Beast - EPILOG

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Beast

O tři měsíce později

„Nemůžu uvěřit, že mě chceš donutit žít se zasraným morčetem,“ zavrčím.

„Přiroste ti k srdci,“ řekne Brooke vesele a podá mi krabici. „Teď to vezmi dolů do auta a já dojdu pro Waltera.“

Popadnu ji od ní a překvapí mě, jak je těžká. Při pohledu na Brooke by člověk neřekl, že ji dokáže zvednout. Ale ona je tak odolná, jak jen to jde. To je jedna z věcí, které na ní miluju nejvíc.

Už jsme skoro dokončili nakládání všech věcí z jejího bytu v Clevelandu. Dnes večer jedeme zpátky do Tanner Springs a oficiálně se stěhujeme do našeho nového domu. Je to pronájem s možností pozdější koupě. Dům je ve špatném stavu a potřebuje hodně práce, ale Brooke říká, že se jí líbí představa, že bude náš. A pronajímatel je víc než ochotný nechat nás udělat opravy. Koneckonců je to pro něj práce zdarma.

Když se vrátím nahoru po naložení poslední krabice do auta, Brooke právě vychází z bytu o pár dveří dál, v náručí středně velkou klec. Zavolá mě a představí mi Lily, holčičku, která se posledních pár měsíců starala o morče Waltera. Její máma, která se jmenuje Gretchen, si mě trochu podezřívavě prohlíží, ale snaží se nevypadat, že mě zkoumá. Lily na mě otevřeně zírá s široce vykulenýma očima.

„Ty jsi jako obr!“ vydechne a pak si poplašeně zacpe ústa.

„Lily!“ Gretchen zasyčí.

„To je v pořádku,“ uchechtnu se. „To je jedna z nejhezčích věcí, kterou mi všichni říkají.“

Brooke se rozloučí a slíbí, že zůstane v kontaktu. Dole naložíme morče na zadní sedadlo náklaďáku a vyrazíme, Cleveland nám zůstane ve zpětném zrcátku. Cestou z města se podívám na Brooke. Vypadá zamyšleně a trochu smutně.

„Bude se ti po tomhle místě stýskat?“ Ptám se.

„Cože? Ale ne. Bože, to ne,“ zasměje se tiše. „Jen jsem myslela na Lily. Jak je mladá a jak je ještě nevinná. Říkala jsem si, jestli byla taková i ostatní děvčata. Předtím.“

Nemusím se ptát, koho myslí těmi ostatními dívkami. Vím, že Brooke pořád ještě zpracovává všechno, co se stalo ohledně obchodu s lidmi. Všechny ty dívky jsou teď zpátky u svých rodin. Jsou v bezpečí. Ale to nemůže vymazat to, co se jim stalo. Ne úplně. A vím, že to Brooke tíží.

„Mohlo by to tak být, Brooke,“ řeknu jemně. „Tobě se taky stalo něco ošklivého, ale nezničilo tě to. A nezničí to ani ty děti. Taky se z toho dostanou.“

„Když budou mít kolem sebe lidi, kteří jim dodají sílu. A naději.“ Brooke se na mě podívá svýma zatraceně nádhernýma zelenýma očima.

„To se ti brzy povede, zlato.“ Natáhnu se po její ruce a ona ji vsune do své. „Budeš vychovávat generace dívek, které budou tvrdé, silné a nezávislé.“

Poté, co Brooke dala v agentuře výpověď, vzala si pár měsíců na zotavení ze zranění a přemýšlení o tom, co chce dělat dál. Dal jsem jí čas a prostor a naslouchal jí, když mluvila o tom, že chce pomáhat dívkám, které by jinak mohly skončit špatně. Jednoho dne jsem přišel domů z klubovny a ona prakticky vyskakovala z kůže nadšením. Když se mi ji konečně podařilo uklidnit, řekla mi, že se rozhodla otevřít tělocvičnu a fitness centrum pro dívky, které by se specializovalo na bojová umění a sebeobranu. Díky jejímu výcviku v FBI to byl ideální způsob, jak tyto dovednosti využít a naučit dívky posilovat a věřit ve své fyzické schopnosti. Napadlo ji založit neziskovou organizaci, která by nabízela stipendia těm, které si nemohou dovolit být členkami. Chtěla, aby to bylo místo, kam může přijít každá dívka, aby se cítila bezpečně, silná a chtěná.

Od toho dne jede na plné obrátky a snaží se toto místo rozjet. Posledních pár týdnů obhlížela místa k pronájmu, která by se hodila k tomu, co si představovala. Je nadšená jako čert a já vím, že to zvládne.

Jsem na ni zatraceně pyšný.

