SF - 18. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Lexi

Atmosféra venku je po bouři zvláštní, jako když si Matka Příroda bere hodně zasloužený oddech, když trhá svět na kusy. Vítr slábne a šedočerná obloha úplně a strašidelně ztichne.

Když jsme s Austinem opatrně kráčeli k altánu a vyhýbali se tomu, aby nás zahlédly slídivé oči, nikde se neozýval žádný zvukový doprovod cvrčků, žádné houkání sov; všechno bylo klidné, v tónu skoro reflexní. Dokonce i hlas v mé hlavě jako by si dával pauzu od mučení mé mysli.

Když jsme vzhlédli k valící se soumračné obloze, mraky pomalu pluly, vzpamatovávaly se z bouřlivé noci. Věděla jsem, jak se cítí. Pořád jsem se vzpamatovávala z Giova a Axelova hněvu vůči mně, ale víc než to, moje hruď byla plná respektu k Austinovi. Chránil mě, staral se o mě. Rozhodl se bránit mě před svým starším bratrem.

Když jsem se odvážila pohlédnout na něj koutkem oka, nemohla jsem se ubránit pocitu, že nemůžu popadnout dech. Díval se dolů na naše propletené prsty s nevěřícným zábleskem ve svých hnědých italských očích. Jako by nemohl uvěřit, že jsme tady spolu.

Stále netuše, že ho pozoruji, Austin nedbale zvedl naše spojené ruce k ústům a přitiskl mi polibek hřbet ruky. Moje tělo okamžitě obtěžovala husí kůže, taková, která neměla nic společného s chladným vánkem na mé promočené kůži a vším, co souviselo s tím, že jsem byla hýčkána a hodna zasloužit si Austinovu ochranu.

Šťastně jsem si povzdechla a položila hlavu na jeho namakaný biceps.

Cítila jsem se s ním tak bezpečně.

Když jsme došli ke dveřím letohrádku, Austin se kolem nás rozhlédl, aby se ujistil, že se nikdo nedívá, spustil ruce, vylovil klíč z promočené a zablácené kapsy džínsů a potichu otevřel těžké dřevěné dveře.

Když jsme vstoupili, zvedl prst, abych počkala u vchodu, a rychle obešel velká okna letohrádku až ke zdi, aby zatáhl těžké závěsy.

Pozorovala jsem ho, jak se ke mně otáčí, ten samý nevěřícný výraz v jeho tváři zvýrazněný třpytivou oblohou plnou hvězd nad námi, prosvítající střešním oknem.

Černé tričko měl těsné a kluzké přes svalnatý trup. Jeho vlhké džíny nedopadly o moc lépe. Tmavé, rozcuchané vlasy mu uschly do nahodilého střihu, trčely do všech stran, což ho, pokud to bylo možné, jen divoce a drsně dělalo přitažlivým. Jeho tetování se ohýbala s každým krokem, který udělal směrem ke mně. Skoro to vypadalo, jako by Ježíš na krucifixu dýchal.

Srdce mi v hrudi bušilo jako motýl, rytmické tepy krve mi rychle pumpovaly tělem, tak hlasitě, že jsem cítila, jak mi buší pod kůží od hlavy až po prsty u nohou. V Austinových tmavých očích se zatřpytilo něco intenzivně sexuálního a já si instinktivně ovinula paže kolem hrudi, jako bych se chtěla zastavit před neznámým zarudlým efektem jeho pozornosti.

Austin se zastavil těsně přede mnou, jeho teplý dech mi poprášil tvář. Zírala jsem na tetování holubice na jeho krku, snažila se zaostřit na detaily tahu peří na roztažených křídlech, jen abych se pokusila uklidnit své zběsilé srdce.

Prstem mi odhrnul pramen vlasů z očí a jemně mi přejel po tváři a po kořeni nosu. Zachytila jsem Austinův horní ret, který sebou škubl a prohnul se do úšklebku.

„Déšť ti uvolnil pihy, Pix,“ řekl chraplavým hlasem.

Žaludek se mi obrátil, když jsem zjistila, že mi spláchl těžký make-up, a začala jsem panikařit, že jsem tak odhalená.

„Já –“

Než jsem stačila dokončit, co jsem chtěla říct, Austin se sklonil a přitiskl mi jemný polibek na špičku nosu, čímž mě šokoval, a uklidnila se. Jeho rty mi dál přejížděly po tváři, až se dostaly k uchu, kde zašeptal: „Jsou nádherné. Miluju tě vidět bez válečné barvy. Miluju vidět tvé pravé já pod brněním.“

Zapomeň na poezii. Zapomeň na kašovité city, srdce a květiny a muže, kteří vědí, jak zahrát dívku se slovy. Už jen to, že jsem se Austinovi líbila, mé pravé já, zlomená anorektická dívka pod vrstvou make-upu, vneslo do mého srdce lehkost, jakou jsem nikdy předtím nepocítila.

„Austine…“ zašeptala jsem mu v odpověď a on se natáhl, aby mě vzal jednou ze svých rukou za ruku, naklonil se dopředu, hruď opřenou o hruď, a druhou rukou za sebou zavřel dveře.

