Captivated - 6. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Evička

„Máš otvírák?“

Lilianiny ruce nad jídlem, které právě vybalovala z tašky, doslova ztuhly. Jediné, co slyšela bylo píchat (anglicky screw – otvírák i píchat či zapíchat si). „Cože?“

Na druhé straně ostrůvku zvedl hlavu od láhve vína, kterou držel v rukou. „Vývrtka, Liliano.“

Tváře jí zrudly a mávla k zásuvce za sebou. „Někde tam.“

„Skvěle.“ S tak sebevědomou elegancí, kterou mohl mít jen predátor, proklouzl kolem ostrůvku a dostal se vedle ní. Snažila se soustředit na vybalení jídla, které s sebou přinesl, a ne na to, jak si vedle něho připadala zastrčená. „Ty moc nepiješ, že?“

„Proč si to myslíš?“

„Většina milovníků vína ví naprosto přesně, kde mají svou vývrtku.“

Pravda.

„Piji jen trochu při oslavách a zvláštních příležitostech, ale jinak ne.“

„To není špatná věc,“ řekl.

S vítězoslavným úsměvem ze zásuvky vývrtku vytáhl a pak rychle zapracoval na uvolnění korku z láhve vína.

„Sklenice jsou v horní polici ve skříni,“ řekla.

I kvůli tomu se kolem ní pohnul. Znovu ucítila další závan té dřevité vůně, které očividně dával přednost. Opojná, bohatá vůně, která působila zcela mužným dojmem a s každým nádechem, který udělala, se jí vsakovala do plic.

Měla ho pustit dovnitř, když se náhodně objevil s jakousi napůl kreténskou historkou a solidním vysvětlením-lomítko-omluvou?

To bylo k diskusi.

Pravdou byla, že nikdy nebyla moc dobrá v odpírání si věcí, které chtěla. Očividně měla nějakou svou bláznivou část, která od Joea Rossi opravdu něco chtěla. Nebyla si zcela jistá, co bylo to, co chtěla, ale něco to bylo.

A pravděpodobně to byla zábava.

Na ostrůvek před ní postavil sklenku červeného vína, aby si ji mohla vzít. Svou vlastní, nedotčenou, nechal stát před sebou. „Nevěděl jsem, co vzít k jídlu – takže jsem vzal prostě ode všeho něco.“

Přejela pohledem hamburgery, hranolky, cibulové kroužky a další. Vážně šlo o malý bufet, opravdu, ale nepochybovala, že do rána všechno zmizí. To, co by pravděpodobně nedokázala sníst, by určitě rád zvládl on.

„Dal jsi něco na hamburgery?“ zeptala se.

Zavrtěl hlavou. „Ani náhodou.“

„Dobrá – mám svou vlastní omáčku.“

Pohledem se setkal s jejím a upřímně se usmál. „Tvoje vlastní omáčka, hm?“

Pokrčila rameny. „Jo.“

„Vyrobena od základu?“

„Jak jinak bych ji udělala, Joe?“

„A ten recept je také super tajný?“

„Vysmíváš se mi?“

Silně se zasmál a narovnal se do své plné výšky téměř dvou metrů. „Ne, vůbec ne.“

Podívala se na něj. „Jsi si jistý? Protože mi to tak trochu znělo, jako by ses k tomu dostával.“

„Jen jsem přemýšlel…“

„Co?“

„Moje máma by tě zbožňovala, to je vše,“ zamumlal.

Celá ztuhla a zvedla oči, aby zjistila, že se na ni stále díval tím svým intenzivním způsobem. Tím, při kterém ji dokázal rozbušit srdce nebo zařídit, aby cítila, jak se jí sevřely vnitřnosti. Ten pohled v ní vyvolal až příliš mnoho emocí, než aby je zvládla – plachost, chtíč, pobavení a zvědavost.

Věděl vůbec, co jí dělal?

„Jak to?“ zeptala se.

