav, ale netrvalo to dlouho, když se Austin objevil u dveří ve svém novém dresu.

Jeho výraz značit naprostou nevíru, ale já jsem věděla, že to zvládne… A byla jsem si sakra jistá, že se na něj dolů dívá i jeho máma a tancuje radostí. Pyšně se usmívá na svého syna a muže, kterým se stal.

Rome, vstal a přitiskl si k pasu Molly, když řekl, „Jdeme slavit?“

Austin se na mě podíval, a já jsem věděla, že kontroluje, jestli mám dost síly jít. Kývla jsem hlavou a řekl, „Pár hodin ještě zvládnu.“

Austinův úsměv mě málem dostal do kolen.

Můj zlomený kluk z parkoviště přívěsů se pomalu uzdravoval… a vzal s sebou mé srdce a duši.

***

„Zvládáš, Pix?“ zeptal se Austin, když jsme pozdě večer vstoupili do hotelového pokoje, natáhl se a vzal mou ruku do své.

Usmála jsem se, přikývla a polkla zlou předtuchu. Austin a já jsme spolu strávili posledních pár měsíců každý den, ale nemilovali jsme se. Chodil se mnou na každou terapii, zůstával se mnou v nemocnici spolu s Levim, dokud mě nepustili a já nebyla zpátky u rodičů, kam chodil každý den a prostě byl po mém boku.

Před dvěma týdny, jsem rodiče přemluvila, aby mě pustili zpátky do domu sesterstva, ale teď to bylo poprvé, co jsme byli opravdu sami.

Políbil mě na hřbet ruky, pak mě pustil a vydal se do koupelny, sundal si přitom bundu.

Vypadal tak úžasně, tak nóbl ve svém černém obleku, tmavé vlasy a barevná tetování jako hříšný protiklad k drahému materiálu obleku.

Austin se podíval zpátky, jeho mafiánský cejch už nevypadal tak hrozivě, a řekl, „Jen si dám sprchu. Budu hned zpátky.“

Jakmile se za ním zavřely dveře, pomalu jsem přešla k zrcadlu a s přivřenýma očima jsem počítala do tří.

Jedna… dvě… tři…

Otevřela jsem oči a zírala na holku před sebou. Zhluboka jsem vydechla. Prohlížela jsem si její tmavé vlasy, které zase houstly poté, co jich hodně vypadlo v souvislosti s recidivou. Zelené oči byly zvýrazněny černou tužkou a rty namalované tmavě červenou rtěnkou.

Neporovnávej se, Lexington. Nikdy pro něj nebudeš dost dobrá, nikdy nebudeš dost krásná.

Pevně jsem zavřela oči, nechala ten hlas vymluvit. Pak jsem je znovu otevřela, a zírala na odraz, přičemž jsem šeptala, „Ano, jsi. Jsi pro něj krásná. On tě neodmítne. Ty jsi krásná, tečka.“

Ten hlas upadl do nevědomí a já jsem za sebou najednou cítila horko a nos mi naplnila vůně vody. Podívala jsem se do zrcadla za sebe a tam byl Austin, jen v boxerkách, vypadal dokonale a temně, v očích měl obdiv a všechny mé strachy se rozplynuly.

Austin se natáhl a přejel mi prstem po tváři, sjel níž do ohybu mého krku a na mou horkou kůži mi sázel polibky.

Zavřela jsem oči, natáhla jsem se za sebe a přitiskla si ho stehny k sobě, cítila jsem za sebou jeho tvrdost.

„Austine…“ zašeptala jsem a cítila horko ve svém středu.

„Pix…“ řekl zhrublým hlasem a já jsem se mu otočila do náruče. Roztáhla jsem dlaň na jeho hrudi, a zvedla se na špičky, abych mohla lehce políbit tetování holubice na jeho krku.

Chytil mě za zátylek, nakrčil rty a zasténal. „Kurva… Pix… potřebuju tě.“

Odstoupila jsem, vzala ho za ruku a vedla ho k velké královské posteli. Austin se na mě zmateně díval, a já jsem mu naznačila, aby si sedl na kraj.

