IY - 25. kapitola

Překlad: Kerris

Kor.: Evudar

V neděli Cole poprvé změnil termín nedělní schůzky se svým bratrem.

Nebylo to snadné rozhodnutí. Ale Jake sehnal čtyři lístky na Yankees přímo za domácí metou a pozval Colea a Penelope. A přestože byla neděle – jeho a Bobbyho den – Cole se cítil v pokušení. Lákalo ho strávit slunečné odpoledne s přáteli a ženou, která byla, no… nevěděl.

Mezi Colem a Penelopou se něco změnilo.

O tom, co se změnilo, neměl Cole ani ponětí. Nedokázal to pojmenovat. Věděl jen, že mu to připadalo mnohem důležitější než víkendoví posteloví partneři a kolegové ve všední dny.

A za nic na světě nevěděl, jestli má být vyděšený, nebo šťastný.

Bobby souhlasil se změnou plánů s takovým nadšením, že Cole napůl uvažoval, jestli Bobby na tuhle chvíli nečekal – nečekal, až bude mít Cole důvod mít vztah s někým jiným než se svým starším bratrem.

Samozřejmě nebylo na škodu, že Mets byli pryč, takže zápas stejně nepřipadal v úvahu, protože Bobby dobrosrdečně odmítal jít na stadion Yankee.

Ale ať už byly Bobbyho pohnutky jakékoli, jeho bratr s tím souhlasil. Srdceryvně.

Přesto Bobbyho souhlas nijak nezmírnil osten viny, který Cole pocítil, když s Penelope vešli na stadion Yankee s Jakem a Grace Maloneovými.

Penelopa jako by to vycítila, našla jeho prsty a stiskla je.

„Dobře,“ řekla Grace a tleskla rukama. „Mají tu víno, že? Vím, že se obvykle pije pivo, ale já bych si vážně dala dobré chardonnay…“

Penelopa na ni zděšeně zírala. „To snad nemyslíš vážně. Tohle je přece baseballový stadion.“

„Vyvinutý,“ řekla Grace a trochu na ni mrkla.

„Ale-ale –“ Penelopa prskala.

Grace ji lehce poplácala po rameni. „Vidím, že ti jde o klasiku, tak co kdybychom se rozdělili a sešli se, až si každý najde jídlo a pití podle svého výběru?“

„Jestli přinese sushi, budu si ji muset odhlásit z přátel,“ zamumlala Penelope ke Coleovi poté, co Grace odtáhla Jakea k vozíku s vínem.

„To je fér,“ souhlasil Cole, když zamířili k hlavnímu stánku s občerstvením. „Tak jaký máme plán? Hot dog?“

Penelope zkoumala jídelní lístek se stejným zájmem jako sommeliér vinný lístek.

„Myslím, že… preclík,“ pronesla nakonec. „Už jsem ho neměla celou věčnost. Nebo počkej, chci nachos?“

„Všiml jsem si, že popcorn není v kurzu,“ řekl.

Usmála se. „Vím, že už je to týden, co jsem se v něm máchala, ale přísahám, že někdy pořád cítím máslo. Když už jsme u toho, jak se má Bobby? Určitě ti nevadí, že se s ním dneska nepotloukáš?“

A bylo to tu zase. Ten pocit viny.

„Ve středu jdeme na zápas Mets,“ řekl Cole Penelope, když se blížili k pokladně.

„Pěkné,“ řekla Penelope. „Co bude dneska dělat, zatímco ty se budeš flákat se mnou? Nejspíš další zabijácký večírek?“

Cole se usmál. „Nejspíš. Ten kluk je pan populární. A poslední dobou bez přestání mluví o nějaké ženě jménem Carly, takže si myslím, že se mu zalíbila.“

Penelope zavrtěla hlavou. „Bratři Sharpovi mají své kouzlo. Chudák Carlyino srdce nemá šanci.“

Sklouzl jí rukou za krk a zaklonil jí hlavu, aby jí viděl do tváře pod kšiltovkou. „A co tvoje srdce? Jak se staví k celé té věci s kouzlem bratrů Sharpových?“

Penelopiny rty se překvapeně roztáhly, nejspíš kvůli tiché naléhavosti v jeho hlase. Řekl si, že ji má nechat jít – že fronta na jídlo na stadionu Yankeeů není vhodná doba ani místo pro tento rozhovor.

Ani nevěděl, o čem tenhle rozhovor je. Nebo co chtěl od ní slyšet…

To škrtněte.

Věděl přesně, jaká slova chce slyšet. Chtěl vědět, že je jeho. Že je to víc než jen víkendový flirt. Že se do něj zamilovala stejně bezmocně jako on do ní.

Tak jí to řekni. Řekni jí, co k ní cítíš.

A pak lidé před nimi dokončili objednávku a na řadě byli Penelope a Cole.

Chvíle zkažená nezdravým jídlem.

Cole si přejel rukou po tváři a cítil zklamání i úlevu.

Penelope si objednala nachos a preclík a pak se s očekáváním otočila na Colea a čekala, až si objedná sám. Překvapeně se na ni podíval. „Ty to všechno sníš?“

Odfrkla si. „To sis myslel, že se rozdělím? Vezmi si vlastní jídlo, Sharpe.“

Zavrtěl hlavou a objednal si hot dog a kolu.

Znuděný kluk za pultem jim naložil jídlo na tác a Cole ho odnesl ke stojanu.

