IY - 18. kapitola

Překlad: Kerris

Kor.: Evudar

Byla to zvláštní věc, žárlit na svého bratra. Cole na to nebyl zvyklý.

Ochranářský? Ano.

Zbožňující? Určitě.

Pobavený? Vždycky. Bobby byl jedním z nejzábavnějších lidí, které znal.

Ale žárlit? To do jejich vztahu nepatřilo. Až do teď.

Cole sledoval, jak Penelope a jeho bratr jdou před ním, ruku v ruce, a hádají se jako starý manželský pár o to, jestli byly v restauraci lepší obyčejné hranolky, nebo hranolky ze sladkých brambor.

Sladké bramborové hranolky byly rozhodně lepší, ale říct to by znamenalo souhlasit s Penelopou, která se na něj během dlouhé cesty do domova pro dospělé, kde Bobby žil, ani jednou nepodívala.

A přestože se žena, se kterou spal, sotva podívala jeho směrem, Cole si každou minutu tohohle kurevsky užíval.

Nepamatoval si den, kdy by se cítil takhle celý. Nikdy.

Zrychlil krok, aby je dohnal, a Penelopa mu věnovala tak upřímný, šťastný úsměv, že měl chuť sáhnout po její druhé ruce.

Místo toho si strčil ruce do kapes.

Obloha stále slibovala déšť, ale ten se zatím udržel a pozdní odpoledne bylo nezvykle teplé, takže se od stanice metra zpátky k Bobbymu na Lower East Side šlo příjemně.

O pár minut později už stáli před Bobbyho domovem.

Cole tuhle část obvykle nesnášel. Nesnášel ten pocit prázdnoty poté, co se Bobby spokojeně vrátil k tomu, co si s přáteli na večer naplánoval, a Cole se cítil trochu prázdný.

Ale dnes večer to bylo jiné. Dnes večer, až se Bobby vyřítí po schodech a naposledy zamává, než zmizí, Cole nezůstane stát sám.

„Rád jsem tě poznal, Penelopo,“ řekl Bobby.

„Já tebe taky.“

„A moc se omlouvám za ten popcorn.“

Mávla nad tím rukou. „Nic si z toho nedělej.“

Bobby přikývl a usmál se. „Uvidíme se zase brzy?“

Coleovi trochu puklo srdce nad sladkou nevědomostí, která se skrývala za Bobbyho otázkou, a začal Penelopu zachraňovat před odpovědí, ale ona ho předběhla.

„To bych ráda.“

Cole se na ni ostře podíval a hledal za jejími slovy lež, ale viděl jen Penelopinu obvyklou upřímnost.

Bobby se šťastně usmál a objal překvapenou Penelopu, než se obrátil ke Coleovi.

Cole bratra objal a pocítil obvyklou kombinaci lásky a pocitu viny, která se dostavila vždy, když se loučili.

„Brzy se uvidíme, ano, Bobbo?“ řekl tiše.

„Já vím,“ řekl Bobby, dvakrát bouchl Colea do zad a odtáhl se. „Ale teď už musím jít na svůj večírek.“

Cole se usmál a dovolil bratrovi, aby se odtáhl. Bobby se tvářil rozporuplně. „Jestli chceš, můžeš na večírek přijít, Cole. Oni ti to dovolí.“

„Ne, ty si běž,“ řekl Cole. „Mám ještě něco na práci.“

„Jako třeba vyrazit si s Penelopou?“

Cole se podíval na drobnou brunetku po svém boku. Měla nakloněný obličej, takže jí viděl pod kšilt a hravě svraštila obočí. Také ji vůbec neznepokojovaly cákance másla na košili a džínách.

„Jo,“ slyšel se říkat bratrovi. „Jdu si vyrazit s Penelopou.“

Sledoval, jak bratr vybíhá po schodech, a když otevřel vchodové dveře, otočil se a naposledy šťastně zamával, než zmizel.

Penelopa se začala otáčet, ale Cole jí ukázal prstem, aby počkala. O chvíli později se dveře znovu otevřely a z nich vystrčila hlavu přátelsky vyhlížející žena s krátkými černými vlasy a zamávala Coleovi.

