Effortless - 8. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Evička

„Zkus tyhle, Cam.“

Vzala si druhé večerní šaty, které ji máma podala a hedvábný kousek si prohlédla. „Trochu nudné, ne? Bože, mami, vypadají jako něco, co by si oblékla hodná dívka na katolický ples, zatímco by jeptišky všude kolem tančícím připomínaly, že mají ponechat dostatek prostoru Duchu Svatému.“

„Camillo.“ Emma se dívala na svou dceru, jako by mluvila s malým dítětem, které nerozumělo slovům dospělých. „No tak, ber to vážně.“

Camilla se znovu podívala na šaty.

Sakra, myslela to vážně.

„Dobře, je to tak, mami. Dokonce ani nemají rozparek, který by stál za řeč.“

Zkontrolovala cedulku a pak obrátila oči v sloup.

„Proboha, za tu cenu,“ dodala Camilla, „by měli udělat něco, co za ty peníze stojí. Nezaplatím dva tisíce dolarů za šaty, které ani nestojí za ohlédnutí.“

„Nemohla bys v tomhle obchodě přestat klít?“

Camilla se po očku rozhlédla po zákaznicích a prodavačkách, které pomáhaly ostatním ženám. „Mami, když ležíme na zádech, všechny říkáme to samé, že? Nemůžeš mi říct, že žádná z těchto žen by neřekla něco podobného.“

Tváře Emmi se zbarvily do růžova. Pak ty šaty Camille vytrhla z ruky. „Bože můj, jsi příšerná.“

Smála se.

Bitva vyhrána.

Upřímně, s mámou bylo snadné si takhle hrát. Ráda s mámou vtipkovala v okamžicích, kdy to Emma nejméně očekávala, protože to vždy pomohlo dobrému zasmání.

Přesně jako teď.

„Zbožňuješ mě,“ řekla mámě.

„Což je dobrá věc,“ žertovala Emma. „I když vážně, najdi si šaty. Nemůžeme tady strávit celý den. Jsou další obchody, kam chci jít.“

„Jo, jo.“

Camilla se vrátila k procházení stojanů se značkovými šaty. Máma přitom zamířila dopředu s šaty z bílého šifonu a hedvábí, které si vybrala pro sebe.

Nakonec ze stojanu vytáhla jemně růžové šaty a zvedla je, aby se na ně celé podívala. Nebylo na nich nic, čemu se ušklíbnout. Srdčitý výstřih a živůtek zdobený extra velkými krystaly. Šifonová sukně, nijak nadýchaná, takže z nich nekřičela atmosféra princezny, což oceňovala. Vzadu byl jednoduchý zip.

Co se jich týče, nebylo na nich nic nevhodného. Ale také z nich nekřičelo nic promočním plesem. Což bylo něco, co Camilla na talárech nenáviděla. Přední část sukně šatů měla rozparek ke kolenům, takže by pravděpodobně mírně předvedla něco z nohou.

K tomu nějaké pěkné střevíčky na podpatcích a šlo by to.

Camilla se s šaty otočila a našla za sebou stát čekající mámu. „Co myslíš?“

„Aspoň jsi našla něco, co nekřičí klubem.“

„Nebo chceš říct děvkou, mami?“

Emma obdařila svou dceru pohledem, při kterém Camilla skoro okamžitě pocítila zahanbení. „Víš, že bych pro tebe tohle slovo nikdy nepoužila, Cam.“

„Já vím. Jsem jen… nevadí.“

„Nedůtklivá, myslím. To slovo, které hledáš, je nedůtklivá.“

Camilla se posunula mírně doleva, aby kolem ní mohla projít nějaká žena. Jakmile zmizela z doslechu, obrátila se zpátky k mámě. „A tohle bylo myšleno jak, mami?“

„Přesně tak, jak jsem to řekla. V poslední době jsi na jisté věci trochu nedůtklivá. Nejsi taková, jako obvykle.“

„To nejsem.“

„Camillo, zeptala jsem se tě, zda se v poslední době s někým vídáš, a prakticky jsi mi za to ukousla hlavu.“

„Protože celou dobu mluvíš s August. Víš, že se s nikým nevídám. Tak jako tak jsem se nikdy s nikým nevídala.“

„Ano, ale nemluvila jsem s tebou.“

Camilla si povzdechla. „Můžeme prostě vzít šaty a pak jít vyzvednout August? Chtěla najít šaty na dnešní večer, až vyrazíme ven do klubu. Slíbila jsem ji, že by se na ně mohla jít dneska podívat s námi.“

Emma se zamračila, ale nic neřekla.

