S&B - 12. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Terez, Lucka

Switch

Je to nemožné. Nedokážu přestat Burna sledovat. Svým karamelově zbarveným pohledem se zaměřuje na bratry, zatímco mluví.

Jako by shledával něco vtipným, usmívá se jedním koutkem tak, jako vždy. Jeho vousy už je třeba zastřihnout, už mu nad horním rtem visí zbloudilé vousy. Úsměv se ještě rozšíří, poškrábe se po bradě, v koutcích očí se mu objeví vrásky.

Teď, oblečený ve věcech na cvičení, sedím na lavičce vedle Burna v šatně s jeho rukou na stehně. Raff a Nose jsou naproti nám s Andrém mezi sebou. Měli jsme sex. Já měl… sex. Kromě mého stěhování sem byl tohle nejlepší moment v mém životě. Zatnu dírku a ucítím přetrvávající bolest.

Měl jsem sex.

Zatraceně.

Pořád nemůžu uvěřit, že se to stalo.

Oblečený v džínech, botách a černém tričku mi Burn stiskne koleno, než na Andrého zatlačí kvůli dalším informacím. „Před kolika lety tě Remy zasvětil do svého světa?“

André se nahrbí a opře se oběma lokty o stehna. „Dostal jsem svou značku… před čtyřmi lety, myslím.“ V hlubokém zamyšlení pokrčí rameny, pusu nechávám zavřenou. „Jen první rok jsem byl sexuálním otrokem, zbytek jako bojovník.“

Šťastlivec. Kéž bych mohl říct to samé.

Viceprezident Royal Bastards pokračuje ve výslechu. „Takže už tě nevyužívali jako hračku?“

„Jo, ale ne stejným způsobem.“ André nakloní hlavu mým směrem. „Kdy jsi dostal značku? Probojoval ses ven?“ Zní nadějně, jako by se těšil na svobodu teď, když ji mám já.

Až na to, že to není tak snadné. Bojování ano, hodně jsem bojoval, ale probojovat se ven? Ani zdaleka.

Burnovi se pozornost směřovaná na mě nelíbí a ztuhne. Podpatky bot škrábe po podlaze, jak poposedává na lavičce. Roztáhne nohy a nakloní se dopředu k Andrému. „Switch nemluví s nikým kromě mě.“ Zasyčí způsobem, ze kterého vyzařuje násilí, pokud André překročí hranici. Nepotřebuju, aby mluvil za mě. Víme, že to zvládnu sám, ale Burn je majetnický muž a taky ochranářský. Nemůžu říct, že jde o problém, když zakročí, aby se postaral o situaci, která se mě týká. Jen se cítím víc milovaný… ochraňovaný. Pocházející od někoho, kdo nikdy nebyl bezcenný. Darovanému koni na zuby nehleď. Nebaví mě komunikovat s nikým kromě něj. Většina bratrů stále neví, jak se vypořádat s mojí němotou. Polovina z nich mluví nahlas, jako bych byl hluchý, nebo hloupý.

Přijímající své místo, André podřízeně přikývne. „Och, dobře, jasně.“

Raff tiše pochvalně poplácá Andrého do zad, čímž naznačuje, že odpověděl správně. Všichni víme, co by se stalo, kdyby Burn tady Andrého nechtěl. Vzali by ho dozadu a dokončili, co jsem začal v kleci. Žádné vyjednávání. Co VP řekne, to je svaté.

„A… ne, Switch si neprobojoval cestu ven,“ odpoví dodatečně Burn.

„Hmm.“ André si tře modřinu na bradě. „Remy nenechává lidi jen tak jít. Řekl, že pokud mu dám pět dobrých let v ringu, přesune mě do vyššího managementu.“

Cože udělá?

Burn si odfrkne. „Ty chceš být ve vyšším managementu?“

Přesně moje slova. Radši bych zemřel ve sklepě, kde jsem roky žil, než se změnit na jednoho z Remyho kumpánů.

Znechuceně se zamračím.

André si všimne mého výrazu a nasadí stejný. „Ne, nechci být součástí téhle sračky. Bojuju, protože kdyby ne, poslali by mě do hardcore klubů.“

To dává smysl… přesto bych raději umřel.

