Captivated - 8. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Evička

„Retiré devant! Řekl jsem retiré devant, Anabel. Bože.“

„To jsem udělala.“

„Tak proč byla tvoje noha stále na podlaze, děvče?“

Hádka mezi režisérem a tanečnicí pokračovala dál, ale zjistila, že dokud to nebyla ona, kdo se s ním dohadoval, bylo muže snadné vypnout.

Liliana dopadla ze své pozice dolů, vděčná, že v tu chvíli nebyl Gordův hněv na ní. Cítila se však špatně za Anabel, protože dívka byla ve správném pohybu a pozici. Nezáleželo na tom – pracovali sedm hodin a v době, kdy končila šestá hodina, zhruba nastal čas, kdy Gordovi došla trpělivost, co se tréninku a zkoušky týče.

Nemohl mít oči na dvaceti tanečnících najednou, ale rozhodně si myslel, že mohl. Takže když se jeho frustrace nebo podráždění z čehokoli přelila přes hranu, rád si to vylíval na tanečnících.

Bez ohledu na to, zda šlo jen o jeden z dalších jeho výbuchů, nebo zda ta dívka skutečně vynechala pohyb, za tu pauzu byla vděčná. Dala jí možnost popadnout dech, z tyče u zdi si vzít ručník a otřít si obličej, krk a ramena.

Právě, když do dveří vešel známý muž, vnímala svůj unavený odraz. Táta byl ve svých dobrých dnech impozantní – vysoký, tmavý a zamyšlený. Máma ráda říkala, že Lucian dokáže člověka umlčet pouhým pohledem jeho směrem, a chytrý člověk dokázal jeho náladu odhadnout jen podle toho, jak tmavé jeho oříškové oči v kterýkoli daný den byly.

Liliana věděla, že to všechno byla pravda.

Věděla také, že to byl její táta. Nikdy ji neděsil a rozhodně ji ani nezastrašoval. Jak by mohl, když byl tím samým mužem, který ji večer před spaním zpívával speciální píseň, kterou vymyslel jen pro ni, nebo se k ní připojil na všechny čajové dýchánky, když byla jen holčičkou?

Byl jejím tátou.

To bylo to jediné, co viděla.

„Promiňte, ale tady nemůžete být,“ řekl Gordo.

Lucian režiséra ani nepoctil svou pozorností, pohled přes studio dopadl přímo na ni. Ukázal na ni jediným prstem a pak jím pohnul, jako by tak mlčky požadoval pohni se.

Netušila, co se dělo, ale v útrobách se jí tvrdě a rychle usadil bodec hrůzy. Táta se v jejím tanečním studiu nikdy neukázal, protože tady svým způsobem pracovala. Byla tu jen kvůli tomu a kvůli ničemu jinému. On o takové věci nestál.

„Za vteřinu se vrátím,“ řekla Gordovi.

Když procházela kolem ředitele, muž odpověděl: „Řekni svému hostovi, že v mém studiu není znovu vítán. Nehodlám tolerovat pro své tanečníky takovéto rozptýlení, Liliano!“

„Ach, už sklapneš?“ vyštěkl Lucian ode dveří. „Bože, člověče, můžou tě slyšet křičet i všichni lidi venku na zkurvené ulici. Oni tančí pro tebe, ale nejsou tvým majetkem. Chovej se k nim jako k lidem, jo?“

„Tati,“ zasyčela.

Vystrkala Luciana ze dveří – i když ve skutečnosti jí stačilo jen přitisknout ruce proti jeho hrudi, aby ho tak dostala z cesty. Ne, že by se při tom pohybu nějak extra bránil nebo cokoli jiného.

Díky bohu.

„Nedělej to,“ řekla mu.

„Zní jako blázen.“

Skoro protočila oči v sloup, ale raději přikývla. „Jo, svým způsobem takový je.“

Za sebou slyšela Gorda zavolat: „Dobře, dejte si patnáct minut, ale pak se vraťte zpátky. A Trente, přísahám, že jestli tě znovu uvidím venku kouřit, vyříznu ti ty zkurvené plíce z těla ven.“

Lucian se ušklíbl. „Správně. Ten muž je rozhodně schopný z někoho něco vyříznout. Tím jsem si jistý.“

„Potřeboval jsi něco – nebo se něco stalo?“

Usoudila, že čím rychleji tátu přivede k tématu, proč se ve studiu objevil, tím rychleji by se mohla vrátit zpátky k práci a pro víkend skončit. Byla neděle a na příští týden se těšila z více důvodů, než by se chtěla snažit vysvětlit.