„Přísahám, že máma má na všechno tajnou omáčku,“ řekl s mírným zavrtěním hlavy. Upil vína, skleničku postavil zpět a dodal: „A jestli si myslíš, že si dělám srandu, tak nedělám. Můj táta jí dokonce vyrobil speciální uzamykatelnou skříň, kam si všechny ty své super tajné recepty může ukládat.“

Když promluvil, ve tváři měl potutelný úsměv: „Zjistili jsme, že táta dal na skříň alarm – protože naše máma je ohledně omáček trochu šílená – když můj mladší bratr Cory náhodou jejími dvířky prostrčil hlavu.“

„Jak sakra mohl –“

Odkašlal si. „Možná jsem mu trochu pomohl – víš, když jsem ho kopl. Byli jsme jako teenageři výtržníci, to je celé.“

Zachichotala se. „To myslíš vážně?“

„To s tou omáčkou nebo ohledně bratra?“

„Joe.“

Jeho škádlivý výraz byl v mžiku zpět. „Pořád jsme trochu… výtržníci. Tak to je, když přijde na mě a Coryho.“

„Musíte svou mámu dohánět k šílenství.“

„Táta vždycky pohotově říká, že si tak projevujeme vzájemnou náklonnost. Nemůžu říct, že se mýlí, ale když se s Corym dostaneme do jednoho z našich společných kol, náklonnost je často to poslední, na co myslím.“

Usmála se. „Zní úžasně.“

„Kdo, můj táta?“

Přikývla.

Pokrčil rameny. „Rozhodně mou mámu zbožňuje, a to i tehdy, když je ona v jedné ze svých nálad a trochu to přehání.“

„A očividně i ty,“ odpověděla.

„Já co?“

„Zbožňuješ svou mámu. Slyším to z tvého hlasu.“

Usmál se. „To by všichni dobří italští chlapci měli.“

Tomu se zasmála. „Pravda.“

Mlčky odložil sklenici s vínem stranou a prošel kolem ostrůvku, aby se k ní znovu dostal blíž. Tentokrát vlastně tak blízko, že téměř vyplnil její osobní prostor. Ani trochu jí to nevadilo. Prstem zajel pod její bradu a pomocí malého tlaku ji přiměl, aby se na něj podívala.

„Děkuji, že jsi mě pustila dovnitř,“ řekl.

Zamrkala. „Myslím, že je to tím, že jsi přinesl jídlo a víno.“

„I když je to ten jediný důvod?“

Znovu se o sobě rozhodla dát vědět její smělost. „Ani v nejmenším, Joe.“

„To jsem si myslel.“

„A mimochodem děkuji.“

Zvedl obočí. „Za co?“

„Že jsi mi vyprávěl o své rodině. Myslím, že vypadáš tak… uzavřeně. I když ne se mnou.“

„Všimla sis toho, že?“

„Trochu,“ škádlila ho. „A víš, neumím si představit jiný způsob než tenhle, jak bych chtěla oslavit úspěšnou show.“

„Nazvat ji jen úspěšnou je tak trochu… bagatelizování, Liliano.“

Mírně ztuhla. „Prosím?“

Přiblížil se k ní ještě blíž, takže všechnu vzdálenost mezi nimi uzavřel. „Ta show byla víc než jen úspěšná. Zejména ty jsi byla úžasná.“

„Ty jsi ji viděl?“

„Chtěl jsem tě vidět tančit, ballerina.“

Navlhčila si rty a vší silou se snažila ignorovat, jak se jí jeho slova plazila po kůži. S tím a pulzujícím žárem mezi stehny se mohla vypořádat. Za chvíli. Právě teď se snažila soustředit na něho.

Rukou sjel z brady na její krk a prsty jemným dotekem stočil kolem jeho delikátního sloupce. Nestiskl je, ale v každé kapce krve ve svém těle mohla cítit, jak jí zrádné srdce bušilo jako o závod už jen z jeho samotného dotyku. Konečky prstů spočinul na jejím pulsním bodě. Pak ruku stáhla, aby vzal do dlaně její čelist a tvář. Když ji palcem pohladil po lícní kost, bylo to, jako by se dotýkal jemných, měkkých okvětních lístků vzácných květin.

Zachvěla se.

„A líbilo se ti to?“ zeptala se.

„Vidět tě tančit?“

„Mmhmm.“

„Zbožňoval jsem to, Liliano.“

Při představě, že ji z davu sledoval tančit, bylo něco, co shledala neuvěřitelně žhavým. Hlavně proto, že to vypadalo, jako by tam byl opravdu jen kvůli ní, a to znamenalo, že všechna jeho pozornost musela být plně na ní.