„Fuj, žádný kečup,“ řekla, když si ho chtěl přidat do hotdogu.

„To je můj hot dog,“ řekl.

„Z kterého si ukousnu kousek. A já nemám ráda kečup na svých párcích.“

„Co se stalo s tím, že se nebudeme dělit?“

Penelopa na něj zamrkala. „Jsi, nebo nejsi gentleman, Cole Sharpe?“

V odpověď si schválně přidal kečup na svůj hot dog. Víc než obvykle.

Pak si ukousl velké sousto a po celou dobu žvýkání ji držel pohledem.

Její oči se zúžily. „Takhle to bude, co? Tohle je naše budoucnost?“

Olízl si ze rtu kečup.

Postavila se na špičky a stoupla si mu do obličeje. „Hra začíná, Sharpe.“

„Penelopo Popeová, ty se chováš hrubě k muži kvůli jeho hotdogu?“ zeptala se Grace zpoza jejich zad.

„Takový byl plán, dokud ho neznečistil kečupem.“ Penelope si Grace i Jakea prohlédla, než se její pohled upřel na Jakeův hot dog. „Malone. Dej mi to.“

Jake si povzdechl a podal jí ho, když se s Coleovým tázavým úsměvem setkal s očima. „To je to pravé, co?“

Ach ano. To je ona.

Penelope si zdánlivě nevšímala rozhovoru, který se odehrával kolem ní, a ukousla si od Jakea hot dog – bez kečupu – a pak mu ho se šťastným povzdechem vrátila.

„Nic víc jsem nechtěla, Cole. Jedno sousto.“

„To je fér,“ řekl. „Takže ti nebude vadit, když na oplátku dáš Jakeovi jeden ze svých nachos, že ne?“

Penelope si přitiskla jejich tác s jídlem k hrudi a varovně se na Jakea podívala. „Neopovažuj se.“

Cole jí položil dlaň na temeno hlavy. „No tak, podivínko. Hra za chvíli začne.“

Zamířili ke své sekci a Cole se na ni podíval. „Chceš, abych nesl tác?“

Penelopa na něj téměř vyjela a on se usmál. Jak si kdy mohl myslet, že by ho nudná modelka mohla učinit šťastným? Stačilo mu, aby měl malou baseballovou fanynku.

Na rozdíl od minulého víkendu bylo počasí ideální. Jen hrstka bílých nadýchaných mráčků, nepatrný raně letní vánek a spousta jasného slunce.

Baseballové počasí.

„Hej, Grace,“ řekl Cole a položil Penelopě ruku na rameno, když se jí podíval přes hlavu, kde Grace jemně usrkávala chardonnay.

„Hmm?“

Hravě na ni mrkl. „Pamatuješ si, jak jsme se spolu málem líbali kvůli polibkové kameře právě na tomhle stadionu?“

Penelope se podívala na něj a pak na Grace. „Vážně. Povídej.“

Grace protočila oči. „Není to tak, jak to zní. Věř mi.“

„Mělo to být epické, Gracie, to víš, že bylo,“ škádlil ji Cole.

Jake věnoval Coleovi neomalený pohled přes manželčinu hlavu. „Sharpe. Já tě zabiju.“

„Spíš mi dlužíš za to, že jsem ti pomohl přijít k rozumu.“

Penelopa na sedadle jen poskakovala. „No tak, zasvěť mě! To zní šťavnatě.“

„To teda je,“ řekl Cole. „Ale… další příběh na jindy, zlatíčko.“

„Jo, třeba až budeme všichni mrtví,“ zamumlal Jake.

Coleovi v zadní kapse zazvonil telefon, právě když se chystal první nadhoz. Vytáhl ho – místní předvolba, ale číslo, které nepoznával. Cole ho strčil zpátky do kapsy. Mohli mu nechat hlasovou zprávu.

První oaklandský pálkař šel k zemi a Cole hlasitě jásal spolu se zbytkem stadionu. Musel milovat zápas, který začínal strikeoutem.

Coleův telefon znovu zazvonil, s krátkým oznámením o hlasové poště. Přemýšlel, že ho vytáhne, ale dav byl příliš nabitý sluncem, pivem a Yankees. Nebylo možné, aby něco slyšel.

Druhý pálkař odpaloval. Třetí pálkař odpaloval.

Cole ukradl Penelopě jeden z nachos a mrkl na ni, když se na něj zamračila.

Když Oakland nastoupil na hřiště v první třetině, znovu mu zazvonil telefon. Vytáhl ho – stejné číslo.

„Hele, jdu to vzít,“ řekl Penelope.

Přikývla, tváře plné preclíku, a Cole zamířil k hlavní sekci, přičemž bral kroky po dvou.

„Cole Sharpe,“ řekl, jakmile se dostal dostatečně daleko od hluku, aby mohl odpovědět.

„Dobrý den, pan Sharpe? Jste bratr Roberta Sharpa?“

Cole ztuhl. „Ano, jsem Bobbyho bratr. Kdo je to?“

„Tohle je nemocnice Bellevue.“

Cole poslepu natáhl ruku ke zdi, jak se snažil udržet na nohou.

Nemocnice.

Celý stadion se rozplynul a zůstal jen Cole, jeho přerývaný dech a hlas cizího člověka na druhém konci telefonu.

Ach, Bože. Bobby.

„Pane Sharpe, bohužel vám musím oznámit, že váš bratr byl účastníkem nehody…“