IY - EPILOG

Překlad: Kerris

Kor.: Evudar

„Panebože. Panebože, to je on.“ Penelope vzrušením udeřila pěstí do Coleova bicepsu. „Vypadám dobře? Máš nějakou rtěnku?“

Cole na ni zůstal zírat. „Děláš si ze mě teď s tímhle srandu?“

Sotva ho slyšela. Stoupla si na špičky a rozhlížela se po davu novinářů, aby na něj lépe viděla. „Sakra, kéž bych byla vyšší. Můžu si ti sednout na ramena?“

„Jestli si jen na vteřinu myslíš, že si tě zvednu na ramena, abys mohla okukovat jiného muže –“

„Ale ne jen tak ledajakého,“ řekla. „Jackson Burke. Pouze toho nejlepšího quarterbacka v dějinách quarterbacků.“

„Bývalého quarterbacka,“ opravil ji Cole mimoděk.

Oba na chvíli ztichli, dva zapálení sportovní fanoušci věnující chvíli ticha konci legendy.

Před pěti dny přiletěli Cole a Penelope na tréninkový kemp Redhawks. Byl to sen sportovních redaktorů. Příležitost udělat rozhovory s hráči, trenéry, zjistit, kdo vypadá dobře, kdo si dal mimo sezónu příliš mnoho piv…

V okamžiku, kdy vystoupili z letadla, jim oběma vybuchly telefony v záplavě textových zpráv, e-mailů a tweetů.

Jackson Burke, rozehrávač texaských Redhawks a čtyřnásobný vítěz Super Bowlu, se cestou na tréninkový zápas stal účastníkem dopravní nehody.

Nikdo z Redhawks nepotvrdil rozsah jeho zranění, ale šířily se zvěsti, že jeho fotbalová kariéra skončila.

Dále kolovaly zvěsti, že s ním v autě jela nějaká žena, nikoliv manželka.

Bylo otázkou, o čem se píše víc – o jeho profesním životě, nebo o jeho osobním životě. Zvlášť když se v posledních měsících objevily zvěsti o jeho sukničkářství.

Dav se rozestoupil natolik, že Penelope mohla Jacksona poprvé zahlédnout, a srdce se jí sevřelo, když si uvědomila, že na těch zvěstech je pravděpodobně něco pravdy.

Závěs na jeho rameni byl prvním vodítkem, ale výraz v jeho tváři ji v tom utvrdil.

Byl to muž, který přišel o všechno.

„Sakra,“ řekl Cole.

„Já vím,“ řekla Penelope. „Je ještě úžasnější, když je zničený, že?“

Cole na ni vrhl pohled a Penelope skryla úsměv. Dělala to proto, aby ho popíchla, ale popravdě řečeno, Jackson Burke byl mimořádně pohledný muž. Tmavě hnědé vlasy, oříškové oči orámované několika velkými řasami. A pak tu bylo tělo. To nádherné, vypracované tělo.

V podstatě byl ten muž tak dokonalý na pohled, že byl placeným reprezentantem nejméně půl tuctu různých řad fitness vybavení, pánských kosmetických výrobků a několika druhů whisky.

Dav ztichl, když Jackson Burke zaujal své místo za mikrofonem. Byla to jeho první tisková konference od nehody a soudě podle naštvaného výrazu v jeho tváři to nebyl jeho nápad.

„Pane Burku, můžete nám říct, jaký je rozsah vašich zranění?“

Ne.

„Pane Burku, předpokládáte, že se do začátku sezony uzdravíte?“

Ne.

„Pane Burku, pokud vám zranění zabrání v návratu k fotbalu, co budete dělat? Vaše vysokoškolské vzdělání je v oboru žurnalistiky, myslíte, že se někdy stanete jedním z nás?“

To sakra ne.

„Pane Burku, můžete nám říct totožnost té mladé ženy ve vašem autě?“

Ne.