I když si to musela zkontrolovat…

„Zachytil jsi, jak jsem pokazila svoji piruetu s osmi otáčkami en pointe poté, co jsem skončila příliš brzy ze sedmé otočky na konci první –?“

„Vlastně sedm a půl, ale nikdo si toho nevšiml,“ oponoval. „Jak by mohli, když ses pravděpodobně točila příliš rychle, než aby to mohli spočítat?

„Někdo si všiml – ty.“

„V mém byznysu je nechat si cokoli uniknout nebezpečné. Mám sklony všímat si všeho.“

Palcem ji znovu pohladil po tváři.

Právě tady a teď by se v jeho doteku dokázala rozpustit.

„A jen do záznamu,“ řekl, „pokud mě znovu políbíš, byl bych raději, pokud bys neutekla tak jako posledně.“

Sevřela k sobě rty. „To je vše?“

„Ani zdaleka.“

„Co dalšího?“

„Nepřišel jsem sem s úmyslem dělat cokoli jiného než s tebou oslavit tvou noc.“

„Znamená to, že se mnou nechceš dělat nic jiného, Joe? Protože já jsem pro a jídlo může počkat. Stejně je tak jako tak vždycky lepší, když potřebuješ dobít energii.“

„Ty mě tu zabíjíš, ženská,“ zarachotila jeho temná slova.

Slova, která byla příslibem.

Pravděpodobně hříchu.

Slibovala hřích.

Od doby, co se s mužem oddala takovému hříchu, uplynulo mnohem déle, než by si chtěla připustit. Teď v sobě neměla jedinou špetku, která by z toho s ním chtěla vycouvat.

„Co chceš, Joe?“

Jeho odpovědí se stal polibek, který dopadl na její uvolněné rty doslova s drtivou silou. Hladový polibek, který ji zevnitř spaloval s každým tahem rtů a každým švihnutím jeho jazyka proti jejímu. Zvedl ruce, aby ji sevřel za tvář a přitáhl si ji k sobě blíž, až byla přitisknuta úplně proti němu. V jeho polibku by se dokázala utopit – šťastně.

Svými rty ji slíbal horkou cestičkou po tváři a pak se dostal níž, k jejímu krku. Právě, když se zuby dotkl jejího pulzního bodu, trhaně se nadechla a pak vydechla: „Ložnice je na chodbě – poslední dveře nalevo.“

„Příliš daleko,“ zavrčel.

Zasmála se, i když to znělo vysoce a udýchaně. Smích byl rychle smetený tím, že znovu vyhledal její ústa těmi svými. Když ji snadno zvedl ze země a nepotřeboval k tomu nic víc, než že ji rukama sevřel zezadu pod stehny, z hlavy se jí vytratily zcela všechny myšlenky. Rukama ho sevřela kolem ramen, nohama ho pevně objala kolem pasu.

Neexistovala cesta, jak by mohl skrýt tvrdý hřeben své erekce, který se jí tím nejlepším možným způsobem při každým kroku, který udělal, třel o její střed. Stěží stihla mrknout a už jí ze svého sevření uvolnil. Zády jemně narazila do pohovku, vlasy se jí rozlétly po tváři a vytvořily přes obličej oponu, která ji zabránila vidět ho.

Jednou rukou si vlasy odhrnula a na zlomek vteřiny přišla o schopnost dýchat. Právě ze sebe shodil svou bundu a přes hlavu si přetáhl přiléhavé bílé tričko. Už zahlédla několik barevných tetování, které měl kolem zápěstím, a náznak dalšího na hrudi, když mu sjel límeček košile níž. Ty pohledy však ani zdaleka nestačily. Celou jednu paži měl pokrytou barevným uměním, na druhé měl vytetovanou Pannu Marii.

A stejně rychle, jako se její pozornost zaměřila na tetování, která zbarvovala jeho kůži, ji znovu rozptýlil on.

Jeho tělo.

Všechny jeho tvrdé linie a vyrýsované svaly. To, jak se mu při každém pohybu vyboulily svaly na pažích, a ten zatracený balíček osmi buchet, který vedl přímo k tmavě zbarveným chloupkům pod pupíkem.

Ten muž byl ve formě.

Opravdu víc než to.

Jako vhodné označení by jí přišlo božský.

Široká ramena, silné ruce, svalnatý hrudník a umělecká díla, která by se dala zkoumat celé dny.