Věděla, že na ni máma nebude víc tlačit.

To prostě nebyl Emmin styl.

V tuhle chvíli za to byla Camilla vděčná.

Bylo to tak, že jí telefon zatraceně propaloval díru do kapsy. Jediná zpráva, kterou dostala už dřív, a která ji poslala do vývrtky a udělala ji – jak to vyjádřila máma – nedůtklivou.

Upřímně, v poslední době se toho dělo hodně.

Když lidé poukazovali na to, že byla rozptýlená, mohla za to vinit spoustu věcí. Když se jí ptali na její náladu, byla zatraceně dobrá v tom, aby je ze sebe všechny setřásla. V tomhle okamžiku byla pravda děsivější, než si byla ochotná připustit.

Byla nedůtklivá.

Její emoce. Její zájem. Její neklid.

Všechno nedůtklivé.

A všechno to mohl Tommaso Rossi.

***

Jak proběhla prezentace tvého projektu?

„Posloucháš mě vůbec, Cam?“

Camilla se i nadále dívala na displej svého telefonu, a to navzdory tomu, jak podrážděně August zněla. Nebylo to vůbec nic, pomyslela si. Nic víc než jednoduchá, hloupá zpráva od Tommasa, a rozhodně by ji neměla poslat do emocionální vývrtky.

Sakra, teď už to byly celé tři měsíce, co toho chlapa viděla tváří v tvář naposledy. Jistě, posílali si textové zprávy a občas mu zavolala, aby ho opravdu slyšela mluvit. I když to bylo ono. Jejich rozhovory nikdy nezašly příliš hluboko, ani se nijak nesměrovaly.

Drželi se povídání o každodenních věcech a o tom, co toho druhého čekalo, pokud šlo o něco zajímavého. Nikdy se nezeptal na její osobní sračky – zda s někým chodí, na chlapce, její rodinu ani nic podobného. A ani ona se ho na tyhle věci neptala.

Jedna jednoduchá zpráva od něho by neměla způsobit, že se celý její svět vychýlil ze své osy. Jako by se zpomalil, převrátil a pak se najednou začal točit v opačném směru.

Přesto tam ta zpráva byla.

A tady byl celý Camillin svět.

Jako zatracený kolotoč nebo tak něco.

„Cam!“

Camilla konečně zvedla hlavu od telefonu. „Jo?“

August na ni zíral z druhé strany ložnice. „Co to s tebou je?“

„Nic.“

„Jako by ses právě celých deset minut nedívala jen do telefonu, a když jsem zas a znovu volala tvé jméno, jsi mě neignorovala?“

Camilla odhodila telefon na přehoz postele a všechnu svou pozornost obrátila na August. „Promiň, August. Ty šaty vypadají krásně.“

August našpulila rty a věnovala Camille pohled, který vyjadřoval její nelibost, aniž by musela říct jediné slovo. Camilla by přísahala, že kamarádka byla v téhle sračce tak zatraceně dobrá, že si teď připadala jako dítě, které bylo právě pokáráno.

„Vážně, šaty jsou krásné,“ řekla Camilla. „Ve skutečnosti je slovo krásné jen podceněním.“

„Myslíš?“

„Jsou úžasné a ty v nich vypadáš skvěle.“

Camilla nelhala, aby kamarádku uchlácholila. Šaty vypadaly fantasticky a August v nich vypadala velkolepě. Navzdory předchozímu váhání při koupi šatů, protože byly drahé, Camilla usoudila, že August našla věc, která víc než za to stála.

August se trochu pootočila, aby se plně viděla v zrcadle a dlaněmi si hnědé šaty do klubu uhladila. Lesklé korálky v hlubokém výstřihu doslova jiskřily a na její tmavé pokožce vytvářely duhu. Své mikro copánky měla stažené do vysoko vyčesaného drdolu. Na oční víčka použila tmavou tužku, aby si olemovala oči, a k tomu pro zdůraznění našpulených rtů červenou rtěnku. Celý vzhled završily střevíčky na osmicentimetrových podpatcích, takže vše vypadalo opravdu skvěle. Byl to přesný mix dostatku sexuality a frivolnosti smíchaný s uhlazenou sofistikovaností.