Jako by vycítil mé obavy ze své blízkosti a stiskem ruky zašeptal: „Pojď. Musíme se osušit.“

Jemně mě zatahal za ruku a já se zařadila vedle něj. Mířili jsme k velkému otevřenému ohništi na konci letohrádku, k našemu malému místu klidu, když jsme byli uzavřeni zataženými závěsy a zamčenými dveřmi. Když jsme míjeli pohovku, Austin pustil mou ruku, popadl polštáře a červenou deku a položil je na koberec z ovčí kůže na tvrdou dřevěnou podlahu.

Otočil se ke mně a přiložil mi dlaně na tváře. „Posaď se, Pixi. Já rozdělám oheň.“

Polkla jsem nervy, spustila jsem se na podlahu a sedla si na červený polštář, zatímco přešel ke kbelíku se dřevem a začal skládat v ohništi jeden kmen po druhém. Vzal sirku ze strany ohniště, škrtl s ní o kámen krbu a zapálil navršené polena.

Austin se otočil, aby si přede mnou klekl, podíval se mi do očí a zeptal se: „Máš žízeň? Hlad? Myslím, že v lednici je voda.“

Srdce mi poskočilo při zmínce o vodě. Vzpomněl si, že jsem pila jen vodu. Ne limonádu. Pořád se snažil, abych se cítila pohodlně. Vždycky se snažil, abych se cítila pohodlně.

Natáhla jsem se a položila mu třesoucí se ruku na drsnou a strništěm zarostlou tvář. „Jsem v pohodě, Austine. Jen… jen si ke mně sedni…“

Tentokrát jsem ho přistihla, jak polyká, a teplo se mi usadilo v srdci, když jsem si uvědomila, že je taky nervózní. Austin se spustil na koberec vedle mě, zvedl kolena a objal je rukama.

Vrhl pohled vpřed a zahleděl se na stoupající plameny ohně, ztracený ve svých myšlenkách. Polena praskala a ten nádherný pach táboráku, který vyzařuje jen z hořícího dřeva, zaplnil celou místnost.

„Dneska večer jsem tě tam neměl brát, Pixi. A za to se strašně omlouvám,“ řekl nakonec. Podle hlubokého zabarvení jeho hlasu jsem poznala, že to myslí vážně.

Jeho omluvná věta mě vyděsila. Vypadal tak rozervaně, tak rozpačitě z událostí dnešního večera, tak jsem zvedla ruku a utěšeně mu prohrábla rozcuchané vlasy. Austinovy oči se při mém doteku zavřely, vypadal vyčerpaně a pomalu se ke mně začal naklánět, až ležel na zádech, hlavu opřenou o mou nohu, a ze rtů vydal unavený, ale spokojený povzdech. Připomnělo mi to, jak jsem se před těmi týdny ocitla zpátky v nemocniční zahradě vzpomínek.

Jakmile mě Austin zezadu udeřil do stehna, ztuhla jsem a v hlavě mi začaly vířit obvyklé panické myšlenky. Je moje stehno moc tlusté? Je znechucený tím, jak jsem cítit pod tenkými šaty? Jsem mu odporná? Jsem pro něj-

Austin ke mně vzhlížel svýma skoro modrýma, perleťovýma skarabeovskýma očima, jen se díval, jak bojuju se svými démony. Z nějakého důvodu mu jeho nedostatečná reakce na mou úzkost pomohla, aby se vytratila. Austin se neomlouval ani se nepodbízel mé vnitřní panice jako v minulosti. Jen zůstal v klidu a nechal mě, abych je přečkala, ve svém otevřeném výrazu ke mně cítil jen trpělivou náklonnost.

V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem se v životě s nikým necítila tak příjemně. Byla to nejblíž normálu za poslední roky a mé srdce se naplnilo tenkým závojem naděje. Naděje, že Austin dokáže prorazit železnou stěnu kolem mého srdce. Naděje, že mě tahle porucha nepřipraví o pocit, jaké to je být zamilovaná… Naděje, že budu moci být s někým a nezpůsobí, že se propadnu do svých myšlenek plných nenávisti a zoufalství. Naděje, že když otevřu své srdce, nepovede to k jeho zlomení.

Příliš ztracená v hlavě jsem si neuvědomila, že se Austin dotýká mé tváře, dokud jsem neucítila, jak se mi drsné polštářky jeho prstů jemně tisknou na rty.

Mé oči se přitiskly k jeho a jeho změkly… chtíčem? Vzrušením? Mohla bych tomu chlapci skutečně připadat přitažlivá? Ne… nemožné…

„Jsi tak zatraceně krásná, Pix,“ umlčel mě a přerušil mé přemítání a já cítila, jak ta slova rezonují v nejhlubší, nejtemnější části mé duše… a vzala si s sebou vzpomínky na výhružné nadávky toho hlasu.

Jak jsem zírala na potetovaného, chlapce s piercingem pode mnou, cítila jsem, jak se můj žaludek stahuje potřebou. Mezi stehny mě brnělo, zrychloval se mi dech a já cítila, jako by se něco ve mně drápalo, aby se osvobodilo.

Austinův prst mi jezdil nahoru a dolů po krku a já cítila, jak se mi bradavky obkládají uvnitř malé, vlhké podprsenky. Austinův prst se zastavil nad tepajícím tepem na mém krku a jeho oči se v odpověď přivřely.