Jo.

Už byla na háčku.

Chycená.

Dokonce ulovená.

„Nacházíš něco, co se ti líbí?“ zeptal se.

Pohledem vyjela k jeho a pak zpátky dolů k místu, kde rukama pracovaly na rozepnutí knoflíku od džín a následně jejich sundání. Rychlý pohyb boků, následně ruky a džíny spadaly dolů.

Na ostro.

To by nikdy nehádala.

Hluboce vykrojené V jeho třísel bylo dost sexy, aby byla mezi stehny mokrá, a dokonce se jí k tomu ani nemusel dotknout. Každopádně už byla pravděpodobně celá promočená. Ale opravdu, byla to tlustá délka jeho erekce, která mu vyčnívala ze stažených džín, kvůli které se jí sevřela kundička.

Mlčela, dokud je neodkopl stranou – ale ne dříve, než z jejich kapsy vytáhl zafóliovaný balíček, který přistál na konferenčním stolku – a konečně ho mohla vidět celého.

„Víc, než líbí,“ připustila.

„Mým cílem je potěšit tě,“ odpověděl. „A pokud dokážeš poslouchat, myslím si, že v době, kdy skončím, skončíš velice potěšená, Liliano.“

Pohledem znovu vyjela k jeho. „Jsi příšerně namyšlený, že?“

„Chci říct…“ Kývl na svůj penis – všech nádherných osmnáct centimetrů dlouhé tlusté erekce. „Mám k tomu důvod, ne?“

„Ach můj bože.“

„Jo, to budeš říkat taky.“

Neměla ani čas vymyslet rychlou vychytralou odpověď, protože už se naklonil přes opěrku pohovky, vznášel se nad ní a na ústa ji vtiskl žhavý polibek. Pak se zeptal: „Můžeš?“

Jazyk jí znecitlivěl.

Rty jí brněly.

„Můžu co?“

„Poslouchat,“ zamumlal těsně vedle jejích rtů. „Můžeš?“

Skrz přivřené řasy ho sledovala. „Tuším, že to zjistíme.“

„Zvedni se,“ požadoval.

Tón jeho hlasu nenabízel prostor pro argumentaci, takže udělala přesně to, co řekl. Rukama sevřel pásek jejích tepláků, a i spolu s obyčejnými, černými bavlněnými kalhotkami, které měla pod nimi, jí je stáhl z nohou dolů. Pak se rukama dostal ke kompresním návlekům, které měla na chodidlech. Ty skrývaly obvazy a pomáhaly proti otokům a čemukoli ostatnímu, čím sakra její chodidla za celý týden procházely.

„Pokud by ti to nevadilo, nech mi je,“ řekla tiše.

Podíval se na ni. „Jsi si jistá?“

Svá chodidla pokládala za tu nejméně sexy věc na svém těle a tenhle rozhovor dneska večer vést nechtěla. „Ano, jsem si jistá.“

„Tvoje rozhodnutí, srdíčko.“

Odhodil její tepláky i kalhotky stranou a pomalu ji začal líbat cestičkou od místa, kde těsně nad pupíkem končil její krátký top, směrem dolů, až k jejímu holému pahorku. Zastavil se těsně nad jejím klitorisem a proti její kundičce pomalu vydechl stálým proudem teplého vzduchu.

„Pravidla jsou následující,“ řekl. „Ty posloucháš, nikdy přede mnou nebudeš skrývat svou kundičku, když ji budu chtít vidět, a pokud nebude cokoli v pořádku, ozveš se. Pochopila jsi?“

S těžkým polknutím přikývla.

Se zvednutým obočím se na ni z místa mezi jejíma roztaženýma nohama podíval. „Mluv, Liliano. Potřebuji, abys používala slova, srdíčko. To je ta nejdůležitější část.“

„Pochopila jsem,“ zašeptala.