Charitativní představení, za prvé.

A za druhé Joe.

Telefon celý den mlčel, ale slíbil ji, že v pondělí něco podniknou. Dobře, už měla něco na mysli, ale zatím tu ještě nebyl, aby udělal nabídku, takže…

Lucian se zamračil na tanečníky, kteří vycházeli ven ze studia. „Je tu někde místo, kde bychom si mohli na chvíli trochu popovídat – v soukromí?“

Podívala se na něj. „Koupelny a šatny. Skladiště s potřebami. Gordova kancelář – ani se neptej, dovnitř nikdo nesmí. A další studio. Vyber si.“

„Studio.“

Dobře.

Vydala se chodbou a táta ji tiše následoval. Brzy se ocitli ve studiu na konci chodby, ale stejně jako v tom prvním ani tady nebyly dveře, které by bylo možné zavřít, aby získali soukromí. Byla to jen jeho iluze.

„A teď mi odpovíš?“ zeptala se. „Stalo se něco, nebo –“

„Proč jsi mi neřekla, že se k tobě při premiéře Šípkové Růženky přiblížil Rich Earl?“

Zamrkala.

Sevřelo se jí hrdlo.

Na hrudi cítila bolest.

Prsty se jí chvěly, a to chvění se jí při vyslovení mužova jména dostalo až do páteře. Udělalo se jí z toho špatně od žaludku, v hlavě cítila až přílišnou lehkost. Do břicha se jí nebezpečně tvrdě zavrtal strach – jako koule pevného uzlu, kterou nedokázala dostat ven, ať se snažila sebevíc.

Jo…

To bylo to, co v ní Richovo jméno vyvolalo.

I když cítila tak obrovskou bolest, naučila se jí nedávat najevo navenek. Hlavně ne, když přišlo na zatraceného Riche Earla. Muže, který udělal spoustu věcí, ale ona mu odmítala dovolit, aby ji děsil ještě o jedinou zatracenou minutu déle.

To, co udělal jednou, stačilo.

Už ne.

„Omlouvám se,“ zamumlal Lucian rychle.

„Nemyslel jsem –“

Sakra.

„Myslela jsem, že se v tom zlepšuji.“

Táta zvedl obočí. „Prosím?“

„V tom, jak skrývám, jak mi… vadí,“ řekla dutě.

Se zavrtěním hlavy ji objal paží kolem ramen. V mžiku se ocitla vtažená do jeho uklidňujícího, vřelého objetí. Bylo tam bezpečí – tam jí nikdy nic neublížilo.

Stejně jako by byla znovu holčičkou.

Bradou se opřel o temeno její hlavy a řekl: „Skrýváš to velice dobře, a to je obdivuhodné. Ale také jsem tvůj táta, Liliano, a vidím, když na tebe mají věci špatný vliv. I když jsem si jistý, že to, že se od tebe nedočkal reakce, když se k tobě přiblížil, ho nasralo jako nic jiného. Oba víme, jak si muži jako on užívají vidět peklo, které způsobí.“

Emoci, kterou cítila hluboko v krku, spolkla. „Možná – já nevím. Jen jsem ho chtěla dostat pryč.“

„Ale proč jsi mi to neřekla?“

„Nebylo co říct. Od té doby se ke mně nepřiblížil a Gordo dal najevo, že by neměl být pouštěný dozadu při jakémkoli mém představení. Co jiného můžu dělat, tati?“

„Říct mi to.“

Bolest v jeho hlase se silně mísila s jeho hněvem. Věděla, že to nebyla zlost směřovaná na ni, ale spíše na muže, který stále ještě nedostal za věci, které udělal, to, co si zasloužil.

„A co bys dělal?“ zeptala se. „Jednou ses pokusil něco udělat a ono to –“

„Tentokrát to není to samé.“

Ztuhla a podívala se na něj. „Co to znamená – co uděláš teď?“

Zavrtěl hlavou. „Není na tobě, aby sis s tím dělala starosti.“

„Myslím, že možná –“

„Pokud se k tobě znovu přiblíží, musím to vědět.“

„Jak ses to dozvěděl tentokrát?“

„Tuším, že od někoho, kdo to viděl z dálky.“

Pár vteřin se snažila dát si dohromady, kdo přesně to mohl být. Koneckonců, znala jen jediného člověka, který byl ten večera na představení. Jen jediného člověka, který byl v kontaktu s jejím tátou.

Joe.

Ale proč by mu dával informace?