„Kurva, Pix,“ zamumlal a otočil hlavu v mém klíně, až se jeho ústa přitiskla k mému břichu. Cítila jsem, jak mi mezi nohama proudí jeho teplý dech, a než jsem ho stačila zastavit, z úst mi uniklo lehké slastné zasténání.

Prsty jsem sevřela Austinovy vlasy, můj železný stisk naznačoval vážnost mé touhy. Austin si ho přitáhl blíž, přitulil se k mému podbřišku a skrz tenký černý materiál mých šatů mi vtiskl polibky na pupek. Cítila jsem se, jako bych hořela, a věděla jsem, že to není z otevřeného ohně planoucího přede mnou. Byl to Austin – trpělivý, chápající a krásně zjizvený Austin.

„Pixi, kurva, umírám tady… umírám touhou se tě dotknout, umírám touhou být s tebou… uvnitř tebe…“ zamumlal a spustil ruku, aby si upravil rozkrok džínů.

Obličej mi zahalilo horko a já pevně zavřela oči.

Můžu to udělat? Můžu s ním být taková, jaká s ním chci být? Můžu obnažit své tělo? Ne, nemůžu jít tak daleko… a nesnesu, aby mi sahal na záda… Bude to trapné? Bude si myslet, že jsem moc tlustá? Jak bych mohla zakrýt dost sebe, aby mi to pomohlo projít? Jak…?

Dynamika toho, jak bych vlastně mohla mít sex, trápila mou mysl. Nebyla jsem normální holka, která by se zamilovala do kluka, líbala, svlékala, pak by padla mezi peřiny a bezhlavě, vášnivě se milovala. Bylo v tom něco víc než to. Vyžadovalo by to odvahu, o které jsem si nebyla jistá, že ji dokážu sebrat, a vlnu sebevědomí, kterou jsem ani jednou nebyla schopná získat.

Lexington, tohle nemůžeš udělat. Abys to dokázala, musela bys zhubnout nejméně dalších deset liber. A chlapec by tě nikdy nemohl vidět nahou. Smál by se. Opustit tě a nikdy se neohlížet. On by-

„Neposlouchej to, Pixi. Nenech si od toho namluvit, že tě právě teď pod sebou nechci mít.“

Negativita hlasu, zmizela v páře a Austinova slova zněla stejně konejšivě jako text dětské ukolébavky. Ukolébavka, která zaujala jeho místo, a pocit tichého klidu naplnil mé srdce.

Zhluboka jsem se nadechla, otevřela oči a podívala se dolů. Jediné, co jsem viděla, byla Austinova chápavá tvář a on dodal: „Protože tě chci… opravdu moc. Jsi ten nejkrásnější člověk, jakého znám, uvnitř i navenek. Ten hlas uvnitř tvé hlavy neví ani hovno o tom, jak to mezi námi je. Neví ani hovno, ale snaží se tě donutit, abys nejedla a sebrala ti všechnu možnost volby.“

Zhluboka jsem se roztřeseně nadechla nad jeho přesným odhadem toho, co jsem tak skrývala, a položila ruku na Austinovu na tvář. Když jsem někde hluboko uvnitř našla odvahu, přiznala jsem se: „Potřebuju tě…“

Jako by se přestal hýbat… přestal dýchat… a zašeptal: „Já tě taky potřebuju.“

Vzala jsem jeho potetované prsty na potetované ruce a začala si je spouštět na hruď… na prsa, nepřerušovala jsem oční kontakt a ze všech sil jsem se snažila potlačit v mysli dunivou hrozbu reprízy hlasu. Když Austinova ruka uchopila mé levé ňadro, přes podprsenku, sklonila jsem hlavu a přitiskla čelo k jeho. Přejela jsem třesoucí se rukou dolů po jeho sušící se košili, pod lemem dole, až jsem měla ruku přitisknutou k roztržené, vařící se kůži.

„Austine, myslím, že nechápeš, co tím myslím… Nejen, že tě potřebuju… ale… potřebuju tě…“

Pozorovala jsem ohryzek v Austinově hrdle, jak poskakuje jeho tvrdým polknutím, a zapřísahala jsem se svým zjevně vážným pohledem o svůj úmysl k jeho.

„Potřebuju tě… abys byl se mnou…“ Tentokrát mě intenzita jeho pohledu znervóznila.

Austin mě překvapil, nečekaně se posadil, jemně mě uchopil za boky a položil mě naplocho na polštáře pode mnou, plazíc se po mém ležícím těle.

Austinovo tělo se sklonilo, aby se setkalo s mým, a jeho rty mi přejely po tváři, až se beztížně opřely o má ústa, ale nepohnul se, aby mě políbil. „Já tě taky kurva potřebuju, Pixi. Kristepane, já tě potřebuju.“

Úleva zaplavila mé tělo jako rychlý bílý příval, vítané ponoření do vody, jako bych byla pokřtěná, znovuzrozená, oživená ze své klece nejistoty, abych otevřeně objala chlapce, kterému jsem svobodně obětovala své srdce.

Austinovy rty se náhle setkaly s mými a pomalý a smyslný polibek, který následoval, rozpustil všechny mé obavy. Jeho rty byly měkké jako pavučinové pírko, když se pohybovaly proti mým, takový kontrast k jeho tvrdým a zastrašujícím pohledům. Jeho jazyk prozkoumal vstup do mých úst a vklouzl dovnitř, aby se setkal s mými. Odvážně jsem sevřela vypouklé svaly na jeho zádech a vychutnávala dlouhé sténání, které se mu dralo z hrdla, když se jeho tvrdá délka tlačila mezi mýma nohama.