„A teď tohle,“ řekl a jeho slova přešla do chraplavého mumlání, které jí rozehřívalo kůži, protože svým palcem najednou zajel mezi rty její kundičky: „Tohle je nádherné, mé děvče. A je potřeba, aby to také bylo milováno. Sáno a lízáno, mazleno a šukáno tak, až se nestane uklidněné a uspokojené.“

Zaklonila hlavu, ani se nedokázala skrýt zasténání, které ji uniklo. „Bože.“

„A co z toho se ti líbí nejvíc, co?“

„Všechno. Všechno to zní –“

„Dost dobře.“

Jeho slova představovala jediné varování, které dostala, než se jeho ústa dotkla přímo jejího pohlaví. Nejdříve do kundičky zajel svým jazykem a ozvalo se jeho dunivé zavrčení, když ji poprvé ochutnal. Zatraceně ji skoro udělal jen tímhle. Šokovalo ji, že nebylo potřeba o moc víc než jen dotek od tohoto muže, až prostě jen tak už byla na samotné hraně. Palcem si škádlivými kroužky pohrával s kapucí jejího klitorisu, až se jí stehna chvěla a snažila se k němu dostat kundičkou blíž, aby toho z jeho úst mohla dostat víc.

„Ach, můj bože,“ zalapala po dechu.

Jednou rukou se zabořila do jeho vlasů, druhou pevně sevřela polštář za sebou. Potřebovala něco – cokoli – aby se nějak stabilizovala pod tím náporem vjemů, které kolovaly jejím systémem.

Beze slova změnil svůj cíl. Jazykem začal tím nejlepším způsobem útočit na její klitoris, palcem přitom vklouzl do její kundičky. Ne víc, jen tak, aby jím masíroval její bod G, jako by neměl vůbec žádný problém najít ho. Jazykem tvrdými, rychlými údery útočil na její klitoris.

Orgasmus přišel rychle.

Tak rychle.

Narazil na ni.

Mezi stehny pocítila jeho ztrátu, ale její smysly stále ovládal orgasmus dost na to, že než dokázala znovu pořádně vidět, si na penis navlékl latex a znovu se po ní natáhl. Rukama ji sevřel za zápěstí a trhnutím ji zvedl z gauče.

„Věříš mi?“ zeptal se.

Přikývla. Ohnul ji přes područku gauče a zadeček jí nechal zvednutý vysoko do vzduchu. Rukou jí po něm plácl a zanechal po sobě nádherné bodnutí, které vystřelilo přímo do její kundičky. Okamžitě si uvědomila svou chybu.

Poslouchat.

A mluvit.

„Ano,“ řekla a přes rameno se po něm ohlédla, „věřím ti.“

„Dobře – vždycky je lepší, když si něco sebereš.“

„Cože?“

„Smysl, řekněme. Jeden odebereš a všechny ostatní se soustředí na to, aby nahradily to, co jsi ztratila. Je toho jen málo, co mohu odstranit – co třeba tvůj zrak?

Zamrkala.

Sevřelo se jí hrdlo.

Čekal na ni a dlaní ji v jemných, opakovaných kroužcích hladil po zadečku. Žádal o hodně – žádal, aby v situaci, která by mohla skončit špatně a neměla by vůbec nic co říct, přišla o jistou formu kontroly.

Přesto mu věřila.

Každopádně nějaká její část ano.

„Zrak,“ zašeptala.

Usmál se. „Tady je ona.“

„Kdo je to ona, Joe?“

„Někdo, koho se stále snažím poznat, Liliano. Nepanikař, když neuvidíš, dobře?“

„Pokusím se.“

A i to bylo upřímné.

Svou košili, kterou předtím odhodil, použil jako provizorní pásku přes oči. Stočil ji do provazu a nasadil jí ji přes oči. Cítila, jak si ji pak vzadu za hlavou sevřel do pěsti a následně silně zatáhl. To jí trhlo hlavou dozadu, až se ostře nadechla.

Rukou ji přejel po páteři. „Dýchej.“

„Jsem v pohodě.“

A byla.

Měl taky pravdu. Neviděla jedinou zatracenou věc, ale zbytek jejích smyslů byl nakopnutý na nejvyšší úroveň, aby to vynahradil. Přísahala by, že jeho vůně byla díky temnotě, kterou viděla, ještě opojnější. Konečky prstů přejížděl po její páteři, a to, jak se svými rty lehounce dotýkal obliny jejího zadečku, bylo opojné. Slyšela chvění jeho výdechu i pohyb jeho těla, a to ještě dřív, než vůbec ucítila, jak se k ní zezadu přitiskl.

Jeden jednoduchý, hladký pohyb jeho boků.

Tvrdě a ach, tak hluboko.