Udělal, co jsem chtěla, a já jsem mu rukou prohrábla vlasy, on pod tím dotekem zavřel oči. Jeho reakce mě povzbudila.

Když se natáhl, aby mě chytil v pase, odstoupila jsem, a Austin naklonil hlavu na stranu. „Pix? Co se děje?“

Neschopná mluvit díky intenzitě toho, co jsem chtěla udělat, jsem zavrtěla hlavou a sáhla dozadu na zip mých šatů. Austin vykulil oči, a já jsem se na něj pořád dívala.

Rozepnula jsem zip, zavřela oči a s hlubokým nádechem jsem šaty nechala spadnout na podlahu. Austin bolestivě zalapal po dechu, a když jsem znovu otevřela oči, drtil v dlaních prostěradlo, zíral na mě v podprsence a kalhotkách, jako by nemohl odolat, jeho tvrdá délka testovala materiál jeho boxerek.

Položila jsem ruce na přední zapínání mé podprsenky, srdce mi v hrudi divoce bušilo, a já jsem pomalu osvobodila prsa a pustila podprsenku na podlahu. Cítila jsem se malá a slabá, skoro jsem svou akci odpískala, dokud jsem neslyšela, jak Austin frustrovaně zavzdychal, když hladově zkoumal pohledem mé nahé tělo.

Zhluboka jsem se nadechla.

Neznechucovalo ho to… ono ho to vzrušilo…

Ruce se mi třásly pod důležitostí té chvíle, zahákla jsem palce za černé kalhotky a sundala jsem si je z nohou.

Když jsem se narovnala, podívala jsem Austinovi přímo do očí a uviděla jsem tam slzy. „Pix…“ zašeptal a natáhl se pro mou ruku, přitiskl si mě k hrudi a přejel mi rukou po délce hrudi a břicha. „Ty jsi tak zatraceně krásná,“ řekl chraplavým hlasem. „Ty jsi… dokonalá…“

Dokonalost… cíl, kterého jsem vždy chtěla dosáhnout.

Skoro jsem nad jeho upřímnými slovy roztála, a odpověděla, „Jsem krásná… s tebou…“

A pak mi to došlo: Už jsem se s Austinem nebála. Nebála jsem se nést své strachy, všechna svá tajemství… mou duši… sebe.

Najednou mě chytil kolem krku a stáhnul mě na sebe dolů, naše ústa na sebe narazila.

Byla jsem ztracená v jeho doteku.

Rukama jsem sevřela neposedné prameny jeho vlasů, on se zatím dobýval jazykem do mých úst, naše jazyky spolu soupeřily, jako by chtěl vlézt do mé kůže.

Vymanila jsem se jeho ústům a použila ruce na matraci, abych pomalu sjela po jeho těle a líbala ho na horkou kůži jeho břicha, svaly se mu přitom napínaly. „Pix… Kriste, to je úžasné…“ mumlala a chytil mě za vlasy.

Došla jsem k lemu jeho boxerek, zahákla jsem za ně prsty a stáhla mu je po stehnech až ke kotníkům, pak je odhodila na podlahu k mému oblečení.

Byli jsme tělo na tělo, a oba jsme přestali, uvědomili jsme si, co to znamenalo. Zdolala jsem svůj největší strach. Být před Austinem nahá. Konečně jsem byla sama sebou, s Austinem.

Bylo to dokonalé.

Přetočil mě na záda, roztáhl mi nohy a já jsem si ho nastavila k vstupu. Jazykem mi kroužil po kůži mého hrdla a prsty mě hladil po těle, až do míst, kde se otřel o můj klitoris. Naskočila mi husí kůže všude tam, kde mi na prsou Austin nechal vlhkou cestičku z polibků, pak na břiše a na bocích. Rukama mi stiskl vnitřní stranu boků a podíval se na mě. Roztáhl mi nohy a snížil se tak, dokud nebyl ústy v úrovni mých stehen.

„Bejby, musím tě ochutnat. Chtěl jsem tě lízat už tak dlouho.“

Já jsem uklidnila nervy, Austin sklonil hlavu a přejel mi jedním olíznutím mé záhyby. Hlava mi spadla dozadu a dlouze jsem zavzdychala, když Austin obkroužil můj klitoris a nasál mě svými rty a horkým jazykem.