Kamarádce mohlo být teprve osmnáct, ale v těchto šatech a botách vypadala každým coulem na dvacet jedna. Jakmile bude oblečená i Camilla a setkají se se svými přáteli v klubu, nepochybovala o tom, že skupinka nebude mít žádný problém s tím, aby se přes vyhazovače dostala dovnitř. Pravděpodobně k tomu ani nebudou muset použít své falešné ID.

Navíc většina Camilliných přátel byla plnoletá, takže tak jako tak neměli žádné problémy se vstupem do klubů a pitím. Jí samotné už teď bylo dvacet, takže se blížila věku, kdy už ani ona sama nebude potřebovat falešný ID. Přemýšlela, zda pak budou party v klubech stále tak zábavné, když už při vstupu do nich nebude porušovat pravidla.

Pohled Camilly v okamžiku rozptýlení zabloudil zpátky k posteli a telefonu, který tam, stále displejem dolů, ležel. V myšlenkách znovu zajela zpátky k Tommasovi Rossi a jeho zatracené zprávě.

On byl jako zvyk, kterého se nedokázala zbavit. Problémem bylo, že od doby, kdy ho mohla napravit, už uplynulo hodně času.

To bylo možná ono. Camilla prostě potřebovala ještě jedno kolo s Tommasem a pak by se přes tuhle přetrvávající touhu a zmatek mohla dostat dál. I když vzhledem k tomu všemu si nebyla si úplně jistá, zda by to fungovalo.

Jako by byla jedna její část, které chyběl. Ta část, která si přála, aby dostali prostě o trochu víc času, aby… dobře, aby něco společně podnikli.

„Vezmeš si ty zlaté šaty nebo černý svetr?“ zeptala se August.

Camilla odvrátila pohled od telefonu. Ne, že by potřebovala být přistižena u toho, že na něj znovu zírala, nebo aby si August myslela, že ji ignorovala.

„Pravděpodobně zlaté šaty.“

„Ty jsi ta jediná děvka, o které vím, že je zvládne nosit.“

Ušklíbla se. „Jo, snažím se.“

August se otočila tváří ke Camille. „Už si pospěš a oblékni se. Jill má dneska narozeniny a stále pro ni musíme něco vyzvednout.“

„Jo, jo. Klídek.“

Dala si s oblékáním na čas. Vlasy si vyčesala do prostého drdolu a pak vklouzla do střevíčků. Nejvíce času ji zabral make-up, protože na rozdíl od August jí nestačilo jen sem a tam něco cáknout. Měla ráda mít vykreslenou celou zatracená tvář do jakéhosi ostrého stylu, díky kterému v davu vždy vynikla.

V tomhle se obě kamarádky lišily.

„Víš,“ řekla August, když si na zápěstí upravila pár Camilliných náramků. „Myslela bych, že ohledně toho, že vyrážíme dneska večer ven, budeš mnohem vzrušenější.“

„Jsem vzrušená.“

„Opravdu?“

Camilla je pokrčila rameny a zabořila se do šatníku, aby v něm našla kabelku a kabát, které ladily s jejím oblečením. „Myslím, jo, tuším, že jo. Od doby, co jsem byla naposledy venku, už uplynulo trochu času.“

Když se z šatníku znovu vynořila, zjistila, že se na ni August dívala tím nejpodivnějším způsobem.

„Co?“

„Trochu času?“ zeptala se kamarádka. „Cam, jsou to už… tři měsíce, kdy jsi byla venku a dělala něco takového.“

Ano?

Camilla se zanořila do vzpomínek a uvědomila si, že August nijak nepřeháněla. Vlastně nebyla na party od toho setkání u Zekeho, kde se poprvé setkala s Tommasem. Snadno by za to mohla vinit školu, kdy ji udržovala hodně zaneprázdněnou. Testy, nový projekt, přednášky nebo

cokoli dalšího. A obvykle se stále objevovalo něco v rámci rodiny. Nemluvě o každodenních věcech, které život přinášel.

Přesto však v minulosti nic z toho pro ni nikdy neznamenalo žádný rozdíl. Pokud si chtěla vyrazit ven a dobře se bavit, pak to bylo přesně to, co udělala. Pokud si chtěla vyrazit ven a sbalit nějakého chlapa nebo dívku, aby si o trochu zlepšila noc, když se objevila touha, tak to prostě udělala.