A kolik toho o Richovi věděl?

„Musíš mi říct, pokud se to bude opakovat – rozumíš?“ zeptal se.

Přikývla. „Jo, pochopila jsem.“

I když teď měla mnohem víc otázek než odpovědí.

***

Liliana ležela ve svém bytě na zádech, zírala do stropu a přes sluchátka v uších neslyšela nic jiného než lyrickou hudbu svého oblíbeného umělce. Chodidla si máčela v teplé Epsom soli, aby zabránila jejich přílišné bolesti, a hudba ji umožnila uvolnit se natolik, že se nestarala o mírné štípání, které v prstech u nohou cítila.

Nikdo neřekl, že být baletkou bylo snadné.

Nikdo neřekl, že se pro to nebylo třeba obětovat.

Zavřela oči a při posledních slovech a akordech písně o ženě, která přišla o muže, kterého nikdy ani nepoznala, téměř tála. Jak podivně příhodné ji to připadalo.

Víc než v jednom směru…

Jakmile píseň skončila, vytáhla si sluchátka z uší ven a zhluboka si povzdechla. Zvedla paže, kterými si zakrývala oči, a při pohledu na muže, který stál hned vedle ní, skoro zatraceně zaječela.

Výkřik ji v krku umlkl.

Ale jen proto, že to byl Joe.

Přesto jí srdce zatraceně bušilo.

„Ježišmarjá, nemůžeš vydávat nějaký hluk?“ zeptala se.

Zatímco si ji prohlížel, v pohledu mu tančilo pobavení. „Přišel jsem za tebou dřív, než jsem řekl, že bych mohl, a teď mě za to chceš obviňovat?“

Vypadal tak zatraceně samolibě.

Zamračila se.

Trochu.

„Jak ses sem vůbec dostal, Joe?“

„Několikrát jsem klepal.“

„Na to jsem se neptala,“ poukázala, „a poslouchala jsem hudbu.“

„Máš stereo systém. Pusť si to přes reproduktory.“

Na podlaze, jak nejlépe mohla, pokrčila rameny. „Občas potřebuji předat hudbu přímo do mozku, nebo tak blízko, jak jen se k němu dostanu.“

Naklonil hlavu ke straně. „Co tam dole vůbec děláš?“

„Pěkná odchýlení, když jsi mi ještě neřekl, jak ses dostal do mého bytu.“

„Překonal jsem zámek, protože jsem si dělal obavy. Co to děláš?“

„Relaxuji.“

„Tohle mi nepřijde příliš jako relaxace.“

„Opírat se zády do něčeho plochého a tvrdého, a přitom si dobře namočit nohy?“ Šťastně si vydechla. „Je to dokonalé.“

„Beru tě za slovo.“

Ze strany se na něj podívala a vnímala oblek a kravatu, které měl na sobě. Obvykle nosil koženou bundu a džíny. Tohle bylo nové.

Líbilo se jí to.

Hodně.

„Proč tento oblek?“ zeptala se.

Přidřepl si na podlahu vedle ní – navzdory své velké velikosti velice ladně. Bylo to skoro roztomilé, ale nemyslela si, že by ocenil, kdyby mu to řekla. „Přišel jsem sem hned poté, co jsem dokončil něco jiného. Nezdržoval jsem se převlékáním.“

Srdce jí klopýtlo.

Usmála se.

„Co, nemohl ses dočkat, až mě uvidíš, nebo co?“

Škádlila ho jen napůl.

Jedna její část chtěla, aby řekl – „Ano, přesně to,“ zamumlal.

Zuby si kousala spodní ret a snažila se přijít na to, jak se díky tomu všemu cítila. Trochu lehkomyslně, ale ne ve špatném slova smyslu. Ohromeně, rozhodně.

„Nejsem si jistá, co s tebou mám dělat, Joe Rossi.“

V hříšném úsměvu po ní blýskl zuby. „Jo, to ani já ne.“

„Takže kde jsi vůbec byl?“

„Mimo město.“

Nic jiného nenabídl.

Rozhodla se na něj netlačit. „Měla bych tě varovat, že na dnešní večer toho nemám zatraceně moc v plánu. Na zkouškách jsem byla devět hodin na nohou a dneska už na nich neplánuji být ani na další minutu.“

Při jejím prohlášení nemrkl ani řasou. „Nepřišel jsem, abych něco podnikl. Přišel jsem, abych viděl tebe, srdíčko.“

„Ach… no, dobře.“

„Už jsi skoro hotová?“

„S čím?“

Ukázal na extra velkou umělou vanu, kterou používala k namáčení nohou v horké vodě a Epsom soli. „S tímhle.“

„Jo, nech mě jen se osušit.“

Zvedla se do sede a natáhla se po malém ručníku, který měla stranou pro dobu, až bude hotová. Joe byl o něco rychlejší než ona a svou velkou rukou její levý kotník jemně objal. Druhou rukou popadl ručník a zvedl jí nohu z teplé vody ven.