 

NA NĚKOHO, kdo opustil Tanner Springs hned, jakmile byl plnoletý, se Brooke právě do města opravdu vrátila. Zvlášť když se Walter a zbytek jejích věcí nastěhují, je to skoro, jako by nikdy neodešla. Samozřejmě, díky ženám z klubu má zde už skupinu přátel. Dokonce začne párkrát týdně chodit do Sydneyiny kavárny, aby se tu poflakovala a pracovala na svém podnikatelském plánu.

Pokud jde o mě, mám v plánu zatraceně se postarat o to, aby ji už nikdy nic nepřimělo odejít.

A to včetně vystopování posledního ošklivého pozůstatku z její minulosti.

Nechal jsem Tweaka, aby pro mě vypátral, kde se nachází jistý Arlo Bonner. Ukázalo se, že Arlo a Renee Bonnerovi se z Tanner Springs odstěhovali o pár měst dál, asi pět let poté, co Brooke odešla. Paní Bonner o pár let později zemřela na rakovinu plic a pan Bonner zůstal vdovcem. Bonnerovi nikdy neměli vlastní děti a Arlo byl v invalidním důchodu a měl chatrné zdraví.

Brooke se nikdy nedozví, co jsem Arlu Bonnerovi udělal. Nepotřebuje to vědět. Důležité je jen to, že za to, co udělal, zaplatil.

Zákon ho možná nikdy nechytil, ale spravedlnost určitě ano.

 

PO DLOUHÉM DNI v Twisted Pipes dotáhnu motorku do garáže, abych uslyšel, jak z domu duní hudba na nejvyšší decibely. Otevřu dveře a vidím Brooke na žebříku v obýváku, jak maluje stěny jednou z těch divných tlumených modrozelených barev, pro které mají holky vždycky přesný název. Přistoupím ke stereu a ztlumím hlasitost a ona se ke mně překvapeně otočí.

„Neslyšela jsem tě přijít!“ vykřikne a odloží štětec na horní příčku žebříku.

„Vždyť bys nic neslyšela, když je ta hudba tak nahlas,“ škádlím ji. „Sakra, doufám, že se Walterovi líbí Beyoncé.“

Brooke protočí oči. „To není Beyoncé. To je Alicia Keys.“

Vyhrknu. „To je fuk.“

Zpátky na zemi ke mně Brooke přistoupí se širokým úsměvem. „Líbí se ti to?“ zeptá se a kývne směrem ke zdi.

„Je to dobrý, kotě. Cokoliv chceš. Jen mě nenuť snášet růžovou nebo nějakou jinou sračku.“

„Tak toho jsem si všimla.“ Její ústa se zkřiví.

„Máš na prsou barvu,“ upozorním ji.

Brooke se podívá na své černé tílko. „Aha, máš pravdu. No, patří to k tomu.“

„Jsi si jistý, že jsi to neudělala schválně, abych se ti podíval na prsa?“

Blýskne se po mně drzým pohledem. „Potřebuju k tomu barvu?“

„To teda ne.“ Sáhnu jí po lemu trička.

„Promiňte, pane, co to děláte?“ Brooke řekne nesmělým hlasem.

„Vždyť mě celou potřísníš barvou,“ stěžuju si a stahuju z ní tílko. „Nemám na výběr.“

Brooke předstírá, že protestuje, ale zvedne ruce nahoru, takže tričko jde dolů bez námahy. Pak už stojí přede mnou, nahá do pasu a zatraceně sexy. Můj penis je okamžitě v pozoru.

„To je to, o čem mluvím,“ zavrčím. „Kurva, mám na tebe hlad, B. Celý den.“

„Jak po mně můžeš mít hlad, když je to teprve deset hodin?“ Přitáhnu si ji k sobě a ona zalapá po dechu, když se moje ústa přiblíží k jedné napjaté bradavce. Neobtěžuji se s odpovědí, protože už by to měla vědět. Je to tak od chvíle, kdy se mi vrátila zpátky do života. A tak to bude vždycky. Nemůžu se jí nabažit. Jako by si naše těla vynahrazovala dvanáct let ztraceného času.

Můj jazyk najde její růžový poupě a dráždí ho až do tvrdosti, když začne sténat. Její ruce se mi vplétají do vlasů a zatínají se do kůže na hlavě. „Bože, Travisi,“ zašeptá. „Takhle mě přivedeš k šílenství.“

Vím, že už je pro mě vlhká. V tuhle chvíli znám její tělo lépe než ona sama. Vklouznu rukou pod látku jejích ustřižených šortek a prsty najdu její hladké záhyby. Je promočená, přesně jak jsem čekal. Můj penis je ještě tvrdší. Chtěl jsem ji vzít nahoru do ložnice, ale na to nemám čas. Místo toho se druhou rukou natáhnu, rozepnu šortky a jedním pohybem jí je i s kalhotkami strhnu. Teď už je nahá a připravená na mě.