Celou ji naplnil a protáhl. Snadno proklouzl jejím vlhkým, sevřeným pohlavím, a přesto jí trvalo pár nádechů, než se jeho velikosti přizpůsobila.

Se zlomeným výkřikem skoro přepadla dopředu, přední částí těla na pohovku, protože se z ní vytáhl, stejně rychle jako si ji předtím vzal, a pak do ní zajel zpět. Rukou tlačil na její záda a pevně ji držel dole na gauči.

To jediné, co mohla dělat, bylo svírat gauč a nechat ho, aby ji takhle šukal, ale Bože…

Zbožňovala to.

Jeho přírazy byly nespoutané a divoké. Trochu brutální – s každým tvrdým tahem jeho boků se jí v kundičce usazovala hluboká bolest. Svíral ji kolem pasu a s každým přírazem si k sobě její tělo přitahoval, což jen přidávalo na pocitech, které ovládaly její tělo.

„Prosím, prosím, prosím.“

Slyšela svůj hlas.

Slyšela svá vlastní slova.

Slyšela svůj pláč.

A přesto to vůbec neznělo jako ona.

„Sakra, dej mi to,“ slyšela ho říct. „Dej mi to, mé sladké děvče.“

Jo.

Chystal se ji zabít.

Ale tím nejlepším způsobem.

***

Při hřejivých polibcích, kterými ji dráždil na zátylku, zatímco ji na kůži dopadalo sluneční světlo a probouzelo ji ještě víc, se usmála. „Dobré ráno.“

„Dobré ráno,“ zamumlal za ní. „Z podniku dole přes silnici jsem objednal snídani. Pokud chceš vstávat, za pár minut tady budou.“

Nerozhodně zabručela. „Já nevím.“

„Co, jestli chceš vařit?“

Bez dechu a hlasitě se zasmála, až ji najednou převrátil a vznášel se na posteli přímo nad jejím nahým tělem.

„Smát se se mnou v posteli asi není dobrý nápad,“ řekl se zvednutým obočím. „Beru je to výzvu.“

Ano?“ odvážila se zeptat.

„Jo, opravdu jako obrovskou.“

„Možná jsem se smála, protože jsem nevěděla, zda chci vstát z postele, abych se najedla, nebo ne, Joe.“

S hlavou nakloněnou ke straně zvažoval její slova. „To je fér. A vstáváš nebo jak?“

„Za jak dlouho přivezou jídlo?“

„Od teď asi za dvacet minut.“

Přikývla. „To je spousta času.“

„Na co?“

„Na protáhnutí se,“ řekla mu. „Připraví mě to na den a uvolní, než se dostanu do studia. Je to jako zatracená rozcvička na jejich rozcvičku.“

Zamračil se.

„Proč tohle je?“ zeptala se a palcem přejela po rýze mezi jeho obočím.

„Ty nemáš po představení žádnou pauzu, hm?“

Pokrčila rameny. „Tahle show je jedna ze tří, kterou v baletu tenhle týden máme. V také jsou všechny vyprodané.“

„Hm.“

„I když já to mám ráda.“

„Takže protažení?“ zeptal se.

Liliana přikývla a nechala ho, aby ji vytáhl z postele. „Protažení.“

Škoda, že vypadal, že vstal už dost dlouho předtím, aby si na sebe natáhl kalhoty a košili. Ona byla stále nahá, což jí přišlo neuvěřitelně nespravedlivé.

I když při pohledu na pohled, kterým ji sledoval, když ho míjela, se na něj musela usmát.

„A teď kdo našel něco, co se mu líbí?“

Ven z ložnice ji následoval jeho smích. Cestou si ze židle vedle dveří popadla legíny a sportovní podprsenku. Po sprše se v koupelně oblékla a pak přešla do obývacího pokoje k tyči, kterou si nechala nainstalovat do svého bytu od podlahy podél oken, která sahala od podlahy až ke stropu, a ze kterých byl výhledem na ulici dole. Mohla si obout špičky, což občas dělala, ale teď prostě jen potřebovala probudit své svaly. Žádné en pointe jedna za druhou.