Když se někdo možná mohl dotknout jejích nohou nebo vidět to týrání, kterému byly vystavené, její okamžitou reakcí by bylo odtáhnout se a schovat je.

A přesto to prostě… neudělala.

Zatímco jí nohy opatrně osušoval ručníkem, mlčel. Když se pak konečky prstů dotýkal jejích pohmožděných prstů u nohou, popraskané kůže a zničených nehtů, ticho narůstalo. Barva a otoky mohly být lepší nebo horší podle toho, jak moc tančila a záleželo i na dalších faktorech.

Nebyl to hezký pohled.

„Každý chce být úspěšný,“ zamumlal a podíval se na ni, „ale nikdo doopravdy nechápe, co to vyžaduje, nebo co pro to musí člověk obětovat.“

Nikdy nebyla vyslovena pravdivější slova. Byla si jistá, že dlouhou dobu neuslyší nic upřímnějšího než tohle.

„Riziko povolání,“ odpověděla s pohledem na své nohy.

Opatrnými doteky mlčky přesunul její nohy do svého klína a pak se natáhl i po ni. Prsty pevně sevřel kolem jejích a zvedl ji z lehu tak, aby mohla sedět naproti němu.

„Myslím, že od doby, kdy jsi tu byl naposledy, se mi možná stýskalo,“ připustila.

Zasmál se. „Myslíš?“

„Je to stále otázka k diskusi.“

„Ach, myslím, že bych ti mohl připomenout zcela přesně, proč se ti po mě stýskalo, Tesoro.“

Nedal se přehlédnout sugestivní pokles v tónu jeho hlasu. A i ona byla až příliš ochotná podvolit se jeho návrhu.

„Možná bys to tedy měl udělat,“ zašeptala.

Se zvednutým obočí se na ní z místa od jejích nohou, které v jemných kroužcích masíroval, podíval. Modrýma očima se zabodl přímo do jejích a jí se do žaludku okamžitě zabodl příjemný výstřel horka. Ach, od tohoto muže přicházely samé dobré věci.

Věděla to.

Taky ji nezklamal.

Během mžiku se ocitla znovu na zádech, kdy se podpírala rukama a Joe se najednou vznášel přímo nad ní. Pohledem sklouzl po její tváři a pak jím přetrvával na jejích rtech tak dlouho, až se jí zatajil dech. Následně ji políbil. Tvrdým, horkým polibkem, který vypovídal o tom, jak moc mu i ona chyběla, a přitom nemusel pronést jediné slovo.

Ne, že by jí to vadilo.

Tohle bylo taky dobré.

Tak dobré.

Do pěsti sevřel její volné tričko, vytáhl ji výš a pak, když už byli oba v sedě, ji dostal přímo do svého klína. Slyšela, jak něco narazilo do vaničky s vodou a pak šplouchnutí, kdy se tekutina vylila na dřevěnou podlahu. Nedokázala však v sobě najít tolik, zájmu, aby se starala o to, že vznikl nepořádek, který bylo potřeba uklidit.

Jediné, na čem jí v těchto okamžicích opravdu záleželo, bylo to, jak ji nechal, aby ho nohama svírala kolem pasu tak, až se svou erekcí zarýval přímo do jejího jádra. S každým pohybem jejích boků se k ní délka jeho penisu tiskla ještě o trochu víc.

Škádlení…

Příslib…

Jednou rukou ji vyhrnul tričko tak, aby se dostal k jejímu nahému ňadru. Konečky prstů pak laskal ztvrdlou bradavku. Druhou vklouzl mezi její stehna a vplížil se pod její titěrné šortky, které nosila na spaní. Téměř přesně tam, kde ho chtěla mít.

„Tohle oblečení mi usnadňuje práci, takže díky,“ zamumlal jí do tváře.

Zasmála se, ale smích se rychle rozplynul v tichém zasténání, protože dvěma prsty vklouzl mezi jejími záhyby. Místo toho, aby kundičku naplnil svými prsty, ji po štěrbině pohladil a pak vytáhl vlhkost, kterou tam našel, až k jejímu klitorisu. Drobnými, rychlými kroužky se věnoval jejímu klitorisu, čímž celé její tělo přiváděl do rychlé horečky. Celou dobu jí přitom šeptal špinavá slova.