„Hardcore klubů?“ zeptá se Nose, pohlédne na Andrého, pak na Burna, jakoby o něčem takovém předtím neslyšel. Musí být pěkné žít u Royal Bastards tak dlouho, jako žije on. Tady do hor vnější svět moc neproniká. Život, který jste předtím vedli je jen výplodem vaší fantazie. Tady přetváříte svoji existenci bez tlaku být něčím, co nejste. Bojujete. Šukáte. Žijete svobodně. Jednodušší už to být nemůže.

„Jo.“ Otočí se André a zaměří se na Nose. Jejich nohy se dotknou, ale ani jeden se neodtáhne. „Byl jsem jen v jednom, jako Remyho host. Taktikou bylo vyděsit mě, abych poslouchal. Ve všech velkých městech mají sklepy určené pro chlapy, jako jsem já.“

S čelistí pevně staženou Nose vypadá, jako by se chystal spáchat vraždu. „Muže, jako jsi ty?“ zavrčí a Burn se tiše uchechtne. Položím mu ruku na koleno, opatrně, abych se moc nehýbal. Žebra mě zabíjí. Zbývá už jen bolest, žádný pot. Snažit se nadechnout se zlomenými žebry není žádná sranda. Každý nádech je zkurvená agónie.

André pokračuje ve vysvětlování. Raději on, než já. „Dospělí. Většinou zločinci a ti, co žijí na ulicích jsou přesvědčiví. Slíbí, že pokud budeš dělat, co po tobě chtějí, postarají se o vás.“

„Ale nepostarají.“ Dokončí Burn, ale Nose a André jsou tak zabraní do své výměny, než aby Burna slyšeli.

„Pro některé je to lepší existence, než zůstat na ulici. Získáte jídlo a přístřeší, pokud se pro ně vzdáte svého zadku… Switch vypadá, jako by strávil dlouhou dobu v jednom z Remyho klubů.“ Řekne André.

„Proč něco takového říkáš?“ vyjde zvědavě z Raffa.

„Ty jizvy.“

Stisknu rty a zavrtím hlavou, jak se všichni otočí mým směrem pro vysvětlení. Nemám to z klubu. Ale ani o tom nebudu mluvit. Moje minulost, moje záležitost. O těch klubech jsem slyšel. Místa, kde muže svazují, šukají a mlátí je, dokud se nepodrobí. Moc se neliší od toho, jak jsem žil já. Pouze pracují v konkrétní hodiny a jsou dospělí. Nebyli přivedeni do tohoto života jako děti. Pokud obchodujete se sexem, jako Pán, není místo, kam byste nezašli. Prachy jsou prachy. Moc je moc. Sex je sex. To, jak se konzumuje, znamená pro muže v tomto světě málo. Pro ty, kteří mají svědomí, je mít sex s desetiletým klukem odporné. Pro jeho kumpány, deset, šestnáct, nebo dvacet, všechno pro ně funguje stejně. Nevidí věk. Vidí potěšení, symbol dolaru a moc.

Nose s Andrém pokračují, ale já je vypnu. Nepotřebuju znovu prožívat utrpení jiných, když jsem se z toho světa dostal. Vzpomínka na jeho prsty zarývající se mi do boků způsobuje, že mi mravenčí kůže. Jeho špinavé sliby šeptané do mého ucha… ne. Tam nezajdu.

Seru na něj.

Tak, jako vždy mě Burn přečte a vytáhne mě z hlubin minulosti do současnosti polibkem na spánek.

„Jsi připravený na pomstu, zlato?“

Ano, prosím.

Přikývnu.

Připravený do akce Burn mrkne. „Nejdřív musím poslat zprávu Bonezovi a dát mu vědět, co se děje. Pak se můžeme jít pobavit.“

Pomsta.

Zábava.

Chlapi v oblecích.

André.

Krev.

Zkontroluju řezné rány na kloubech a ohýbám je, zatímco Burn je na telefonu.

Nevím, proč svět funguje, jak funguje. Proč jsem žil, jak jsem žil. Proč se věci dějí, jak se dějí. Říká se, když ti osud zavře jedny dveře, druhé se otevřou. A říká se, že karma může být pěkná svině.

Až do dneška jsem ani nevěděl, že karma existuje.

Pak jsem zápasil.

Vyhrál.

A šukal.

Teď se chystám s potěšením zabít.

Démon bude nasycen.

Žízeň po krvi uhašena.

Dveře do mé minulosti budou navždy uzavřeny.

Vzhlédnu a všimnu si, že mě André pozoruje. Pohlédnu přímo na něj.

„Zabít?“ Nasadí maniakální úsměv.

Přikývnu.

Ano.

Zabít.