Polibek se prohluboval a čím déle trval, tím zuřivější byly naše pohyby. Austin mě přimáčkl pod sebe, prsty mi prohrábl vlasy a sevřel lem jeho košile, začala jsem mu ji škubat po zádech, hřejivý vzduch v letohrádku se lepil na Austinovu vlhkou kůži.

Austin se odlepil od mých úst, zalapal po dechu, ztěžka oddychoval a podíval se mi do očí svým temným pohledem. Viděla jsem, že se ujišťuje, že jsem v pořádku, a když viděl, že ano, sedl si na zadek a přetáhl si košili přes hlavu, jeho nahé, barevně potetované tělo bylo na odiv, abych ho mohla pozřít.

Zvedla jsem ruku a přejela prsty po opeřených křídlech holubice na jeho hrdle, po hrudní kosti, po velkém italském kříži na jeho hrudi a po složitých nápisech kaligrafických nápisů přes napnuté břišní svaly a břicho. Olivovou pleť měl bronzovou, obrysy jeho vypracované postavy zvýrazňovala hořící oranžová barva plamenů – nádhera.

„Pix, ty mě teď tak trochu zabíjíš,“ řekl zlomeným a chraplavým hlasem, zatímco můj ukazováček klouzal po pase jeho džínů, jeho žaludek se v reakci na to napínal a stahoval.

Austinovy oči líně přejížděly po mém těle, ale tentokrát jsem necítila stud tak, jak jsem si myslela. Místo toho jsem přesunula ruku ke knoflíku na vršku jeho zipu a protáhla ho otvorem, až se rozepnul.

Se zasyčením zvrátil hlavu, když se můj prst otřel o jeho tvrdou špičku, a jak padal dopředu, ještě jednou rozbil své rty o moje, použil tlusté stehno, aby mi roztáhl nohy, ležel mezi nimi, a začal se houpat proti mně… tam.

„Austine…“ zasténala jsem hlasitě a záda se mi prohnula od podlahy.

„Kurva, Pix,“ procedil skrz zaťaté zuby. „Potřebuju být v tobě… potřebuju tě cítit…“

Pak Austinova slova opravdu trefila do černého a já měla pocit, jako by mi někdo vstříkl do žil obrovský kbelík ledové vody.

Austin si okamžitě všiml změny v mé náladě, zvedl se na pažích a rozechvěle se na mě podíval.

„Pixi? Jsi v pořádku?“ Pořád ještě nemohl popadnout dech, jeho krásná latinská pleť měla zarudlý erotický nádech.

Přejel mi po těle níž a hřbetem ruky mě pohladil po tváři, zašeptal: „Řekni mi, co se děje. Mluv se mnou, Pixi. Kurva, ty mě znervózňuješ.“

Neschopná podívat se mu do tváře, soustředila jsem se na uklidňující fleur-de-lys na jeho krku a rozpačitě přiznala: „Opravdu se obávám, že na tvůj dotek budu reagovat špatně.“

Austin si povzdechl a zavřel oči a já cítila, jak mi po kůži přeběhla obrovská dávka rozpaků. Ale překvapil mě, když mi přiložil dlaň k obličeji a donutil mě podívat se na něj… podívat se na něj doopravdy.

„Pixi, já vím, že jsi tohle ještě nikdy nedělala. Vím, že jsem byl tvůj první polibek… tvoje první něco s chlapem. A kurva, já vím, že si nic z toho nezasloužím.“

Přejel mi palcem nahoru a dolů po tváři, a jako vždycky, s něžností, jakou bys od tak obrovitého chlapa nečekala, zašeptal: „Ale jestli chceš být se mnou… opravdu být se mnou, jako já chci být s tebou, neudělám ani hovno, abych ti ublížil. Nebudu se tě dotýkat tam, kde nechceš, aby se tě někdo dotýkal. Nebudu tě nutit, aby sis sundala oblečení, když je to něco, co se mnou ještě nemůžeš udělat.“ Přitiskl si čelo k mému a slíbil: „Jestli nejsi připravená se se mnou vyspat, nebo vůbec něco udělat, nebudu se urážet. Jen mi musíš říct, kde teď jsi, protože jestli tohle nikam nevede, budu muset přestat… je to pro mě v tuhle chvíli trochu bolestivé…“ Sklonil hlavu k ohbí mého krku. Cítila jsem, jak se námahou agresivně zadýchává.

Jak jsem mu přejížděla rukama nahoru a dolů po zádech, snažila jsem se odstrčit svou nejistotu. Tak moc jsem to chtěla. Tak moc jsem chtěla být s Austinem. Pro dnešní večer jsem nechtěla být Lexington Hartová, zrůda a anorektička. Chtěla jsem být statečná. Chtěla jsem být holka, která se beznadějně zamilovává do toho kluka, který zná moje největší tajemství… toho kluka, který může být pravděpodobně stejně zlomený jako já… toho kluka, který tvrdí, že mě potřebuje stejně jako já jeho. Chtěla jsem být normální. Chtěla jsem být milovaná jen pro obyčejné, normální já.