„Pane Burku, za ty tři dny, co jste byl v nemocnici, paní Burkovou nikdo neviděl přicházet ani odcházet. Co je…“

Ozvala se hlasitá rána, jak pultík dopadl na zem.

„Do prdele, on právě převrátil stolek s mikrofonem,“ řekl vzrušeně jeden z dalších reportérů.

„Hádám, že jeho druhá ruka pořád funguje dobře,“ zamumlal jí Cole do ucha.

„Jo,“ řekla Penelope roztržitě. Její oči zůstaly upřeny na Jacksona Burka, který odcházel, setřásl svého agenta a trenéra a ukázal prstem davu odvážnějších reportérů, kteří se ho odvážili sledovat.

„Čas vypršel, miláčku,“ řekl Cole a jeho ruka sklouzla kolem jejího pasu. „Tvoje minuty na okukování jsou vyčerpány.“

Otočila se k němu čelem a při pohledu na jeho dokonalé, milované rysy zapomněla na Jacksona Burka.

Ten zatracený muž jí stále nepřestával brát dech. Pochybovala, že se mu to někdy podaří.

Objala ho kolem pasu a nevšímala si hučícího davu kolem nich. „Co kdybych chtěla obdivovat tebe?“

Povytáhl obočí. „Chceš, abych se svlékl? Když mě vezmeš zpátky do našeho pokoje, určitě se můžu svléknout a nechat tě okukovat, a když budeš opravdu hodná holka, možná tě nechám dotknout…“

Podívala se na hodinky. „Neměli bychom se vydat mezi hráče? Jestli se nám nepodaří někoho přimět, aby si s námi promluvil o té včerejší skoro rvačce?“

„Určitě. To bychom měli. Nebo můžeme vyzkoušet tu sprchu pro dvě osoby v našem apartmá.“

Penelopa našpulila rty. „Víš, že kdybych hypoteticky souhlasila s tím nápadem s tou sprchou, bylo by to poprvé v životě, co bych dala přednost chlapovi před sportem?“

Sklonil rty k jejímu uchu. „Neřeknu to na tebe, když to ty neřekneš na mě.“

„Platí. Ale jestli se Cassidy zeptá…“

„Nezeptá. Věř mi, nechce to vědět.“

Penelopa se od něj nechala vzít za ruku a vést ji směrem k jejich hotelu, když ho náhle strhla, aby se zastavil.

„Počkej. Říkala jsem, že je to poprvé v životě, co jsem dala přednost chlapovi před sportem.“

„Jo?“

„A ty jsi mi to neoplatil,“ řekla a cítila se podivně rozmrzelá. „Už jsi někdy dal přednost ženě před sportem?“

Poškrábal se na tváři. „Jo. Jednou.“

Penelopou projela žárlivost a ta neznámá emoce v ní zanechala podivný pocit ledového chladu a ohnivého horka zároveň.

„Kdo to byl?“ dožadovala se odpovědi. „Kdy?“

„Bylo to na zápase Yankees. První tři směny jsem byl uchvácen jejími zády a tím, jak si pořád čmárala do toho malého sešitku…“

Penelopa si odfrkla. Ta žena se jí nelíbila. Opravdu se jí nelíbilo, že ta žena měla ráda baseball. To byla její a Coleova věc.

Začala zvedat bradu a zlehčovat to, ale pak si všimla drobného nástinu úsměvu na jeho tváři.

Penelopě se zúžily oči. „Počkej chvíli. Já mám takový malý zápisníček. A poprvé jsi mě potkal na zápase Yankees.“

„Hmm, to jako fakt? To si nepamatuju.“

Hravě ho štípla do paže. „Cole Sharpe, neopovažuj se mě kvůli tomu škádlit. Žena, která tě vyrušila z toho zápasu Yankees. Byla jsem to já?“

Jeho ruce našly její tvář, když se palci jemně dotkl jejích rtů, jeho výraz byl něžný. „Penelopo. Vždycky jsi to byla ty.“

 

KONEC

 

… brzy se můžete těšit na příběh Jacksona v druhém díle série Oxford! ☺