Při pohledu z okna, zatímco prováděla svou rychlou patnáctiminutovou rozcvičku, která zahrnovala základní strečink a některé pohyby, které měly otestovat její flexibilitu po dni plném tvrdého cvičení, jako byl včerejšek, ztratila pojem o času. Jeden ze cviků zahrnoval to, že se pravou nohu opřela o tyč a pak zády a levou paží klesala dolů dozadu tak, jak to jen šlo, než se rychle vrátila zpátky nahoru. Při tomto pohybu mohla své tělo v podstatě téměř rozložit na dvě poloviny.

„Zkurvený Bože,“ zaslechla.

Spustila nohu dolů a našla Joea, jak na ni zíral od kuchyňského ostrůvku. Své tělo měl lehce opřené o pult a intenzivním pohledem ji pozoroval. „Co?“

„Právě ses prohnula. Dozadu.“

„A?“

Ztěžka polkl a ze své kapsy vytáhl telefon, který mu začal bzučet. „Víš co – nic, zlato. Jen nezapomeň, že si budu pamatovat, že jsi tak pohyblivá, aby ses celá zaklonila.“

Při tom se jen zasmála, ale rychle se vrátila zpátky ke svému cvičení. I když jedna její část poslouchala i jeho rozhovor po telefonu.

„Tady Rossi,“ slyšela ho říct.

Přešla do jiného pohybu, který jí umožnil stát k němu čelem, nicméně když začala s další sadou protahovacích cviků, sledovala ho jen koutkem oka. Zatím neřekl nic jiného než své jméno, ale přesto viděla, jak se celé jeho chování naprosto změnilo.

Jako když byli kolem mafiáni.

Jako když byl na večeři.

Chladná.

Černá.

Tvrdá.

Nicota.

Když promluvil, zamrkala a zastavila se: „Ne, potřebuji, aby ses na to kvůli mně podíval – jo, z důvodu byznysu. Zjisti, kdo to sakra je. Později.“

Hovor ukončil.

Nepohnula jediným svalem.

„Joe?“

„Hmm?“

Chlad byl okamžitě pryč. Byl to znovu Joe a díval se na ni tím svým nádherným způsobem.

„Proč jsi stále v New Yorku?“ zeptala se.

Jedna z mnoha otázek, které měla.

Pokrčil rameny. „Byznys.“

„To je to jediné, co chceš říct?“

„To je to jediné, co mohu říci.“

„Svým způsobem na mě působíš trochu jako bič, Joe.“

I on zůstal nehybný jako kámen. „Jak to?“

„Občas je to tak, jako bys byl někdo úplně jiný. Mezi člověkem, kterého vidím já, a tím, koho ukazuješ lidem kolem sebe, přepínáš tam a zpět. A nejsem si jistá, jak se cítím ohledně toho druhého Joea, když přijde do hry.“

„Prosím?“

„On je chladný – tuším prázdný. Skoro mě to nutí přemýšlet, zda něco cítíte, když tak vypadáš, víš?“

„A co dalšího?“ zeptal se.

Podívala se do země. „Já jen… co vlastně v byznyse děláš, Joe?“

„Jsem stín, který lidé potřebují, když něco musí jít a nikdo o tom nesmí vědět.“

To… to jí nic neřeklo. Nebo možná prostě jen nechtěla moc přemýšlet o tom, co to znamenalo. Nebyla hloupá – věděla, že muži v jejím životě nejsou úplně dobří lidé. Byli zločinci, a přesto ty muže stále milovala. Na ni byli hodní. A to bylo to, co se počítalo nejvíc.

„Takže, čím tě to tedy dělá? Dobrým nebo špatným člověkem?“

A co s tím měla dělat ona?

Když promluvil, jeho výraz tváře nic neprozrazoval. „Jediným mužem, kterým vím, jak být, Liliano.“

***

„Spala jsem s ním.“

Cella trhnutím zvedla hlavu, kterou dosud skláněla dolů, kdy si prohlížela něco ve svém telefonu, oči se jí neuvěřitelně rozšířily a začala se dusit lattém, ze kterého jen před pár vteřiny upila. Takže tohle možná nebyl ten správný okamžik, kdy tuto informaci na sestru vyhrknout.

Trvalo to dalších pár sekund, dlouhý lok latté, a teprve potom byla Cella zdánlivě připravena strávit to, co Liliana řekla.

„S kým, s Joem?“ zeptala se sestra.