„Austine,“ zašeptala jsem a zírala na odražené plameny tančící na dřevěném stropě. Kývl mi hlavou na krk, aby mi dal vědět, že poslouchá, a já mu prohrábla vlasy. „Miluj se se mnou.“

Austinovy svaly se napjaly.

„Lexi…“ Odmlčel se.

Jak jsem mu svírala vlasy, zatlačila jsem: „Austine, miluj se se mnou. Jen… buď něžný… je tu šance, že bych se mohla zlomit…“

Měkké rty se mi začaly pohybovat po krku a já cítila dotek až do kostí. Když se dostal k mé tváři, přejela jsem mu rukama po zádech a držela se jeho holých lopatek.

„Jsi si jistá?“ zašeptal, když mi míjel ucho. Přikývla jsem, neschopná promluvit přes intenzitu okamžiku, a slyšela jsem jeho dlouhý povzdech úlevy.

Zvedl hlavu a podíval se mi do očí. Viděla jsem jen zbožňování – úplné a bezpodmínečné zbožňování. „Řekni mi, jestli udělám něco špatně, ano? Uděláme to, jak budeš potřebovat.“

Zhluboka jsem se nadechla a zašeptala: „Prosím, nedotýkej se mých zad. Nemůžu tě nechat dotknout se mých zad. Pořád je to pro mě nepřípustné.“

Naklonil hlavu a přejel mi polibkem po krku, sčesal mi vlasy dozadu z obličeje. „To bych ti stejně neudělal. Pamatuju si všechno, co jsi kdy řekla.“

Zavřela jsem oči, jak Austinova ruka klouzala po vnější straně mého ňadra, a nohy se mi stočily do klubíčka při tom cizím pocitu, který se mi proháněl mezi nohama. „A taky si nemůžu sundat šaty… Prosím, jen… zkus to obejít… ještě nejsem připravená se ti úplně obnažit.“

Austin se ze mě začal sundávat. „Lexi, jestli ne –“

Uchopila jsem ho za obličej a zastavila ho. „Ne! Prosím tě, já to tak moc chci. Jen k tomu musíme přistupovat jinak než ty k jiným holkám.“

Austin na mě několik zatajených vteřin hleděl v rozpolceném rozjímání, ale nakonec zavřel oči a vydechl nosem. „Tak jo,“ řekl a prudce otevřel oči.

Balancoval na jedné ruce a začal zkoumat moje prsa, sklonil hlavu, aby nasál a zatáhl za kůži pod šaty.

Moje ruce držely jeho hlavu ve svěráku a já nedokázala zastavit potěšené sténání, které se mi dralo z úst.

„Chci tě ochutnat,“ zamumlal a zvedl ruku, aby mi zahákl prsty pod ramínka u šatů. Vzhlédl ke mně přes černé řasy, zvedl obočí a požádal o dovolení.

Puls mi bouřlivě bušil, ale odkrytí mých prsou mě nenaplňovalo hrůzou, jak jsem se obávala. Byla to průměrná béčka a nikdy nebyla předmětem zájmu. Chtěla jsem mu ukázat aspoň tolik ze sebe.

„Prosím…“ zasténala jsem. „Pomalu to sundej. Ale nech mě zůstat na zádech… Nesmíš mi vidět záda…“

Zasténal, a když jsem udělala, oč jsem žádala, pomalu mi stahoval popruhy, až se mi v zorném poli objevila černá podprsenka v tričku. Austinovy mandlové oči zaplály a on začal rozepínat přední sponu malých, drátěných košíčků, až se mi objevila bledá ňadra, bradavky se mi vztyčily, jako bych se natahovala po jeho ústech.

„Kurevsky perfektní,“ zašeptal, nechal mi šaty a podprsenku omotané kolem pasu, vznášel se mi nad hrudníkem a začal škádlivě okusovat předtím nepolíbenou kůži. Ruce jsem mu ovinula kolem krku a nohy se instinktivně ovinuly kolem jeho pasu, když jsem se otírala o tuhý materiál džínů.

Dech se mi rozléhal v uších, jak se mi mezi nohama rozhořel zuřící oheň, a když políbil mou levou bradavku a olizoval špičkou svého mokrého jazyka bradavku, měla jsem chuť řvát frustrací z pocitů, které napadaly mé nezkušené tělo.

„Kurva, Pix, chutnáš tak dobře,“ pronesl kolem mého prsu, a když mi cucal bradavku v ústech a současně se houpal mezi mýma nohama, za mýma očima vybuchlo světlo a já viděla jen hvězdy. Velký pocit euforie mě vynesl vysoko do výšky v nedosažitelné rozkoši.

„Austine!“ Zaječela jsem, když jsem dosáhla vrcholu, a zadýchaně jsem se mu dýchala do vlasů, cítila jsem se mokrá mezi nohama.

Naposledy přejel jazykem, zvedl svá ústa z mých prsou a já se rozzářila vzrušenými rozpaky. Ale Austin to nijak nekomentoval, když se mu při tom pohledu zachvělo chřípí; jen na mě hleděl s hlubokou touhou, sjel mi po nohou a mlčky nadzvedl spodek mých dlouhých šatů. Když přede mnou klečel, viděla jsem rozsah jeho potřeby stanu v jeho džínách, zip rozepnutý a odhalující napnutý materiál jeho černých boxerek.