Instinktivně jsem nadzvedla boky a cítila jsem se jako bych se vznášela ve výškách, kterých jsem se ještě nedotkla.

„Kruci, Pix, chutnáš tak dobře. Tak zatraceně dobře,“ zamumlal mi do kůže, a já jsem vzplanula.

„Austine!“ vykřikla jsem, když do mě vsunul prst, tlačil se na to správné místo. Zaplavilo mě vzrušení, když Austin jazykem zrychlil, udělala jsem se mu do pusy, Austin zavrčel a přejel si rukou po délce svého péra.

Zvedl hlavu, v očích měl rozhodnost, když se nad mým vyčerpaným a uspokojeným tělem vztyčil. Přejel mi po mé vlhkosti a já jsem ztuhla. Austin okamžitě taky.

„Pix?“ zeptal se napjatým hlasem.

Vzala jsem jeho tvář do dlaní. „Chci…“ Divoce jsem se nadechla. „Chci být… nahoře. Potřebuju dneska převzít kontrolu…“

Austin vykulil oči a viděla jsem, jak polknul. „Jsi si jistá?“

Přikývla jsem a zvedla hruď, Austin mi pomohl, abych byla nahoře a sedla si obkročmo na jeho stehna.

„Kondom?“ zeptala jsem se odvážně, ale věděla jsem, že se červenám.

„V horním šuplíku,“ odpověděl, nahnula jsem se a roztrhla zlatou fólii zuby.

Austin mi vzal kondom z rukou a já jsem sledovala, jak si ho nasadil. Pohladil mě rukama po lýtkách a zastavil se na stehnech.

„Jsi připravená, Pix?“ zeptal se, v očích měl najednou obavy.

Naklonila jsem se dopředu, políbila ho, ochutnala jeho jazyk, a sáhla dolů, vzala ho do ruky a navedla do sebe.

Jak jsem do sebe brala jeho délku, Austin přerušil polibek, jak zalapal po dechu, rukama mi skoro udělal modřinu do stehen.

Narovnala jsem se a zanaříkala, když se do mě Austin natlačil, byla jsem neskutečně plná, ale nestačilo to. Chtěla jsem jím být posedlá, pohlcená, a když jsem se mu podívala do jeho italských očí, cítila jsem, že je na tom stejně.

Zklidnil mé boky, krk měl napjatý a palcem mi jemně hladil stehna. „Co se děje, bejby?“

Roztřeseně jsem se nadechla, vzala jeho ruku a držela ji před sebou. „Chci, aby ses mě dotkl.“

Nakrčil obočí a zeptal se, „Kde, Pix? Dotkl se tě kde? Jen si řekni… řekni, kde.“

Ruce se mi začaly nervózně třást, Austin si vsál koutek spodního rtu, a já jsem opatrně vedla jeho ruku dozadu.

Austin zamrzl a snažil se odtáhnout. „Pix, ne. Nedělej to. Já se tě tam nedotknu. To je v pořádku. Nechci nic spustit.“

Srdce mi vynechalo nad jeho ohleduplností a odpověděla jsem, „Chci, aby ses mě tam dotkl. Chci být tvoje, a chci, abys ty byl můj každým možným způsobem, bez překážek.“ Sklopila jsem zahanbeně oči a tiše dodala, „Je to poslední stěna, kterou je třeba zbořit… a… a…“

Austin si propletl prsty s mými a řekl, „Co, Pix?“

„Chci, abys byl tím jediným, kdo ten spouštěč zničí. Všechno to začalo odmítnutím kluka, kterého jsem měla ráda… chci, aby to skončilo přijetím kluka, kterého miluju.“

Zaplály mu nozdry a přikývl na souhlas.

V očích zabořených do mých, jsem vedla jeho ruku dolů po zádech, pak jsem zavřela oči a položila jeho ruku celou plochou na kůži.

Nejdřív jeho dlaně byly jako pálící železo, a já jsem nemohla dýchat… nemůžu dýchat! Děje se to znovu! Já… já… já-

„Ššš, Pix. To je v pořádku,“ uklidnil mě Austin a pak začal rytmicky pohybovat rukama nahoru a dolů po mých zádech. Soustředila jsem se na pohyb jeho rukou a o pár minut později se můj dech uklidnil a já jsem prudce otevřela oči.