Pokrčila rameny. „S kým jiným bych to právě teď mohla sakra udělat?“

„No, já nevím. Jsi hodně zaneprázdněná, takže v poslední době dostávám jen útržky.“

„Ty víš, že jsem neměla žádný vztah – sexuální ani jiný – a to od doby, kdy se to podělalo, Cello.“

„Jo, ale i tak.“

Obrátila oči v sloup. „Jo, s Joem.“

Cella si navlhčila rty a opřela se do křesle v kavárně. „A kdy se to stalo?“

„Před třemi dny. Noc po mé show.“

„Na premiéře – protože jsem přišla na druhou premiéru a tam nebyl.“

„Premiéra, ano.“

Cella přikývla a pak se potutelně usmála. „Jaké to bylo?“

Bože.

Nedokázala si však pomoci a také se usmála. „Fantastické.“

„Tak v čem je problém?“

„Nejsem si jistá.“

Cella zvedla obočí. „To není dobrá odpověď. Dostaneš skvělý sex a měla bys z toho být u vytržení. Navíc, chci říct… podívej se na toho chlapa, Liliano.“

„To jsem udělala – asi až moc.“

Sestra se zasmála.

Liliana pokrčila rameny.

Co mohla říct?

„Aspoň můžeš říct, že jeho schopnosti v posteli odpovídají tomu, jak vypadá,“ nabídla Cella. „Protože jen to, že chlap vypadá slušně, to ještě nic neznamená. Vypadá to, že ti, kdo vypadají dobře, jsou vždy těmi, kdo nedokáží najít zatracený klitoris.“

Už jen úroveň hlasitosti sestry přitahovala pozornost lidí, kteří seděli poblíž. Liliana, kdyby mohla, by se ve svém křesle scvrkla. Místo toho se rozhodla vhrnout na sestru pohled, při kterém doufala, že ji tak přinutí sklapnout.

Ne Cellu.

Nikdy.

„Co?“ zeptala se sestra.

„Jsi příšerná.“

„Já vím.“

Cella vypadala, že z toho byla až moc šťastná.

„I když od té doby jsem ho ale neviděla,“ dodala.

„Sakra.“

„Chci říct, že mi posílá textové zprávy a tak.“

„To něco je,“ podotkla Cella.

„Myslím si, že se mě možná snaží vymyslet nějaké sračky.“

Cella svraštila obočí. „Vymyslet co?“

„On, myslím.“

„Tak na tohle toho potřebuji víc.“

„Prostě… on,“ řekla Liliana chabě. „Občas si nemyslím, že je tím, kým říká, že je. Vím, že není úplně na správné straně života, už s ohledem na jeho příjmení a na to, odkud pochází.“

Cella zvedla oči k nebi. „Ehm, technicky vzato, to ani my ne. Nebo náš táta… strýcové, dědeček, bratranci a –“

„Chápu, Cello.“

„Poslyš, mezi muži jako on nejsme žádnými nováčky, Liliano. Vyrůstaly jsme kolem nich. Tohle by neměla být pro tebe žádná… věc. Proč se to tedy děje?“

„Možná proto, že mi to neříká? Možná, že kdyby mi to řekl, pak bych neměla pocit, jako by tam byli dva zcela odlišní muži, na které se právě teď snažím přijít.“

„Možná spolu zatím nejste tak hluboko, aby ti musel říkat všechny ty sračky. Uvažovala jsi o tom někdy? Uvízla jsi ve své hlavě a pocitech s myšlenkou, že ti něco dluží, a přitom my obě víme, že muži v tomto životě se pečlivě hlídají, Liliano. A právě teď, v této fázi, ti ohledně této stránky svého byznysu nedluží vůbec nic. Přemýšlej o tom.“

Při tomto prohlášení zamrkala.

„To tě nikdy nenapadlo, co?“ naléhala na ni sestra.

„Ne, myslím, že ne.“

Cella přikývla. „Jo, to jsem si myslela.“

Hm.

„Vtipné,“ zamumlala Liliana.

„Co?“

„Nejsi to ty, kdo vždycky říká, že se nikdy nevdá do mafie? Jak to, že sakra rozumíš mužům jako Joe Rossi tak do hloubky, co?“

Cella sama pro sebe tiše zaklela. „To, že se nechci zamilovat do mafiána, neznamená, že neznám tento život, Liliano, a muže v něm. Znám je. A uvnitř sebe je znáš i ty.“