Pozoroval mě, jako jestřáb pozoruje svou kořist. Věděla jsem, že je to kvůli jakémukoliv náznaku paniky, kterou by jeho jednání vůči mně mohlo vyvolat, ale upřeně jsem se na něj dívala dál a pokyvovala hlavou, povzbuzujíc ho, aby šel dál.

Když mi sukně sahala ke kolenům a odhalovala lýtka, usadilo se mi v žaludku nepříjemné škrábání, ale ještě jednou jsem kývla hlavou, aby pokračoval. Tlačil mi světlý černý materiál pomalu po stehnech a teprve pak se síla mého strachu stala příliš nesnesitelnou.

„Počkej!“ řekla jsem zoufale a Austin se zarazil, oči se mu maličko zúžily v obavách. Zaklonila jsem hlavu, abych se podívala střešním světlíkem na měsíc, snažila jsem se soustředit na uklidnění a ne na špatné myšlenky vířící v mé mysli… na to, co by si mohl myslet o mých stehnech.

Uvidí celulitidu? Bude si myslet, že jsou velká? Bude –

Najednou se přede mnou objevila jeho tvář, jeho rty se sklonily, aby jemně políbily moje. „Nemusíme jít dál, Pixi. Stačí říct slovo.“

Přejela jsem prstem po drsnosti jeho strniště na tváři, pak jsem jím přejela po skořápce jeho ucha a k malým černým měřidlům ucpávajícím jeho lalůčky.

„Jsi tak krásná, Pix. Okrádáš mě kurva o vzduch, pokaždé, když se na tebe, takhle podívám.“

Tentokrát, když se mé srdce rozbušilo, bylo v chtíči a zbožňování, ne ve strachu. Natáhla jsem se, abych vzala Austinovu ruku, položila jsem svou na jeho a vedla si ji po ňadrech, po břiše a po stehnech.

Austin zasténal. „Pix –“

„Pokračuj, Austine. Chci, abys pokračoval… Dotkni se mě… ukaž mi, jaké to je…“

Austinovo čelo kleslo k mému rameni a jeho hlava se začala třást. „Nejsem si tak jistý, že je to dobrý nápad, Pix. Nechci ztratit kontrolu a vyplašit tě.“

Oči mi zaplnila voda a já jsem otáčela hlavou, až se mé rty otíraly o jeho tvář, dýchala stejný malý prostor vzduchu. „Vím, že je se mnou těžké být. Ale chci, aby ses se mnou miloval… Prosím, nenuť mě prosit.“

Austin upřel svůj pohled na můj a převalil se nade mnou, ruce mi zapasoval pod hlavu jako polštář. „Pixi, to, co k tobě cítím, je kurevsky děsivý. Myslel jsem si, že jsi nádherná od první chvíle, co jsem tě viděl stát na prázdném stadionu jako nějakého temného skřítka ztraceného v podivném snu. Ale pak se to, co jsem k tobě cítil, rychle podělalo. Celé týdny jsem se bál, že zničíš mě, mou rodinu, způsob, jakým moji bratři vydělávali peníze.“

Zhluboka se nadechl a plameny z ohně se mu zrcadlily v očích. „A ty jsi mě zničila, Pixi, ale nikdy tak, jak jsem si myslel. Zničila jsi plot, který jsem vybudoval, aby sem lidi nemohli. Zničila jsi tu drsnou personu, kterou jsem nosil jako štít. Ale ještě víc jsi zničila veškerou neochotu, kterou jsem musel hledat útěchu v někom jiném. Tys mě, kurva, srovnala se zemí, Pixi. Ty, můj maličký tmavý skřítku, jsi způsobila, že se všechna moje obrana rozpadla na prach.“

Austinovy rty narazily na moje a já ho pevně přitiskla k ústům, naše potřeba se ve své horečce téměř zhmoždila. Ale Austin se odtáhl, tvář úplně vážnou, a skončil. „Mám něco, co ti chci říct, Pixi. Dvě slova, která se mi skoro derou z hrudi. Dvě slova, která jsem ještě nikomu neřekl. Ale dokud nebudu vědět, že tě mám úplně, a ty budeš mít mě, žádná tajemství, žádné překážky v naší cestě, nebudu je říkat nahlas. Ale chci, abys věděla, že jsou stejně v mém srdci.“

Hruď jsem měla plnou, tak plnou nerozmazaných emocí nad jeho upřímností, a já se usilovně snažila vymyslet dvě slova, která chtěl říct. Je to láska? Miluje mě? Jestli miluju já jeho? Mohla bych ho milovat? Nebo jsme oba příliš zničení na to, abychom pro sebe kdy byli dobří?

Austinova ruka mě začala hladit po vnitřní straně stehna, vystřelovala mi třesavku až do morku kostí a všechen vzduch mi vylétal z plic, čím víc se blížil k vrcholu mých stehen.

Roztřeseně se nadechl a řekl: „Tak mi řekni, jak daleko chceš právě teď zajít. Protože tě chci, všechno z tebe. Je to na tobě, Pixi. Je to jen tobě.“

Sledovala jsem, jak shlíží dolů, aby se podíval na svou ruku na mém bledém stehně, a viděla jsem vášeň v jeho očích, viděla jsem jemné rozestupy jeho rtů, když se díval na mé holé nohy. Projel mnou šok, když jsem si uvědomila, že nevypadá, že by ho to odpuzovalo. Ve skutečnosti to byl pravý opak. Byl zrudlý, vzrušený a… chtěl mě.