Dotýkal se mých zad… Dotýkal se mých zad.

„Austine…“ zamumlala jsem, když mi ukápla slza.

Zvedl se, naše břicha se dotýkala, Austin přitiskl své rty k mým a já jsem se na něm začala pohybovat.

Horko mezi našimi tělo se zvyšovalo, čím rychleji jsme se pohybovali, a s každým pohlazením mých zad jsem ho milovala víc, užívala jsem si tu naprostou důvěru, která narůstala spolu s naším uvolněním, když jsem ho chytila za tmavé rozcuchané vlasy.

Austin mě se syknutím přestal líbat a dlouze zamručel. „Pix, já už budu. A budu tvrdě, bejby.“

Lapala jsem po dechu, vlasy jsem mu stiskla pevněji a přitiskla své čelo k jeho. „Já taky… já už… ach… Austine… už budu… Bože… Já –“

Zavřela jsem oči, světla vybuchla a cítila jsem Austina, prsty mi zabořil do zad a hlasitě mi zavzdychal do krku.

Stále jsme byli spojení, naše těla se lepila potem, přitiskli jsme se, jak jsme se vraceli z našich společných výšin… z naší život měnící chvíle… od našich odhalených duší… od definitivního zničení mého spouštěče.

Austinův horký dech mi ovanul krk, a když jsem vzhlédla, viděla jsem čistou lásku.

„Ti amo,“ zašeptal, dlouhé tmavé řasy měl vlhké z emocí. „Ti amo, Pix.“

Pohladila jsem ho po tváři a odpověděla, „Ti amo. Ti amo tantissimo.“

Austinův úsměv jako odpověď mohl zastínit slunce, jak byl zářivý.

„Puoi parlare Italiano, Pix?“ Mluvíš italsky? Řekl Austin mezi polibky.

„Ci sto provando.“ Snažím se, odpověděla jsem.

Zasmál se a propracoval se rty na má prsa, pak se odtáhl, vzal mou ruku do své a řekl, „Pojď se mnou do San Franciska. Pojď se mnou a Levim. Buď naše rodina.“

Přitiskla jsem si ruku na hruď, začala jsem třást hlavou. „To nechceš, Austine. Pořád se uzdravuju z nemoci, a ty nepotřebuješ takového rozptýlení, když sám se sebou chceš něco udělat.“

„Já tě potřebuju,“ řekl přísně. „Potřebuju tě tak moc. A chci tu být pro tebe… pomoct ti.“

„Co když… co když budu mít další recidivu? To by bylo příliš –“

„Pak tady budu pro tebe, abychom tím prošli. Nechci fotbal ani Kalifornii, pokud nebudu mít tebe. Potřebuju tě… potřebuju tě tak moc. Zachránila jsi mě přede mnou samotným… a zachránila jsi i Leviho.“

Usmála jsem se nad zábleskem vzpomínky.

„Co?“ zeptal se Austin s úsměvem.

„Ten večer v přívěsu, když se mnou chtěla tvoje máma mluvit, mi řekla něco podobného.“

Těžce polkl nad zmínkou o jeho mámě, a zašeptal. „Opravdu?“

Přikývla jsem, položila jsem mu ruku na tvář, „Řekla mi, že si myslela, že to ty budeš ten, kdo fotbalem zachrání rodinu. Ale když potkala mě, tak věděla, že to budu já, která zachrání tebe.“

Austin zkusil zamrkat slzy, ale jedna mu unikla a stekla mu po tváři.

„Řekla, že moje duše je spojená s tvou.“

„Měla pravdu, Pix.“ Rychle se podíval vzhůru v tiché modlitbě, než svou pozornost zaměřil zpátky na mě. „Tak co říkáš? Přestěhuj se ke mně. Přísahám, že tě už nenechám znovu padnout.“

„Dobře,“ řekla jsem s úsměvem. „Přestěhuju se s tebou.“

Přitiskl se čelem ke mně, povzdechl a řekl, „Zatracené A.“