Svými rty se pohyboval proti jejímu hrdlu a pak podél čelisti. Ani na okamžik nepřestal se svými slovy, dokonce ani tehdy, když se začala chvět a dostala se až trochu moc blízko k útesu, ke kterému ji táhl. Bože. Nemohla se dočkat, až z něj skočí dolů.

„Nechceš se pro mě udělat?“

„Prosím.“

Zasmál se. „To se ti líbí, že? Myslím, že jsi trochu chamtivá.“

Přinejmenším řečeno.

Odtáhl se natolik, aby mohl zachytit, jak otevřela ústa, když na ní začal útočit orgasmus. A pak nasál mezi zuby její spodní ret a kousl ji tak silně, až se se zlomeným zakňučením dostala přímo přes okraj.

„Joe.“

„Tady to je,“ slyšela ho zašeptat. „A teď mi zatraceně dej i zbytek.“

Ještě ani nestačila popadnout dech a přetáhl ji tričko přes hlavu. Následně ho odhodil někam stranou. Stejnou cestu rychle následovaly jeho sako, kravata a košile.

Ocitla se zvednutá ze země, ale nohama ho stále pevně svírala kolem pasu.

„A ani se mi nesnaž říkat, že neudržíš rovnováhu,“ slyšela ho říct.

Cože?

„Ukaž mi, jak dobře se umíš protáhnout, baletko.“

Zamrkala, protože se bosýma nohama ocitla zpátky na podlaze. Pak si uvědomila, že ji dostal k její tyči, která byla u oken. U oken, která nebyla zastíněná. I když měla v bytě díky zhasnutým světlům tmu, pokud by se kolemjdoucí podívali dost upřeně, téměř každý by pravděpodobně mohl zahlédnout minimálně její nahou siluetu.

„Joe,“ zakňučela a ohlédla se na něj.

Se zavrtěním hlavy se usmál se a ustoupil o krok zpět. „Ukaž mi to – a sundej si taky ty šortky.“

Po krku jí vystoupalo horko. Byla si jistá, že i tváře ji zrudly tou červenou.

Neuniklo mu to. „Nestyď se tu přede mnou, srdíčko.“

S těžkým polknutím se znovu podívala ven z oken. Stejně rychle její rozpaky vyvanuly, protože se otočila a uviděla, jak i on odhodil zbytek svého oblečení. Z kalhot si vytáhl kondom a rychle si jeho latex nasadil na penis. Jen on mohl při nasazování si kondomu vypadat tak sexy.

Zatracené peklo.

Nahý, s ničím jiným než černým růžencem, který mi visel kolem krku, a s pozadím jejích obrazů na stěně, vypadal každým milimetrem jako samotný hřích.

Lahodný.

Nebezpečný.

A dokonalý.

Ten pohled by mohl testovat morálku jeptišky.

Svou erekci sevřel do pěsti, znovu po ni svým škádlivým způsobem blýskl zuby a řekl: „Natáhni se pro mě.“

Pokud to bylo to, co chtěl…

Jak by mohla říct ne?

Rychle ze sebe shodila šortky a neuniklo ji, jak pohledem sjel až na její nahé pohlaví. Musela držet oči na čemkoli jiném než na něm, aby dokázala vyplnit jeho příkaz a udělat to, co jí řekl.

Vzpomněla si, co řekl při jejich poprvé.

Poslouchat.

Posloucháním od něj dostane všechno.

Protáhla se proti tyči – paže, nitro i záda.

Nic moc namáhavého. Právě, když zvedla levou nohu vysoko do vzduchu, aby se proti tyči zaklonila a celé tělo ohnula doprava, zaslechla od něj zvuk, který ji přiměl zaváhat.

Nebo do prdele… předvídat.

Možná šlo o zabručení.

Nebo to mohl být sten.

Ať tak či onak, byl to zdaleka jeden z nejvíc sexy zvuků, které kdy v životě slyšela. Jako by ho nedokázal zadržet, aby mu vyšel ze rtů.

„Víš, jak zatraceně skvěle takhle vypadáš?“

Bože.

Zkroutila se tak, aby zahlédla, jak se postavil přímo za ní. Stěží při tom vydal nějaký hluk.

„Pořídím ti zvonečky, které budeš nosit,“ řekla mu.