Bylo pro mě téměř nemožné to pochopit.

„Austine,“ zašeptala jsem a on odtrhl pohled od mého spodního těla, aby se mi podíval do očí. „Vezmi si mě. Vezmi si to všechno.“

Na jeho tváři se rozšířil pomalý, úlevný úsměv, okamžitě se nade mnou zvedl a přitiskl mi polibek na rty. Zahákl prsty po stranách mých kalhotek a začal mi je spouštět dolů po nohou, až jsem byla úplně vystavená jeho očím.

Hodil kalhotky na zem za sebe, líbal mě na ústa v jemných, sladkých polibcích a já najednou cítila, jak jeho prsty jemně kloužou po mých záhybech.

„Austine… ach…“ zašeptala jsem a začala se při jeho doteku převalovat v bocích. Nikdy předtím se mě tam nikdo nedotkl, ale toužila jsem po tom, co mi Austin dával. Beznadějně jsem podlehla jeho kouzlu.

„Jsi tak připravená, Pix,“ řekl Austin, když do mě vklouzl jeden z prstů a já šokovaně otevřela oči.

„Pšš, Pix. Jen tě připravuju. Nejdřív to bude bolet, ale slibuju, že se budeš cítit dobře. Slibuju, že se uděláš.“

„Co… co ty?“ zeptala jsem se. Pak jsem najednou vykřikla, Austinova ruka se ve mně dotkla něčeho citlivého… něčeho, co se mi zdálo… příliš dobré, než abych to popsala.

„Budu v pohodě, Pixi. Dneska večer jde jen o tebe.“

Natáhla jsem ruku a chytila ho za vlasy. „Potřebuju tě. Potřebuju tě hned teď. Skoro to nevydržím.“

Hruď se mu zvedala a klesala, vyndal ze mě prsty, vstal a přešel k zásuvkám na druhé straně místnosti. Pozorovala jsem ho ze svého místa na polštářích, když otevřel horní zásuvku a vytáhl kondom.

Rozpačitě se na mně otočil a pokrčil rameny. „Rome, tohle místo používal hodně před Molly.“

Snažila jsem se dýchat skrz nervy, vzrušení a pohled na absolutní živé umění, které mě mělo připravit o panenství, a usmála jsem se. Austin byl dokonalost – čistá, umělecká dokonalost. Všechno, co viděl, když se na sebe díval jako na bývalého člena gangu, někoho, kdo nemá co nabídnout. Ale někdo, kdo nemá co nabídnout, by na tohle neznámé místo přijetí nepřivedl někoho, jako jsem já. Někdo, kdo nemá co jiného nabídnout, by nehrál v jednom z nejlepších fotbalových programů v zemi a určitě by nebyl tak kreativní, aby vystavil tak krásnou koláž umění, věcí, které jsou očividně důležité pro jeho duši.

Austin Carillo byl chudý kluk z autokempu se srdcem z čistého zlata.

„Připravena, Pixi?“ zeptal se Austin a já pomalu přikývla.

Vložil zlatý balíček kondomu do úst, začal si stahovat pásek džínsů a plně odhalil své černé boxerky.

Horko obtěžovalo celé mé tělo, když jsem obdivovala jeho vypracovanou a dokonale svalnatou postavu, vlasy ještě lehce rozcuchané z místa, kde jsem je prohrábla prsty, a velkou bouli pod boxerkami.

Hlasitě polkl, zahákl prsty za okraj boxerek a pomalu je začal stahovat dolů.

Nemohla jsem odtrhnout oči, když se mi odhalil, a poznala jsem, že je nervózní, když na mě vrhl nesmělý pohled neskutečně dlouhými ebenovými řasami.

Začal se ke mně přibližovat a já sledovala proud po stehna dlouhého tetování dvou rukou sepjatých k sobě v modlitbě, jemný růženec padající z propletených prstů. Byla jsem nervóznější než kdy jindy.

Klečel na podlaze u mých nohou, kondom teď svíral v ruce, začal lézt po mém těle, jeho napjatý obličej plný potřeby se setkal s mým. Strana spodního rtu se mu na okraji vtáhla, oči se mu přivřely rozkoší.

Odhrnula jsem mu z obličeje kus vlasů a viděla jsem, že se mi třese ruka. Stejně tak jemu, chytil mou ruku do své a přitiskl si ji ke rtům. „Připravena, Pixi?“ zeptal se sevřeným hlasem a já ucítila dotek jeho dlouhé erekce na holém stehně.

Přikývla jsem, neschopná slova, zvedl se na kolena, zuby roztrhl balíček s kondomem a převalil na sebe latex.

Uchopil každou mou ruku, protáhl mi prsty přes hlavu a vytáhl mi je nad hlavu, mezi mými seřídil svá silná stehna.

Zadíval se mi do očí, když se zapřel o můj vstup, a srdce mi bušilo v hrudi jako buben. S měkkým polibkem na mých rtech se Austin tlačil dopředu, jeho prsty se sevřely kolem mých, jeho rty se pohybovaly rychleji, skoro jako by mě chtěl vyrušit z náhlého přívalu plnosti.