Pravdou byla, že Camilla na to prostě neměla náladu. Ne na party nebo náhodný sex s cizincem.

„Tuším, že už to nějakou dobu je,“ řekla Camilla, zatímco si oblékala kabát. Kolem pasu si pevně zavázala široký pásek, takže tak zdůraznila svou nádhernou postavu. „O to větší důvod, abych si dnešní večer užila, ne?“

August se usmála. „Správně, zlato. Takže, kdo ti to předtím posílal zprávy? Ty, kdy ses tvářila, jako by ti mozek snědli mimozemšťané?“

Camilla se zasmála. „O nic nejde. Pojďme.“

Ne nic, zašeptalo její srdce.

Tommaso si vzpomněl na nadcházející prezentaci projektu, o které se Camilla zmínila. Náhodně na to před dvěma týdny narazila, když spolu mluvili a ona to musela ukončit, protože byla na řadě práce s partnerem na tom projektu.

A dneska byl termín pro jeho přednes.

Camilla se rozhodla vyrazit s Augustem na party kamarádky, aby oslavila to, že projekt byl konečně dokončený a od profesora získala skvělé hodnocení.

Ale co jí opravdu zlepšilo den? Proč se její svět naklonil kolem své osy?

Tommaso si na to vzpomněl, aniž by ho musela pobízet. Zeptal se.

Přidala to k narůstající hromadě věcí o Tommasovi, které ji nutily mít ho víc a víc ráda. Další věc, proč váhala nad tím, aby z telefonu vymazala jeho číslo a pokusila se tak zbavit něčeho, co se pro ni začalo stávat zvykem. Něco dalšího na něm, co ji nutilo myslet si, že na Tommasovi toho bylo mnohem víc, než ve skutečnosti věděla.

Další věci, které možná bude chtít zjistit.

Camilla neměla být tou dívkou. Dívkou, kterou bolí srdce kvůli muži, kterého stěží znala.

Ale kurva…

Tady jí byla.

***

Camilla na baru usrkávala ze zeleného Grasshopper martini a přemýšlela nad zprávou ve svém telefonu. Měla by být spolu s August na tanečním parketu, kde by se zbavovala kalorií ze sladkých drinků, nebo nahoře ve VIP sekci spolu se zbytkem svých přátel, kteří oslavovali dvacáté druhé narozeniny Jill.

Ale ne.

Místo toho, aby dělala tyhle zábavné věci, se Camilla opírala o bar, ignorovala tančící dav za sebou a zírala na zprávu. Stejná zpráva, kterou jí Tommaso poslal už dřív, ale ona na ni musela ještě odpovědět. Neposlala mu zatím odpověď, ale ani on ji nijak neurgoval.

Jako by byl lovcem a ona kořistí.

Ten chlap na ni čekal.

Přesně tak, jak řekl.

Camilla s povzdechem odložila telefon a bez zaváhání dopila zbytek drinku. Už byla dva drinky nad limit a cestou domů nebude řídit.

„Hele, půjdeš s námi tancovat nebo co?“

Až příliš vysoký hlas August Camille řekl, že i její kamarádka se cítila až trochu moc opilá, než aby je odvezla domů. Camilla se otočila právě včas, aby viděla, jak August s mrknutím mávla prsty na chlapa, který na ní gestikuloval, aby se vrátila zpátky taneční parket. Pak se pohled kamarádky v mžiku vrátil zpátky k ní. „No?“

„Jsem v pohodě. Bolí mě nohy.“

August se se zvednutým obočím podívala na střevíčky, které měla Camilla na nohou.

„Vážně? Protože i na cvičení nosíš vyšší podpatky, než jsou tyhle, Cam.“

Bože.

Proč ji August musela tak zatraceně dobře znát?

„Kamarád toho chlapa tě posledních dvacet minut stále sledoval.“

August ukázal na muže, který seděl u stolu u tanečního parketu o pár metrů dál. Camilla zjistila, že i když toho chlapa přistihla při zírání, dál se na ni naprosto nestydatě díval. Bleskově se na ni usmál, což by obvykle brala za výzvu.

Ne dneska večer.