„Nasrat na zvonečky.“ Oči mu potemněly a konečně pustil svůj penis. Místo toho ji pohladil po křivce zad a pak přes oblinu zadečku. Po jeho doteku jí kůže zůstala jako v plamenech, které rozehřívaly i její krev. „Drž se tyče, Tesoro.“

Zasmála. „A nenecháš mě spustit nohu na zem?“

„Ani na to kurva nemysli.“

Vtiskl se přímo za její tělo a jedním dlouhým, hlubokým přírazem vklouzl do její kundičky. Při té síle se zalapáním po dechu vyletěla na špičky. Hlavičkou penisu uvnitř ní zasáhl něco úžasného a chtěla, aby to zopakoval.

„Znovu,“ dožadovala se.

Temně se uchechtl a rukou silně zatlačil na spodní část jejích zad. „Líbilo se ti to, že? Sakra, tohle je nádherný pohled. Mám ten nejlepší výhled na tvoji kundičku, jak pohlcuje můj penis, zlato. Jsi tak zatraceně mokrá – promáčíš mě doslova až do koulí.“

Jeho špinavá slova pro ni byla drogou.

Chtěla jich víc.

A víc jeho.

„Zopakuj to znovu, Joe.“

Sotva vyslovila svůj požadavek a začal do ní bušit. Tvrdým, brutálním rytmem, který ji poslal zpátky do tyče, které se držela jako o život. Ale sakra, bylo to taky tak skvělé. Tak zatraceně skvělé.

Šukal ji rychle – neúprosně.

Šukal ji divoce – bez dechu.

Nedokázala myslet za zvuky svých vlastních sténání, za to, jak se svými prsty zarýval do její kůže, tak tvrdě, aby po sobě zanechal stopy, a za zvuky, které vydávala jejich těla pokaždé, když se s ní setkal.

A Joe…

Bože, Joe.

Vezmi si můj penis, Liliano.

Dej mi tu kočičku, děvče.

A její osobně nejoblíbenější… Nechceš moje sperma, baletko?

Po třetím orgasmu se z ní proti tyči stala jen třesoucí se a udýchaná hromádka bordelu. A teprve tehdy se konečně vytáhl z jejího těla a pustil jí nohu dolů na zem. Okamžitě cítila jeho ztrátu, ale hluboké pulzování mezi nohama ji přimělo jen si povzdechnout.

Položil ji na kolena.

Pak byl kondom pryč.

„Vezmi si moje sperma, baletko,“ řekl jí, „a nepromarni ani jedinou zatracenou kapičku.“

Ano, prosím.

Vysála ho a při pohledu na něj, jak nad sebou ztrácel kontrolu, se usmála. Takže možná nebylo nic žhavější než tohle.

Až na pohled na to, jak přicházel.

A chuť, jak jí klouzal krkem dolů.

Jo, to bylo taky docela dobré.

Zhluboka nadechla a pokusila se znovu zorientovat. Zaklonila se na patách dozadu, rukama se držela tyče a dívala se na něj. „Ohledně zítřka – říkal jsi, že bychom mohli v pondělí něco podniknout, že?“

Odkašlal si, ale když odpověděl, hlas mu zůstával stále chraplavý: „Vlastně záleží na tom, co to bude.“

Snažila se nebrat si to osobně.

Bylo to trochu těžké, když měl stále napůl tvrdý a takhle blízko její tváře. A bylo to ještě těžší, protože na jazyku stále ještě cítila chuť jeho sperma.

„Je tu charitativní akce – doufala jsem, že bys mohl jít se mnou,“ zašeptala.

Podíval se na ni.

Jeho odpověď znala ještě dřív, než ji vyslovil.

Stále to bylo na hovno.

„Nemůžu, Liliano.“

Ne, chtěl bych, ale…

Dokonce ani ne To není moje scéna, omlouvám se.

Ne.

Jen nemůžu.

Nemělo to být cítit jako odmítnutí, ale stále to tak bylo. Hlavně proto, že nevěděla, jak se sakra s tímto mužem vypořádat nebo co se s ní snažil udělat. Ale nelíbilo se jí, že se díky tomu cítila až příliš využitě.

Žádná žena se nechtěla cítit využitě.

„Takže tohle je to jediné, co děláme?“ zeptala se ho. „Šukáme a setkáme se v noci nebo tak nějak. Ale nic jiného?“

Svraštil obočí. „Neřekl jsem –“

Ne, pochopila to.

„Díky, že jsi mi to dal vědět, Joe.“