Pak se zastavil, zlehka mi dýchal do úst, neřekl jediné slovo. Pustil své prsty z mých, sevřel mi paže kolem hlavy, lokty přitiskl na koberec, skoro jako by mě chránil před tím, co mělo přijít.

Zatnul zuby, tlačil se dopředu a já sebou trhla, když mi dolní polovinou projela ostrá bolest. Zastavil se, když mě úplně naplnil, a já se soustředila na jeho rychlý tep na mých nahých ňadrech, jeho těžký dech v mém uchu a moje napjaté nohy se začaly uvolňovat.

Austinova pravá ruka sjížděla po mém boku, až mě uchopil za stehno a zahákl ho za svou ohnutou paži. S hlavou stále zastrčenou v ohbí mezi mým krkem a ramenem se začal houpat vpřed v pomalém a pravidelném rytmu.

Brzy se zdálo, že bolest odezněla, a jak nabíral rychlost, v páteři se mi vytvořil nový druh tlaku. Přitiskla jsem se k vlhké kůži jeho zad, jen abych se ukotvila, abych se nezvedla z podlahy.

Ze rtů mi začalo unikat slabé kňourání a Austin v odpověď zasténal.

Když se mé nehty zaryly do jeho zad, zvedl hlavu, vlasy mu padaly dopředu, aby se roztomile položily na čelo, a jeho oči se zatáhly, jak se díval do mých.

„Austine…“ zamumlala jsem a prohnula se v zádech, když se mým tělem prohnul pocit tak prudký.

V Austinově hrudi zašustilo hluboké vrčení a jeho boky se tlačily stále silněji a rychleji, až se mé rty rozestoupily a mým tělem se zmocnil pocit tak nepopsatelný, že se zmocnil jakéhokoli zdání racionálního myšlení.

Rozpadla jsem se na malinké kousky.

Byla jsem ve stavu beztíže.

Snažila jsem se přitisknout k němu a střetla jsem se s jeho tmavýma očima právě ve chvíli, kdy se pevně zavřely a jeho ústa zela dokořán. Jak Austinovo tělo znehybnělo, jeho svaly se napjaly a z plných rtů mu vyklouzlo tiché zasyčení.

S třesoucíma se rukama padl na mě, ruce stále opřené vedle mě na loktech a naše těla kluzká potem. Obrátila jsem oči na sever, skrz průhlednou tabulku střešního okna jsem viděla, jak dovnitř svítí úplněk, a znovu jsem rozeznala praskavé zvuky hořícího dřeva, když se mi začala projasňovat hlava.

O chvíli později zvedl hlavu a zíral na mě snad celou věčnost. Oči se mu leskly a tiše se zeptal: „Proč ta válečná barva, Pixi?“ Jeho palec mi přejel po tváři a v tu chvíli jsem si uvědomila, že pláču.

Odvrátila jsem zrak, měla jsem pocit, jako by mluvil přímo k nejhlubší části své duše, a řekla: „Protože chci být někým jiným. Někým, kdo nejsem já.“

Trhl sebou, jako bych ho zranila, a on odpověděl: „To není celý důvod. Pořád přede mnou tajíš, kdo jsi. Je tu ještě nějaký jiný důvod. Něco většího.“

Srdce mi poskočilo. Chtěla jsem mu říct pravý důvod, ale prostě jsem to nedokázala. Ještě jsem si to nedokázala přiznat ani sama sobě. Tak jsem prostě ztichla: „Ale je to jediný důvod, který ti teď můžu dát.“

Sklonil se, přejel mi polibkem po rtech a já se odtáhla, abych se zeptala: „Proč všechna ta tetování?“

Zaťal zuby, odkašlal si a uhnul pohledem do ohně. S povzdechem nakonec řekl: „Lidi si vždycky mysleli, že jsem jen italská špína z přívěsu. Když jsem se tak dlouho snažil, aby si mysleli něco jiného, řekl jsem si, že klidně můžu splnit jejich očekávání a taky jako italská špína vypadat.“

Přimhouřila jsem oči, jak mi poklesl žaludek, a zašeptala jsem: „To taky není celý důvod. Ty se přede mnou taky pořád schováváš.“

Povzdechl si a přitiskl si tvář k mé. „Ale je to jediný důvod, který ti teď můžu dát.“

Nadechla jsem se nad našimi záměrně vyhýbavými odpověďmi a přemýšlela, jestli se někdy dostaneme na místo, kde budou všechna naše tajemství ležet na stole. Ale rychle jsem je zahnala, snažila jsem se přijmout závažnost okamžiku právě teď a tady.

Objala jsem ho kolem hlavy, políbila ho do vlasů a řekla: „Díky, Austine. Díky, že se díky tobě cítím tak výjimečná.“

Slzy mi tentokrát volně stékaly po tvářích a Austin zvedl hlavu, tvář plnou úcty. „Ne, neděkuj, Pixi. To já děkuju, že jsi tak výjimečná, že chceš být s takovým hajzlem, jako jsem já. Nemám ponětí, proč jsi byla přivedena do mého života, ale děkuju Bohu každý den.“

O dvacet minut později, zabalení do tenké deky a před otevřeným ohněm, usnuli pod hvězdami pomatený kluk a pomatená holka, drželi se v náručí… a poprvé ve svém bouřlivém životě se cítili plně odhalení a naprosto pochopeni.