„Nemám zájem,“ řekla Camilla a otočila se zpátky k baru. Mávla na barmana, aby jí donesl další drink. Ne, že by ho potřebovala. „Možná jindy, August.“

„Vážně?“

Camilla se pomalu otočila. „Jo, proč?“

„Camillo, ten chlap má přes metr osmdesát a my obě víme, že ty zbožňuješ vysoké muže. Má modré oči, tmavé vlasy a zabijácký úsměv. Je vystavěný, protože hádej co? Hrají hokej. To všechno je naprosto přesně tvůj typ, ale ty nemáš zájem. Kecy.“

Podívala se na toho chlapa ještě jednou a setrvala na jeho pohledných rysech o trochu déle, aby provedla jeho inventuru. Nic z toho, co August řekla, nebyla lež. Ten muž byl vystavěný, modrooký, vysoký a zcela její typ, když přišlo na to, aby se s někým zapletla.

Jeho výška, barva očí i účes jí také připomínaly Tommasa.

Camilla, prostě jen tak, neměla zájem. Stačila jediná připomínka Tommasa a ona chtěla mnohem víc toho pravého, než jen nějakou jeho náhražku na jednu noc.

„Není to on,“ řekla Camilla tiše, „a prostě o něj nemám zájem, víš?“

August svraštila obočí a Camilla na okamžik uvažovala, zda jí kamarádka přes hlasitou hudbu v klubu slyšela. „Kdo?“

Očividně to slyšela.

Camilla pokrčila rameny. „Tom.“

„Počkej, takže chceš říct, že pokud by ten chlap byl blonďatý a tmavooký, pak bys možná změnila názor?“

„Ne, ani náhodou.“

August zvedla jedno obočí vysoko nahoru. „Páni. Nemyslela jsem si, že se někdy dožiji tohoto dne.“

„Sklapni.“

„Stále nejsi připraven čelit hudbě, hm?“

„Sklapni,“ zopakovala Camilla a tentokrát to slovo protáhla. „Běž si tancovat se svým přítelem, August, a to dřív, než před ním zakroutí zadkem nějaká jiná děvka.“

„Hele!“

„Podle toho, co tu vidím, tu máš dneska večer tu nejhezčí prdel ty.“

Kamarádka se ušklíbla. „A na to zatraceně nezapomínej. Neodcházej beze mě, jo? Půjdu domů s tebou. Zítra se můžeme společně nasnídat.“

„Nenič ať už jakékoli plány, které sis s jeho tváří udělala jen kvůli -“

„Jdu domů s tebou.“

Pevně.

Absolutně.

Žádný prostor pro dohadování.

Camilla přikývla. „Dobře.“

„A hele, pošli mu zprávu, Cam.“

„Jak vůbec víš, že on je ten, kdo mi předtím psal?“

„Šťastný odhad,“ řekla August se širokým úsměvem. „Navíc jsem tě tady viděla, jak znovu zíráš do svého telefonu jako zombie. Usoudila jsem, že pravděpodobně šlo o stejnou věc jako předtím. Obě víme, že Tom je tím jediný, kdo může za to, jak se v poslední době chováš.“

„Sklapni.“

August se zasmála. „Pošli mu zprávu.“

Ugh.

„Fajn.“

„Nemusíš si to celé tak moc ztěžovat, Cam. Prostě… vítej ve hře.“

„Ani nevím, co to je, August.“

Kamarádka si odfrkla a pak nad tím jen mávla rukou. „Jsi zatraceně tak nemožně nejbezradnější dívka, která kdy byla. Chci tím říct, že tě miluji, ale v tomhle jsi opravdu těžká, Cam.“

„Lži.“

„Mmm, ne. Jdu se zbavit toho chlápka. Pak odsud zamíříme pryč. Zní ti to jako plán?“

Camilla přikývla, ale zatímco August odcházela, už se znovu dívala do svého telefonu a odepisovala Tommasovi.

Pravděpodobně je projekt tím nejlepším, napsala Camilla.

Tommasova odpověď přišla asi o třicet sekund později. Gratuluji. Ani mě to nepřekvapuje. Chytrá holka.

Camilla byla spoustou věcí.

Špinavá.

Zbožňovaná.

Zábavná.

Neklidná.

Svobodná.

S divokým srdcem.

Chytrá.

Rychlá.

A u těch všech věcí přemýšlela, jaké by to mohlo být, být prostě jeho.

To ji děsilo.

Díky tomu chtěla Camilla utéct.

Co to s ní kurva bylo?