Stáhnu ji na koberec, sundám si triko a přehodím si její nohy přes ramena. Pak jí doširoka roztáhnu stehna, sjedu mezi ně a hoduji. Brookeiny výkřiky naplní celý dům, když ji lížu a saju. Už teď je oteklá a potřebná a já nemám náladu to protahovat. Vklouznu jí jedním prstem do kundičky, opracovávám její tělo a nacházím v ní to místo, které ji přivádí k šílenství. Brooke se napne, její tělo je připravené prasknout jako gumička, a pak exploduje. Její orgasmus se přes ni převaluje ve vlnách, jak se vzpíná proti mému jazyku. Ježíši Kriste, je to tak zatraceně žhavé.

Přitáhnu si ji na ptáka, zatímco ona se stále dělá, a cítím, jak se její kundička stahuje všude kolem mě. Vytáhnu ho a pak do ní přirážím, beru si ji tak tvrdě, jak vím, že to miluje. Volá mé jméno, pořád dokola, a já se neudržím. Stříkám hluboko do ní a dávám jí všechno, co mám. Zatraceně, je to skvělý pocit, udělat se do ní. Mohl bych to dělat každý den až do konce života.

A mám to zatraceně v úmyslu.

 

O PÁR MINUT POZDĚJI ležíme na koberci a lapáme po dechu. „To byl ale návrat domů, pane Carre,“ říká Brooke a stále těžce dýchá.

„Nekecej. Jak jsem říkal, přemýšlel jsem o tom skoro celý den.“

„Nestihla jsem si nic začít dělat k večeři,“ řekne mi. „Chtěla jsem vymalovat tenhle pokoj, a tak nějak jsem ztratila pojem o čase.“

„Objednáme si pizzu nebo tak něco. Nechceš se se mnou nejdřív osprchovat?“

„Osprchuju se později, až budu hotová s tímhle pokojem. Zbytek bych měl stihnout vymalovat tak do půl hodiny. Mimochodem, chtěla jsem se tě zeptat na třetí ložnici.“

„Vážně?“ Zasténám. „To se teď budeme bavit o zařizování domácnosti?“

„No tak, nedělej si ze mě legraci,“ zasměje se. „Ještě musíme vymyslet, co s ní budeme dělat. Už jsem se rozhodla, že si do pokoje pro hosty dám stůl, takže to může být i moje pracovna. Ale nevím, co udělám s tím druhým. Nedělám žádné řemeslo, takže to je mimo. A všechny tvé koníčky jsou příliš špinavé na to, aby ses jim věnoval uvnitř.“

Chvíli čekám a zvažuji.

„Mám nápad,“ zamumlám.

„Jo?“

„Pamatuješ, jak jsem se tě ptal, jestli jsi někdy přemýšlela o dětech?“

„M-hmm.“ Přitulí se mi k hrudi. „Řekla jsem, že ne. A jestli si dobře vzpomínám, tak ty taky.“

„Jo. No. Byla to pravda. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Tehdy.“

„A teď?“

„Teď si myslím, že dát do tebe dítě by bylo zatraceně sexy.“ Položím jí ruku na ploché břicho a líbí se mi, jak na mě její tělo okamžitě reaguje.

„Opravdu?“ vydechne. „Nemyslíš si, že až budu velká těhotná ženská, ztratíš o mě zájem?“

Ta představa je tak kurevsky absurdní, že propuknu v hlasitý smích. „B, to si ze mě děláš kurva prdel. Celý svůj dospělý život pro tebe nosím pochodeň. Když budeš mít moje dítě, budeš pro mě ještě víc sexy. Sakra, i když ti přibudou vrásky a šediny.“ Zvednu ruku k jejímu obličeji a nakloním jí bradu tak, aby se na mě dívala. „Každá věc, která se odteď stane s tvým tělem, mi bude připomínat všechny ty roky, kdy jsi byla moje. Až nám bude osmdesát, když uvidím všechny ty roky na tvé tváři, budeš pro mě ještě krásnější.“

Brooke se začnou lesknout oči. Polkne a věnuje mi rozechvělý úsměv. „Travisi Carre. Poslouchej, jak jsi romantický.“

„To si piš,“ zavrčím. „A teď k tomu dítěti. Jdeš do toho?“

Zasměje se a po tváři se jí skutálí šťastná slza. „Takže chceš říct, že chceš udělat ze třetí ložnice dětský pokoj?“

„No jo,“ přikývnu a posunu se k ní. „Ale ve skutečnosti chci říct, že jestli chceme mít dítě, tak se dáme do práce.“

Sklouznu rukou zpátky k jejímu břichu a pak ji posunu dál na jih. Brooke se zatají dech, když najdu místo, o kterém vím, že se jí líbí.

„Jsi nenasytný, víš to?“ odtuší.

„S tebou, zlato?“ Zavrčím, když se nad ni přenesu. „Vždycky.“

Konec 6. dílu…