„Obyvatelé se mají hlásit, kdykoli přichází a odchází. Bobby na to vždycky zapomene, ale nesnáší, když ho hýčkám tím, že ho doprovázím až dovnitř. Glorie na něj vždycky dohlíží.“

Přikývla na znamení porozumění. „Jak dlouho tu žije?“

„Od svých pětadvaceti let. Po vysoké škole jsem se pokusil, aby bydlel se mnou, ale prostě… nudil se, když jsem byl v práci. Nesnáší být sám. Nerad jsem ho dal do domova, ale…“

„Děláš si srandu?“ Penelopa řekla, když se vydali na cestu. „Očividně se mu tam líbí.“

„Jo.“ Polkl. „Díky, že to říkáš.“

„Tohle není moje věc, ale jsou ve hře i tví rodiče?“ zeptala se.

„Oba zemřeli před několika lety,“ odpověděl tiše.

„To je mi líto.“

Přikývl. „Upřímně řečeno, i kdyby tu byli, nevím, jestli by se věci změnily. Měli Bobbyho rádi, ale střídavě se k němu chovali jako k přítěži a jako k dítěti. Nebyl by s nimi šťastný a domov, kde je teď, je drahý…“

„Ty za něj platíš? Všechno sám?“

Usmál se. „Teď to na tebe dělá dojem, ale počkej, až uvidíš, že můj byt nemá stěnu oddělující ložnici od obýváku ani obývák od kuchyně…“

„Cole, to, že obětuješ vlastní pohodlí pro bratrovo, tě dělá ještě přitažlivějším. Ne méně.“

Chytil ji za ruku a přitáhl si ji k sobě. „Proto ses do mě zabouchla?“

„Ach…“ Naklonila hlavu dolů, kšiltovka jí zakrývala obličej a on si ji přitáhl blíž.

„Pen.“ Mluvil lehce, škádlivě, ale podivně toužil po tom, aby mu potvrdila, že to, co řekla jeho bratrovi, je pravda.

Naklonila tvář, aby se na něj podívala. „Víš, že jsi směšně okouzlující.“

Usmál se. „Zníš kvůli tomu nevrle.“

„Řekněme, že se mi zrovna nelíbí, že jsem se zřejmě ocitla na pokraji vstupu do fanklubu Colea Sharpa.“

„Odpor je marný,“ řekl. Začal se k ní sklánět, aby ji políbil, jenže si uvědomil, že líbat se v baseballových čepicích na poloprázdném chodníku je logisticky otravné.

Narovnal se a jeho oči se upřely na její. „Co je za den?“

„Neděle.“

Cole jí přejel prstem po lícní kosti. „Což je víkend.“

Usmála se a jeho prst klesl dolů, aby sledoval její ústa.

„Je,“ odpověděla.

Polkl a připravil se na riziko, které už dlouho nepodstoupil.

„Můj byt je třicet minut severně odtud.“

Zaváhala a jemu se sevřelo srdce. Nemohla samozřejmě vědět, že je to první žena, kterou po letech pozval do svého ateliéru. Nemohla vědět, jak neobvyklé je, že ji chce vidět. Aby ho celého poznala.

Ale přesto ho to štípalo.

Nechci přítele.

Najednou mu její důrazné a opakované prohlášení začínalo připadat mnohem víc, jako Nechci tě.

„Jde o to, Cole… jsem si jistá, že smrdím jako máslo.“

Zamrkal na ni. „Máslo?“

Podívala se dolů. „Je pro mě dost těžké cítit se sexy, když mám dobrý den, ale když smrdím jako kino…“

Cole se zmítal mezi úlevou, že ho neodmítla, a už známým hněvem nad jejím nedostatkem sebevědomí, pokud jde o její přitažlivost. Ale nepřipadalo mu správné o tom mluvit - ne tady.

„Mám pro tebe dobrou zprávu,“ řekl. Cole zvedl její ruku ke rtům, a než si uvědomil, co dělá, vtiskl jí na hřbet ruky polibek.

„Co to je?“ zeptala se varovně.

„Dobrá zpráva, má drahá, je, že mi náhodou chutná popcorn, skoro stejně jako ty.“ Cole se usmál.

Trochu se jí zatajil dech a on věděl, že ji má.

„Navštívíš mě?“

Její široké tmavé oči se zamlžily. „Dobře.“

Cole tehdy podlehl pokušení. Zapomněl na to, že líbání v kšiltovce je nešikovné.

Naklonil hlavu, políbil ji a pak se zdržel. A usilovně se snažil ignorovat náhlou, zakázanou myšlenku, že by si přál, aby každý den byl přesně takový jako tenhle.